sobota 3. prosince 2016

Předvánoční šukačka v knihkupectví

UPOZORŇUJI, ŽE OBSAH TÉTO POVÍDKY JE STRIKTNĚ PORNOGRAFICKÝ. NENÍ-LI TI 18, URÁŽÍ-LI TĚ EROTICKÝ OBSAH, NEBO SI MYSLÍŠ, ŽE BY TĚ MOHLA ČETBA EROTICKÉ POVÍDKY NEGATIVNĚ OVLIVNIT, VĚNUJ SE RADĚJI NÁKUPŮM VÁNOČNÍCH DÁRKŮ, PŘÍPADNĚ JINÝM PŘÍPRAVÁM NA SVÁTKY KLIDU A MÍRU.


Jednou s typických neřestí každého správného muže je bezesporu nakupování vánočních dárků na poslední chvíli. I já jsem se vydal vloni shánět tyto prezenty až ve chvíli, kdy kalendář neomylně hlásil, že svátky míru a klidu jsou za dveřmi. Navíc jsem se k lovu darů dostal až po pracovní šichtě, takže do zavíračky nechybělo moc, bohužel, nebo spíše bohudík, jak se posléze ukázalo. Vybrat dárek postarším rodičům není snadné, jejich požitky a zájmy jsou vlivem věku do jisté míry omezené, ale já si řekl, že dobrou literaturou nic nezkazím a tak jsem se vydal do knihkupectví ve vedlejším, krajském městě, jelikož v mém bydlišti, v městečku mém rodném už knihkupectví pro nedostatek zákazníků dávno zrušili. Když jsem vstupoval do obchodu, do zavírací hodiny zbývala slabá čtvrthodinka, zabývat se vlastním výběrem adekvátních knih bylo tedy nesmyslné a tak jsem si to rovnou štrádoval směr prodejní pultík, kde mi snad někdo poradí. "Dobrý den," zahučel jsem ve spěchu hlasitěji, než jsem měl původně v plánu a především než se sluší a patří, takže jsem mohl působit dojmem neomaleného blba a křupana. V tu chvíli jsem si to ale vůbec neuvědomoval a vyhlížel jsem někoho, kdo mi v rychlosti pomůže. "Dobrý den, mohu vám pomoci?" zaslechl jsem dříve, než jsem stačil vzhlédnout správným směrem, hlas evidentně patřil mladší ženě, byl jemný, laškovně něžný, přesto zvonil sebevědomím. Zaostřil jsem. "Panečku," prohlásil můj vnitřní hlas. Přede mnou stála přímo líbezná bytost, mladá, spanilá kůstka, která na první dojem působila skoro až nevinně, to dělal ten její úsměv, co určitě voněl po tom nejsladším cukrátku, co kdy bylo vyrobeno. Pak jsem si všiml jejích vlasů, dlouhých, rovných, v různých částech účesu jinak zbarvených. Základ tvořil odstín růžové s fialovým nádechem, levá část ofiny a prameny k ní náležející prosvítaly do barvy oranžové a jako bonusem kořínky její hřívy vedoucích od zátylku majestátně halila tmavá, až černá barva. Měla překrásnou tvář a nádherně modro šedé oči, jejichž spanilost zvýrazňovaly brýle s obroučky obdélníkového tvaru. "Mladá lvice," opět se ozvalo mé podvědomí a mělo pravdu. Stála přede mnou mladá, překrásná, sebevědomá lvice, co teprve nedávno vyrostla z lvíčete. "Potřebuji něco dobrodružného a něco lehce romantického, ne erotického, je to pro starší paní," vyhrkl jsem ze sebe opět až příliš hrubě, až rozkazovačně. "Aha," odvětila mi dívka a podívala se na mě poměrně vyčítavě. Konečně jsem si uvědomil, že má zbrklost působí téměř hrubiánsky a hulvátsky. "Omlouvám se, vím, že jsem přišel na poslední chvíli, budete zavírat, že? Proto tak drmolím. Zkrátka bych rád zakoupil nějakou pěknou dobrodružnou knihu pro svého otce a něco romantického mamince." Snažil jsem se mluvit co možná nejempatičtěji, abych vykompenzoval svou předchozí odtažitost a hlučnost. "Tak teď už tomu rozumím, určitě něco vybereme, líbí se mi, že o své matce mluvíte jako o mamince, to mnoho mužů neumí," pochválila mě a opřela se dlaněmi o pult tak, že mi ukázala vnitřní strany svých předloktí. Nahnula se ke mně, ucítil jsem její vůni, její parfém, málem mi to podlomilo kolena, netrvalo dlouho a já jsem zatoužil se s touhle nádhernou prodavačkou pomilovat, co pomilovat, ošukat ji, omrdat, oprcat, hned a pokud možno ještě na místě, přímo tam v tom knihkupectví. Nákup darované literatury se rázem stal podružnou, boční záležitostí, hlavním posláním bylo dostat se téhle čubičce do kalhotek a řádně ji promastit a prohnat zvlhlou kundičku. Podíval jsem se jí zpříma do očí. Pořád se v něm culila významná část nevinnosti, ale její pohled též kurážně vábil mé libido, jelikož zřetelně voněl touhou, chtíčem a pudem.

"Krásně voníš," bezmyšlenkovitě jsem vsadil vše na jednu na kartu a bez okolků ji zatykal. Dlouze se mi dívala do očí, jako by se rozmýšlela, jestli mě hned nemá počastovat fackou a zároveň patrně chtěla ukočírovat mou drzost. "Děkuji," pronesla po chvilce. "Takže něco napínavého a něco romantického, ne erotického," zopakovala můj již vyslovený požadavek. "Ani trochu erotiky?" podrobila můj chtíč první zkoušce. "Ne, pro maminku raději ne, nicméně Lukáš by si klidně nechal říct," vrátil jsem ji to rýpnutí. "Ale takže nakonec to budou knihy 3?" vychutnávala si mě. "Ne, knihy budou jen dvě, kontroval jsem svou poptávku. "Hmm a co uděláme s tou erotikou?" opět se předklonila a zatvářila se tak laškovně, že jsem měl co dělat, abych se rázem neproměnil v absolutní bestii, neobešel jsem prodejní pult a nevrhl se na tu roztouženou kurvičku ještě za plného provozu. V obchodě nikdo nebyl, přesto dveře byly stále otevřeny a riziko vstupu jakéhosi zákazníka stále hrozilo. "Však mi už něco vymyslíme, mohu znát tvé jméno?" čímž jsem ji pomyslně dal k podpisu nepsanou smlouvu o tom, že si za pár minut, jen co otočí klíčem v zámku, pořádně zašukáme. "Petra, těší mě," usmála se na mě a nabídla mi ruku tak, jak se to ve slušné společnosti dělá. Nemeškal jsem a místo klasického rituálního políbení ruky jsem si ji za ní lehce přitáhl blíž k sobě, políbil ji přímo na rty, které se rázem přimkly k mým, a netrvalo dlouho, co se setkaly i naše jazyky, kvapně se mezi sebou proplétaly a vzájemně se laskaly. "Musíme ještě chvíli vydržet, nemůžu zavřít dřív, navíc teď, před Vánoci," odtáhla se ode mě s nevolí to učinit. Toužila po mě, alespoň tak jako já po ní, poznal jsem to, věděl jsem to. Přikývl jsem a zhluboka se nadechl, abych si vychutnal onu kouzelnou, čarovnou sexem aromatizovanou situaci. Místností voněly Vánoce, atmosféra doplněná výzdobou a živým stromkem, který dodával knižním regálům alespoň lehký přívan útulnosti a domáckosti. Mé chřípí ale opájelo zcela jiné aroma, bylo to aroma mé prodavačky, které se ale také jakoby proměnilo a to zásadním způsobem, vůně jejího parfému už totiž nehrála prim, obešel jsem pult a přikročil k Petře tak natěsno, že se naše těla o sebe přímo třela. Bez obav jsem nabídl svou erekci jejímu zadečku, bylo jasné, že to cítí i přes oděv a že ho v zimě nebylo málo. Mě zase bylo jasné to, že co jsem cítil já, ta vůně, která hrála nyní tak zásadní roli, to nebyl její parfém, ale její vzrušená, vlhká, přímo mokrá kundička. Váhou své hrudi jsem ji donutil takřka lehnout si na pultík, ale nedotýkala se ho úplně, zbylo tam dost místa na to, abych mohl zajet rukama pod její svrchní ošacení a hmatem tak potrápit její už tak dost zduřelé bradavky, stiskl jsem je mezi své prsty. Naklonil jsem se k ní ještě blíž a zašeptal ji do ucha. "Cítím, jak jsi vlhká, cítím tu tvou mokrou kundu, chci tě, hned a tady." Snad vší silou, co v sobě měla, se mi vyškubla a rozeběhla se ke dveřím. "Sakra počkej, musím zavřít, zbývá minuta do zavíračky, to už snad vydržíš, ne?" stoupla si ke dveřím, zády ke mně, to abych ji nemohl dále svádět, zároveň ale bylo vidět, že má sama spoustu práce se udržet. Pravou ruku svírala kliku od dveří, zatímco levou si možná nevědomky tiskla do klína. Připadal jsem si jako šelma, co loví svou kořist, stačilo obejít pult, udělat pár kroků, otočit klíčem v zámku, stáhnout rolety a vzít tuhle čubičku do mrdacího ráje. Já jsem se ale rozhodl tuhle svou oběť ještě trošku potrápit, zůstal jsem tedy stát, svůj pohled jsem stočil na nástěnné hodiny, které jako boxerům v ringu rytmicky odpočítávaly sekundy do konce zápasu, náš zápas měl ale teprve začít. "Zbývá 50 vteřin, začni stahovat rolety, až to dokončíš, zamkneš, já si tě ohnu přes tenhle pult, ty poslušně roztáhneš nohy a já konečně vyšukám tu tvou mokrou kundu," předříkával jsem do rytmu tykání ručiček. Petruška se pustila kliky a počala stahovat rolety, když to dokončila, zbývalo 10 sekund. Dal jsem se do pohybu a kráčel jsem k ní. "10, 9, 8, 7, 6…," odpočítával jsem tak, jak to se to dělá na Silvestra, hezky v rytmu. "4, 3, 2," nevydržela to a otočila klíčem, truhla byla zamčená, byli jsme jako v trezoru, v bezpečí, ona, já, šelma a její kořist, nebo to bylo naopak? Otočení zámku, mocná to mantra, to už jsem jí stál za zády, objal jsem ji co nejpevněji, vzdychla, zasténala. Otočil jsem ji a stále ji objímajíc jsem si ji vedl k pultu, věděla, co má dělat, nebránila se ani trochu, sama po tom prahla, vůně její touhy mě přímo pálila v nose. Strhal jsem z ní vrchní oděv, vrstvy ošacení z ní padaly jako šlupka z banánu. Spodní vrstva oděvu vzápětí následovala vršek.

Náhle jsem stál vstříc tomu nahému a voňavému zázraku. Opřel jsem si Petru o pultík a pevným stiskem rukou jsem položil její paže na pultovou desku, nebránila se, pokorně na mě vystrčila svůj zadeček. A já spatřil ten erotický grál, mé péro začalo cukavými pohyby předříkávat svou posvátnou modlitbičku na libido. Její řitka byla jako kouzelná dírka do veškerého vesmíru a její pička, ach, ta nejkrásnější lasturka zdobená těmi největšími závojíčky, jaké jsem kdy spatřil, lákala mé pudy kamsi do erotického a sexuálního edenu. Předklonil jsem se, abych jazýčkem okusil to roztoužené ženské tělíčko, které vyloženě žhnulo touhou po šukání. Nejprve jsem olízl její kakaovou dírku, nechtěl jsem Petře dopřát hned tu největší rozkoš dotekem rovnou na mušličku. Petruška zasténala, její hlas zněl sytě, byla v něm slyšet roztouženost ovládající její tělo. "Olízni mi píču, prosím, honem" procedila skrz zuby. A já neměl žádný důvod ji nevyhovět. Rovnou jsem zaútočil špičkou jazyka na její klitoris. Ozval se jakýsi zvuk, patrně zatnula své prsty o hranu desky, přičemž vyloženě vykřikla rozkoší. Z její pipinky už odkapával milostný nektárek a já ho pil plnými doušky. Byl lahodný, slastný, blaženě delikatesní. Nemohl jsem se ho nabažit, sál bych ho snad věčnost, však ho také bylo, co hrdlo ráčilo, nicméně já chtěl ještě víc. Rozepl jsem si zip a jedním pohybem jsem si stáhl kalhoty až ke kolenům. "Ošukám tě," oznámil jsem ji, ačkoliv ona jasně věděla, že přesně tohle chci právě udělat a evidentně neměla nic proti. "Jo, pořádně mě omrdej," nezdráhala se být sprostá a to na mě působilo vyloženě jako rudý hadr na rozzuřeného býka. Vstoupil jsem do ní bez žádných průtahů, její promočená prcinka mi to krásně umožnila. Jal jsem se přirážet, bylo to dokonalé, omamné, omračující, opojné. Její steny zněly tak libě a povzbudivě, že dravě násobily můj výkon, s žádnou jinou bych patrně nemohl být tak zaujatý svým konáním. Tu jsem si náhle všiml jejího šátku, který patrně zůstal během svlékání ležet na pultě, zatímco ostatní její šatstvo popadalo na zem. Pevným přírazem jsem se přitiskl k Petře co možná nejblíž, opatrně jsem ji sundal brýle, abych je nepoškodil, načež jsem z šátku vytvořil užší pruh na oči a ten jsem obtočil své roztoužené oběti kolem hlavy. "Néé," zasténala nejdřív s nejistotou v hlase, ale když jsem ji počal chlácholit polibky přímo v oblasti páteře mezi lopatkami, ukonejšila svůj strach a bez obavy se mi zcela oddala, byla má. Nepřestával jsem přirážet, rukou jsem ji tu laskal, či mačkal bradavky, tu hnětl a dráždil naběhlý poštěváček. Předla a vrněla, co kočička, také netrvalo dlouho a otřásla se pod vlnou prvního orgasmu. Užil jsem si ho pěkně s ní, uvnitř její mrdáním vyhřáté svatyně. Vystoupil jsem z ní, sňal šátek a hluboce se jí zadíval do očí. Božsky se jí užila očička, příroda do nich vkreslila ten čarovný okamžik mohutného orgasmu. Zároveň se ale dalo v jejich očích přečíst, že prahne po dalším ukojení.

