čtvrtek 29. října 2015

„Naprostá p**a!“

Jak jistě dobře víte, včera večer proběhl ceremoniál předávání státních vyznamenání prezidentem republiky Milošem Zemanem. A jak už je to u nás zvykem, výběr oceněných osobností vyvolal ve společnosti celkem rozruch. Ono je to těžké, každý má jiné představy o hodnotách a o tom, kdo by měl mít oceněn. Lze vůbec stejné vyznamenání udělovat vědcům, politikům, lékařům, sportovcům a umělcům? Asi ano, když se to tak děje. V zásadě proti tomu nic nemám, nicméně dvě osobnosti mi na včerejším seznamu oceněných skutečně vadí.

První osobností je Ing. Miroslav Toman CSc., bývalý československý politik Komunistické strany Československa, ministr zemědělství a výživy České socialistické republiky, ministr zemědělství a výživy ČSSR, místopředseda vlád České socialistické republiky a ČSSR, předseda České komise pro plánování a vědeckotechnický rozvoj, poslanec České národní rady a Sněmovny národů Federálního shromáždění za normalizace. Já tedy nevím, jak vám, ale mě to přijde minimálně jako schizofrenií páchnoucí paradox, oceňovat v demokratickém státě medailí za zásluhy člověka, který byl vlivným politikem v dobách totalitního režimu. Od té doby, co je naším prezidentem Miloš Zeman se už raději ničemu moc nedivím, ale řeknu vám jednu věc. I přes veškeré neduhy demokratického zřízení mě neskutečně mrzí, že se nám nepodařilo vklínit rovnítko mezi režimy nacistický a komunistický. Vadí mi zkrátka, že zatímco se na dobu nacistickou bohu dík díváme s naprostým odporem a despektem, na dobou komunistickou jen mávneme rukou v duchu, holt byla taková doba.

Druhým jménem, které mi na seznamu vyznamenaných vadí, je jméno František Ringo Čech. Ptáte se proč? Vždyť je to velmi činorodý muž, považme, je to bubeník, zpěvák, textař, herec, komik, moderátor, politik, publicista, scenárista, dramatik, naivní malíř a spisovatel a kdo ví co ještě. Těžko hodnotit, jak kvalitní jsou jeho výtvory tvořené napříč všemi těmi obory, kterými se Čech zabývá. Přiznám se, že já ho až tak moc neznám, líbí se mi některé jeho texty, především ty psané pro kapelu Pražský Výběr, také jsem se kdysi dosti nasmál u jeho divadelního představení Dívčí válka, které celkem vtipně paroduje část českých dějin v rámci Čechova divadla. A právě jeho divadelní scéna se stala dějištěm události, kvůli které si myslím, že panu Čechovi jakékoli vyznamenání nepatří. Maximálně tak vyznamenání "Chudák roku". Co se tedy vlastně stalo?

Jak asi dobře tušíte, nejsem zrovna čtenářem bulvárních plátku a články v těchto periodikách mě nechávají chladným, respektive si jich nikterak nevšímám. Ale znáte to, na internetu se dá sotva vyhnout "palčivým" titulkům o všech těch celebritách, které se snad rodí dennodenně po stovkách. A tak jsem si já dočetl o kauze, kterou vám nyní stručně popíši. Pan Čech se domluvil s muzikálovou herečkou, zpěvačkou a tanečnicí Karolínou Gudasovou, sestrou českého hokejisty Radko Gudase na tom, že by si mohla zahrát v jeho divadelním představení. Poslal ji scénář, a jelikož je v jeho divadle dobrým zvykem nezkoušet, domluvili se hned na termínu, kdy proběhne první představení, kterého se K. Gudasová zúčastní. K tomu ale nakonec nedošlo, naopak se na webových stránkách pana Čecha objevila zpráva, která se nesla v duchu, že mladá dívka je prolhaná samice domácího skotu, chcete-li, Čech doslova napsal: "V*****a se na mě, nic mi neposlala, nereaguje. Naprostá p**a!", což byla reakce na to, že Gudasová mu nejen nevrátila onen scénář, ale ještě si dovolila mu na poslední chvíli odmítnout účast v jeho hře. Gudasová si to pochopitelně nenechala líbit a doplnila důvod svého "ukvapeného" chování. Příčinou neúčasti mladé dívky ve hře se stala "ústní zkouška", respektive orální sex, kterým měl být počastován Ringo za pomocí úst sličné Karolíny. Umělec se hájil tím, že tato libůstka je u něho všeobecně známá a že ji podstoupili všechny vnadné herečky, které u něho hráli a že tedy nechápe, co se Gudasové nelíbí.

