středa 23. listopadu 2016

Vinna nevinnosti

Už pouhá myšlenka na něhu
dokáže konejšivě zahřát
mrazem nemilosrdně zkřehlé
prsty, v hrozící pěst zatavené,
co na způsob hrozivého mementa
zaslepeně poskládané, jak puzzle
varují svého domnělého protivníka,
jenž lásku bezmyšlenkovitě hlásá
nedbaje tržných ran, ni kopanců
uštědřených ve jménu naivity,
kterou jen do svého erbu
láska, ta marnivě hravá a snivá
pábitelka má bravurně zakreslenou,
nabízejíc s hříšnou marnotratností
oba dva své dvojlomné protipóly
planoucí v zářivě ohnivém chladu
pomíjivosti své přirozené koexistence.

sobota 19. listopadu 2016

Lidé vymřeli

Ano skutečně, lidé patrně už dávno vymřeli, místo nich jsou tady přívrženci a odpůrci. Alespoň se to na první pohled zdá. Otevře-li, či pustíte-li si libovolné médium, jakýkoliv sdělovací prostředek, můžete si být jisti, že tato dvě kouzelná slova během několika málo minut určitě uslyšíte. Poslední dobou mám totiž takový dojem, že je snad až společensky neúnosné nebýt buď přívržencem, případně právě naopak odpůrcem, toho, onoho či tamtoho.

Dříve tady snad žili lidé, kteří měli určité názory. Co člověk, to názor, říkalo se bez nadsázky. A každý člověk má pochopitelně právo svůj názor hájit a je-li jeho v moci i prosazovat, což je samozřejmě v pořádku. Mě se ale poslední dobou zdá, že lidé (zkusme jim tak ještě říkat, snad ze zvyku) ztratili jednu důležitou a podstatnou schopnost. Kterou, ptáte se? Tou podstatnou a důležitou věcí je schopnost, případně jakýsi um respektovat názory ostatních. Všimli jste si toho také, že každé, byť jen zdánlivě malicherné vyjádření jakési názoru se rázem a nemilosrdně střetává s ostrým až vražedným odporem "lidí" majících odlišný názor? Výměna názorů, běžná a správná věc, tak to přece v demokraticky smýšlejícím společenství chodí, a je to tak dobře, určitě namítnete a já budu souhlasit. Jenže, problém nastává ve chvíli, kdy "lidé" o svých názorech přestávají přemýšlet, nehodnotí je, nejsou schopni ani té nejmenší sebereflexe a jen slepě prosazují myšlenku, která jim momentálně zatemnila mozek, bez okolků, natvrdo, všemi možnými prostředky. "Lidé" již nediskutují, nedomlouvají se, nehledají východiska a kompromisy, spíše se hádají, urážejí se, vyhrožují si, proklínají se.

Zkrátka a dobře, zdá se mi, že "lidé" mají stejně černobílé vidění Světa stejně, jako ho měli dříve, možná je to v tomto směru ještě horší. Vůbec jsme se nenaučili se tolerovat, vnímat jeden druhého, pomáhat si, učit se jeden od druhého. Občas jsme schopni se do jisté míry tolerovat, ale to je spíš jen na oko, nebo v případě, kdy se nám to hodí a hraje nám to do karet. Každý od každého čeká podraz a to je na tom to nejhorší. Bez vysokých loktů se patrně v dnešní společnosti nedá žít. Všichni házíme vinu na ostatní, na politiky, na společnost, na dobu. Ba ne přátelé, chyba není v těchto aspektech, chyba je v nás, ve způsobu našeho smyšlení a uvažování, které bohužel vůbec nedozrálo, nedospělo a je stejně nízké, jako kdysi. Naučme se vnímat, poslouchat a především respektovat i názory ostatních, ačkoliv jsou diametrálně odlišné od těch našich. Nehledejme v každé neshodě odpor, a braňme se tomu, viděti v každém, kdo s námi ne zcela souhlasí okamžitě odpůrce, kterého stůj co stůj musíme přesvědčit o opaku a převrátit jeho uvažování na "naši" stranu. Přemýšlejme o svých činech, o svých názorech, podělme se o ně s grácií a ne s umanutostí na rtech i v očích, uleví se nám, uvidíte!

