neděle 31. března 2019

„Balada o Srnčičce“ je dokončena

V říjnu minulého roku jsem se vám pochlubil, jakou lákavou a krásnou nabídku jsem dostal od jednoho šikovného, filmového tvůrce. Pro připomenutí, byla mi nabídnuta překrásná role úchyla Egona v tehdy chystaném amatérském filmu. Možnost ztvárnit tuto roli jsem po krátkém uvažování odmítl, přesto jsem se na konečnou podobu tohoto snímku velmi těšil. Netrvalo dlouho a krátkometrážní dílko "Balada o Srnčičce" je dokončeno. A výsledek je naprosto famózní. Moc se to povedlo, je to úderné, temné, hluboké a myšlenkové bohaté. No posuďte sami. Důležité je také zmínit, že osud mi dal jasně najevo, že herecká kariéra není nic pro mě. Pokud bych totiž nabídku přijal, stejně bych se natáčení nemohl zúčastnit a musel bych být přeobsazen, jelikož v době, kdy byl Egon "na place", ležel Akimek v sokolovské nemocnici s operovaným apendixem. "Mé" role se zhostil David Joska. A je prostě k sežrání. Užijte si tento cca čtvrthodinový příběh. Skutečně je na co se dívat. Čeká na vás Diana, její guru Padma, samotný strýček Egon, Potrhlá Běta se svým němým druhem Dětmarem, hmyzožravý věštec Belfegor a také tlupa Troglodytů. No schválně, která postava se vám líbí nejvíce?

Tímto ještě jednou zdravím Matouše i ostatní tvůrce. Odvedli jste vynikající práci, smekám před vámi a vašimi výkony. Je mi pochopitelně líto, že jsem nemohl stát ve vašich řadách, ale jak se ukázalo, mělo tomu tak být. "Sen, nad kterým se nezamyslíme, je jako dopis, který neotevřeme."


Záplatovaná anomie

Srdce sevřený
z úpadku
lidské podstaty
do krve ztrápené
hřebíkem rezavým
nubukem zdobeným
těžko uchlácholíš.

středa 27. března 2019

Neposeda

Nejsem si jist,
zda andělé skutečně existují,
přesto je potkávám,
s nimi je mi pak krásně,
cítím se přímo báječně,
když choulím se a tisknu
v jejich náruči,
to pak nemusím jen snít,
blahem tetelím se
a po celém těle štěstím se chvěji,
občas mě ovládne zloba a vztek,
to když je dlouho nevidím,
ale to jednoduše jen proto,
že mi je po nich tuze smutno,
stýská se mi a je mi teskno,
chybí mi jejich vřelá náruč
a to nádherné teplíčko,
co z nich vyzařuje a sálá,
jeden jediný jejich úsměv
otevře mi brány samého ráje,
rázem zas opájím se životem,
asi jsem hlupák i nevděčník,
měl bych se přece radovat
z jejich občasné blízkosti,
tiše vyčkávat a s pokorou
se těšit na další vřelá objetí,
jenže já vidím, jak voda teče,
roky ubíhají tak strašně rychle
a mě děsí příšerná představa,
ve které jsem na další setkání
s andělem zkrátka už příliš starý.

neděle 24. března 2019

Škaredé počasí

Volám Betynce
ohledně felace,
též, ať mi cestou nakoupí,
když má to nový auto.
A ona?
Že prý si mám trhnout,
v obou případech.
To je teda den.
Doma nic k jídlu,
lednice zeje prázdnotou,
ve špajzu jen mravenci,
a ke všemu venku leje,
od rána do večera,
asi chcípnu hlady,
pustím si alespoň
nějakou pohřební muziku,
laudatio funebris.

čtvrtek 21. března 2019

Půlčlověk

Jsme obětmi vlastních skutků,
jiného viníka prostě nevidím,
otrokář i otrok v jednom těle,
co z nadutosti uplétá pevný bič,
na rtech slova povýšená,
v rukou však jen zkáza a smrt,
flóra s faunou mlčky trpí
pod vládou lidského pokroku,
náhražkou za darovaný kyslík
pohrdavě stvořil špínu a prach,
oči k nebeské bráně vzhlížejí,
rozmařilost lidské myšlenky
má ale k činům krutým tak blízko,
jako pravá ruka k ruce levé.

středa 20. března 2019

Nylon Jail - Sentimental Girl

Pro samé básničky jsem vám už poměrně dlouho nepustil žádný pěkný klípek. Tak tady jeden máte. Je od olomoucké kapely Nylon Jail. Tuhle partičku miluji především pro nádherný "nečeský" zvuk a také kvůli charismatickému projevu zpěváka skupiny Jiřího Jiráka. Navíc, tahle bufetová romance je opravdu vtipně natočená a dokazuje, že i v Čechách se dá dělat světová muzika s nadhledem a bez hvězdných manýrů. Posuďte sami. No není to boží? Smějící seSmějící se



pondělí 18. března 2019

Stíny neumírají

Stíny sloupů morových
neuhasnou již vůbec nikdy,
majestát ohňů žhavých,
falešný symbol lidské křivdy,
společností rozdmýchání vztek,
k nadějím kněz promodlí se stěží,
oprátka dogmat láme mu krček,
dlaně sedrané a dech se jen úží,
věčné budou ty rejdy plamenné
hladově olizující sloupy ty po moru,
lidské dny jsou už dávno sečtené,
dluh splácí se do posledního úmoru.