Nevím, jak vy, ale já si muže, který je oceněn státním vyznamenáním, představuji zcela jinak, než jako hovado, které za uskutečnění orálního sexu s ním, musí dávat něco na oplátku a už vůbec ne jako primitiva, který, není-li mu vyhověno, nebrání nazvat mladou ženu píčou a to ještě za pomocí médií. Ještě bych pochopil, kdyby si to ten dobytek "vyřídil" s Gudasovou soukromě, ale osočit ji takhle veřejně, to už je i na mě síla a znovu dodávám, že prezidentem oceňovaného člověka si představuji úplně jinak.

neděle 25. října 2015

Pearl Jam

Miluji muziku, výčet mých oblíbených kapel čítá stovky kapel, ale málokterá skupina mě zasáhla tak, jako Pearl Jam. Vznikly začátkem devadesátých let a pomohli formulovat grunge music a dneska jsou vlastně jedinou kapelou, která tento styl stále oživuje a to i přesto, že pánové už se pomalinku blíží do věku, kdy je bude možno považovat za kmety. Pearl Jam ale nikdy neztratily to, co je zdobilo už na začátku kariéry. Kytarová hutnost a sytost, nápaditost souznící s určitou dávkou rozervanosti, přemýšlivé texty a především aura charismatické kapely, která se nikam necpe, přitom oslovuje a inspiruje.







pátek 23. října 2015

Pod černými perutěmi

V tmavém hávu perutěmi objímá,
šeptem mlčíc, oči kalně vidoucí vše
v průzračné barvitosti ošuntělé temnoty,
pozlátka mámivé třpytivých mračen
vlastního smogem prosyceného dechu,
chrchlem cedí věty beze slov skrz
krvavé plíce kvapem máčí listoví
v tekuté pohlcenosti zoufalého já,
mžourá okřídleně, přesto stydně,
boje se nevyhnutelného rozbřesku,
i pro tentokrát osudově signovaném
byrokraticky úřednickým beranem
vesmírné sebestřednosti konce všeho,
hvízdá si hlasem bez jazyka,
dotykem oděna do věčné nahoty,
líbá betónové, térem páchnoucí plazy,
pod dohledem světelného toku
smutně usmívajících se svědků
jen občas mrkajících na to dění,
tak pohrdavě slabě, až z toho slzí
a pálí oči, ty zvlhle neukojitelné zrcadla
lomem zobrazující torza životních dějin,
hříček komicky a trapně bezobsáhlých,
se stíny mazlí se vteřinu po vteřině
v barvách měnivě rozmanitých,
perutě má neviditelně roztáhlá,
v náruč vzácně bohatou přilne si tě,
splíny tvé ukryje pod svá magická křídla,
která stářím nešednou, ne po vzoru
lidské pomíjivosti tak plačtivě zoufalé,
jen na několik hodin, pospěš Luno,
než Slunce svým východem vše zhatí.





středa 21. října 2015

Oko a ruka

Něha v nachu hoví si,
když poslouchám, jak kručí ti krásně v bříšku,
jak smyslně sténáš můj rozlousknutý hrášku,
nahota ve snu lebedí si,
při poslechu vzdechů z tvých per deroucích se,
znám omamnou vůni, kterou krásko zdobíš se,
chtíč z ulity vyloupne se,
zřím-li vlasy tvé havraní hráti si s větrem o závod,
v nich smyslný a volně nepoddajný je ukryt plod,
touha těžko schová se,
zvoní-li tvé tělo voláním po mezihvězdném milování,
co těžko shání se, i ve hříšných snech je jen k půjčení,
láska ukrýt stěží dá se,
máš-li ruce, jež s Božím požehnáním chtějí si slastně hrát,
mou tělesnou schránku s úsměvem na rudých rtech hřát,
souznící srdce chvěje se,
piješ-li, já žízní neuschnu, jíš-li, já hlady nikdy neskonám,
s posledním tvým výdechem já Světu provždy vale dám,
vzrušená dvojice nerdí se,
něco tvého moku dej mi, toho co v klínu máš, chci ho mít,
až bude mi ouzko a ty budeš v širé dáli, dám sám sobě pít,
živočišnost naše raduje se,
za jedno objetí tvé prodal bych duši bezvládností drze ztracenou,
pohled tvůj, v jehož obraze, slova jsou věcí bezbranně zbytečnou,
pro splín panáka rumu dám si,
Svět jen hned jinačí, jiné barvy má, houpe se a divokostí se točí,
paměť se ztrácí, proč v krvi ležíš přede mnou, máš zhasnuté oči?
A co ten krvavý kámen v mé dlani?

pondělí 19. října 2015

Dealerská sodomie

UPOZORŇUJI, ŽE OBSAH TÉTO POVÍDKY JE STRIKTNĚ PORNOGRAFICKÝ. NENÍ-LI TI 18, URÁŽÍ-LI TĚ EROTICKÝ OBSAH, NEBO SI MYSLÍŠ, ŽE BY TĚ MOHLA ČETBA EROTICKÉ POVÍDKY NEGATIVNĚ OVLIVNIT, VĚNUJ SE RADĚJI SVÉ PRÁCI.