Naše demokracie už nejen smrdí, ale vyloženě páchne hnilobou a mrtvolným odérem zvětralé mršiny. Ne, není to chyba politiků, ani společnosti, je to chyba každého z nás. Lidský život je ve své podstatě velmi krátké období, je obrovská škoda prožít ho s hořkostí na jazyku a s pachutí sváru v srdci. Nemyslíte?

NEVNÍMEJME ODLIŠNOST NÁZORŮ JAKO SVÁ TABU!!!!!!!


úterý 15. listopadu 2016

Dealerská sodomie (zkouška ostražitosti)

UPOZORŇUJI, ŽE OBSAH TÉTO POVÍDKY JE STRIKTNĚ PORNOGRAFICKÝ. NENÍ-LI TI 18, URÁŽÍ-LI TĚ EROTICKÝ OBSAH, NEBO SI MYSLÍŠ, ŽE BY TĚ MOHLA ČETBA EROTICKÉ POVÍDKY NEGATIVNĚ OVLIVNIT, VĚNUJ SE RADĚJI SVÉ PRÁCI.


Radka přichází k cíli. Stojí před domem na adrese, kterou ji nadiktoval její dealer. Když bere za kliku, uvědomuje si, že její život se za poslední 6 měsíců rapidně změnil. Před půl rokem by o tomto domě ani nevěděla, natož, aby měla potřebu sem jít. Dnes je ale všechno jinak. Šest měsíců je relativně krátká doba, nýbrž je to doba, za kterou se může člověku obrátit život na ruby. Radce probleskne hlavou patrně ten osudový okamžik, ten okamžik, kdy panáček osud stiskl tlačítko, na kterém byl krátký nápis "fet". Je to tomu zrovna 192 dní, co si Radka zašla se svojí pakárnou na techno party do jejich oblíbeného klubu. Radka totiž miluje taneční, klubovou hudbu, především ji oslovuje techno. Aby také ne, je jí sladkých 19 a má kolem sebe skvělou partičku kamarádů, kteří ji na rozdíl od rodičů rozumějí a chtějí si trošku užívat, místo toho, aby si neustále stěžovali na minulost, přítomnost, či budoucnost a jen celé dny skuhrali. Radka chce žít, právě teď a naplno. I z tohoto důvodu bez výčitek přijala tu magickou přepravku, sáček, ve kterém se místo obvykle přijímané rostlinky zpracované tak, aby se dala ubalit a kouřit, se tentokrát nacházel krystalicky bílý prášek. "Být pořád zkouřenej je fajn, ale na čase to tu trošku rozsvítit," tak argumentoval Honza, Radčin nejlepší kamarád, kterého zná už strašně dlouhou dobu a na kterého se mohla vždycky spolehnout. Ať lítala v jakémkoliv průseru, Honzík byl zaručeně při ruce a situaci vyřešil, nebo ji při nejmenším proměnil v zábavnou etudu. To on byl tou hlavní příčinou, proč Radka zkusila pervitin. Byl to totiž filuta a byl to on, kdo na každý důvod, proč perník nebrat našel totiž dalších 10 důvodů, proč do toho jít. Radka si to moc nepřiznávala, ale byla tak trošku do Honzy zaláskovaná, občas na něho myslela, když byla sama se sebou a oddávala se masturbačním hrátkám. Moc jí totiž vzrušovala představa, že se jí Honza dotýká a právě že i ve chvílích intimních vyřeší všechny její starosti. "Honzíku, dneska mi kundička vlhne zase jen pro tebe," říkala si, když se prsty dotýkala své vzrušené a opojně voňavé lasturky. Na druhou stranu se malinko bála jít s Honzou do vztahu. Co když jím to nevyjde, rozejdou se a ona pak ztratí jak přítele, tak i dlouholetého kamaráda. Především proto se v Honzovi přítomnosti držela a nedávala nic najevo, i když ve stavu opilosti, či pod vlivem marihuany je to mnohdy opravdu velmi těžké a složité. Ale musela to vydržet. O svých citech nic neřekla dokonce ani Janě. Janča je její spolužačka ze základky, znají se už od první třídy a může se na ní kdykoli spolehnout, skoro, jako na Honzu, ale Jana je hrozná držka, kdyby jí Radka řekla o tom, jak na Honzu myslí a že se jí líbí, ta by neváhala a už ten den by začala spřádat plány, jak dostat svou kámošku Radku do náruče, následně i do postýlky vysněného Honzy. Musela tedy držet jazyk za zuby. Nicméně když jí Honza nabídl onen krystalicky tajemný prášek, nezaváhala ani vteřinu a po vzoru svých zkušenějších kamarádů si připravila piko čáru, srolovala stokorunovou bankovku a čáru si šňupla. Dělají to i ostatní, tak se snad nemůže nic stát. Hlavou se jí v ten okamžik mihl i paměťový záznam s pohledy na hubené, rachitické postavy feťáků, které potkávala na ulicích i v klubech a několik z nich dokonce i znala, ale ona má přece svou neohroženou ekipu, má Janču a Honzu, ty by přece nemohli jít do ničeho, co by jim mohlo byť jen minimálně ublížit.