"Už sis to tady někdy s někým rozdala?" zeptal jsem se bez okolků a vtiskl jsem se do jejího pohledu s úsměvem na tváři. "To ne, ale…," tajemně se odmlčela. "Ale?" vybídl jsem ji k doplnění nedořečené odpovědi. Nejdřív šibalsky zakroutila hlavou jako, že mi za žádnou cenu to tajemství nepoví, ale když viděla, že bych to z ní stejně dostal, nadechla a s rozverným úšklebkem na rtech mi onen taj prozradila. "Občas si to tady udělám sama, no. Před, nebo po zavíračce, mám tady takový svůj koutek" doplnila ještě a pak vyprskla smíchy. "Ale, ale, to je hezký, tak ty tady takhle lumpačíš, jo?" zasmál jsem se na celé kolo. "Hmm, to mi to svoje místečko budeš muset asi ukázat, to mě moc zajímá," vybídl jsem ji. "Tak na to okamžitě zapomeň, to je moje tajemství ty zvrhlíku," otočila se ke mně zády, přesto se jen tak po očku ke mně otáčela, jako co já na to. Přikročil jsem k ní, objal ji a políbil ji do vlasů a pak jsem odhrnul její vlasy a vášnivě ji políbil na šíji. "Já chci vidět to místečko Petruško, chci se dívat, jak se ukájíš, jak si honíš kundičku a pak se k tobě přidám a ještě tě ošukám?" dávkoval jsem slova, abych dosáhl určitého napětí a abych umocnil sílu své prosby. Propletl jsem si své prsty do jejích a v tanečním stylu jsem si ji otočil čelem k sobě. Pak už jsem se jen uličnicky uculil. "Jsi hrozněj, nesnáším tě, neznáme se ani půl hodiny a ty už po mě chceš takovýhle prasárny" vyčítala mi, ale já v jejím pohledu snadno četl, že to pro mě udělá ráda a s nadšením. Popošli jsme jen pár metrů mezi regály obtěžkanými knihami různé tloušťky i kvality. "Tady si vždycky kecnu na zem a…" opět nedopověděla a ukázala prstem. Jen jsem pokynul a bez řečí ji vybídl, ať přede mnou udělá to, co tak ráda dělá, když je tady sama. Ještě jednou se na mě vyčítavě zatvářila s nevyřčenou otázkou, jestli to myslím vážně. "Sedni si tady, roztáhni nožky a hezky si to dělej, já se hned přidám, neboj," ubezpečil jsem ji. Všiml jsem si, že pořád zírá na mého čůráka, který se stále chlubil erekcí a tak jsem ho vzal do ruky a udělal pár pohybů, abych jako muž učinil první krok. Se zaujetím pozorovala mou činnost, přikročil jsem tedy k ní a ona mě bez zdráhání vzala do úst, kouřila mě a labužnicky sála, načež si sedla, roztáhla nohy a dala se do hlazení a dráždění své mokré kundičky, místností to zase krásně zavonělo, její steny a vzdechy na sebe nenechaly dlouho čekat. Pohled, který mi byl v ten moment nabídnut, byl tak úžasný, že jsem nedokázal déle čekat, gestem jsem ji dal pokyn, aby si lehla na záda na můj kabát, který jsem pod ní stačil připravit a už jsem jí bral za nohy, abych jí je roztáhl a opět se mohl vklínit do její mokré pičky. Přirážel jsem v tempu a rytmicky, oba jsme sténali a vzdychali, po chvíli jsem si ji vzal ještě zezadu v kleče, jako pejsek svou fenku, pak následovala ještě jízda na koníčku, ale to už se nadržená prodavačka znovu svíjela v náruči mohutného orgasmu a já též cítil, že moje vyvrcholení se nezadržitelně blíží. Sotva dozněly její slastné stahy, já ucítil, že mé semínko chce ven. "Postříkáme Petrušce brýle?" optal jsem se laškovně. Přikývla a to už se na její překrásný obličej snášely chomáče mé bělostné mrdky, něco dopadlo na brýle, něco na její tváře, ústa, nezapomněla i ochutnat. To byla úleva, oddychujíc jsme se na sebe slastně uculovali a vychutnávali si ten vášnivý okamžik.

Pak už zbývalo už jen dokončit původní záměr, čili nakoupit na Štědrý den věnovanou literaturu a domluvit se na další schůzku, jejíž uskutečnění viselo přímo ve vzduchu provoněné tou okolní, vánoční atmosférou. Nemusím vám snad říkat, že pro mě to byly ty nejslastnější a nejvoňavější Vánoce.

Věnováno P.

středa 23. listopadu 2016

Vinna nevinnosti

Už pouhá myšlenka na něhu
dokáže konejšivě zahřát
mrazem nemilosrdně zkřehlé
prsty, v hrozící pěst zatavené,
co na způsob hrozivého mementa
zaslepeně poskládané, jak puzzle
varují svého domnělého protivníka,
jenž lásku bezmyšlenkovitě hlásá
nedbaje tržných ran, ni kopanců
uštědřených ve jménu naivity,
kterou jen do svého erbu
láska, ta marnivě hravá a snivá
pábitelka má bravurně zakreslenou,
nabízejíc s hříšnou marnotratností
oba dva své dvojlomné protipóly
planoucí v zářivě ohnivém chladu
pomíjivosti své přirozené koexistence.

sobota 19. listopadu 2016

Lidé vymřeli

Ano skutečně, lidé patrně už dávno vymřeli, místo nich jsou tady přívrženci a odpůrci. Alespoň se to na první pohled zdá. Otevře-li, či pustíte-li si libovolné médium, jakýkoliv sdělovací prostředek, můžete si být jisti, že tato dvě kouzelná slova během několika málo minut určitě uslyšíte. Poslední dobou mám totiž takový dojem, že je snad až společensky neúnosné nebýt buď přívržencem, případně právě naopak odpůrcem, toho, onoho či tamtoho.

Dříve tady snad žili lidé, kteří měli určité názory. Co člověk, to názor, říkalo se bez nadsázky. A každý člověk má pochopitelně právo svůj názor hájit a je-li jeho v moci i prosazovat, což je samozřejmě v pořádku. Mě se ale poslední dobou zdá, že lidé (zkusme jim tak ještě říkat, snad ze zvyku) ztratili jednu důležitou a podstatnou schopnost. Kterou, ptáte se? Tou podstatnou a důležitou věcí je schopnost, případně jakýsi um respektovat názory ostatních. Všimli jste si toho také, že každé, byť jen zdánlivě malicherné vyjádření jakési názoru se rázem a nemilosrdně střetává s ostrým až vražedným odporem "lidí" majících odlišný názor? Výměna názorů, běžná a správná věc, tak to přece v demokraticky smýšlejícím společenství chodí, a je to tak dobře, určitě namítnete a já budu souhlasit. Jenže, problém nastává ve chvíli, kdy "lidé" o svých názorech přestávají přemýšlet, nehodnotí je, nejsou schopni ani té nejmenší sebereflexe a jen slepě prosazují myšlenku, která jim momentálně zatemnila mozek, bez okolků, natvrdo, všemi možnými prostředky. "Lidé" již nediskutují, nedomlouvají se, nehledají východiska a kompromisy, spíše se hádají, urážejí se, vyhrožují si, proklínají se.

Zkrátka a dobře, zdá se mi, že "lidé" mají stejně černobílé vidění Světa stejně, jako ho měli dříve, možná je to v tomto směru ještě horší. Vůbec jsme se nenaučili se tolerovat, vnímat jeden druhého, pomáhat si, učit se jeden od druhého. Občas jsme schopni se do jisté míry tolerovat, ale to je spíš jen na oko, nebo v případě, kdy se nám to hodí a hraje nám to do karet. Každý od každého čeká podraz a to je na tom to nejhorší. Bez vysokých loktů se patrně v dnešní společnosti nedá žít. Všichni házíme vinu na ostatní, na politiky, na společnost, na dobu. Ba ne přátelé, chyba není v těchto aspektech, chyba je v nás, ve způsobu našeho smyšlení a uvažování, které bohužel vůbec nedozrálo, nedospělo a je stejně nízké, jako kdysi. Naučme se vnímat, poslouchat a především respektovat i názory ostatních, ačkoliv jsou diametrálně odlišné od těch našich. Nehledejme v každé neshodě odpor, a braňme se tomu, viděti v každém, kdo s námi ne zcela souhlasí okamžitě odpůrce, kterého stůj co stůj musíme přesvědčit o opaku a převrátit jeho uvažování na "naši" stranu. Přemýšlejme o svých činech, o svých názorech, podělme se o ně s grácií a ne s umanutostí na rtech i v očích, uleví se nám, uvidíte!

Naše demokracie už nejen smrdí, ale vyloženě páchne hnilobou a mrtvolným odérem zvětralé mršiny. Ne, není to chyba politiků, ani společnosti, je to chyba každého z nás. Lidský život je ve své podstatě velmi krátké období, je obrovská škoda prožít ho s hořkostí na jazyku a s pachutí sváru v srdci. Nemyslíte?

NEVNÍMEJME ODLIŠNOST NÁZORŮ JAKO SVÁ TABU!!!!!!!


úterý 15. listopadu 2016

Dealerská sodomie (zkouška ostražitosti)

UPOZORŇUJI, ŽE OBSAH TÉTO POVÍDKY JE STRIKTNĚ PORNOGRAFICKÝ. NENÍ-LI TI 18, URÁŽÍ-LI TĚ EROTICKÝ OBSAH, NEBO SI MYSLÍŠ, ŽE BY TĚ MOHLA ČETBA EROTICKÉ POVÍDKY NEGATIVNĚ OVLIVNIT, VĚNUJ SE RADĚJI SVÉ PRÁCI.


Radka přichází k cíli. Stojí před domem na adrese, kterou ji nadiktoval její dealer. Když bere za kliku, uvědomuje si, že její život se za poslední 6 měsíců rapidně změnil. Před půl rokem by o tomto domě ani nevěděla, natož, aby měla potřebu sem jít. Dnes je ale všechno jinak. Šest měsíců je relativně krátká doba, nýbrž je to doba, za kterou se může člověku obrátit život na ruby. Radce probleskne hlavou patrně ten osudový okamžik, ten okamžik, kdy panáček osud stiskl tlačítko, na kterém byl krátký nápis "fet". Je to tomu zrovna 192 dní, co si Radka zašla se svojí pakárnou na techno party do jejich oblíbeného klubu. Radka totiž miluje taneční, klubovou hudbu, především ji oslovuje techno. Aby také ne, je jí sladkých 19 a má kolem sebe skvělou partičku kamarádů, kteří ji na rozdíl od rodičů rozumějí a chtějí si trošku užívat, místo toho, aby si neustále stěžovali na minulost, přítomnost, či budoucnost a jen celé dny skuhrali. Radka chce žít, právě teď a naplno. I z tohoto důvodu bez výčitek přijala tu magickou přepravku, sáček, ve kterém se místo obvykle přijímané rostlinky zpracované tak, aby se dala ubalit a kouřit, se tentokrát nacházel krystalicky bílý prášek. "Být pořád zkouřenej je fajn, ale na čase to tu trošku rozsvítit," tak argumentoval Honza, Radčin nejlepší kamarád, kterého zná už strašně dlouhou dobu a na kterého se mohla vždycky spolehnout. Ať lítala v jakémkoliv průseru, Honzík byl zaručeně při ruce a situaci vyřešil, nebo ji při nejmenším proměnil v zábavnou etudu. To on byl tou hlavní příčinou, proč Radka zkusila pervitin. Byl to totiž filuta a byl to on, kdo na každý důvod, proč perník nebrat našel totiž dalších 10 důvodů, proč do toho jít. Radka si to moc nepřiznávala, ale byla tak trošku do Honzy zaláskovaná, občas na něho myslela, když byla sama se sebou a oddávala se masturbačním hrátkám. Moc jí totiž vzrušovala představa, že se jí Honza dotýká a právě že i ve chvílích intimních vyřeší všechny její starosti. "Honzíku, dneska mi kundička vlhne zase jen pro tebe," říkala si, když se prsty dotýkala své vzrušené a opojně voňavé lasturky. Na druhou stranu se malinko bála jít s Honzou do vztahu. Co když jím to nevyjde, rozejdou se a ona pak ztratí jak přítele, tak i dlouholetého kamaráda. Především proto se v Honzovi přítomnosti držela a nedávala nic najevo, i když ve stavu opilosti, či pod vlivem marihuany je to mnohdy opravdu velmi těžké a složité. Ale musela to vydržet. O svých citech nic neřekla dokonce ani Janě. Janča je její spolužačka ze základky, znají se už od první třídy a může se na ní kdykoli spolehnout, skoro, jako na Honzu, ale Jana je hrozná držka, kdyby jí Radka řekla o tom, jak na Honzu myslí a že se jí líbí, ta by neváhala a už ten den by začala spřádat plány, jak dostat svou kámošku Radku do náruče, následně i do postýlky vysněného Honzy. Musela tedy držet jazyk za zuby. Nicméně když jí Honza nabídl onen krystalicky tajemný prášek, nezaváhala ani vteřinu a po vzoru svých zkušenějších kamarádů si připravila piko čáru, srolovala stokorunovou bankovku a čáru si šňupla. Dělají to i ostatní, tak se snad nemůže nic stát. Hlavou se jí v ten okamžik mihl i paměťový záznam s pohledy na hubené, rachitické postavy feťáků, které potkávala na ulicích i v klubech a několik z nich dokonce i znala, ale ona má přece svou neohroženou ekipu, má Janču a Honzu, ty by přece nemohli jít do ničeho, co by jim mohlo byť jen minimálně ublížit.

Avšak, šest měsíců uběhlo jak voda a Radčina situace se změnila, Janiny rodiče se zrovna před týdnem přestěhovali na druhý konec Republiky za prací a svojí dceru pochopitelně vzali s sebou. Stalo se tak narychlo, takže s tím děvčata vůbec nepočítala, o to víc je to obě bolí a mrzí. Uvidí se tak totiž jen velmi sporadicky, pokud třeba jedna navštíví druhou. Po každodenním styku je veta a po telefonu, či po skypu to přece není ono. Nemůžou už spolu vyrážet na úžasné kalbičky a pařbičky, kterých bylo nepočítaně a které si užívaly s mladickou hladovostí a uvolněností. Také s tradičními cestami na rozličné techno party konaných v bližším i širším okolí je konec. Domluvily se ale, že alespoň občas se sejdou a nějakou tu taneční party navštíví. Radku lehce uklidňuje pocit, že zbytek party je stále na blízku, ale bez Janči to zkrátka není to pravé ořechové. Navíc se za poslední dobu nálada v pakárně jaksi pokazila, dřívější semknutost a důvěra je najednou pryč. Každý se najednou stará jen o sebe a myslí jen na vlastní prospěch. Popravdě Radce vrtá hlavou červík, že by to mohlo být právě pod vlivem pervitinu, jehož šňupání se stalo pomalu, ale jistě pravidelným rituálem každého člena Radčiny skupiny přátel. Proč je najednou všechno tak jiné, proč jsou najednou všichni tak sobečtí a sólo hrající? Dřív si všichni pomáhali a dnes je to jeden klacek pod nohami za druhým. I Honzova vstřícnost není samozřejmostí. Před časem by se pro Radku rozkrájel, dnes mu nedělá problém jí v klidu odpálkovat.