Radka přichází k cíli. Stojí před domem na adrese, kterou ji nadiktoval její dealer. Když bere za kliku, uvědomuje si, že její život se za poslední 6 měsíců rapidně změnil. Před půl rokem by o tomto domě ani nevěděla, natož, aby měla potřebu sem jít. Dnes je ale všechno jinak. Šest měsíců je relativně krátká doba, nýbrž je to doba, za kterou se může člověku obrátit život na ruby. Radce probleskne hlavou patrně ten osudový okamžik, ten okamžik, kdy panáček osud stiskl tlačítko, na kterém byl krátký nápis "fet". Je to tomu zrovna 192 dní, co si Radka zašla se svojí pakárnou na techno party do jejich oblíbeného klubu. Radka totiž miluje taneční, klubovou hudbu, především ji oslovuje techno. Aby také ne, je jí sladkých 19 a má kolem sebe skvělou partičku kamarádů, kteří ji na rozdíl od rodičů rozumějí a chtějí si trošku užívat, místo toho, aby si neustále stěžovali na minulost, přítomnost, či budoucnost a jen celé dny skuhrali. Radka chce žít, právě teď a naplno. I z tohoto důvodu bez výčitek přijala tu magickou přepravku, sáček, ve kterém se místo obvykle přijímané rostlinky zpracované tak, aby se dala ubalit a kouřit, se tentokrát nacházel krystalicky bílý prášek. "Být pořád zkouřenej je fajn, ale na čase to tu trošku rozsvítit," tak argumentoval Honza, Radčin nejlepší kamarád, kterého zná už strašně dlouhou dobu a na kterého se mohla vždycky spolehnout. Ať lítala v jakémkoliv průseru, Honzík byl zaručeně při ruce a situaci vyřešil, nebo ji při nejmenším proměnil v zábavnou etudu. To on byl tou hlavní příčinou, proč Radka zkusila pervitin. Byl to totiž filuta a byl to on, kdo na každý důvod, proč perník nebrat našel totiž dalších 10 důvodů, proč do toho jít. Radka si to moc nepřiznávala, ale byla tak trošku do Honzy zaláskovaná, občas na něho myslela, když byla sama se sebou a oddávala se masturbačním hrátkám. Moc jí totiž vzrušovala představa, že se jí Honza dotýká a právě že i ve chvílích intimních vyřeší všechny její starosti. "Honzíku, dneska mi kundička vlhne zase jen pro tebe," říkala si, když se prsty dotýkala své vzrušené a opojně voňavé lasturky. Na druhou stranu se malinko bála jít s Honzou do vztahu. Co když jím to nevyjde, rozejdou se a ona pak ztratí jak přítele, tak i dlouholetého kamaráda. Především proto se v Honzovi přítomnosti držela a nedávala nic najevo, i když ve stavu opilosti, či pod vlivem marihuany je to mnohdy opravdu velmi těžké a složité. Ale musela to vydržet. O svých citech nic neřekla dokonce ani Janě. Janča je její spolužačka ze základky, znají se už od první třídy a může se na ní kdykoli spolehnout, skoro, jako na Honzu, ale Jana je hrozná držka, kdyby jí Radka řekla o tom, jak na Honzu myslí a že se jí líbí, ta by neváhala a už ten den by začala spřádat plány, jak dostat svou kámošku Radku do náruče, následně i do postýlky vysněného Honzy. Musela tedy držet jazyk za zuby. Nicméně když jí Honza nabídl onen krystalicky tajemný prášek, nezaváhala ani vteřinu a po vzoru svých zkušenějších kamarádů si připravila piko čáru, srolovala stokorunovou bankovku a čáru si šňupla. Dělají to i ostatní, tak se snad nemůže nic stát. Hlavou se jí v ten okamžik mihl i paměťový záznam s pohledy na hubené, rachitické postavy feťáků, které potkávala na ulicích i v klubech a několik z nich dokonce i znala, ale ona má přece svou neohroženou ekipu, má Janču a Honzu, ty by přece nemohli jít do ničeho, co by jim mohlo byť jen minimálně ublížit.

Avšak, šest měsíců uběhlo jak voda a Radčina situace se změnila, Janiny rodiče se zrovna před týdnem přestěhovali na druhý konec Republiky za prací a svojí dceru pochopitelně vzali s sebou. Stalo se tak narychlo, takže s tím děvčata vůbec nepočítala, o to víc je to obě bolí a mrzí. Uvidí se tak totiž jen velmi sporadicky, pokud třeba jedna navštíví druhou. Po každodenním styku je veta a po telefonu, či po skypu to přece není ono. Nemůžou už spolu vyrážet na úžasné kalbičky a pařbičky, kterých bylo nepočítaně a které si užívaly s mladickou hladovostí a uvolněností. Také s tradičními cestami na rozličné techno party konaných v bližším i širším okolí je konec. Domluvily se ale, že alespoň občas se sejdou a nějakou tu taneční party navštíví. Radku lehce uklidňuje pocit, že zbytek party je stále na blízku, ale bez Janči to zkrátka není to pravé ořechové. Navíc se za poslední dobu nálada v pakárně jaksi pokazila, dřívější semknutost a důvěra je najednou pryč. Každý se najednou stará jen o sebe a myslí jen na vlastní prospěch. Popravdě Radce vrtá hlavou červík, že by to mohlo být právě pod vlivem pervitinu, jehož šňupání se stalo pomalu, ale jistě pravidelným rituálem každého člena Radčiny skupiny přátel. Proč je najednou všechno tak jiné, proč jsou najednou všichni tak sobečtí a sólo hrající? Dřív si všichni pomáhali a dnes je to jeden klacek pod nohami za druhým. I Honzova vstřícnost není samozřejmostí. Před časem by se pro Radku rozkrájel, dnes mu nedělá problém jí v klidu odpálkovat.