Avšak, šest měsíců uběhlo jak voda a Radčina situace se změnila, Janiny rodiče se zrovna před týdnem přestěhovali na druhý konec Republiky za prací a svojí dceru pochopitelně vzali s sebou. Stalo se tak narychlo, takže s tím děvčata vůbec nepočítala, o to víc je to obě bolí a mrzí. Uvidí se tak totiž jen velmi sporadicky, pokud třeba jedna navštíví druhou. Po každodenním styku je veta a po telefonu, či po skypu to přece není ono. Nemůžou už spolu vyrážet na úžasné kalbičky a pařbičky, kterých bylo nepočítaně a které si užívaly s mladickou hladovostí a uvolněností. Také s tradičními cestami na rozličné techno party konaných v bližším i širším okolí je konec. Domluvily se ale, že alespoň občas se sejdou a nějakou tu taneční party navštíví. Radku lehce uklidňuje pocit, že zbytek party je stále na blízku, ale bez Janči to zkrátka není to pravé ořechové. Navíc se za poslední dobu nálada v pakárně jaksi pokazila, dřívější semknutost a důvěra je najednou pryč. Každý se najednou stará jen o sebe a myslí jen na vlastní prospěch. Popravdě Radce vrtá hlavou červík, že by to mohlo být právě pod vlivem pervitinu, jehož šňupání se stalo pomalu, ale jistě pravidelným rituálem každého člena Radčiny skupiny přátel. Proč je najednou všechno tak jiné, proč jsou najednou všichni tak sobečtí a sólo hrající? Dřív si všichni pomáhali a dnes je to jeden klacek pod nohami za druhým. I Honzova vstřícnost není samozřejmostí. Před časem by se pro Radku rozkrájel, dnes mu nedělá problém jí v klidu odpálkovat.