Radka se cítí pod psa, poslední měsíc už šňupe celkem pravidelně, bere od různých lidí, ale pochopitelně kvalita zboží je různá a spíše se jedná o nekvalitní, šizený materiál, nájezdy nejsou takové, jako tenkrát, když si to díky Honzovi vzala poprvé. Alespoň, že jí ten zmetek doporučil tohoto dealera, ten prý má zboží kvalitní, není to pouliční prodejce, je o hodně výš na drogovém žebříčku. Také o něm málokdo ví. Honza o něm Radce řekl jen proto, že mu od rána volala už desetkrát a to není ani poledne. Touha po dávce drogy se prostě neptá, je nekompromisní. Nikomu jinému by se Honza o Kápovi ani nezmínil, natož aby ho za ním poslal. O Kápovi totiž ví jen pár vyvolených, ale Honzu ukonejšila myšlenka, že by se Radka mohla Kápovi líbit, je to přece překrásné, mladé děvče s dlouhými blond vlasy s překrásnou postavou a známky po užívání drog jsou na jejím až hříšně krásném tělíčku zatím velmi nepatrné. Adolescentní vyrážku má přece i mládež, která nefetuje. Honza pro jistotu Kápovi zavolal ihned poté, co jeho číslo a adresu Radce nadiktoval, ten byl zprvu řádně nasraný a seřval Honzu na tři doby, ale když se Honza konečně dostal ke slovu, vylíčil Kápovi to, jak zhruba Radka vypadá a nakonec mu poslal i její fotku, Kápův vztek byl rázem tatam a on se na Radku začal dokonce těšit, o jeho úmyslech není pochyb. Maluje si to tak, že kromě výdělku by si mohl v klidu užít s mladým, blonďatým děvčetem. Navíc je pro to ochoten porušit úplně to nejzákladnější pravidlo, které si už na začátku svého obchodování stanovil, a to, že nebude u sebe doma přijímat ani dealery, kteří pro něho pracují a vůbec ne feťáky, kteří si jdou pro jednotlivé dávky svého mihotavého, pochybného a prozatímního štěstí. U Radky rád udělá výjimku, pomilovat se s krásnou dívkou je totiž pro každého muže nefalšovaným a vděčným vítězstvím. Zaslechne zvonek, je rád, že si děvče pospíšilo a jde otevřít. "Nazdar Kápo," zazubí se na něho za dveřmi stojící Pepíno, což je Kápův společník, se kterým mají rozjetý tento kšeft s prodejem pomíjivých pocitů blaha a rozkoše. Sami drogy neberou, to nechávají svým zákazníkům. Mají tři testery, tedy feťáky, kteří zdarma rádi otestují zboží, které Kápo s Pepínem právě kupují. Vezmou s sebou prostě jednoho z nich na smluvené místo a po zkušební aplikaci uskuteční obchod. "No nejdeš zrovna dvakrát vhod," zašklebí se Kápo na Pepína, zatímco on automaticky a bez vyzvání vstupuje do domu. "Copak, snad tu nemáš nějakou křepeličku?," nepřestává se křenit Pepíno. "No zatím ne, ale jedna by měla dorazit," vysvětluje Kápo, proč Pepína nevítá s otevřenou náručí. Je opatrný, protože Pepíno je jedním slovem pořízek, Kápo sám je mohutný chlap, v kdejaké pranici si poradí a bez problému ji ustojí, ale proti Pepínovi je přece jen muší váha. Pepíno je opravdovým hromotlukem, ke dvou metrům mu moc nechybí, ruce má jak lopaty, které by se jen s nepatrnou dávkou zlosti mohli změnit na vražedné nástroje podobné bucharům. A ještě jednu zvláštnost tento pořízek má, jeho povolání se totiž ne zcela slučuje s jeho stylem života. Je totiž policistou a navíc je při své neomalenosti tak drzý, že i ke Kápovi s oblibou chodí v policejní uniformě, výjimku neudělal ani dnes. Kápo z toho vždycky naprosto šílí a vyčítá mu to. "Stejně tě jednou ze sboru vyženou svinským krokem," řechtá se vždy na celé kolo a Pepíno se stejným úšklebkem přikyvuje, ale je mu to jedno, svou budoucnost stejně vidí spíše na druhé straně barigády. Kápo je opatrný na zvolená slova, nechce dát Pepínovi příčinu k agresivitě, zároveň ale nechce dát za žádnou cenu najevo svou nejistotu a rozvážnost. Velikých slov nakonec není ani třeba. Pepíno si vše přečte v Kápových očích. "No neboj, já se v pravý čas ztratím, ještě tu není, ne? Tak pokecáme, nalej mi panáka Morgana prosím, mám nějak divně v hubě, potřebuju si spravit chuť. Dáš si se mnou, ne?" "No jasně," uklidňuje se Kápo, přesto jeho mysl obestírá jistá, snad tušená dávka nejistoty. Začnou si povídat.

Tak, jak je to domluvené, Radka volá Kápovi na "služební" telefon že jako stojí před domem. "Jo, pojď nahoru, vím o tobě," vybízí jí Kápo a zmáčkne tlačítko na bzučáku. Dívka vchází do baráku, to je jiné kafe, než ty špinavé podchody, hospodské špeluňky a vybrakované byty narkomanů, na které si, chtěla-li fetovat, musela zvyknout. To Kápo si žije na jiném levelu, žádný smrad ani špína, jen samý luxus a přepych. Radce najednou zas zlehka stoupne sebevědomí, dostala se přece do lepší společnosti, třeba na Kápa zapůsobí a bude od něho brát pravidelně. Hned se cítí o mnoho líp a to nejen díky vědomí, že několik dávek rozkoše, které skrz svoje nosní chřípí zaplaví její mozek, potažmo celé její tělo, je na dosah. "Sedni si, kam chceš milá vílo," vybízí ji Kápo. "Mohu ti nabídnout panáka, nebo jen něco k pití, nealko?" může se přetrhnout ochotou, i on chce zapůsobit. "Snad jen nějaké nealko," poprosí Radka. "Nealko pro dospělou ženskou?" laškovně se podiví dealer. "Víš co, uděláme kompromis, připravím ti střik z dobrého bílého vína, tam je jak alkohol, tak nealko, co ty na to?" nabízí se Viktor, tak zní Kápovo pravé jméno. "Jo to by šlo," neskrývá Radka své nadšení a s pocitem obrovské úlevy, že to vše tak krásně probíhá, si sedá naproti Pepína. Ten jí pozdraví, představí se a bez varování jí pozdravně políbí. Pamatuje si, co slíbil Kápovi, ale využívá toho, že on odešel chystat nápoj pro svého hosta. Nastává okamžik, ve kterém pán času opět prokáže svoji moc v podobě relativity ubíhajících sekund, minut, hodin, dní, měsíců a roků. Poté, co Pepíno Radku políbí a chystá sebe i ji opětovně usadit, jakoby nevinně ji přejede plochou svého ukazováčku po jejím předloktí. A milé Radce se rázem mění Svět, ne, že by se zamilovala, ale její mladé, hříchem ovládané tělo pohlcuje neovladatelná chuť si zapíchat. Sama se podiví nad tím, jak rychle se šťavnatě otřpytila její mušlička, trvalo to tedy jen několik nanosekund a její kalhotky jakoby stiskem vypínače skrývají buchtičku se šodó. Jak byla Radka předtím v pohodě, o to víc nyní zneklidněla, uvědomuje si totiž, že by si Pepíno mohl jejího vzrušení klidně všimnout. Najednou totiž nabyla dojmu, že její kundička voní tak silně, že není možné, aby to Pepíno necítil. Ke všemu, lidské tělo je v tomhle velmi zrádné a podvědomě vysílá signály, které si jeho majitel ani neuvědomuje. Za to Pepíno si ujasňuje situaci celkem rychle, jeho původní plán, že tuto kůstku dopřeje svému společníkovi, bere za své a on se chystá zaskórovat sám. Radka se najednou neskrývaně zalekne, uvědomí si totiž, co má Pepíno na sobě. Je to fízl, léčka, napadne ji zákonitě, ale nejde ji do hlavy, proč se tenhle policajt rozvaluje u Kápa v obýváku. Třeba ten hajzl Kápa vydírá a bere výpalné, bleskne ji hlavou, šrotuje ji tam. "Neboj malička," všimne si Pepíno jejího úleku a začne ji uklidňovat. "Jsem sice policista, ale duchem stojím na vaší straně," zamrká a zakření se. Radka mu moc nevěří, ale abstinenční příznaky už buší na vrata pěstmi v podobě mohutných palic a Radce nezbývá, než hodit všechny vedlejší okolnosti za hlavu.

Jsi moc krásná Radko, líbíš se mi," Pepíno odhaduje, že tuhle mladičkou panenku by mohla odzbrojit úsečná přímost. "Děkuji," potvrdí mu to a nevědomky se přitom olízne a dívá se Pepínovi přímo očí, ten v ten moment ví, že lapená rybička se houpá na háčku. Chvíli se na sebe dívají, hledí si do očí. Radčina očka jsou jako dvě studánky, ve kterých by se utopilo i hejno ryb, tak jsou hluboké a zrovinka září jen pro Pepína a on to moc dobře ví. Radka si navíc uvědomuje, že rejstřík jejich erotických tužeb zahrnuje i řádně divokou šukáčku s mužem v uniformě a policejní mundur je čert ví proč pro ní volbou nejpřitažlivější. Zatímco předtím se ta mladá rajda strachovala o to, aby vůně jejího zbroceného klínu neprozradila její touhy a potřeby, teď v to naopak doufá. Má ale jeden veliký problém, špekuluje o tom, jak se zbavit Kápa, o zboží v podobě několika dávek pervitinu má stále zájem, ale fakt, že je materiál takhle na dosah ji uklidňuje do té míry, že je schopna a ochotna si na jeho aplikaci několik minut počkat, zvlášť stráví-li je v Pepínově náruči a nejen v ní. Náhle zaslechne, že Kápo se vrací s pitím. "Už se to točí, už se to nese," zazní za dveřmi, ve kterých se vzápětí objeví Kápo s tácem a sklenicemi nalitého pití. Radka nemešká a skočí Pepínovi na klín a v ten samý okamžik mu vrazí mrštný jazyk do jeho úst, počne se s ním líbat. "No koukám, že máš zájem i něco jiného, než jen o peří," zachechtá se Viktor. "Hmm, možná," zaštěbetá Radka a jedním dechem dodává, "ale myslím, že oba vás asi nedám, promiň," jakoby provinile sklopí zraky. Představa, že by si ji vzali do parády tyhle dva pořízkové je pro ní do jisté míry lákavá, ale na druhou stranu má ze stejné představy dosti strach. Bojí se, že by té mužské síly mohlo být víc, než je její mladé tělo schopno pojmout. Tiskne se tedy k Pepínovi a ze všech sil mu svírá jeho silné paže. Notnou chvíli se všichni tři pozorují, Kápo se dívá vyčítavě na Pepína, ale když vidí, že je proti němu nejen Pepínova síla, ale i Radčino libido, které se rozhodlo spočinout v moci jeho společníka, s určitým úsilím se mu podaří uklidnit ty splašené koně, kteří momentálně opanují jeho tělo a mysl. "Tak já se půjdu tedy na chvíli projít, no," pronese s určitou trpkostí a také se znatelnou rozhořčeností v hlase. "Neboj, nejsem tady naposled, určitě si najdeme nějakou tu příležitost se lépe poznat," chlácholí ho s upřímností na jazyku Radka. Musí si přiznat, že nebýt Pepína, měl by u ní Kápo také velikou šanci k intimnějšímu seznámení. Usměje se na něho a laškovně zamrká. Kápo poznává, že tahle malá čubička nemá důvod mu lhát a jeho mysl se už zase nalézá ve stavu pohody a klidu. Pro dnešek má smůlu, ale není všem dnům konec. Bere si jen bundu a už se za ním zabouchnou dveře. Radka hledí na Pepína, je ochotna se mu odevzdat celá a bez okolků. "Vstaň, mám pro tebe překvapení," pobídne jí, ona vstává, načež ji svými prackami drapne za paže, které ji nenásilně, ale s pevným odhodláním přepaží za jejími zády a pobídne jí, aby se přemístila do vedlejší místnosti. Bez zaváhání ho poslechne a on si ji pomocí jednoduchého chvatu vede do ložnice, ve které jsou pouhé dva kusy nábytku. Obrovská postel, jejíž čelo zdobí nádherně zdobená pelest. Pak už je v místností jen prostorná skříň, jejíž venkovní prostor je v podstatě jedno veliké zrcadlo. Není pochyb o tom, že tato místnost už zažila lecjakou mrdanici a jebačku, ať už v podání Kápa, Pepína a Bůh ví koho ještě. Dívek a žen se tu určitě též vystřídalo mnoho. Radku ta myšlenka velmi rajcuje. Zásadní pro ní je, že Kápo evidentně hledí na hygienu a ačkoliv už ložnice byla svědkem kdejaké sodomie, dnes zase voní novotou a čistotou. Patrně to bude nejčistší prostředí, ve které se kdy milovala, kromě domova pochopitelně.

"Otevři tu skříň, kočičko," pobídne Pepíno Radku. Ta nemešká a udělá to. To co zahlídne, ji zprvu docela překvapí, možná se i drobek lekne. Skříň totiž evokuje takovou prazvláštní erotickou truhlu plnou různých smyslných pomůcek, důtek, bičíků, bičů a dalších nástrojů na trestání zlobivých děvčátek. "No doufám, že dneska nepoužijeme všechno," Radka neskrývá svůj údiv. "Neboj zlato, to bychom tady byli opravdu dlouho, možná i několik dní. Co by si Kápo počal?" směje se Pepíno hlasitým a sytým smíchem. "Dnes mám v plánu jen jednu věc, malinko si tě znehybním a spoutám, a abys neřekla, že jsem nelida, můžeš si vybrat, čím to mám provést. Chceš šátky, nebo provazy?" Pepíno se zdá býti velikým gentlemanem. Radce bleskne hlavou, že pro začátek, respektive pro seznámení se s touto praktikou, dosud totiž v rámci sexu spoutaná nebyla, by byly šátky nejlepší s ohledem na jejich šetrnost ve srovnání s provazy. Nakonec si ale vzpomene, že její zvědavost už dlouho škádlí myšlenka, jaké to asi je, prožívat při tom určitou míru bolesti. "Chci provazy a taky tyhle pouta ty zasranej fízle," vyhrkne nakonec a laškovně se zašklebí, zatímco si neskrývaně prohlíží jeho uniformu a Pepíno už si je jistý, že tahle chtíčem rozbouřená děvka mu splní vše, na co si jen pomyslí. "No, abys toho nelitovala, mazlit se s tebou nebudu kurvičko," varuje ji Pepíno. Radka trvá na svém. Pepíno se tedy chopí provazů. Zároveň čapne Radku pevně kolem pasu a to zezadu, jeho silná paže tedy objímá Radku v oblasti břicha a hrudníku a posouvá se směrem ke krku, kde ji dlaní stiskne, až se Radka zalkne. Zároveň ale ucítí vzrušený pocit, který zaplaví snad každý kousek jejího těla. Její štěrbinka je v mžiku zase mokrá a její vůně šeptá ten stále se opakující příběh o touze a tělesném souznění. "Klekni si a opři se o tu pelest, vezmu si tě zezadu," přikáže jí bez výčitek, ona bezmyšlenkovitě poslechne. Přiloží své ruce k pelesti a dovolí mu, aby si ji přivázal. Provazy se už jak klubko mrštných a po kořisti prahnoucích plazů obtáčejí kolem jejích rukou a znemožňují ji tak se jakkoli bránit, nebo se vzpínat. Pro pár dalších minut bude jen jeho, poskytne mu vše, na co si jeho zvrhlé libido vzpomene. Připoutá si ji pevně, vidí na ní, že není v tomto oboru kovaná a chce ji poskytnout důkladnou péči, na kterou bude děvenka s láskou vzpomínat. "A teď roztáhni nohy," pokračuje v příkazech. "Úplně je roztáhni, dělej, ať k tobě můžu pořádně," napomene ji a plácne ji přes zadek, jednou ale docela surově. Ona pociťuje, jak vlhne. Přiklekne k ní a to už jeho mohutná dlaň a prsty rajbují její slastnou šťávou zaplavující se mušličku. Levou rukou ji přitom chytne za vlasy a trhavými pohyby s ní smýká. Radka je v ten okamžik ve slastném opojení, takhle s ní ještě nikdo nezacházel, ale najednou chápe, že to byla chyba, protože právě takové chování podněcuje její myšlenky do rajcovných hodnot. Pepíno jí nepřestává hladit, dráždit a vzrušovat, stará se o její kůzlátka, ztopořené bradavky, sem tam ji plácne, neustále a průběžně se věnuje její mušličce. Honí jí tak mocně, že Radka nemá důvod šetřit tím rozkošnickým mokem, který zurčí s její pičky nedbaje čistě povlečené postele. První její orgasmus je na Světě, to ale Pepínovi nestačí a nepřestává dráždit její klitoris, potřebuje zjistit, zda není Radka multiorgasmická. Nález je pozitivní. Trvá jen několik vteřin a Radka se chvěje pod vlnou orgasmu druhého, prakticky navazujícího na ten první.