Radka se cítí pod psa, poslední měsíc už šňupe celkem pravidelně, bere od různých lidí, ale pochopitelně kvalita zboží je různá a spíše se jedná o nekvalitní, šizený materiál, nájezdy nejsou takové, jako tenkrát, když si to díky Honzovi vzala poprvé. Alespoň, že jí ten zmetek doporučil tohoto dealera, ten prý má zboží kvalitní, není to pouliční prodejce, je o hodně výš na drogovém žebříčku. Také o něm málokdo ví. Honza o něm Radce řekl jen proto, že mu od rána volala už desetkrát a to není ani poledne. Touha po dávce drogy se prostě neptá, je nekompromisní. Nikomu jinému by se Honza o Kápovi ani nezmínil, natož aby ho za ním poslal. O Kápovi totiž ví jen pár vyvolených, ale Honzu ukonejšila myšlenka, že by se Radka mohla Kápovi líbit, je to přece překrásné, mladé děvče s dlouhými blond vlasy s překrásnou postavou a známky po užívání drog jsou na jejím až hříšně krásném tělíčku zatím velmi nepatrné. Adolescentní vyrážku má přece i mládež, která nefetuje. Honza pro jistotu Kápovi zavolal ihned poté, co jeho číslo a adresu Radce nadiktoval, ten byl zprvu řádně nasraný a seřval Honzu na tři doby, ale když se Honza konečně dostal ke slovu, vylíčil Kápovi to, jak zhruba Radka vypadá a nakonec mu poslal i její fotku, Kápův vztek byl rázem tatam a on se na Radku začal dokonce těšit, o jeho úmyslech není pochyb. Maluje si to tak, že kromě výdělku by si mohl v klidu užít s mladým, blonďatým děvčetem. Navíc je pro to ochoten porušit úplně to nejzákladnější pravidlo, které si už na začátku svého obchodování stanovil, a to, že nebude u sebe doma přijímat ani dealery, kteří pro něho pracují a vůbec ne feťáky, kteří si jdou pro jednotlivé dávky svého mihotavého, pochybného a prozatímního štěstí. U Radky rád udělá výjimku, pomilovat se s krásnou dívkou je totiž pro každého muže nefalšovaným a vděčným vítězstvím. Zaslechne zvonek, je rád, že si děvče pospíšilo a jde otevřít. "Nazdar Kápo," zazubí se na něho za dveřmi stojící Pepíno, což je Kápův společník, se kterým mají rozjetý tento kšeft s prodejem pomíjivých pocitů blaha a rozkoše. Sami drogy neberou, to nechávají svým zákazníkům. Mají tří testery, tedy feťáky, kteří zdarma rádi otestují zboží, které Kápo s Pepínem právě kupují. Vezmou s sebou prostě jednoho z nich na smluvené místo a po zkušební aplikaci uskuteční obchod. "No nejdeš zrovna dvakrát vhod," zašklebí se Kápo na Pepína, zatímco on automaticky a bez vyzvání vstupuje do domu. "Copak, snad tu nemáš nějakou křepeličku?," nepřestává se křenit Pepíno. "No zatím ne, ale jedna by měla dorazit," vysvětluje Kápo, proč Pepína nevítá s otevřenou náručí. Je opatrný, protože Pepíno je jedním slovem pořízek, Kápo sám je mohutný chlap, v kdejaké pranici si poradí a bez problému ji ustojí, ale proti Pepínovi je přece jen muší váha. Pepíno je opravdovým hromotlukem, ke dvou metrům mu moc nechybí, ruce má jak lopaty, které by se jen s nepatrnou dávkou zlosti mohli změnit na vražedné nástroje podobné bucharům. Kápo je opatrný na zvolená slova, nechce dát Pepínovi příčinu k agresivitě, zároveň ale nechce dát za žádnou cenu najevo svou nejistotu a rozvážnost. Velikých slov nakonec není ani třeba. Pepíno si vše přečte v Kápových očích. "No neboj, já se v pravý čas ztratím, ještě tu není, ne? Tak pokecáme, nalej mi panáka Morgana prosím, mám nějak divně v hubě, potřebuju si spravit chuť. Dáš si se mnou, ne?" "No jasně," uklidňuje se Kápo, přesto jeho mysl obestírá jistá, snad tušená dávka nejistoty. Začnou si povídat.

Tak, jak je to domluvené, Radka volá Kápovi na "služební" telefon že jako stojí před domem. "Jo, pojď nahoru, vím o tobě," vybízí jí Kápo a zmáčkne tlačítko na bzučáku. Dívka vchází do baráku, to je jiné kafe, než ty špinavé podchody, hospodské špeluňky a vybrakované byty narkomanů, na které si, chtěla-li fetovat, musela zvyknout. To Kápo si žije na jiném levelu, žádný smrad ani špína, jen samý luxus a přepych. Radce najednou zas zlehka stoupne sebevědomí, dostala se přece do lepší společnosti, třeba na Kápa zapůsobí a bude od něho brát pravidelně. Hned se cítí o mnoho líp a to nejen díky vědomí, že několik dávek rozkoše, které skrz svoje nosní chřípí zaplaví její mozek, potažmo celé její tělo, je na dosah. "Sedni si, kam chceš milá vílo," vybízí ji Kápo. "Mohu ti nabídnout panáka, nebo jen něco k pití, nealko?" může se přetrhnout ochotou, i on chce zapůsobit. "Snad jen nějaké nealko," poprosí Radka. "Nealko pro dospělou ženskou?" laškovně se podiví dealer. "Víš co, uděláme kompromis, připravím ti střik z dobrého bílého vína, tam je jak alkohol, tak nealko, co ty na to?" nabízí se Viktor, tak zní Kápovo pravé jméno. "Jo to by šlo," neskrývá Radka své nadšení a s pocitem obrovské úlevy, že to vše tak krásně probíhá, si sedá naproti Pepína. Ten jí pozdraví, představí se a bez varování jí pozdravně políbí. Pamatuje si, co slíbil Kápovi, ale využívá toho, že on odešel chystat nápoj pro svého hosta. Nastává okamžik, ve kterém pán času opět prokáže svoji moc v podobě relativity ubíhajících sekund, minut, hodin, dní, měsíců a roků. Poté, co Pepíno Radku políbí a chystá sebe i ji opětovně usadit, jakoby nevinně ji přejede plochou svého ukazováčku po jejím předloktí. A milé Radce se rázem mění Svět, ne, že by se zamilovala, ale její mladé, hříchem ovládané tělo pohlcuje neovladatelná chuť si zapíchat. Sama se podiví nad tím, jak rychle se šťavnatě otřpytila její mušlička, trvalo to tedy jen několik nanosekund a její kalhotky jakoby stiskem vypínače skrývají buchtičku se šodó. Jak byla Radka předtím v pohodě, o to víc nyní zneklidněla, uvědomuje si totiž, že by si Pepíno mohl jejího vzrušení klidně všimnout. Najednou totiž nabyla dojmu, že její kundička voní tak silně, že není možné, aby to Pepíno necítil. Ke všemu, lidské tělo je v tomhle velmi zrádné a podvědomě vysílá signály, které si jeho majitel ani neuvědomuje. Za to Pepíno si ujasňuje situaci celkem rychle, jeho původní plán, že tuto kůstku dopřeje svému společníkovi, bere za své a on se chystá zaskórovat sám.