Radka se cítí pod psa, poslední měsíc už šňupe celkem pravidelně, bere od různých lidí, ale pochopitelně kvalita zboží je různá a spíše se jedná o nekvalitní, šizený materiál, nájezdy nejsou takové, jako tenkrát, když si to díky Honzovi vzala poprvé. Alespoň, že jí ten zmetek doporučil tohoto dealera, ten prý má zboží kvalitní, není to pouliční prodejce, je o hodně výš na drogovém žebříčku. Také o něm málokdo ví. Honza o něm Radce řekl jen proto, že mu od rána volala už desetkrát a to není ani poledne. Touha po dávce drogy se prostě neptá, je nekompromisní. Nikomu jinému by se Honza o Kápovi ani nezmínil, natož aby ho za ním poslal. O Kápovi totiž ví jen pár vyvolených, ale Honzu ukonejšila myšlenka, že by se Radka mohla Kápovi líbit, je to přece překrásné, mladé děvče s dlouhými blond vlasy s překrásnou postavou a známky po užívání drog jsou na jejím až hříšně krásném tělíčku zatím velmi nepatrné. Adolescentní vyrážku má přece i mládež, která nefetuje. Honza pro jistotu Kápovi zavolal ihned poté, co jeho číslo a adresu Radce nadiktoval, ten byl zprvu řádně nasraný a seřval Honzu na tři doby, ale když se Honza konečně dostal ke slovu, vylíčil Kápovi to, jak zhruba Radka vypadá a nakonec mu poslal i její fotku, Kápův vztek byl rázem tatam a on se na Radku začal dokonce těšit, o jeho úmyslech není pochyb. Maluje si to tak, že kromě výdělku by si mohl v klidu užít s mladým, blonďatým děvčetem. Navíc je pro to ochoten porušit úplně to nejzákladnější pravidlo, které si už na začátku svého obchodování stanovil, a to, že nebude u sebe doma přijímat ani dealery, kteří pro něho pracují a vůbec ne feťáky, kteří si jdou pro jednotlivé dávky svého mihotavého, pochybného a prozatímního štěstí. U Radky rád udělá výjimku, pomilovat se s krásnou dívkou je totiž pro každého muže nefalšovaným a vděčným vítězstvím. Zaslechne zvonek, je rád, že si děvče pospíšilo a jde otevřít. "Nazdar Kápo," zazubí se na něho za dveřmi stojící Pepíno, což je Kápův společník, se kterým mají rozjetý tento kšeft s prodejem pomíjivých pocitů blaha a rozkoše. Sami drogy neberou, to nechávají svým zákazníkům. Mají tři testery, tedy feťáky, kteří zdarma rádi otestují zboží, které Kápo s Pepínem právě kupují. Vezmou s sebou prostě jednoho z nich na smluvené místo a po zkušební aplikaci uskuteční obchod. "No nejdeš zrovna dvakrát vhod," zašklebí se Kápo na Pepína, zatímco on automaticky a bez vyzvání vstupuje do domu. "Copak, snad tu nemáš nějakou křepeličku?," nepřestává se křenit Pepíno. "No zatím ne, ale jedna by měla dorazit," vysvětluje Kápo, proč Pepína nevítá s otevřenou náručí. Je opatrný, protože Pepíno je jedním slovem pořízek, Kápo sám je mohutný chlap, v kdejaké pranici si poradí a bez problému ji ustojí, ale proti Pepínovi je přece jen muší váha. Pepíno je opravdovým hromotlukem, ke dvou metrům mu moc nechybí, ruce má jak lopaty, které by se jen s nepatrnou dávkou zlosti mohli změnit na vražedné nástroje podobné bucharům. A ještě jednu zvláštnost tento pořízek má, jeho povolání se totiž ne zcela slučuje s jeho stylem života. Je totiž policistou a navíc je při své neomalenosti tak drzý, že i ke Kápovi s oblibou chodí v policejní uniformě, výjimku neudělal ani dnes. Kápo z toho vždycky naprosto šílí a vyčítá mu to. "Stejně tě jednou ze sboru vyženou svinským krokem," řechtá se vždy na celé kolo a Pepíno se stejným úšklebkem přikyvuje, ale je mu to jedno, svou budoucnost stejně vidí spíše na druhé straně barigády. Kápo je opatrný na zvolená slova, nechce dát Pepínovi příčinu k agresivitě, zároveň ale nechce dát za žádnou cenu najevo svou nejistotu a rozvážnost. Velikých slov nakonec není ani třeba. Pepíno si vše přečte v Kápových očích. "No neboj, já se v pravý čas ztratím, ještě tu není, ne? Tak pokecáme, nalej mi panáka Morgana prosím, mám nějak divně v hubě, potřebuju si spravit chuť. Dáš si se mnou, ne?" "No jasně," uklidňuje se Kápo, přesto jeho mysl obestírá jistá, snad tušená dávka nejistoty. Začnou si povídat.