"Vykuř mě a vysaj," tak zní jeho další prosba, jeho čůrák už je řádně postavený a dere se z jeho služebních kalhot, ona ho bez zardění bere do úst a začíná ho zpracovávat. Saje ho, olizuje, tu se s ním mazlí a hned ho zase horlivě kouří. Slinami též nešetří. Pepíno si to vychutnává, na to, že je to mladá holka, je celkem šikovná. Pak k ní přistoupí zezadu, rázně ji čapne za ruce, v mžiku je se slovy "jste zatčena, máte právo jen mlčet a nechat se mrdat," uzamkne do svých policejních zelíček a vsune svůj penis do její kundy. Nevzpírá se mu, naopak ho poddajně pohlcuje a svírá ho ve svém doupátku plném toho voňavého lektvaru. "Podívej, jak nám to bezvadně jde," pronese najednou Pepíno a zataháním za vlasy donutí svou novou kobylku, aby ve skříňovém zrcadle shlédla to bohapusté mrdání a šukání, kterého se zrovna dopouští a ještě k tomu s policajtem, s fízlem, úlet jako prase. Vidí Pepínovo péro a lehkost s jakou vniká do její zvlhlé píčy, na slušnost už není čas ani chuť, rozkoš ovládla tuhle místnost, péro na kundu, maso na maso, typické mlaskání se rozléhá tím brlohem neřesti, Radka je v sedmém nebi, proměnila se v háravou fenku, co ochotně podrží panovačnému policistovi. Pepínova kláda, to je teď to jediné, na čem v životě záleží, cítí jeho důraz a cit pro tempo, které mění, chvíli do ní buší, jak hluchej do vrat, hned na to zas jen trhavě do ní vniká až po koule. Skrz zrcadlo se mu zadívá do tváře. "Takhle mě ještě nikdo nešukal, pane" přiznává. Když se na ní vyřádí zezadu, přičemž si ji bez pardonu chytne hezky za vlasy, dá odpočinout jejím spoutaným rukám, překulí si ji a vezme si ji na misionáře, následujíc polohou, kdy ona leží na břiše s nadzvednutou prdelkou, při které stiskne pevně její boky a kyčelní kost. Ona přitom v rukou svírá cípy jeho modré košile, která se pro ní zrovinka stala slastným fetišem, rudou plachtou pro býka. Závěrem ji ještě dopřeje jízdu na koníčka, Radka orgasmy neškudlí a co chvíli si nějaký dopřeje. To už je ale čas na to, aby si ulevil i Pepíno. Položí si Radku na záda, stiskem své dlaně na její obličej a krk si ji lehce přidusí a našteluje tak, aby jeho výstřik směřoval přímo na její vyplazený jazyk a směr její ústa. Radka má mužské sperma ráda, spolkne ho tedy bez problémů.

Radka i Pepíno jsou v sedmém nebi, přesto Radka za chvíli prohlásí. "Tak a teď by si dala tu čáru." "Počkáš s tím na Kápa, nebo to chceš hned?" vyzvídá Pepíno. "Dej mi to radši hned," odpovídá zmámená dívka a podává dealerovi v policejní uniformě své peníze, ten ji na výměnu podává pytlík s drogou. Ona si sedá ke stolu, připraví si čáru i srolovanou bankovku a to už se místností ozve zvuk šňupnutí, tak typický pro aplikaci drogy.

úterý 8. listopadu 2016

Zkrkavčení

Omámen blahobytem
na dno duše své mělké stěží jen dohlédnu,
uchlácholen dogmatem
vlastní povýšenosti život svůj rád zavrhnu,
uloven normasystémem
mysl svou na jarmarku se slevou nabídnu,
pohlcen automatizmem
hýčkané sebedestrukce hrdost já zamítnu,
nadopován patosem
namyšlenost lidskou coby ctnost navrhnu,
neposkvrněn étosem
vesmírného dění dechem svým pohrdnu.

středa 2. listopadu 2016

Slipknot + Tool + System of a Down

Dneska vám představím další dvě šikovné dívenky, tentokrát však nepůjde o žádnou lascivitu, nýbrž čistě o hudební produkci.

První děvče má na svém youtube kanálu nepřeberné množství videí, v nichž úžasně válí na kytaru a doprovází tak pomyslně své rockové a metalové oblíbence. Já jsem si od ní vybral dvě skladby od americké smečky Slipknot. Můžete se tak pokochat nejen jejím překrásně rošťáckým úsměvem, ale především jejím kytarovým uměním. Mimochodem, ta holčina mi svou spanilostí a líbezností připomíná jednu blogerku, ale ani za nic na Světě vám neprozradím kterou. Leda, že by se dotyčná dovtípila a sama přiznala.





Druhé dívce je teprve 13 let, ale své bicí už ovládá s pečlivou dokonalostí. U ní byl výběr skladeb a interpretů ještě jednodušší, než v prvním případě. Hračičkové Tool a miláčkové System of a Down, nelze nevybrat.






Mimochodem, videí, ve kterých různí lidé "doprovází" na různé hudební nástroje své oblíbence je až neskutečně veliké množství. Je možno třeba vidět i velmi malé děti, hrající na odlišné hudební instrumenty. Stačí jen klikat. Smějící se

neděle 30. října 2016

Šikovné děvce

Tohle mi dneska přistálo do emailu a mě nedá, abych se s vámi o to nepodělil. Možná jste to už viděli, ale kdyby ne…

Nejprve si dáme klasiku…




…hned na to si připomeneme, že Vánoce se už pomalinku, ale jistě blíží...


čtvrtek 27. října 2016

Třpytivost horizontu

Mezi prsty třpytí se mi
voňavý, měsíční svit,
co orosil tvou lasturku,
můj nástroj probouzí se,
když sním o tvé kráse,
již třpytivé hvězdy
toužebně ti závidí,
on, tyčí se vzhůru,
hledí vstříc těm hvězdám
a jasně dává najevo,
že tvé nahé, božské tělo
jest tím jediným pravým
rajským, sytě voňavým,
jiskřivým horizontem.

pátek 14. října 2016

Vyvrhel

Nebudeš-li sekat latinu,
nasekám ti na holou a
všechny zbytky něhy
z mé duše pro dnešek
smyje vymodlený déšť.

úterý 11. října 2016

Sunny Side Up + Cone Of Shame + Separation Anxiety

Celých 18 let si fanouškové (včetně mě) amerických Faith No More museli počkat na nové album. Dočkali jsme se až v loni, ale vyplatilo se, protože "Sol Invictus" je opravdový skvost. Opět poctivý rock se spoustou přesahů, vyšperkovaná aranžmá a typicky charismatické podání skladeb včetně uhrančivého a podmanivého hlasu Mikea Pattona. Nevěříte? Tak se podívejte na tyhle 3 pecky a zajisté se mnou budete souhlasit.




středa 5. října 2016

(Ne)rozbitná Porcelánka

Další básní, kterou si "cruella" sama vybrala, je "(Ne)rozbitná Porcelánka", kterou jsem před několika měsíci věnoval Porcelánové Panně. Snad nám Porcelánka neutrhne hlavy, nebo snad ještě něco daleko cennějšího. Smějící se




(Ne)rozbitná Porcelánka

Byla spratkem, co kolem sebe kope,
snad chránila se před něhou
po níž v koutku svého srdce toužila,
možná chtěla být za drsňačku,
tak zadupala neviňátko v sobě,
s chlípností v myšlenkách a
s ostrým slovem na rtech
brouzdala Světem,
ač sloužila pánovi, působila přísně,
štěknou sama nazývala,
přesto,
dobré rady rozdávala,
zdála se být volná, svobodná
v rozkoši a touze topila se přímo,
když důtky trestaly jí za neposlušnost,
kundička její tetelila se blahem,
přesto byla ničím svázaná,
nesvobodná, zamknuta na 7 západu,
v temné komoře, do které nevědomky
sama se zamkla, tak neuváženě,
pak jednou řekla si dost, chci být jiná,
to když srdce z lásky ji krvácelo,
a jak si usmyslela, tak udělala,
ačkoliv před tím hltala Svět doušky plnými,
dnes loká všechnu tu krásu
viděnou, slyšenou, cítěnou,
o mnoho více a ještě s větší otevřeností,
je volná, svobodná a tuze krásná,
přátelé má kolem sebe a dokonce
anděla nalezla v klínu své Evičky,
prý kámošky jsou, kdo jim to věří,
když lížou si jeskyňky, až
šťávička tryská na všechny strany,
já fandím jim moc a plné dávky rozkoše
okořeněné chlípnou perverzí jim přeji.

Tato báseň, nechť je dedikována dámě, která uzřela anděla, anděla s vlhkým klínem a která, ač stále voní neukojitelným a po perverzi lepkavým chtíčem, našla ve svém srdci tolik nových citů a nové lásky. Všichni víte, o koho jde.

Požehnej ji...

Po delší odmlce vám opět mohu nabídnout několik svých dílek v audiostopě. S nabídkou pomoci se mi totiž ozvala další úžasná a odvážná osůbka, která si sice říká "cruella", ale ta přezdívka je tak trošku kamufláž. Na zkoušku namluvila mé dvě básně a zároveň přislíbila, že až jí to dovolí čas, připojí snad i nějakou povídku. Vychutnejte si tedy mou báseň "Požehnej ji..." v mluvené podobě. Já už jen připojím obrovské poděkování "crulle" za projevenou odvahu a ochotu se mnou takto spolupracovat.




Z kokonu zrozena

realitou znavena

do pavoučích vláken polapena

do světa shibari ukotvena

jak vlajková loď

a z bavlny plod

co oceánem pluje nikdy sama

otrokyně, přesto dáma

pro ta věčná blažená rána

jež pod víčka byla vytetována

nevinná, přesto už dospělá

hříšná myšlenka vzkypělá

studu a ostychu zbavená

voňavým lákadlem zmámená

rozkoší, již z kalichu vypila

jutovým orgasmem se opila

teď už tělo její do slasti je lapeno

pod zrakem Nawashi je chráněno

proč by ses tomu divit měl

vyslov jen, to Bůh tomu tak chtěl.

úterý 20. září 2016

Klisnička a sklepení

UPOZORŇUJI, ŽE NÁSLEDUJÍCÍ POVÍDKA MÁ STRIKTNĚ PORNOGRAFICKÝ OBSAH, NAVÍC SE NESE V DUCHU BDSM SEXU. URÁŽÍ-LI TĚ EROTICKÝ OBSAH, NEBO SI NEDOSÁHL(A) PLNOLETOSTI, JDI SE UČIT A BUĎ MOUDRÝM.