Jsi moc krásná Radko, líbíš se mi," Pepíno odhaduje, že tuhle mladičkou panenku by mohla odzbrojit úsečná přímost. "Děkuji," potvrdí mu to a nevědomky se přitom olízne a dívá se Pepínovi přímo očí, ten v ten moment ví, že lapená rybička se houpá na háčku. Chvíli se na sebe dívají, hledí si do očí. Radčina očka jsou jako dvě studánky, ve kterých by se utopilo i hejno ryb, tak jsou hluboké a zrovinka září jen pro Pepína a on to moc dobře ví. Zatímco předtím se ta mladá rajda strachovala o to, aby vůně jejího zbroceného klínu neprozradila její touhy a potřeby, teď v to naopak doufá. Má ale jeden veliký problém, špekuluje o tom, jak se zbavit Kápa, o zboží v podobě několika dávek pervitinu má stále zájem, ale fakt, že je materiál takhle na dosah ji uklidňuje do té míry, že je schopna a ochotna si na jeho aplikaci několik minut počkat, zvlášť stráví-li je v Pepínově náruči a nejen v ní. Náhle zaslechne, že Kápo se vrací s pitím. "Už se to točí, už se to nese," zazní za dveřmi, ve kterých se vzápětí objeví Kápo s tácem a sklenicemi nalitého pití. Radka nemešká a skočí Pepínovi na klín a v ten samý okamžik mu vrazí mrštný jazyk do jeho úst, počne se s ním líbat. "No koukám, že máš zájem i něco jiného, než jen o peří," zachechtá se Viktor. "Hmm, možná," zaštěbetá Radka a jedním dechem dodává, "ale myslím, že oba vás asi nedám, promiň," jakoby provinile sklopí zraky. Představa, že by si ji vzali do parády tyhle dva pořízkové je pro ní do jisté míry lákavá, ale na druhou stranu má ze stejné představy dosti strach. Bojí se, že by té mužské síly mohlo být víc, než je její mladé tělo schopno pojmout. Tiskne se tedy k Pepínovi a ze všech sil mu svírá jeho silné paže. Notnou chvíli se všichni tři pozorují, Kápo se dívá vyčítavě na Pepína, ale když vidí, že je proti němu nejen Pepínova síla, ale i Radčino libido, které se rozhodlo spočinout v moci jeho společníka, s určitým úsilím se mu podaří uklidnit ty splašené koně, kteří momentálně opanují jeho tělo a mysl. "Tak já se půjdu tedy na chvíli projít, no," pronese s určitou trpkostí a také se znatelnou rozhořčeností v hlase. "Neboj, nejsem tady naposled, určitě si najdeme nějakou tu příležitost se lépe poznat," chlácholí ho s upřímností na jazyku Radka. Musí si přiznat, že nebýt Pepína, měl by u ní Kápo také velikou šanci k intimnějšímu seznámení. Usměje se na něho a laškovně zamrká. Kápo poznává, že tahle malá čubička nemá důvod mu lhát a jeho mysl se už zase nalézá ve stavu pohody a klidu. Pro dnešek má smůlu, ale není všem dnům konec. Bere si jen bundu a už se za ním zabouchnou dveře. Radka hledí na Pepína, je ochotna se mu odevzdat celá a bez okolků. "Vstaň, mám pro tebe překvapení," pobídne jí, ona vstává, načež ji svými prackami drapne za paže, které ji nenásilně, ale s pevným odhodláním přepaží za jejími zády a pobídne jí, aby se přemístila do vedlejší místnosti. Bez zaváhání ho poslechne a on si ji pomocí jednoduchého chvatu vede do ložnice, ve které jsou pouhé dva kusy nábytku. Obrovská postel, jejíž čelo zdobí nádherně zdobená pelest. Pak už je v místností jen prostorná skříň, jejíž venkovní prostor je v podstatě jedno veliké zrcadlo. Není pochyb o tom, že tato místnost už zažila lecjakou mrdanici a jebačku, ať už v podání Kápa, Pepína a Bůh ví koho ještě. Dívek a žen se tu určitě též vystřídalo mnoho. Radku ta myšlenka velmi rajcuje. Zásadní pro ní je, že Kápo evidentně hledí na hygienu a ačkoliv už ložnice byla svědkem kdejaké sodomie, dnes zase voní novotou a čistotou. Patrně to bude nejčistší prostředí, ve které se kdy milovala, kromě domova pochopitelně.