Tak, jak je to domluvené, Radka volá Kápovi na "služební" telefon že jako stojí před domem. "Jo, pojď nahoru, vím o tobě," vybízí jí Kápo a zmáčkne tlačítko na bzučáku. Dívka vchází do baráku, to je jiné kafe, než ty špinavé podchody, hospodské špeluňky a vybrakované byty narkomanů, na které si, chtěla-li fetovat, musela zvyknout. To Kápo si žije na jiném levelu, žádný smrad ani špína, jen samý luxus a přepych. Radce najednou zas zlehka stoupne sebevědomí, dostala se přece do lepší společnosti, třeba na Kápa zapůsobí a bude od něho brát pravidelně. Hned se cítí o mnoho líp a to nejen díky vědomí, že několik dávek rozkoše, které skrz svoje nosní chřípí zaplaví její mozek, potažmo celé její tělo, je na dosah. "Sedni si, kam chceš milá vílo," vybízí ji Kápo. "Mohu ti nabídnout panáka, nebo jen něco k pití, nealko?" může se přetrhnout ochotou, i on chce zapůsobit. "Snad jen nějaké nealko," poprosí Radka. "Nealko pro dospělou ženskou?" laškovně se podiví dealer. "Víš co, uděláme kompromis, připravím ti střik z dobrého bílého vína, tam je jak alkohol, tak nealko, co ty na to?" nabízí se Viktor, tak zní Kápovo pravé jméno. "Jo to by šlo," neskrývá Radka své nadšení a s pocitem obrovské úlevy, že to vše tak krásně probíhá, si sedá naproti Pepína. Ten jí pozdraví, představí se a bez varování jí pozdravně políbí. Pamatuje si, co slíbil Kápovi, ale využívá toho, že on odešel chystat nápoj pro svého hosta. Nastává okamžik, ve kterém pán času opět prokáže svoji moc v podobě relativity ubíhajících sekund, minut, hodin, dní, měsíců a roků. Poté, co Pepíno Radku políbí a chystá sebe i ji opětovně usadit, jakoby nevinně ji přejede plochou svého ukazováčku po jejím předloktí. A milé Radce se rázem mění Svět, ne, že by se zamilovala, ale její mladé, hříchem ovládané tělo pohlcuje neovladatelná chuť si zapíchat. Sama se podiví nad tím, jak rychle se šťavnatě otřpytila její mušlička, trvalo to tedy jen několik nanosekund a její kalhotky jakoby stiskem vypínače skrývají buchtičku se šodó. Jak byla Radka předtím v pohodě, o to víc nyní zneklidněla, uvědomuje si totiž, že by si Pepíno mohl jejího vzrušení klidně všimnout. Najednou totiž nabyla dojmu, že její kundička voní tak silně, že není možné, aby to Pepíno necítil. Ke všemu, lidské tělo je v tomhle velmi zrádné a podvědomě vysílá signály, které si jeho majitel ani neuvědomuje. Za to Pepíno si ujasňuje situaci celkem rychle, jeho původní plán, že tuto kůstku dopřeje svému společníkovi, bere za své a on se chystá zaskórovat sám. Radka se najednou neskrývaně zalekne, uvědomí si totiž, co má Pepíno na sobě. Je to fízl, léčka, napadne ji zákonitě, ale nejde ji do hlavy, proč se tenhle policajt rozvaluje u Kápa v obýváku. Třeba ten hajzl Kápa vydírá a bere výpalné, bleskne ji hlavou, šrotuje ji tam. "Neboj malička," všimne si Pepíno jejího úleku a začne ji uklidňovat. "Jsem sice policista, ale duchem stojím na vaší straně," zamrká a zakření se. Radka mu moc nevěří, ale abstinenční příznaky už buší na vrata pěstmi v podobě mohutných palic a Radce nezbývá, než hodit všechny vedlejší okolnosti za hlavu.