Září je prazvláštní měsíc, voní už sice podzimem, ale mnohdy umí čarokrásně překvapit svou štědrostí v podobě krásného, slunečného počasí, stejně tak jako letos. Vydal jsem se tedy se svou nažhavenou klisničkou na zářijově letní výlet. Slunko pralo možná až moc a tak nebylo od věci se před ním kamsi schovat. Není lepšího úkrytu, než temný, tajemstvím opředený sklípek. A zrovinka takový se nám připletl přímo do cesty. No ono to bylo předem tak trošku domluvené, ale to klisnička nevěděla a tak bylo velmi snadné se vžít do role. Už když jsme do sklípku vstupovali, byla plná očekávání, dech se jí tajil, ale nebylo to strachem, nýbrž jakousi zvláštní a sálavě planoucí zvědavostí a nedočkavostí. Ano, ty sklepní místnosti měly v sobě opravdu cosi neuvěřitelně magického a kouzelného. Chybělo už jen jediné, zabouchnout dveře a ocitnout se v té pološeré místnosti, jen loučemi osvětlené kobce zcela sami. Dveře se rázně zabouchly, na můj tajný signál pochopitelně a zvuk, který jejich zavírání doprovázel, dokonale umocňoval vzrušivě stísněnou atmosféru. Klisnička se nejdříve šokem polekala a přitulila se ke mně, ke svému pánovi, to byl ale okamžik, na který jsem čekal a místo toho, abych ji vzal pod svá ochranná křídla, jsem vyslovil první povel. "Svlékni se a na čtyři," rozkázal jsem nemilosrdně, přesto jsem dbal na to, aby můj tón hlasu měl i do určité míry hřejivou atmosféru. Chtěl jsem totiž ubezpečit svou klisničku, že všechno je tak, jak má být a že není důvod se čehokoliv obávat, vyjma mých povelů pochopitelně. Instinktivně se vystrašila ještě o trochu více, ale jeden vzájemný pohled do očí měl takovou moc, že ukonejšil veškeré její obavy a na jejich lících se místo strachu usadilo neskrývané vzrušení. "Ty jsi mě neslyšela?" zavelel jsem přísněji, protože jsem věděl, že výcvik klisničky právě začal a že ona je s tím smířená. "Omlouvám se pane," špitla a počala se pomalu svlékat. "To tu takhle budeme dva týdny," komentoval jsem uštěpačně tempo jejího odkládání šatstva. Pochopila poznámku a poslušně přidala do tempa, doslova ze sebe začala všechno strhávat, ono toho také nebylo moc, když bylo to horké září. Měla na sobě jen letní šatičky a lehký svetřík, který jsem ji půjčil při vstupu do sklepení, aby se mi ta moje klisnička nenastydla. Sotva ale odložila červenou kabelku s motýlkem coby ozdobou a sundala svůdně černé šatičky, nevýslovně jsem se rozzuřil, rozlítilo mě totiž, že porušila můj příkaz a oblékla si modravě krajkové kalhotky, tanga. "Měla jsi rozkázáno jít naostro, ne?" zaburácel můj hlas místností tak mocně a hrozivě, že rychlostí blesku ode mě odskočila, protože věděla, co bude následovat přísná odplata, trestu se vyhnout nedalo. "Klekni si na všechny čtyři," přikázal jsem prudce. Neměla na vybranou, věděla, že musí poslechnout, že neuposlechnutí by mělo katastrofální následky. S uposlechnutím se ale opět dosti loudala, až když jsem k ní rázně vykročil, škubla sebou a v mžiku byla v pozici, o kterou jsem ji "žádal", to už jsem měl ale napřaženo a má dlaň se v ten samý okamžik dotkla její levé půlky, ten dotek byl prudký, svižný a dosti bolestivý, zasténala, to už ale i pravá půlka jejího zadku zaplatila stejnou daňovou sazbou, jako její nerozlučná kolegyně. "Tak ty bude dneska takhle neposlušná jo?" dotázal jsem se rozlíceně, aniž bych čekal nějakou odezvu. Jen opět zasykla, beze slov, neměla chuděra co říci. "Zůstaň klisničko," zněl jednoznačný rozkaz, s jehož vyřčeným jsem se od ní odvrátil a začal jsem šmátrat ve svém batohu. Netrvalo dlouho a všechny potřebné nástroje a pomůcky spatřily světlo Světa, respektive příšeří toho tajemného sklepení. První přišla na řadu páska na oči, to proto, aby moje klisnička ztratila chuť na veškerý odpor, věděl jsem totiž, že neschopnost cokoliv vidět otupí její zpupnost a vrhne mi ji přímo a nekompromisně do mé zvrhlé moci. Pro jistotu ale ještě následovalo nasazení obojku a vodítka. Pak už jen stačilo dozdobit toto rozkošnicky a po chtíči vonící dílo svorkami umístěné na její bradavky. To už ale stála na čtyřech a bez jakéhokoliv pohybu, přijímala mé konání. "Tak už budeš poslušná a poddajná?" nesl se místností můj panovačný dotaz vynásoben táhlým zataháním za vodítko. "Ano," zazněla lakonická odpověď. "Ano, co?" Opět jsem zaburácel, až se mé zvolání neslo celým sklepením a v echu se tříštivě rozléhalo, ale to už jsem svíral ve své ruce pečlivě upletený cop jejích vlasů a zatahal jsem za ně tak svérázně, až jsem se sám polekal a hrozil se toho, že svou milovanou klisničku skalpuji. Naštěstí se tak nestalo, naopak úkon splnil svou funkci a zdmi se mohlo rozeznít tentokrát silně hlasité a bolestí vykoupené "ano, můj pane,". A tak bylo už i slovem dáno, že ta ona, potemnělá místnost bude ten den svědkem výchovy jedné velmi vzpurné a zpupné klisničky a jejího pána, jejího drezéra a rajťáka. To už jsem ale i já měl v kalhotách slušně vyboulíno a na scénu se hlásilo mé jezdecké kopí. "Rozepni mi kalhoty a vyndej ho," přikázal jsem nebojácně a postavil jsem se těsně před ní, vědom si toho, že nic nevidí. Ona se nazdvihla a stále v pokleku nahmatala mé boky, aby se podle nich mohla dále orientovat, rozepnula poklopec a stáhla trenky, její obličej se v ten okamžik nacházel jen několik centimetrů před mou chloubou. Neváhal jsem a špičkou žaludu jsem zaklepal na její rty, na ta lačná vrátka, která se bez meškání rozevřela, a já jsem bez okolků mohl vsunout mé ztopořené já do toho lačného ráje. "Saj, klisničko," vyštěkl jsem už s patřičným zasténáním, protože můj pták už byl tu samou chvíli v péči jejich úst a především jejího hbitého jazýčku. Sála mě, laskala, převalovala v ústech, olizovala a dráždila tak, jak to umí jen ona, má věrná a oddaná klisnička. Náhle se ale zarazila, ucítila totiž, že ji na záda pokládám další součást naší výbavy, znala ten předmět velmi dobře, byl to můj věrný přítel, pan Bič. "Nepřestávej kouřit, nebo to schytáš hned," varoval jsem ji. Pokračovala tedy v práci, ačkoliv ji bylo jasný, že určitému trestu nakonec stejně za žádnou cenu a za žádných okolností neuteče. Do jisté míry se toho trestu bála, ale pocit vzrušení, který se nesl pod stejnou tíhou, byl tisíckrát silnější. V ten samý okamžik zasáhlo mé chřípí závan aroma její zvlhlé kundy. "Kuř ty má zvlhlá klisno, cítím tu tvojí mokrou píču," přestával jsem ztrácet zábrany, ačkoliv jsem pochopitelně v podvědomí měl určitou hranici. Za žádných okolností bych skutečně své milované klisničce ani náznakem neublížil. Vše muselo být podtrhnuto jejím vzrušením. Kouřila mě vehementně a v rytmickém tempu, bylo to povznášející a bohémské. "Zadrž, ošukám ti tu tvou nevycválanou tlamičku. A jak jsem řekl, tak jsem udělal. Mrdal jsem ji tu dychtivou a po tvrdým péru žádostivou tlamičku. Pořád mě ale svrběla ruka, protože bič umístěný na jejím hřbetu volal tuze lákavou etudu. Náhle už jsem to nevydržel, popadl jsem ten nástroj a bez meškání jsem jím švihl. Riskoval jsem, jelikož mé ztopořené ego se právě nacházelo v tlamičce kobylky, kterou jsem zrovna švihl. Jistému stisku rtů se neubránila, když sykla bolestí, ale podvědomě i ona dbala na to, aby svému pánovi nikterak neublížila. Můj čůrák se v ten moment nacházel už ve stavu maximálního a totálního vzrušení, další manipulace s ním mohla být za následek nechtěnou ejakulaci. "Přistoupíme tedy k trestu," vyřkl jsem a vyňal jsem mé dychtivé já z jejich úst. Obešel jsem a poručil ji, abys zase klekla na všechny čtyři. Následující výprask měl rigorózní a radikální charakter. Bič spustil svou melodii tak v rychlém tempu, že ozvěna nestačila ukonejšit jednu ránu a ta byla přikryta ránou následující. Prdelka mé klisničky byla rázem v jednom ohni. Až mi ji bylo poměrně i líto, ale nedalo se nic dělat, trest je trest. Tortura netrvala dlouho, ale měla téměř devastující účinek, má klisnička byla po výkonu trestu dosti vyčerpaná, to ale neobměkčilo můj chtíč a pud a já se jal svou klisnu bez výčitku šukat. Nechal jsem jí klečet na všech čtyřech a pronikl jsem vychloubavě do její orosené studánky, té totiž bylo jedno, že zbytek těla je unavený, kundička chtěla svůj mrd, toužila po něm hladově a žravě. Tak ho také dostala. Šoustal jsem ji ve svižném tempu, nebyla již žádná potřeba ji dál krotit, byla jen moje. Přesto jsem neodolal a kromě úchopu za obojek a za vlasy jsem též nepohrdl pevným stiskem pod krkem. Lehce jsem svou klisničku přidusil, což naprosto ovládlo mou mysl a já pocítil nutkavé, ba téměř nevyhnutelné nutkání se vystříkat. A tu se projevila naše propojenost, protože má klisnička se v ten samý okamžik začala otřásat v lavinovitém orgasmu. Přesto, že jsem ji měl naprosto ve své moci, měl jsem dosti práce ji udržet ve stejné poloze. Na chvíli jsem popřemýšlel, kam s tím, ale najednou mi blesklo hlavou, "nech to v ní". Svíral jsem tedy jak obojek, tak její už ne tak pečlivě do copu ustrojenou hřívou a šlo to ze mě. Bílé sémě tudíž doslova zaplavilo její promrdanou a prošukanou jeskyňku. Když jsem svou klisničku fyzicky opustil, už dále nevydržela tu torturu a vyčerpáním si lehla a posléze se schoulila do klubíčka a začala plakat. "Jsi v pořádku, lásko?" vystoupil jsem z role a strachoval o osud své milé. "Jo, ale mám dost," odvětila a připojila lehce zastřený úsměv, aby dala najevo, že je relativně v pořádku. "Vydrž, dojdu do auta pro deku a odnesu tě do něho," oblékl jsem se a sbalil jsem veškeré naše potřeby do batohu, pak už jsem neváhal a pospíchal pro deku, přistavil vůz, co nejblíže sklepu, odnesl jí ve své náruči do vozu a svou zbědovanou klisničku jsem si už odvážel domů. "Skutečně jsi naprosto v pořádku," otázal jsem se znovu. "Ale jo, ale dneska to byla vážně síla," pousmála se už zase o něco více.

Věnováno mé milé klisničce.

sobota 17. září 2016

V procitnutí neusneš

Má mysl je lhářem
city jen žhnou
pálí zlým smutkem
víc nenabídnou
srdce truchlí
bolest ho svírá
jen pár grešlí
co stojí má víra
Boha se ptát
nemíním
budu se lkát
neučiním
otázky řežou
co ocelové lanko
již neunesou
ani spadlé jablko
hniloba v duši
rozpíná se
zlatohlavé myši
protkají se
snad jen ten sen
jenž tetelí se vzduchem
procitne v ten den
kdy jas červánků kruhem
proletí
do nich tě položím
v objetí
skrze slzy zakřičím
kapky krve v krajících
stékat líně uvidím
po vadnoucích kyticích
v kruhu ladně vonící
kvetou
v chladu mlhy zářící
zemřou.

pondělí 12. září 2016

Kukadla v ráji

Kukadla nevinná,
jak pohádka z dětského večerníčku,
něco ale tuze voní v jejím pokojíčku,
každý se hned ptá,
co za aroma a vůni to asi být může,
vždyť voní to víc, než nejhezčí růže,
ona se jen chechtá,
jsou jí pro smích všichni ti zbloudilí hosté,
co k ní na návštěvu přišli dneska již po sté,
kukadla nevinná
a ještě nevinnější úsměv zdobí její líčka,
to co pokojem voní je její orosená pička.

neděle 11. září 2016

Tobě

Svíjím se v tobě, dravě a hltavě mě pohlcuješ, svíráš mě svým chtíčem, svou žádostí po orgasmu bijící na poplach alarmem vše přehlušujícím, objímáš mě, já ti hledím do očí a v nich vidím každičký koutek veškerého bytí, každičké smítko, které kdy vesmírem proletělo, opustím-li tvé tělo, zemřu ve vteřině, je mi určeno žít v tobě, ve tvém klíně, holdovat mu, opájet se jeho vlhkostí a zvrhlostí, ty nejsi žena, jsi zvíře ženského rodu a já jsem v tom případě zoofil, co obcuje s animálem, nemám ale na vybranou, tvá náruč je nadpozemsky svůdná, až vypočítavě chladná, přesto vře žárem sálavým a skrz propalujícím, utápím se v tobě jako kapka vody v oceánské velkoleposti, prostupuji tebou, tvým peklem i tvým nebem, nebe a peklo jedno jest, to je nutno si uvědomit, kdo tvrdí cokoliv jiného prachsprostě lže, nebe a peklo vždycky šly Světem ruku v ruce, to jen člověk, ten bídák všekazný rozdělil je při své myšlenkové omezenosti vedví. Tvá ženskost mě zdánlivě ničí, jelikož je mi drogou, životadárnou tinkturou, důvodem k existenci. Jsem-li v tobě, žiji, není-li tak jsem na věky mrtev. Žehnáš mi svou nadržeností, tvá nadrbanost je mi svatým požehnáním a cestu ukazující modlou, co dovede mě k cíli, ve tvé moci nikdy nezemřu, budu žít navěky, byť jen astrálně, nadpozemsky, nehmotně, již nedokážu to vydržet, vybuchuji v tobě orgasmem o síle tak obrovské, že do mrákot mě žene, mé bělostné semeno tě naplňuje a tryská z tebe ven, tak je ho moc, stěží se do tebe vejít může, obracím oči v sloup, ty jsi na tom stejně, rovněž hledíš vstříc svému podvědomému já, třeseš sebou v záškubech a nazvedáváš naše těla do výše, levitujeme spolu ve výšce sedmi metru nad zemí a s lehkostí jarního vánku neseme se širou krajinou. Mé sémě odkapávající z tvé blažené obnažené kundičky dopadá z těch sedmi metrů na jarním teplem ožívající zemičku a já, jsa pouhým mužem, děkuji matce přírodě, že dopřála mi tvou přítomnost má milá, milená a milovaná blogerko s vlhkou kundičkou.

středa 7. září 2016

Nevrlá

Sedám si na vratké štokrle,
smutně a taky velmi nevrle,
sleduji to velikánské vimrle,
jak hyzdí moje nebohé varle,
říkám si, život není za cukrle,
to mám za to, že jsem gigrle,
hořce čumím na své pimprle,
pokouším se předvést pukrle,
hroutím se z té labilní šamrle,
seru na to, dávám si štamprle.

pondělí 29. srpna 2016

Vtip

Paní učitelka na druhém stupni Základní školy poutavě přednáší svým žákům probírané učivo. Najednou si všimne, že jeden z žáků, Pepíček usnul přímo na lavici. Přestane s výkladem a jde vzbudit provinilce. Když přijde blíž, vidí, že Pepíček má před sebou na lavici rozevřenou knihu, která není evidentně učebnicí. Rozzlobeně zavře knihu a na titulní stránce čte "E. L .James - Padesát odstínů šedi", uleví se ji, přesto se s nechápavým pohledem pootočí na Pepíčkova souseda Frantu. Ten jen pokrčí rameny a praví, "asi usnul nudou paní učitelko, víte, ona je to hrozná sračka, já to četl a můžu vám říct, že se mi za celou dobu čtení ani jednou nepostavil." Paní učitelka s pochopením přikývne, "já vím Františku, taky jsem to bohužel četla a též jsem za celou dobu čtení ani jednou nezvlhla, myslím, že to je ta nejnudnější kniha na Světe." Rozhlédne se po třídě a vidí, jak všichni žáci souhlasně přikyvují. Paní učitelka je na své žáky hrdá, vidí, že mají literární vkus a že hravě odhalili skutečnou nekvalitu tohoto nezaslouženě glorifikovaného díla. Po chvilce se paní učitelka vrátí zpět na své místo před tabulí. "Tak milé děti, budeme pokračovat v látce, ale prosím tišeji, abychom Pepíčka nevzbudili, ten spánek si bezpochyby zaslouží." Smějící seSmějící seSmějící se

středa 24. srpna 2016

Továrny na smrt, Auschwitz - Birkenau

"Bratrstvo Luny" je vedle "XIII. století" jedna z nejznámějších kapel českého gothic rocku, což ji ale nebrání, aby se vyjadřovala i k historii téměř nedávné.


neděle 21. srpna 2016

Malá smrt (The Little Death)

Zmínku o tomto filmu jsem si přečetl u Kalypsó, za což ji velmi děkuji, protože mi tím zprostředkovala opravdu krásný filmový zážitek. Inu, v podstatě je to taková nevinná, trošku romantická a ještě více rozpustilá komedie vtipně zobrazující různé druhy lidských erotických deviací. Sexuálních aberací je spousta, kdybychom chtěli po celý rok zkoušet každý den jednu, myslím, že by to nebyl problém, možná bychom takhle zvládli i 2 deviace denně. Tvůrci tohoto filmu se zaměřili jen na pár z nich. Věděli jste třeba, že někoho může nesmírně vzrušovat to, že váš protějšek spí, nebo že váš miláček smutně pláče? Ne? A zajímá vás to? Tak to se tedy podívejte na tento film.