"Otevři tu skříň, kočičko," pobídne Pepíno Radku. Ta nemešká a udělá to. To co zahlídne, ji zprvu docela překvapí, možná se i drobek lekne. Skříň totiž evokuje takovou prazvláštní erotickou truhlu plnou různých smyslných pomůcek, důtek, bičíků, bičů a dalších nástrojů na trestání zlobivých děvčátek. "No doufám, že dneska nepoužijeme všechno," Radka neskrývá svůj údiv. "Nebo zlato, to bychom tady byli opravdu dlouho, možná i několik dní. Co by si Kápo počal?" směje se Pepíno hlasitým a sytým smíchem. "Dnes mám v plánu jen jednu věc, malinko si tě znehybním a spoutám, a abys neřekla, že jsem nelida, můžeš si vybrat, čím to mám provést. Chceš šátky, nebo provazy?" Pepíno se zdá býti velikým gentlemanem. Radce bleskne hlavou, že pro začátek, respektive pro seznámení se s touto praktikou, dosud totiž v rámci sexu spoutaná nebyla, by byly šátky nejlepší s ohledem na jejich šetrnost ve srovnání s provazy. Nakonec si ale vzpomene, že její zvědavost už dlouho škádlí myšlenka, jaké to asi je, prožívat při tom určitou míru bolesti. "Chci provazy, nebo pouta," vyhrkne nakonec. "No, abys toho nelitovala, mazlit se s tebou nebudu kurvičko," varuje ji Pepíno. Radka trvá na svém. Pepíno se tedy chopí provazů. Zároveň čapne Radku pevně kolem pasu a to zezadu, jeho silná paže tedy objímá Radku v oblasti břicha a hrudníku a posouvá se směrem ke krku, kde ji dlaní stiskne, až se Radka zalkne. Zároveň ale ucítí vzrušený pocit, který zaplaví snad každý kousek jejího těla. Její štěrbinka je v mžiku zase mokrá a její vůně šeptá ten stále se opakující příběh o touze a tělesném souznění. "Klekni se a opři se o tu pelest, vezmu si tě zezadu," přikáže jí bez výčitek, ona bezmyšlenkovitě poslechne. Přiloží své ruce k pelesti a dovolí mu, aby si ji přivázal. Provazy se už jak klubko mrštných a po kořisti prahnoucích plazů obtáčejí kolem jejích rukou a znemožňují ji tak se jakkoli bránit, nebo se vzpínat. Pro pár dalších minut bude jen jeho, poskytne mu vše, na co si jeho zvrhlé libido vzpomene. Připoutá si ji pevně, vidí na ní, že není v tomto oboru kovaná a chce ji poskytnout důkladnou péči, na kterou bude děvenka s láskou vzpomínat. "A teď roztáhni nohy," pokračuje v příkazech. "Úplně je roztáhni, dělej, ať k tobě můžu pořádně," napomene ji a plácne ji přes zadek, jednou ale docela surově. Ona pociťuje, jak vlhne. Přiklekne k ní a to už jeho mohutná dlaň a prsty rajbují její slastnou šťávou zaplavující se mušličku. Levou rukou ji přitom chytne za vlasy a trhavými pohyby s ní smýká. Radka je v ten okamžik ve slastném opojení, takhle s ní ještě nikdo nezacházel, ale najednou chápe, že to byla chyba, protože právě takové chování podněcuje její myšlenky do rajcovných hodnot. Pepíno jí nepřestává hladit, dráždit a vzrušovat, stará se o její kůzlátka, ztopořené bradavky, sem tam ji plácne, neustále a průběžně se věnuje její mušličce. Honí jí tak mocně, že Radka nemá důvod šetřit tím rozkošnickým mokem, který zurčí s její pičky nedbaje čistě povlečené postele. První její orgasmus je na Světě, to ale Pepínovi nestačí a nepřestává dráždit její klitoris, potřebuje zjistit, zda není Radka multiorgasmická. Nález je pozitivní. Trvá jen několik vteřin a Radka se chvěje pod vlnou orgasmu druhého, prakticky navazujícího na ten první.