Jsi moc krásná Radko, líbíš se mi," Pepíno odhaduje, že tuhle mladičkou panenku by mohla odzbrojit úsečná přímost. "Děkuji," potvrdí mu to a nevědomky se přitom olízne a dívá se Pepínovi přímo očí, ten v ten moment ví, že lapená rybička se houpá na háčku. Chvíli se na sebe dívají, hledí si do očí. Radčina očka jsou jako dvě studánky, ve kterých by se utopilo i hejno ryb, tak jsou hluboké a zrovinka září jen pro Pepína a on to moc dobře ví. Radka si navíc uvědomuje, že rejstřík jejich erotických tužeb zahrnuje i řádně divokou šukáčku s mužem v uniformě a policejní mundur je čert ví proč pro ní volbou nejpřitažlivější. Zatímco předtím se ta mladá rajda strachovala o to, aby vůně jejího zbroceného klínu neprozradila její touhy a potřeby, teď v to naopak doufá. Má ale jeden veliký problém, špekuluje o tom, jak se zbavit Kápa, o zboží v podobě několika dávek pervitinu má stále zájem, ale fakt, že je materiál takhle na dosah ji uklidňuje do té míry, že je schopna a ochotna si na jeho aplikaci několik minut počkat, zvlášť stráví-li je v Pepínově náruči a nejen v ní. Náhle zaslechne, že Kápo se vrací s pitím. "Už se to točí, už se to nese," zazní za dveřmi, ve kterých se vzápětí objeví Kápo s tácem a sklenicemi nalitého pití. Radka nemešká a skočí Pepínovi na klín a v ten samý okamžik mu vrazí mrštný jazyk do jeho úst, počne se s ním líbat. "No koukám, že máš zájem i něco jiného, než jen o peří," zachechtá se Viktor. "Hmm, možná," zaštěbetá Radka a jedním dechem dodává, "ale myslím, že oba vás asi nedám, promiň," jakoby provinile sklopí zraky. Představa, že by si ji vzali do parády tyhle dva pořízkové je pro ní do jisté míry lákavá, ale na druhou stranu má ze stejné představy dosti strach. Bojí se, že by té mužské síly mohlo být víc, než je její mladé tělo schopno pojmout. Tiskne se tedy k Pepínovi a ze všech sil mu svírá jeho silné paže. Notnou chvíli se všichni tři pozorují, Kápo se dívá vyčítavě na Pepína, ale když vidí, že je proti němu nejen Pepínova síla, ale i Radčino libido, které se rozhodlo spočinout v moci jeho společníka, s určitým úsilím se mu podaří uklidnit ty splašené koně, kteří momentálně opanují jeho tělo a mysl. "Tak já se půjdu tedy na chvíli projít, no," pronese s určitou trpkostí a také se znatelnou rozhořčeností v hlase. "Neboj, nejsem tady naposled, určitě si najdeme nějakou tu příležitost se lépe poznat," chlácholí ho s upřímností na jazyku Radka. Musí si přiznat, že nebýt Pepína, měl by u ní Kápo také velikou šanci k intimnějšímu seznámení. Usměje se na něho a laškovně zamrká. Kápo poznává, že tahle malá čubička nemá důvod mu lhát a jeho mysl se už zase nalézá ve stavu pohody a klidu. Pro dnešek má smůlu, ale není všem dnům konec. Bere si jen bundu a už se za ním zabouchnou dveře. Radka hledí na Pepína, je ochotna se mu odevzdat celá a bez okolků. "Vstaň, mám pro tebe překvapení," pobídne jí, ona vstává, načež ji svými prackami drapne za paže, které ji nenásilně, ale s pevným odhodláním přepaží za jejími zády a pobídne jí, aby se přemístila do vedlejší místnosti. Bez zaváhání ho poslechne a on si ji pomocí jednoduchého chvatu vede do ložnice, ve které jsou pouhé dva kusy nábytku. Obrovská postel, jejíž čelo zdobí nádherně zdobená pelest. Pak už je v místností jen prostorná skříň, jejíž venkovní prostor je v podstatě jedno veliké zrcadlo. Není pochyb o tom, že tato místnost už zažila lecjakou mrdanici a jebačku, ať už v podání Kápa, Pepína a Bůh ví koho ještě. Dívek a žen se tu určitě též vystřídalo mnoho. Radku ta myšlenka velmi rajcuje. Zásadní pro ní je, že Kápo evidentně hledí na hygienu a ačkoliv už ložnice byla svědkem kdejaké sodomie, dnes zase voní novotou a čistotou. Patrně to bude nejčistší prostředí, ve které se kdy milovala, kromě domova pochopitelně.