Malá smrt, což v australském slangu znamená orgasmus je snímek, který pobaví, ale člověk se může i zamyslet a to nejen ohledně sexuálních praktik a erotických parafilií. Vždyť vlastně, co se týká sexu, týká se i života jako takového. Ačkoliv je téma takové jaké je, rozhodně není "Malá smrt" filmem, který by chtěl šokovat, případně provokovat. Vše je vyobrazeno lehce, bez předsudku, přesto ale bez jakékoliv touhy zobrazovat pouhou vulgaritu. Klidně bych to nazval pohodovým filmem na nedělní odpoledne určený lehce zvrhlým rodinám. A na jaké další sexuální obsese se můžete těšit kromě již zmiňované Dakryfilie a Somnofílie? Inu, čeká na vás Role Playing, sex po telefonu, navíc zprostředkovaný třetí osobou (jak snadné je se zamilovat do hříšně půvabné Erin James Rozpačitý), na touhu po znásilnění, čili váš oblíbený masochismus (to byste nevěřili, jak komplikované může být znásilnění vlastní ženyKřičící). Snad jsem na něco nezapomněl. Jo vlastně…

… pro pobavení vám prozradím, že film začíná mnou milovaným foot fetišismem, tudíž docela povedenou a hezkou scénou lízání a laskání ženských nožiček. Vy, co mě už alespoň trošku znáte, si snadno můžete představit, že jsem měl tedy co dělat, abych si neustříkl hned po pár vteřinách sledování tohoto filmu, ha podařilo se, snímek jsem shlédl v suchu a v čistotě.Smějící se

Přenesme se tedy na předměstí australského Sydney, který jak se zdá, obývají velmi zajímaví lidé, včetně nového souseda, který se právě přistěhoval a má soudně nařízeno všem oznamovat, že je sexuálním delikventem, ta postava je fakt boží.Smějící se


středa 10. srpna 2016

Osvícenost nahoty

Iluminován jasnozřivou halucinací
přikryji se hebce tvými vlasy
letem prudce k zemi padnu
omámen zhoubnou velkolepostí
tvého pro chtíč spoutaného a
nahotou zaranžovaného těla
prozřu, procitnu, excituji, když
s podstaty bestiálního osvícení
ve snu hrdě probdím svou smrt.

neděle 7. srpna 2016

čtvrtek 4. srpna 2016

Nebreč pro to, že nebe pláče

Když se kolem sebe rozhlédneš,
je stále proč snít, už jen
pro ten zlatý déšť, pohleď jak
v monolitech z nebes prší, když
žena v říze bělostně průsvitné
počastuje tě úsměvem vřelým,
až dech se ti zatají něhou a
ty tak hladově toužíš po objetí,
tak magická je ona chvilička,
věř, veškeré dění není nic delšího,
než jen jediný kraťoučký okamžik,
jedno nadechnutí, jedno objetí,
jedno políbení, jedno milování,
jedno hořce trpké rozloučení,
jedno nekonečné vydechnutí
následované dalším nádechem.

úterý 2. srpna 2016

Královna noci

V červených šatech
královna noci vrací se k ránu domů,
krev koluje ji v žilách,
touhou je zmítaná, po muži prahne,
kapičky vláhy orosily její nožky
v střevíce obuté, vysoké podpatky,
jen hory mohou působit tak majestátně,
když kráčí honosným krokem ulicí,
po schodech, odemyká byt, bude sama,
bude sama, neb na ní někdo čeká?
Byt je prázdný, zdá se, špatná zpráva,
je lehce unavena, však roztoužená,
vášeň spaluje její hebké tělo,
šaty už sotva svírají ten dar nebes,
to tělo, jenž zrodilo se k milování,
myšlenky hříšné derou se ven,
svlékat se počíná, chce se osvobodit,
ňadra obrovská z tenat se dostávají,
pohled pro bohy, honosné pahorky
dmou se do výšin, za obzory vidí,
jak očí její, když topí se v rozkoši,
bohyně se svléká, hladí se, dotýká se,
ve svých prstech svírá vřelost
svých bradavek, jsou ztopořené,
horkostí je omámena, usedá na židli,
šatičky sklouzávají k zemi, nakonec
se zadrhnou v oblasti svůdných kolen,
bohyně je téměř nahá, žhne touhou
ústa lačně lapají po mužském dotyku,
po polibku, po mužském ráji,
povzdechne si, nechce být sama,
náhle,
šramot, klíč v zámku, někdo přichází,
milenec její zjeví se ve dveřích, zří ji,
spěchá k ní, políbí ji, obejme, sevře jí,
milování je na spadnutí a nyní už
červené šaty padají v tanci k zemi.

sobota 30. července 2016

I Speak Astronomy + Words Of Wisdom

Ukrajinští romantici "Jinjer" vydali nové album "King of Everything". Na něm naleznete i tyhle dva zamilované ploužáky. Smějící se



středa 27. července 2016

Zrůda pozpátku jdoucí

Květina zlá, rozmrzelá,
zahořklá, zatrpklá, páchnoucí
vyklíčí v těle s chutí zabíjet,
ničit, plenit, devastovat a huntovat,
zlé úmysly má tato rostlina,
jež plevelem jest zákeřným,
ne kytičkou ladnou a voňavou,
nýbrž pýrem, či bodláčím, co
trny má tak ostře pichlavé,
až strachy tuhne v žilách krev,
to potom zle je převelice,
když začneš se ji k smrti bát,
to ona má tuze ráda, onen strach,
ten je její potravou sílu ji dávající
a se smrtí, s tou ona si tyká,
ty dvě sestřičkami jsou ze kterými
radno není pouštět se do křížku,
čemuž sotva a těžko brániti se dá,
poté co k souboji tě samy vyzvou.

sobota 23. července 2016

Blogerská záhada

Poslední dobou mi z blogu začaly záhadně mizet fotografie a články. Nejednalo se o erotické fotografie a články, nýbrž například o snímky přírody a psa, též podotýkám, že to byly fotografie mnou pořízené. Bylo mi to divné, ba co víc, naštvalo mě a to dost. Napsal jsem tedy otevřený dopis, ve kterém jsem požadoval vysvětlení, čehož se mi dostalo celkem záhy. Standa se mi v emailu dušuje, že on ani jiný admin s tímto tajuplným mizením na mém blogu nemá nic společného. Prý to může být technická závada serveru. Píše to takovým stylem, že já nemám důvod pochybovat o jeho čistých úmyslech, navíc se mi za vzniklé potíže omlouvá, což kvituji a nemám sebemenší důvod se na něho dále zlobit. V nejbližší době se tedy pokusím obnovit svůj blog do původního stavu a považuji tímto záležitost za uzavřenou a doufám, že už se mi podobné nepříjemnosti vyhnou. Také se tímto Standovi omlouvám za snad až příliš velikou horlivost, ale jak jsem mu psal v emailu, celkem mě tato nepříjemnost rozzlobila a já zkrátka očekával vysvětlení, tak proto ta slovní zbrklost.

úterý 19. července 2016

Nebe, peklo a píča, co vykoukla z konzervy od šprotů

Nebe (SMS)

On: Mas na sobe ty bily kalhotky, ty co byly v pradelniku na vrchu?
Ona: Mam, proc se ptas?
On: Ale, jen tak. Usmívající seUsmívající se
Ona: Priznej se ty hajzliku, co jsi s nimi udelal? Usmívající seSmějící se
On: Vcera jsem si to s nimi delal a 2x se do nich vystrikal.Smějící seSmějící se
Ona: No teda. A proc jsi to udelal ty cune? Usmívající seUsmívající se
On: Protoze se mi po tobe moc styska, posledni dobou se moc nevidime.
Ona: No to je pravda, oba moc pracujeme, taky mi chybis, ale zitra mame oba volno, tak si spolu uzijeme.
On: Asi si te znasilnim hned po ranu. Usmívající se
Ona: Ty blazinku, jak me chces znasilnovat, kdyz se nebudu branit? Usmívající se
On: Jsem tak nadrzeny.
Ona: Ja taky lasko, na tech kalhotkach uz neni jen tve seminko, ted je tam i ma stavicka.
On: Ja to do zitrka nevydrzim.
Ona: Taky s tim budu mit problemy, ale zvladneme to, neboj. Musim pracovat, ale ozvu se ti jeste potom, zatim pa.
On: Miluji te, moc, pa.
Ona: I ja tebe moc miluji, pa.

Peklo (SMS)

Ona: Kdy dorazis domu?
On: Pozdeji, jdu s chlapama na jedno.
Ona: Nevadi, budu koukat na Ordinaci, na ulici a na Pristav.
On: Jasne, koupilas ty utopence a gulas?
Ona: Jo.
On: A je doma dost piva?
Ona: Asi pulka basy.
On: Sakra, nevadi, zitra sjedu do Penace, cau.
Ona: Ahoj.

Píča, co vykoukla z konzervy od šprotů

Kuk.


Proklatý ananas

Ach, jak já závidím tomu ananasu,
co kyne vstříc zvlhlému úsměvu
neutuchající touhy tvého láskou a
po milování prahnoucího klínu,
jehož aroma trumfne tak hravě
všechny květiny a rostliny Světa.
Ach, jak já závidím tomu ananasu,
jenž blahosklonně hřát se může
pohledem na majestátnost a
půvab symbolizujících nožiček,
v širé dáli nemůže být pohledu
důstojnějšího i vznešenějšího,
prstíky rozkošně kroužkem zdobené,
nehtíky růžově lakované, jsi pink.
Ach, jak já závidím tomu ananasu,
který pokradmu vzal si pohled
na tvá božsky pevná ňadra,
na ty kopečky hříšné i pevné,
po laskání a dráždění volající,
hle, jak dmou se líbezností a pýchou,
když zkrášlené jsou třešničkami,
po čertech zduřelými bradavkami.


Věnováno nymfě s vůní ananasu.

středa 13. července 2016

Tvůrčí krize a vítězství v soutěži

Zajisté jste postřehli, že mám menší, nebo spíše trošku větší tvůrčí krizi. Lehkost, se kterou jsem před pár měsíci psal je ta tam. Dnes se ke psaní musím občas i nutit, což s kombinací s velikou únavou a s psychickým i fyzickým vyčerpáním není zrovna to pravé ořechové. Ne, že by mě literární múza úplně opustila, nápady se občas líhnou, jen mi chybí chuť, čas a prostor je zužitkovat a převést do nějakého pěkného článku, či povídky. Mrzí mě to, nutkání psát mám stále, jen se cítím vyčerpaný na to, abych se soustředil do té míry, aby výsledek byl alespoň čitelný. Proto když už, tak píši věci kratší. Nejvíc času na psaní a vlastně i chuť mám v práci, ale zde je jeden podstatný háček, který tomu zamezuje. Máme přísný zákaz užívat v práci vlastní elektroniku a zneužití elektroniky (PC) pracovní se též hlídá a trestá. Loni to ještě šlo, psal jsem normálně na pracovním PC, posléze si výtvory zkopíroval na flash disc a doma zveřejnil na blogu. To teď už není možné, neb jakmile dnes vložíte v práci flashku do computeru, spustí se alarm a váš zavřou, až zčernáte, pokud vás hned neoběsí. Ba ne, tak drsný to snad nebude, ale vyhazov z toho kouká a o ten zájem nemám, jelikož jinak jsem ve svém novém zaměstnání celkem spokojený.

Spisovatelské choutky nyní řeším trošku jinak, ale to se vám nejprve musím k něčemu přiznat. Inu, založil jsem si účet na amatérech cézet, dal bych sem odkaz, ale bojím se, abych nebyl popraven, jsem tam pod nickem AkimWerewolf. Pokud to náhodou nevíte, tak se jedná o erotickou stránku, kam si může (opakuji, že může, nemusí) registrovaný uživatel vkládat své fotografické galerie, erotická videa vlastní výroby, psát blogové články, komunikovat s ostatními amatéry a též psát erotické povídky. Já jsem zkrátka využil toho, že mám docela slušnou zásobu článků, povídek a básní a tak tam občas též něco vložím. Dokonce jsem se osmělil a přihlásil jsem svou povídku do soutěže na téma "Sex v přírodě". Jednalo se o mou "Světlanku", kterou jsem jen nepatrně upravil a lehce natáhl a co čert nechtěl, stalo se to, že jsem tu soutěž vyhrál. Neberte to prosím jako chlubení, ale hlásit se to musí, že? Ještě, že mám svůj literární strožok už docela nadutý.

Závěrem se vám chci vlastně omluvit, plně si uvědomuji, že má poslední umělecká díla nemají valnou kvalitu, že zkrátka stojí za prd a za starou bačkoru, ale pochopte mě, prožívám, ne moc dobré období, mou rodinu postihla vážná nemoc a tak je nutno dosti bojovat a zábava jde trošku stranou. Proto ta únava, psychické i fyzické vyčerpání, nejistota, rozčarování, pochybování…

…to je vlastně na amíkách taky docela fajn, člověk může sem tam s někým, klidně i s neznámým nevázaně pokecat, o všem možném, nejen o erotice a sexu. A když ve vzkazníku tu a tam objevíte nějakou tu nahotinku věnovanou přímo vám, je to také docela fajn. Smějící se

pondělí 11. července 2016

Po ránu

Jsi kráska s vlasy barvy havraní,
co nedá mi spát, jen podívám se na tě
a rázem rázně zavrhuji svítání,
tvá tušená nahota svádí mě chtě nechtě,
dovol mi víc a bud mou múzou,
buď mou voňavou esencí a mým svůdným snem,
čas budoucí už nepáchne hrůzou,
myšlenka na tvé tělo provede mě celičkým dnem.

pátek 1. července 2016

Tisíce odstínu zelené

Jelikož se hlasy shůry neozývají a já tudíž nemám co psát, nabídnu vám alespoň pár fotografií. Tento pohled mi nabízí okno mého pracoviště. Je až podezřelé, že v podstatě na dosah od elektrárny se nachází toliko krásné zeleně. A těch jejich odstínu, až zrak přechází. Také mě stále více a více fascinuje pohled na obzor a na nebesa jako taková, na ty neustále putující chomáče, které nás zvídavě pozorují a snad i obezřetně hlídají. Tehdy, pozorujíce tuto krásu často přemítám o osudu, o životě, o bohu. Nejsem fotograf, navíc jsem snímky pořizoval na svůj mobilní telefon, který se nemůže chlubit valnou kvalitou fotoaparátu. Zkusil jsem i pár panoramatických snímků, které to schytaly v podobě spoustou kiksů. Berte tedy prosím tyto kiksy jako úsměvné momenty. I v chybách je totiž něco krásy.













středa 29. června 2016

Closer (NIN Cover) + The Fighter

Logicky, jsou ženy, které se mi líbí, které mě přitahuji, pak jsou také ženy, které se mi nelíbí a nepřitahují mě. Zvláštní ale je, že existují též ženy, u kterých si zkrátka nejsem jist, jestli se mi líbí a jestli mě přitahují. Mezi ně například patří Maria Brink, zpěvačka kapely "In This Moment". Můj kamarád se k jejímu vzhledu vyjádřil slovy "ona je tak ošklivá, až je krásná".