"Vykuř mě a vysaj," tak zní jeho další prosba, jeho čůrák už je řádně postavený, ona ho bez zardění bere do úst a začíná ho zpracovávat. Saje ho, olizuje, tu se s ním mazlí a hned ho zase horlivě kouří. Slinami též nešetří. Pepíno si to vychutnává, na to, že je to mladá holka, je celkem šikovná. Pak k ní přistoupí zezadu a vsune svůj penis do její kundy. Nevzpírá se mu, naopak ho poddajně pohlcuje a svírá ho ve svém doupátku plném toho voňavého lektvaru. "Podívej, jak nám to bezvadně jde," pronese najednou Pepíno a zataháním za vlasy donutí svou novou kobylku, aby ve skříňovém zrcadle shlédla to bohapusté mrdání, kterého se zrovna dopouští. Vidí Pepínovo péro a lehkost s jakou vniká do její zvlhlé píčy, na slušnost už není čas ani chuť, rozkoš ovládla tuhle místnost, péro na kundu, maso na maso, typické mlaskání se rozléhá tím brlohem neřesti, Radka je v sedmém nebi, proměnila se v háravou fenku, co ochotně podrží. Pepínova kláda, to je teď to jediné, na čem v životě záleží, cítí jeho důraz a cit pro tempo, které mění, chvíli do ní buší, jak hluchej do vrat, hned na to zas jen trhavě do ní vniká až po koule. Skrz zrcadlo se mu zadívá do tváře. "Takhle mě ještě nikdo nešukal," přiznává. Když se na ní vyřádí zezadu, přičemž si ji bez pardonu chytne hezky za vlasy, dá odpočinout jejím svázaným rukám, překulí si ji a vezme si ji na misionáře, následujíc polohou, kdy ona leží na břiše s nadzvednutou prdelkou, při které stiskne pevně její boky a kyčelní kost. Závěrem ji ještě dopřeje jízdu na koníčka, Radka orgasmy neškudlí a co chvíli si nějaký dopřeje. To už je ale čas na to, aby si ulevil i Pepíno. Položí si Radku na záda, stiskem své dlaně na její obličej a krk si ji lehce přidusí a našteluje tak, aby jeho výstřik směřoval přímo na její vyplazený jazyk a směr její ústa. Radka má mužské sperma ráda, spolkne ho tedy bez problémů.

Radka i Pepíno jsou v sedmém nebi, přesto Radka za chvíli prohlásí. "Tak a teď by si dala tu čáru." "Počkáš s tím na Kápa, nebo to chceš hned?" vyzvídá Pepíno. "Dej mi to radši hned," odpovídá zmámená dívka a podává dealerovi své peníze, ten ji na výměnu podává pytlík s drogou. Ona si sedá ke stolu, připraví si čáru i srolovanou bankovku a to už se místností ozve zvuk, tak typický pro aplikaci drogy.


středa 14. října 2015

Oreáda v bílém

Uhrančivá kráska v bílém stojí přede mnou,
s úsměvem na rtech, však s hříchy v těle,
její kráse odolat nelze, mé tělo je bdělé,
přistoupím k ní a obejmu ji rukou pevnou,
odejít jí nedovolím, svou šanci nepromarním,
šátky a provazy rády mi budou nápomocny
sevřu ji v náručí, ještě než ozve se ponocný
toť smělý plán konaný v tom čase podzimním,
sukénku bělostnou vykasám ji hnedle
zadeček, co okénko do nebe s radostí spatřím,
jak před božím oltářem já v tichu se pomodlím,
šťavnatá mušlička zatřpytí se vedle,
těžko se udržet v takové vypjaté chvíli,
chtíč ve mně pulzuje silou medvědí,
o tom moralisté vůbec nic nevědí,
za vteřin pár v klidu bych uběhl míli,
jiné chutě mnou však právě lomcují,
chci se zmocnit té překrásné oreády,
padám dolů skrz všechny vodopády,
v mžiku krátkém těla naše se spojují,
čas jiný nastal a prostorově jsme též jinde,
to vlasy její, co šáhtúš za všechno mohou,
spanilost její může se srovnat jen s duhou,
líbezné je toto poupě co čertíky má v pindě,
ještě jí naplácám a bolest klidně ji způsobím,
však to má tak ve snáři napsané černou tužkou,
před mazlením dá přednost trestu mou rákoskou,
bez orgasmu neodejde, plane jejím vědomím.


sobota 10. října 2015

Ochránci dětí, nebo gestapo?

Už dlouhou mi tak nehnulo žlučí jako okolnosti případu Evy Michalákové a jejich synů Denise a Davida, kteří ji byli prachsprostě ukradeni dle mého názoru zločineckou organizací Barnevern a to způsobem takovým, že by se snad i Franz Kafka divil. Zajisté, většina z vás z médií o tomto případu ví. Pokud ne, shrnu ho v kostce.