"Otevři tu skříň, kočičko," pobídne Pepíno Radku. Ta nemešká a udělá to. To co zahlídne, ji zprvu docela překvapí, možná se i drobek lekne. Skříň totiž evokuje takovou prazvláštní erotickou truhlu plnou různých smyslných pomůcek, důtek, bičíků, bičů a dalších nástrojů na trestání zlobivých děvčátek. "No doufám, že dneska nepoužijeme všechno," Radka neskrývá svůj údiv. "Neboj zlato, to bychom tady byli opravdu dlouho, možná i několik dní. Co by si Kápo počal?" směje se Pepíno hlasitým a sytým smíchem. "Dnes mám v plánu jen jednu věc, malinko si tě znehybním a spoutám, a abys neřekla, že jsem nelida, můžeš si vybrat, čím to mám provést. Chceš šátky, nebo provazy?" Pepíno se zdá býti velikým gentlemanem. Radce bleskne hlavou, že pro začátek, respektive pro seznámení se s touto praktikou, dosud totiž v rámci sexu spoutaná nebyla, by byly šátky nejlepší s ohledem na jejich šetrnost ve srovnání s provazy. Nakonec si ale vzpomene, že její zvědavost už dlouho škádlí myšlenka, jaké to asi je, prožívat při tom určitou míru bolesti. "Chci provazy a taky tyhle pouta ty zasranej fízle," vyhrkne nakonec a laškovně se zašklebí, zatímco si neskrývaně prohlíží jeho uniformu a Pepíno už si je jistý, že tahle chtíčem rozbouřená děvka mu splní vše, na co si jen pomyslí. "No, abys toho nelitovala, mazlit se s tebou nebudu kurvičko," varuje ji Pepíno. Radka trvá na svém. Pepíno se tedy chopí provazů. Zároveň čapne Radku pevně kolem pasu a to zezadu, jeho silná paže tedy objímá Radku v oblasti břicha a hrudníku a posouvá se směrem ke krku, kde ji dlaní stiskne, až se Radka zalkne. Zároveň ale ucítí vzrušený pocit, který zaplaví snad každý kousek jejího těla. Její štěrbinka je v mžiku zase mokrá a její vůně šeptá ten stále se opakující příběh o touze a tělesném souznění. "Klekni si a opři se o tu pelest, vezmu si tě zezadu," přikáže jí bez výčitek, ona bezmyšlenkovitě poslechne. Přiloží své ruce k pelesti a dovolí mu, aby si ji přivázal. Provazy se už jak klubko mrštných a po kořisti prahnoucích plazů obtáčejí kolem jejích rukou a znemožňují ji tak se jakkoli bránit, nebo se vzpínat. Pro pár dalších minut bude jen jeho, poskytne mu vše, na co si jeho zvrhlé libido vzpomene. Připoutá si ji pevně, vidí na ní, že není v tomto oboru kovaná a chce ji poskytnout důkladnou péči, na kterou bude děvenka s láskou vzpomínat. "A teď roztáhni nohy," pokračuje v příkazech. "Úplně je roztáhni, dělej, ať k tobě můžu pořádně," napomene ji a plácne ji přes zadek, jednou ale docela surově. Ona pociťuje, jak vlhne. Přiklekne k ní a to už jeho mohutná dlaň a prsty rajbují její slastnou šťávou zaplavující se mušličku. Levou rukou ji přitom chytne za vlasy a trhavými pohyby s ní smýká. Radka je v ten okamžik ve slastném opojení, takhle s ní ještě nikdo nezacházel, ale najednou chápe, že to byla chyba, protože právě takové chování podněcuje její myšlenky do rajcovných hodnot. Pepíno jí nepřestává hladit, dráždit a vzrušovat, stará se o její kůzlátka, ztopořené bradavky, sem tam ji plácne, neustále a průběžně se věnuje její mušličce. Honí jí tak mocně, že Radka nemá důvod šetřit tím rozkošnickým mokem, který zurčí s její pičky nedbaje čistě povlečené postele. První její orgasmus je na Světě, to ale Pepínovi nestačí a nepřestává dráždit její klitoris, potřebuje zjistit, zda není Radka multiorgasmická. Nález je pozitivní. Trvá jen několik vteřin a Radka se chvěje pod vlnou orgasmu druhého, prakticky navazujícího na ten první.