Prozření Anubisovo

Lásky jsou impéria,
hroutící se a rozpadající se v prach,
navzdory pevnosti a mohutnosti
sloupů, které je vší silou
podepírají tak dlouho, dokud
nejsou pohlceny vlastní pomíjivostí,
není pochyb v tom směru,
že každý sloup vydrží pohromadě
odlišný časový úsek,
hodinu, den, měsíc, rok, desetiletí,
můj ty smutku bláhově nešťastný,
človíčku životem se prodírající,
radím ti správně a v dobré víře,
doufej, aby sloupy podpírající
impéria tobě vyhražená a určená,
vydržely co možná nejdéle,
možná déle, než ty sám, človíčku
v prach se ve stáří obrátíš, neb
víkem dřevěným tě přikryjí.

pátek 24. června 2016

Erekce na návštěvě

"Ťuk, ťuk."
"Kdo tam?"
"Erekce tvého penisu."
"Dneska ne, je šílený horko."
"No a?"
"Dneska prostě honit nebudu."
"Tak na to zapomeň, dělej!"
"Ne, jsem unavený."
"To mě nezajímá, popadni ho a ať to sviští."
"Kašlu na to."
"Povídám ti, dělej."
"Ne."
"Zapomínáš na smlouvu, to se ti vymstí, pomažeš do pekla."
"Jakou smlouvu kurva? Co?"
"Jsi zapomněl?"
"Je horko sakra, nemyslí mi to."
"Když ses v jedenácti poprvé vystříkal, pamatuješ?
"Co?"
"Přece, zjevil se ti rohatej a ty si mu podepsal ten úpis."
"Jakej úpis, do píčy, jsem mimo?"
"Nepamatuješ?!
"Ne, bože."
"Hele, boha sem netahej, ten ti nepomůže."
"Hmm."
"Ztvrdil jsi svou krví, že budeš po celý život honit alespoň jednou denně jinak…"
"Jinak co, kurva?"
"Jinak ti zdřevění obě ruce a ty skončíš v pekle."
"Kecy v kleci."
"Tak se na to koukni, mám ten úpis s sebou," (vytáhne signované lejstro).
"A co jako? Honit nebudu, nechce se mi."
"No jak myslíš, ale povím ti, že žít s dřevěnýma rukama a ještě k tomu v pekle je pěkně na houby, až na hovno dalo by se říct."
"Nezájem, seru na to."
"No ať je po tvém, ale pamatuj na to, že občas něco napíšeš, to s dřevěnýma rukama nepůjde, jako spisovatel skončíš."
"Stejně to moje psaní nestojí za nic, grrrr."
"Fajn, tvoje volba, buď se ještě během dneska vyhoníš, nebo je po tvém psaní veta a po setmění očekávej dostavník, kterým pomašíruješ dolů, jasno?"
"Grrrrrrrrrrr."
"No nic, já padám Akime, tak zatím…"

pondělí 20. června 2016

Magický hlas

V šepotu konsonantní harfy
dolétl k mým sluchům libý hlas,
snad zpráva z kruhů nejvyšších
padlo mi na mysli, jen co
zvukomalebnost těch tónů
prohnala se mými sluchovody
a mě už pomalu docházelo, že
neklamou mě mé receptory,
nejedná se o akoasmu, ni
jinou auditivní halucinaci,
přiznat musel jsem si, hle
toť hlas boží, ač lahodně
z rozkošných ženských rtíků
promlouvá, doprovázen stoickým
dechem, jež líbezná, spanilá a
překrásná žena využívá ke svému
žití, žena, pro jejíž krásu nemůže
být žádné, ani to nejkvalitnější
zrcadlo dost dobré, není pochyb
o její sličnosti, vznešenosti a
bezbřehé eleganci, která z jistou
a přirozenou samozřejmostí
vyluzuje její medově, sametově a
po sladkostech lákající hrdélko,
mě hned chtělo se do breku,
to dojetím, aby bylo jasno,
to odpřisáhnu bez váhání,
ten hlas vnikal a lebedil si
v každém koutku mého těla,
prostupoval mnou, hladil mě,
laskal a v podstatě mě i sváděl,
odolat se mu nedalo,
bránit se mu ani nechtělo,
byl tak opojný, co droga působil,
mě zdálo se, že umřít snad už mohu,
nic lepšího již neuslyším, co budu žít,
však umřít se mi nikterak nechce,
teď, když ke mně mluví anděl.

Nechť je tato báseň věnována Lence, která mi udělala obrovskou radost v tom, že naprosto famózním způsobem namluvila některá má díla a já doufám, že v tom bude pokračovat. Je naprostá úchvatná, její hlas povyšuje mé bezcenné pisálkovství na skvělou úroveň, patří ji veliké díky.

středa 15. června 2016

úterý 14. června 2016

Jen odvrácená strana Luny umí ukonejšit




Akim v audiostopě

Stala se úžasná věc, domluvil jsem se s jednou dámou na tom, že občas namluví do audiostopy některé z mých děl. A ani jsem ji nemusel dlouho přemlouvat, sama to vzala jako výzvu a pro začátek namluvila zkusmo dvě krátká dílka. Pamatuji si, že jste se mě kdysi ptali, zda by bylo možné vydávat mé výtvory v této podobě, především kočkomilka Janča po tom dost toužila, aby mohla u mého blogu vykonávat kromě "čtení" ještě i další práci, či činnost. Tak snad se vám to bude alespoň trošku líbit. Takže dámy a pánové, představuji vám tuto dobrou duši, paní Lenku, které touto cestou ještě jednou neskonale děkuji. Přiznám se vám, že když jsem první dva záznamy slyšel poprvé, dojetím jsem se rozplakal se.

Prvním dílem je báseň…


"Dělání, dělání, všechny smutky zahání"




Dělám si to zrovna krásně
a myslím jen na tebe
tvou líbeznost vidím jasně
chci s tebou do nebe
bude to trvat jen velmi krátce
než k orgasmu dospěji
tvůj úsměv je nejlepší rádce
z něho rád se raduji.

neděle 12. června 2016

Lvice

Podívala se jí do oči
a v nich viděla sama sebe,
své nové já,
stejné hříšné, ne
hříšnější, než předtím,
přivoněla si k ní a
ukotvila se v ní,
láva, magma, žhavá bouře,
miláčku,
objala ji, dlouze, toužila,
toužila po ní,
cítila, věděla, že
city jsou vzájemné,
potřebují se,
chtějí se,
jedna přimkne ke druhé,
drž mě, prosím,
ruce se proplétají,
jsou vzrušené,
obě,
jedna pro druhou,
milují se,
vlhnou,
exploze,
začátek i konec Světa,
v jednom okamžiku,
líbají se,
lokají se,
pijí se,
pro lásku, pro chtíč,
něco je spojuje,
všechno,
všechno je spojuje,
lvice našla lvici,
Svět se hroutí, ale ony,
ony dvě přežijí.

sobota 11. června 2016

(Ne)rozbitná Porcelánka

Byla spratkem, co kolem sebe kope,
snad chránila se před něhou
po níž v koutku svého srdce toužila,
možná chtěla být za drsňačku,
tak zadupala neviňátko v sobě,
s chlípností v myšlenkách a
s ostrým slovem na rtech
brouzdala Světem,
ač sloužila pánovi, působila přísně,
štěknou sama sebe nazývala,
přesto,
dobré rady rozdávala,
zdála se být volná, svobodná
v rozkoši a touze topila se přímo,
když důtky trestaly jí za neposlušnost,
kundička její tetelila se blahem,
přesto byla ničím svázaná,
nesvobodná, zamknuta na 7 západu,
v temné komoře, do které nevědomky
sama se zamkla, tak neuváženě,
pak jednou řekla si dost, chci být jiná,
to když srdce z lásky ji krvácelo,
a jak si usmyslela, tak udělala,
ačkoliv před tím hltala Svět doušky plnými,
dnes loká všechnu tu krásu
viděnou, slyšenou, cítěnou,
o mnoho více a ještě s větší otevřeností,
je volná, svobodná a tuze krásná,
přátelé má kolem sebe a dokonce
anděla nalezla v klínu své Evičky,
prý kámošky jsou, kdo jim to věří,
když lížou si jeskyňky, až
šťávička tryská na všechny strany,
já fandím jim moc a plné dávky rozkoše
okořeněné chlípnou perverzí jim přeji.

Tato báseň, nechť je dedikována dámě, která uzřela anděla, anděla s vlhkým klínem a která, ač stále voní neukojitelným a po perverzi lepkavým chtíčem, našla ve svém srdci tolik nových citů a nové lásky. Všichni víte, o koho jde.

úterý 7. června 2016

Fortuna má zvlhlý klín

V šálivých ozvěnách
jeho rty mlčky slzí krev
na nebesích ji můžeš zřít
protéká skrz síto dějin
v nepravidelných stínech
s jahodovou příchutí a bez
bublinek vonících po pylu
v bezinkovém oparu
temně zurčí vodopádem
střechou děravého varieté
smutných snů, fortuna
ta kurva líná, dál točí osudím
s úšklebkem zkušené rajdy
její ruce zraňují, ačkoliv hladí
ho po skráních konejšivě
přesto pálí, více než jazyky
v plamenech ukované
nikdo už totiž nikdy neobejme
to pláčem ustarané dítě noci.

pondělí 6. června 2016

První dělnas spěchá na šichtu

Při noční směně jsem měl trošku času a tak jsem si všiml i tohoto nedočkavého pracanta, který spěchal na denní šichtu.


čtvrtek 2. června 2016

Světlanka

UPOZORŇUJI, ŽE NÁSLEDUJÍCÍ POVÍDKA MÁ STRIKTNĚ PORNOGRAFICKÝ OBSAH. URÁŽÍ-LI TĚ EROTICKÝ OBSAH, NEBO SI NEDOSÁHL(A) PLNOLETOSTI, ZAHRAJ SI NĚJAKOU NEVINNĚ SPOLEČENSKOU HRU.

POVÍDKA BYLA PŘEPSÁNA A LEHCE UPRAVENA. Mrkající


Již, když jsem si to šinul do kopce směr vlakové nádraží, bylo mi jasné, že během několika minut se spustí nezadržitelný slejvák, který nebude mít konce. Nemýlil jsem se, jen co jsem dosedl k právě objednanému malému pivu, z oblohy se spustil proud dešťové vody, která nepadala v kapkách, nýbrž v hustých čůrkách. Mobilní telefony tenkrát byly ještě v plínkách a tak jsem neměl žádnou možnost, jak se s kamarády domluvit na dalších plánech. Chystali jsme totiž, celá parta výlet do vedlejšího města, výlet není tedy úplně to správné slovo. Měli jsme v plánu navštívit náš oblíbený klub, řádně zapařit, popít, ubalit pár jointů, pokecat, jednoduše se pobavit v každém směru. Při pohledu z okna jsem si ale uvědomoval, že z plánovaného výletu určitě nic nebude, nikdo další zajisté nepřijde a jet do klubu sám se mi ani trochu nechtělo. Vlastně mi to všechno docházelo právě už cestou na vlakáč, ale touha se uvolnit a zapařit mě zaslepila do té míry, že jsem bláhově doufal v meteorologický zázrak v podobě náhlého vyjasnění a především v ústupu vodní nadílky. Panáček s deštníčkem se mi ale smál přímo do očí a valil ta kvanta vody snad z nějakých nebeských a notně děravých troků. Skrz dešťovou clonu nebylo skoro ani vidět z hospodských oken. "To sis tedy vybral počasí, výletníku," zašklebil se Páka, majitel hospůdky a smál se na mě téměř škodolibě, šeptajíc něco servírce Renatě, která měla ten den šichtu. "Jak tě vůbec napadlo, že by v tomhle nečasu někdo dorazil?" divili se oba a já jim, ač nerad, musel dát za pravdu. "Je zázrak, že jsi vůbec došel suchou nohou, však té vody bylo zapotřebí, ty nechutné vedra už se nedaly vydržet," pokyvovali s Renatou svorně. I v tom měli svatou pravdu. "Ale nezoufej, tady je pití dost a to brko si tady můžeš taky ubalit, když tu nikdo nebí, neboj, ven tě nevyženu v takové slotě. "Hmm," pronesl jsem suše a pomalinku se smiřoval s navrhovanou variantou, v ten moment jsem ale skrz vodnatě skelnou stěnu zahlédl venku jakýsi pohyb, patrně dorazil nějaký z opilců, ze stálých štamgastů vlakového "sanatoria". Ale ne, skrz deštěm deformovaný obraz bylo možno rozeznat ženskou postavu, která na mě ukazovala a gestikulovala ke mně. Vždyť je to Světlanka, uvědomil jsem si, když jsem se přemístil co nejblíže k onu. Okamžitě jsem ji začal naznačovat, ať neváhá a vstoupí do restaurace, ta ale vehementně, i když též jen za pomocí posunků protestovala a pořád naznačovala, že má jakýsi problém s vrchní částí svého ošacení. Pořád se mi nedařilo její počínání rozluštit a tak mi to nedalo, poručil jsem, že zaplatím a už jsem se hnal ven. "No jo, Světlana, to je taky takový blázen jako ty, vy byste se k sobě dokonale hodili, zaslechl jsem za sebou ještě Pákovy nejapné poznámky, které ale utichly v zurčení vodní lázně.

Dřív, než jsem se stačil venku, byť jen minimálně rozkoukat, Světlanka mě drapla za ruku a už mě vedla směrem k pomalinku, ale jistě trouchnivějící budově vlakového nádraží. V cukuletu jsme byli opět v suchu, ale můj oděv přesto utrpěl značné úhony, co do suchosti, o Světlaně nemluvě. Už jsem se taky chystal optat se jí, proč nešla za mnou do hospody, ale ona jen odevzdaně rozmáchla rukama a já se na ní zaměřil pohledem a v tu chvíli mi to došlo. Zřel jsem totiž, že její světle modravé tričko se vlivem řádění deště stalo zcela průsvitným. Skrz látku prosvítala její mladistvá ňadérka zdobená bohatými prsními dvorci, uprostřed nichž se honosily lehce ztopořené bradavky. "Ty vole, vypadlo ze mě instinktivně a koutky mých úst se ztěžka bránily škodolibému úsměvu. "Promiň, ale tohle je fakt nářez, pokoušel jsem se zachovat dekórum, ale moc se mi to nedařilo. Světlana se ale sama začala dané situaci smát a jen mi špitla do ouška. "Věděla jsem, že budeš jediný, kdo dorazí a jsem za to moc ráda." "Víš co, tak se vrátíme do hospody, je tam Renata, ta ti třeba něco půjčí, pokecáme, popijeme a tvoje věci zatím uschnou, jet do klubu nemá cenu," navrhl jsem. "No to nemá, ale já mám zcela jiný plán, neptej se, kup dva lístky jen do Sedla a nech se překvapit," navnadila mě Světlanka a svůdně se na mě usmála, nemohla si nevšimnout, že jí stále pudově koukám na vodou odhalená prsa, evidentně jí to však ani trochu nevadilo. Bez meškání jsem poslechl její výzvy, poručil si a zaplatil dva lístky do vedlejšího Sedla. "Co když ale nastydneš, Světluš?" strachoval jsem se najednou. "Hlupáčku, v takovém pařáku a nastydnout, konečně se dá alespoň trošku dýchat, navíc já vím, kde se usušíme, tak se už nevyptávej a nech to na mě," přesvědčovala mě a já se vlastně ani neměl jak bránit, navíc nebylo čemu se bránit. Světlanka byla úžasná osůbka, nebyla to pravda úplná krasavice, za kterou se by se otočil každý muž, měla trošku větší nosánek a skrz nepoddajné, přesto tak nějak zplihlé vlasy ji prosvítaly lehce odstáté uši. Měla ale ten nejšibalštější kukuč, jaký byl kdy na Světě stvořen. Plamínky, které žhnuly v jejich očích, byly žhavé, jak poklopy od samotného peklíčka, čertice od pána boha, svůdnice čertovská a nezbedná. Vždycky jsem jí bral jen jako kámošku, ale lhal bych, kdybych tvrdil, že jsem si ji nikdy nepřestavil nahou, nebo při různých erotických dobrodružstvích. Ta představa byla vždycky dosti lákavá a těžko se jí dalo ubránit. I v ten moment jsem na to pomyslel, ačkoliv jsem zatím neměl ani nejmenší ponětí, co má Světluš v plánu. Cestou vlakem jsme ani nepromluvili, byl jsem hrozně zvědavý, ale pořád jsem v nejistotě říkal, že jsem situaci mohl špatně pochopit, že nemá v plánu nic, co by směřovalo k jakýmkoli sexuálním hrátkám. Ona si mě jen tak prozíravě prohlížela, čímž si mě vlastně vychutnávala. S jejích očí kapal sex, ale já se to snažil stále nevnímat, i když mi to příliš nešlo. Když se obrovská vlaková kola zastavila na sedelském nádraží, to už jsme oba stáli u dveří vagónu a já je zručně otevřel, načež mě Světlana opět čapla za ruku a úprkem mě hnala skrz vodní koupel, která polevila jen hodně mírně. Ve vlakovém voze se nevyskytoval žádný cestující, ani průvodčí se neobtěžoval nám štípnout jízdenky a tak Světlanka nebyla nucena skrývat své vnady.