Paní Michaláková se před lety provdala do Norska za českého emigranta, který tam žil od šedesátých let. Postupně se jim narodili dva chlapci, Davídek a Denis. V roce 2011 jim ale oba syny odebral Barnevern a to pro podezření z možného sexuálního a fyzického zneužívání chlapců ze strany rodičů, větší podezření padalo na otce. Zatímco norská policie případ vyšetřovala, chlapci byli umístěni do pěstounské rodiny a to už měsíc a půl po odebrání od svých biologických rodičů. Zhruba po roce a půl policie odložila všechna trestní oznámení, vyšetřování zastavila, aniž by kohokoli obvinila. To ale norskou instituci, která zajišťuje, respektive by měla zajištovat sociálně-právní ochranu nezletilých dětí a mládeže absolutně nezajímalo a chlapci zůstali v péči svých pěstounů. Paní Michalákové bylo zpočátku umožněno se s Denisem a Davidem stýkat, ale patrně na vrub medializace případu se norští úředníci naštvali a jali se styk nešťastné matky se svými ratolestmi omezovat, až ji nakonec tuto možnost zcela odepřeli a navíc chlapce rozdělili do dvou pěstounských rodin. Nebohá maminka své syny tedy neviděla již rok a půl a to i přesto, že o ně bojuje ze vše sil. Norský úřad tvrdí, že paní Michaláková říká do médií jen to, co se jí hodí, zároveň ale nedokáže vysvětlit své prapodivné kroky, kdy i poté, co policie celou kauzu bez jakéhokoli obvinění zastavila, podnikal všechny kroky, díky nimž zcela přetrhal veškeré citové vazby mezi dětmi a rodiči, respektive jen s matkou. Paní Michaláková se totiž s otcem dětí rozvedla a to v domnění, že situaci pomůže, jelikož tíha nepotvrzeních nařčení visela především, jak už jsem se zmínil právě na otci hochů. Je nutno si totiž uvědomit, že Denisovi bylo v době odebrání 5 let a Davídek byl dokonce jen dvouletý, je tedy logické, že citové vnímání chlapců v daném věku a poté, co svojí biologickou matku viděli jen sporadicky a ještě k tomu za dohledu jiných osob, otupěli a hoši přilnuli spíše ke svým pěstounům, kteří se o ně dennodenně starali. To ale Barnevern nezajímá, za tuto kruté a nesmyslné chování se nestydí, naopak s tím od začátku kalkuluje a využívá to jako důvod k tomu, aby obhájil své stanovisko, ponechat chlapce tam, kde jsou, tedy v pěstounských rodinách. Začátkem října tohoto roku rozhodl tento úřad tak, že mladšího syna Davida pošle k adopci k jeho současným pěstounům. Ke staršímu Denisovi ztrácí matka rodičovská práva úplně a nebude se s ním smět nadále vídat. Není tohle naprostá šílenost?

Jak už jsem na začátku naznačil, z celé kauzy se mi slušně řečeno zvedá kufr a zlost mnou klátí tak, že sotva stojím na nohou. Ano, obvinění z ubližování, sexuálního obtěžování, nebo z jiného týrání vlastních dětí je skutečně vážná věc. Pokud se toto prokáže, je jasné, že úřady musí jednat a postarat se o bezpečnost těchto dětí. Ale praktiky Barnevernu jsou minimálně divné, no uznejte, není podezřelé, že se tento úřad zajímá více, jak o třetinu dětí, které se v Norsku narodí? Dále pro představu uvádím, že v roce 2005 mělo Norsko ve státní péči zhruba 12500 dětí. U nás je to při dvojnásobném počtu obyvatel něco mezi sedmi a osmi tisíci. Situace, kdy tento úřad takto jednoduše a snadno (záminkou často bývá jen třeba výchovný pohlavek), odebere děti a už po pár týdnech (v tomto případě to byl měsíc a půl!), je lifruje do pěstounských rodin (jakoby vůbec nepřipouštěl možnost, že děti budou jednou vráceni), přičemž biologické rodiče postaví automaticky do pozice zločinců, otrapů a záškodníků (presumpce nevinny jim asi nic neříká), kteří chtějí dítěti ublížit, mi připadá přinejmenším nechutná a divím se, že se tohle může odehrávat v době, kdy se celý Svět ohání lidskými právy. Nebo to nikdo nevidí?

Česká Republika je neustále peskována za to, jak se chová k Romům a poslední dobou i za přístup k uprchlíkům, ale to, že v Norsku existuje státem podporovaný úřad, sám sebe stavící se na soudy, který se za podpory norské vlády takhle podezřele "stará" o malé děti a dokonce dostává na tuto činnost horentní sumy peněz, nikoho nezajímá? Vždyť tento slavný úřad byl dokonce obviněn z pašování dětí. Neevokuje vám to nacistický Lebensborn? Kauza bratrů Michalákových je pochopitelně jen špička ledovce, podobných případů se řeší daleko víc. Například, polská dívka Nikola Rybka byla odebrána svým rodičům jen proto, že nějakou dobu chodila do školy v zasmušilé náladě (měla strach o svoji babičku, která byla těžce nemocná). Její rodiče pak za pomocí soukromého detektiva nechali svoji dceru vypátrat a postarali se o její "únos" k sobě domů do Polska, za což jim byl následně zakázán vstup do Norska. Známější jsou i případy i několika ruských dětí a jejich rodičů. Připadá vám tohle normální? Tak kde je potom spravedlnost a kde jsou lidská práva? Není vám z toho na zvracení? Nebo mi něco uniká, něco co nechápu, čím se liší mé chápání a uvažování? Vysvětlete mi to prosím. Jaký je váš názor?

Doporučuji shlédnout ruský dokument!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!





Reportář z televizního pořadu 168 hodin odvysílaného v loni.


Dokument o ruských dětech odebraných v Norsku (jen pro silné povahy).

středa 7. října 2015

Podzimní krasohled

Podej mi ruce, já zahřeji je ve svých dlaních a budu na ně dýchat. Cítíš, jak voní to podzimní milování? No tak si odlož... Copak nevidíš všechny ty rozličné barvy podzimu?







neděle 4. října 2015

Porno anketa

Jak vidno z mé ankety máte největší zájem o pornografické povídky. To, že jsem delší dobu žádnou nenapsal, má na svědomí čas, kterého se mi poslední dobou moc nedostává. Ale snad se polepším a ještě nějakou tu prasárničku napíši. Docela by ale zajímalo, jestli tyto povídky čtou spíše muži, nebo ženy. Zároveň jsem též zvědavý, do jaké míry se vám mé povídky líbí. Proto jsem připravil anketku další. Prosím, hlasujte pravdivě a poctivě, případně připojte i komentář, klidně jen na email, stydíte-li se…