"Vykuř mě a vysaj," tak zní jeho další prosba, jeho čůrák už je řádně postavený a dere se z jeho služebních kalhot, ona ho bez zardění bere do úst a začíná ho zpracovávat. Saje ho, olizuje, tu se s ním mazlí a hned ho zase horlivě kouří. Slinami též nešetří. Pepíno si to vychutnává, na to, že je to mladá holka, je celkem šikovná. Pak k ní přistoupí zezadu, rázně ji čapne za ruce, v mžiku je se slovy "jste zatčena, máte právo jen mlčet a nechat se mrdat," uzamkne do svých policejních zelíček a vsune svůj penis do její kundy. Nevzpírá se mu, naopak ho poddajně pohlcuje a svírá ho ve svém doupátku plném toho voňavého lektvaru. "Podívej, jak nám to bezvadně jde," pronese najednou Pepíno a zataháním za vlasy donutí svou novou kobylku, aby ve skříňovém zrcadle shlédla to bohapusté mrdání a šukání, kterého se zrovna dopouští a ještě k tomu s policajtem, s fízlem, úlet jako prase. Vidí Pepínovo péro a lehkost s jakou vniká do její zvlhlé píčy, na slušnost už není čas ani chuť, rozkoš ovládla tuhle místnost, péro na kundu, maso na maso, typické mlaskání se rozléhá tím brlohem neřesti, Radka je v sedmém nebi, proměnila se v háravou fenku, co ochotně podrží panovačnému policistovi. Pepínova kláda, to je teď to jediné, na čem v životě záleží, cítí jeho důraz a cit pro tempo, které mění, chvíli do ní buší, jak hluchej do vrat, hned na to zas jen trhavě do ní vniká až po koule. Skrz zrcadlo se mu zadívá do tváře. "Takhle mě ještě nikdo nešukal, pane" přiznává. Když se na ní vyřádí zezadu, přičemž si ji bez pardonu chytne hezky za vlasy, dá odpočinout jejím spoutaným rukám, překulí si ji a vezme si ji na misionáře, následujíc polohou, kdy ona leží na břiše s nadzvednutou prdelkou, při které stiskne pevně její boky a kyčelní kost. Ona přitom v rukou svírá cípy jeho modré košile, která se pro ní zrovinka stala slastným fetišem, rudou plachtou pro býka. Závěrem ji ještě dopřeje jízdu na koníčka, Radka orgasmy neškudlí a co chvíli si nějaký dopřeje. To už je ale čas na to, aby si ulevil i Pepíno. Položí si Radku na záda, stiskem své dlaně na její obličej a krk si ji lehce přidusí a našteluje tak, aby jeho výstřik směřoval přímo na její vyplazený jazyk a směr její ústa. Radka má mužské sperma ráda, spolkne ho tedy bez problémů.

Radka i Pepíno jsou v sedmém nebi, přesto Radka za chvíli prohlásí. "Tak a teď by si dala tu čáru." "Počkáš s tím na Kápa, nebo to chceš hned?" vyzvídá Pepíno. "Dej mi to radši hned," odpovídá zmámená dívka a podává dealerovi v policejní uniformě své peníze, ten ji na výměnu podává pytlík s drogou. Ona si sedá ke stolu, připraví si čáru i srolovanou bankovku a to už se místností ozve zvuk šňupnutí, tak typický pro aplikaci drogy.

úterý 8. listopadu 2016

Zkrkavčení

Omámen blahobytem
na dno duše své mělké stěží jen dohlédnu,
uchlácholen dogmatem
vlastní povýšenosti život svůj rád zavrhnu,
uloven normasystémem
mysl svou na jarmarku se slevou nabídnu,
pohlcen automatizmem
hýčkané sebedestrukce hrdost já zamítnu,
nadopován patosem
namyšlenost lidskou coby ctnost navrhnu,
neposkvrněn étosem
vesmírného dění dechem svým pohrdnu.

středa 2. listopadu 2016

Slipknot + Tool + System of a Down

Dneska vám představím další dvě šikovné dívenky, tentokrát však nepůjde o žádnou lascivitu, nýbrž čistě o hudební produkci.

První děvče má na svém youtube kanálu nepřeberné množství videí, v nichž úžasně válí na kytaru a doprovází tak pomyslně své rockové a metalové oblíbence. Já jsem si od ní vybral dvě skladby od americké smečky Slipknot. Můžete se tak pokochat nejen jejím překrásně rošťáckým úsměvem, ale především jejím kytarovým uměním. Mimochodem, ta holčina mi svou spanilostí a líbezností připomíná jednu blogerku, ale ani za nic na Světě vám neprozradím kterou. Leda, že by se dotyčná dovtípila a sama přiznala.





Druhé dívce je teprve 13 let, ale své bicí už ovládá s pečlivou dokonalostí. U ní byl výběr skladeb a interpretů ještě jednodušší, než v prvním případě. Hračičkové Tool a miláčkové System of a Down, nelze nevybrat.






Mimochodem, videí, ve kterých různí lidé "doprovází" na různé hudební nástroje své oblíbence je až neskutečně veliké množství. Je možno třeba vidět i velmi malé děti, hrající na odlišné hudební instrumenty. Stačí jen klikat. Smějící se