pátek 15. března 2019

Srdce hoří

Básník je samotář,
co celý Svět obejme,
Ďábel i Bůh sídlí v jeho duši,
ve dne je pošetilým bláznem,
který zešílí záhy po setmění,
je vzpurným slouhou,
stejně tak oddaným králem,
má hlavu obtěžkanou
veškerou vesmírnou nepravostí,
přesto volně křídly mává,
romantik každičkým coulem,
o to víc krutým hrubiánem,
nenapravitelný snílek,
či zapřisáhlý fatalista,
smutný klaun s úsměvem na rtech,
zrovna narozené dítko,
též smrt, co nikdy neumírá
snadno spatříš v jeho očích.

pondělí 11. března 2019

Zatanči

Pohyby těla
a plameny v nich,
srdce utopené v pochybách
a duše mamonům zaprodaná
pálí v očích slzavých,
rosy krve neoživí
pole spálená lidskou hrůzností,
zrcadla vin můžeš rozbít,
přesto se o ně vždy pořežeš,
stopy válek a jiné běsy
drží se nás jako smrad,
pláčeme,
ačkoliv skvrny provinění
z rukou nedokážeme nikdy smýt,
krvavá ratolest pomalu, ale jistě
na Slunci se pálí.

čtvrtek 7. března 2019

Autopsie

Výkřiky marnosti
šepotem umlčené,
hrůzy z prázdnoty
v očích přečtené,
detonace bolesti
rozkoší vykoupené,
dravost emocí
vylouhovaných citů,
šálivost chtíče
doteky vepsaná,
hněvů martyria
ukrytých do veršů,
klamy předurčenosti
světlem oslněné,
ohyzdnost dogmat
modlitbou nezhojených,
genocida pocitů
z poloprázdných šálků
neopětované lásky
lokavě vychlemtaná.

Mlhavý přelet můry,
odstíny různých barev,
něco zkreslených zvuků,
pár vět typu "miluji tě",
zbytek odnesou na márách.

úterý 5. března 2019

Bufeťák

Na stojáka,
lahváčkem nikdy nepohrdne
ten král rozbryndaného všehomíra,
opojnost síly vítězství pocítí pokaždé,
když flašková desítka
pod víčkem tajnosnubně zasyčí,
okoralý rohlíček decentně
ve třetím dnem odleželém guláši
omočí a do páchnoucích úst vloží,
rumem voní jeho dech,
neb ten je jeho životabudičem,
temně průzračná, bramborová lihovina,
toť denní chléb vezdejší,
zelená, ta přímo dokonale
poslouží na vyčištění zubů,
ranní hygiena přece musí být
v tom magickém království,
kde celý Svět leží před tebou
na vyvýšeném pultíku
prakticky vybaveném
oušky na somrák, či igelitku,
matná, jen lehce pocmrndaná deska
je tím pravým stolečkem prostři se,
jídla a pití co hrdlo ráčí
to vše jen za pár šupů,
co víc si přát v této kruté době,
kdy dnes znamená včera a
zítřka se patrně ani nedožijem,
pivo, vodka, rum, kmínka,
a pro gurmány výčepní lihovina,
utopenec řádně proleželý,
tlačenka s cibulí a octem přijde k chuti,
případně obligátní sekaná
se salátem bramborovým,
velectěná salmonela nám může
akorát tak políbit prdel,
ta somráka nikdy neskolí,
na tu jsme řádně očkovaní,
3 promile pod kůží to jistí,
kam se na to felčaři
a jejich vakcíny hrabou,
od soumraku do úsvitu
ruleta života bleskově se otáčí
v tom našem bufeťáckém Světě,
přesto tady nikdy nikdo neumírá,
zde už jsou totiž dávno všichni mrtví,
stejně, jako ti nabubřelí snobi
v luxusních restauracích.

neděle 3. března 2019

Zvony křikem šeptají

Chomáčky smíchu
na tvář lepí se mi,
oči mé však,
steskem uondané,
v slzách smutečních bloudí,
podobenství hříchu
tvar líčkům dodává
snad jen lehce groteskní,
odstíny vrásek prosebně
v barvách střemhlav kanou
vstříc vzpomínkám toulavým,
a to vše navzdory srdci bolavému,
dolíčky úsměvů nezachytí je,
propadlištěm plusových záporů
a mínusových kladů
rázem letem propadnou se,
pak v hlubinách mořských
hřebeny hor zrcadlit se spatří.