Při běhu jsem musel dávat pozor, abych se vyhnul alespoň těm největším kalužím a tak jsem moc nevnímal, kam že mě to ta čertova hříšnice skoro až vláčí. Všiml jsem si jen, že se blížíme k jakési zahrádkářské kolonii, spousta záhonů, sem tam chatička, najednou jsme ocitli u jedné z nich. "Jsme tady, počkej, otevřu," zařvala skrz dešťovou serenádu, vytáhla z promočených kalhot klíč a odemkla zahrádkářské stavení, malá místnůstka tak 3 na 3 metry, malé okénko, kamínka, stoleček, dvě židle a prťavý gaučích. "Tady nás nikdo hledat nebude, miláčku," pronesla tak laskavě, až se mi z toho hlava málem zatočila, v tu samou chvíli už neváhala a pokusila se ze sebe strhnout promočené tričko, to se jí ale mokrem lepilo na kůži a tak jí to nešlo dle jejích představ. "Pomůžeš mi?" poprosila mě a vilně se na mě zazubila. "Ovšem, nemeškal jsem, přistoupil jsem k ní a začal soukat promočené triko po jejím těle směrem vzhůru, přičemž ona ochotně vzpažila obě ruce. Po menší námaze se nám dílo podařilo a Světlanka se ke mně otočila čelem, její nahá ňadra se o mě otřela. To už jsem nemohl váhat, hřbetem své ruky jsem narýsoval přímku od jejího pupíku směrem k nebesům a skončil jsem dlaní na jejím levém prsu, jako bych ho objal a pak jsem stiskem prstů prověřil ztopořenost bradavky, byla krásně zduřelá, stejně jako její sousedka. "Světlanko, ty jsi tak půvabná," nelhal jsem, v ten moment jsem si začal uvědomovat každý znak její přírodní krásy. To co se povrchně zdálo být nedostatkem, bylo náhle v mých očích naprostou a rozkošnou předností. Větší nosánek, zplihlé vlásky, i skrz ně laškovně prosvítající ouška. Byla nádherná, náhle přede mnou stála ďáblice s andělským úsměvem, hříšnice i světice, voda, oheň, vzduch, všechny tyhle živly promlouvaly skrz její horký dech, její pohled sváděl tak, že i zkušený hastrmánek by se v něm utopil jako nezkušený neplavec. Její vůně rázem mazala okolní Svět, její úsměv byl v tu chvíli důležitější, než veškeré vesmírné dění. Nebylo stébla, kterého bych se mohl chytit, mít ho, stejně bych ho zahodil a ochotně bych se pod hladinu do Světa barevnějšího, než nebe může vykreslit. "Doufám, že mi to dáš najevo i jinak, než jen slovy," pobídla mě a její pohled mi zasadil svádivý knock out. "Jak ti to mám dokázat, Světlanko?" zeptal jsem se a dal najevo svou váhavost. Na malý moment se zašklebila a káravě zvedla obočí, hned nato ale zase začarovala svým úsměvem a tiše, přesto rázně pronesla. "Ošukej mě, chci tvýho ptáka," zazněla ta slova a za nimi se ozvala rána, to se za mnou zavřela pekelná brána.

Následně se začal čas odvíjet zcela jiným tempem, značně zrychlil, ale my si přesto dokázali užít každou vteřinu plnými doušky. Lokali jsme sami sebe v nekonečném časoprostore. Popadl jsem Světlanku pevně a vtiskl jsem jí do své náruče, naše ústa se vzájemně přimkla, naše jazyky se proplétaly v divokém a kvapném tanci. Každý vzájemný dotek byl lékem, uzdravujícím lékem, medicínou, magickou tinkturou, která nás obohacovala. Zasypal jsem Světlanku svými polibky, mé rty rejdily po jejím tělíčku zachytávajíc každou buňku jejího já. Ruce byly důstojným pomocníkem v tom rejdu, v té léčebné kúře, kterou jsem mé, právě objevené bohyni dopřával. Světlanka mi ale nezůstávala nic dlužna, i její polibky měnily mé tělo v zrovna probuzenou sopku. Hladila, laskala a dráždila mě tak zkušeně, až se mi dech tajil v té záplavě slasti a milostného potěšení. Klekla si přede mě a jen mou mysl pohladila myšlenka představou o mém ptáku v jejich ústech, představa se stala skutečností, její ústa objala mé péro s předojemnou vřelostí a horlivostí. Musel jsem hodně krotit své libido, jinak bych jí vybouchl do úst na samém startu. Tlak pulsující uvnitř mého přirození byl omračující, Světlanka obdařovala má topořivá tělíska péčí osvobozující a vysvobozující, hnětla mi přitom kulky a já se topil ve své chtivosti a nadrženosti. Šly na mě mrákoty, ta rozkoš byla příliš silná, vzepjal jsem se, popadl Světlanku za prdelku a boky a položil si ji na to malé kanapíčko, bylo opravdu prťavé, ležela na něm zády, nohy ji ale visely dolů na zem, roztáhl jsem jí je a dal si je na ramena. Prstem jsem jí začal dráždit poštěváčka, který svou zduřelostí dával najevo svou libost k mému počínání, a místnost zahltilo aroma omamně vonící kundičky. Roztáhl jsem jí, vsunul jsem do ní prst, ten ale hnedle volal o pomoc svého kamaráda, ale i ve dvou se tam kluci nějak ztráceli a tak musel přispěchat i třetí bratr a přiložit ruku k dílu. Paleček přitom blažil svou přítomností hlavičku ztvrdlého klitorisu, zajížděl jsem do Světlanky a přitom jsem v jejích mimických gestech odezíral všechny ty pocity slastné odevzdanosti. "Strč mi ho tam, chci tvýho čůráka," zazněla vzduchem prosba, ceděná skrz chtíčem ochromený jazyk. Přiklekl jsem k Světlance s odhodláním do ní rázně vstoupit, ale tu jsem seznal, že kanapíčko, či gaučích je pro misionářskou polohu příliš malý. Bleskový nápad ale řešil tuhle zapeklitou situaci. Pochopil jsem, že Světlanka je ochotna se mi odevzdat v maximální míře. Nebylo by na škodu ji trošku provést světem sub dominance. Rozhlédl jsem se po pokoji, na šnůře nad kamny viselo několik cárů natrhané, či nastříhané látky sloužící bůh ví k čemu. Pro můj účel téměř dokonalé.

"Klekni si na zem a opři se hrudníkem o ten gauč. Otočila se na mě pohledem a jemně kývla hlavou, pak se pousmála, patrně toužila po tom samém, co já, je až ohromující, jak spolu lidé dokáží souznět. Bez protestů poslechla můj příkaz a učinila vše, jak jsem řekl. Ta potvůrka dokonce sama dala ruce za záda, odtušila, že jí je chci svázat těmi hadrovými onucemi. Od myšlenky není daleko ke skutku, uběhlo sotva pár sekund a Světlanka přede mnou klečela svázaná a dychtivě očekávající následné události. Můj zrak spočinul na jejím promočeném tričku, které se sušilo na již zmíněné šnůře, ze které jsem sňal použité hadříky. Sundal jsem ho a během okamžiku jsem z něho točivým pohybem vytvořil výborný bicí nástroj. Pro jistotu jsem s ním zamával Světlance před očima, dal jsem jí tím najevo, k čemu se chystám. V jejím pohledu se dalo přečíst váhání, o svazování patrně tajně snila, ale výprask do jejího snového rejstříku už ale asi nepatřil. Zahleděl jsem se jí hluboko do očí, nechtěl jsem kazit moment řečmi a přemlouváním, trpělivě jsem čekal na její rozhodnutí. Váhala, pralo se to v ní. Nakonec ale pozvolna odklonila hlavu, aby mě ztratila ze svého zorného pole a položila ji pozvolna tváří na gauč. Ještě chvíli jsem čekal, dal jsem jí poslední šanci si to rozmyslet a taky jsem si vychutnával ty pocity, bylo to uhrančivě slastné, mít šanci transformovat pomocí určité dávky bolesti dívčí tělo v nádobu rozlévající po chtíči vonící a chutnající tekutinu. Plesk, první rána dopadla, následovala druhá, pak jsem na malý okamžik ustal, tiché, přesto vstříc rozkoši spěchající zasténání, další tři rány, o krapet ráznější, ty už ale byly doprovázeny vzdechy výraznějšími, hlasitějšími a vřelejšími. Zase malá přestávka, místností se rozléhal Světlančin dech doprovázený v rozkoši si lahodícím popěvkem. Pohlédl jsem na její kundičku, byla orosená, ale působila nerozvinutě, skoro jako poupě, které jakoby se nezkušeně nemohlo rozpučet do plné krásy. To volalo po pomoci osvědčených prstíčků pomocníčků, kteří nelenily a vstoupily do té požehnané svatyně s pečlivým odhodláním, to už se ale zahrádkářskou kolonií nesl v echu křičený orgasmický pláč. Světlanka se počala otřásat v blažených křečích a celý ten lidský oltáříček se chvěl v rytmu slastných záškubů. Nelenil jsem a během tohoto prožitku jsem stisky svých paží v oblasti jejích zad a boků, dával Světlaně najevo svou přítomnost. Znovu se na mě podívala, jakoby mi beze slov chtěla dát najevo, proč byla tak ráda, že jsem na ten vlakáč dneska přišel jen já. Není pochyb o tom, že ženy jsou čarodějnice, ale mohla o tomhle vývoji byť jen snít? Dal jsem jí možnost si právě prožitý orgasmus náležitě vychutnat, s dalším konáním jsem tedy nespěchal. Když opadla ta největší vlna, položil jsem před Světlanku srolované tričko, nástroj, který ji uvedl do orgasmického ráje, pak jsem chytil razantně za boky a opět jsem do ní vstoupil, bral jsem si jí zezadu, svíraje přitom její kyčelní klouby a tahajíce ji za vlasy, důrazně, ale ne brutálně, vše muselo mít tu správnou míru, výsledek se dostavil záhy. Světlanka se začala ošívat na nové orgasmické vlně, házela boky a zadkem v ohromné vehemenci.

Najednou zalapala po dechu, rozdýchávala mé přírazy, jakoby chtěla vyslovit své tajné přání, což její nakonec pro zadýchanost nepodařilo, ale nebylo třeba, stačil jen její letmý pohled směrem ke dveřím a mě bylo hned jasné, po čem ta malá a božsky roztoužená potvůrka touží. V jejich očích totiž bylo zřetelně vepsáno, "Chci jít ven, chci, aby sis mě opřel o nějaký strom, přivázal mě k němu a oprcal mě před ním, chci to dělat venku, chci si vychutnat ten pocit, že nás u toho může někdo vidět, jsem tvoje kurvička a chci, aby to okolí vědělo." Tentokrát jsem zalapal po dechu já, snil jsem o spoustě perverzností, představoval jsem si odvázanost a naprostou otevřenost, ale tahle její vše pohlcující živelnost mě omráčila. Uvědomoval jsem si všechny možné následky, že nás někdo uvidí, že na nás mohou zavolat i Policii ČR, ale bylo mi to upřímně jedno. Bylo to přece přání mé milé, mé otrokyně, mé kněžky lásky, co sloužit mi chce a já měl za povinnost splnit veškerá její přání, i kdyby měla za následek mou smrt. Navíc s prominutím chcalo jako z konve, čímž pádem byla možnost, že se bude někdo nacházet venku značně minimalizována. Možná je ale někdo v jedné z okolních chatiček, spousta lidí, především důchodového věku, tráví na zahrádce celé dny a ráno nepršelo, není pohyb o tom, že nějaký ten kmet vykukuje zpoza zavřeného okénka a čeká, až vodní průtrž přestane bušit a svými tekutými šlahouny zkrápět zem. A co okolní paneláky a věžáky? Z nich musí být nádherný výhled na celou kolonii. Ale co, kdyby se přece jen někomu zachtělo volat policajty a než panáčkové přijedou, naše konání už bude dávno ukončeno, dokonáno bude a pak, ať si nás třeba vezme ďas. Už nebylo jiné cesty, už nebylo návratu.

Provlékl jsem svou paži skrz cáry onucí, které svazovali za zády mou touhou zdivočelou najádu a z lehkou neomaleností jsem ji strkal futry ven přímo do náruče Peruna, který okořenil probíhající vodní lázeň četnou dávkou hromů a blesků, téměř jakoby nás zval do zemského peklíčka, nám ale bylo jako v pravém ráji. Jen co jsme na svých tělech ucítili první údery dešťových slz, které v podobě lián visely z nebe, my dva, já a moje Světlana, proměnili jsme ve zvířata, již přestali jsme konati lidsky, naše zmámená těla zachvátil pud a my hnali jsme se v ústrety klínu matičky přírody, která nás hodlala pojmout v milosrdném objetí. Netrvalo dlouho, než jsem našel ten správný strom, byla to jabloň, nositelka plodů hříchu, alespoň tak se to v Bibli říká, pro nás se ale tato košatá dáma proměnila v oltář, v oltář lásky, porozumění a naprostého sebepoznání a sebeodevzdání. Hned poté, co jsem svou milou přikurtoval k oltáři, vnikl jsem do ní s takovou samozřejmostí a razanci, která evokovala dojem, že naše těla symbolizují jednolité sousoší, jeden celek, jedno požehnání. Počal jsem ve Světlaně kmitat a bylo mi blaze, tak blaze, že blaženěji mi být nemohlo, pichlaví sršní, co v kapkách, nebo spíš v proudech utočili z nebes, rázem pozbyli nebezpečnosti, jejich kapkovité štípance se pojednou proměnily v medové pohlazení, chytl jsem si svou nymfičku za vlásky a oddával se přírazům, její kundička mě pohltila ve své hladovosti tak animálně, že můj stav jevil se náhle blízce klinické smrti, v tomto případě však byla smrt symbolem něčeho nového, právě zrozeného, byl jsem šťastný, nevýslovně a nepochopitelně šťastný, zatím nebyl vymyšlen jazyk a nestvořena slova, kterými bych své pocity popsal. Zemřel jsem, utopil jsem uvnitř své lásky, uvnitř své Světlanky, pud hnal mě k vyvrcholení. Znenadání byl zasazen smrtelný políček mému stále narůstajícímu libidu a já pochopil, že semínko už dlouho neudržím, přistoupil jsem tedy tváři v tvář svému znovuzrozenému hříchu, osvobodil ji z tenat cárů látky, pohledem ji poručil, aby poklekla a hledíc do jejich mrdem oblouzněných očích jsem ji pokropil obličej hustou dávkou semene. Ještě několik minut poté se tou maličkou chajdičkou, do které jsme se posléze vrátili, ozývaly vzdechy a steny dvou čerstvě zamilovaných osob, které byly nesmírně šťastni, že ten den tak strašně lilo a na žádnou party se nejelo.