Nejsem si jist,
zda andělé skutečně existují,
přesto je potkávám,
s nimi je mi pak krásně,
cítím se přímo báječně,
když choulím se a tisknu
v jejich náruči,
to pak nemusím jen snít,
blahem tetelím se
a po celém těle štěstím se chvěji,
občas mě ovládne zloba a vztek,
to když je dlouho nevidím,
ale to jednoduše jen proto,
že mi je po nich tuze smutno,
stýská se mi a je mi teskno,
chybí mi jejich vřelá náruč
a to nádherné teplíčko,
co z nich vyzařuje a sálá,
jeden jediný jejich úsměv
otevře mi brány samého ráje,
rázem zas opájím se životem,
asi jsem hlupák i nevděčník,
měl bych se přece radovat
z jejich občasné blízkosti,
tiše vyčkávat a s pokorou
se těšit na další vřelá objetí,
jenže já vidím, jak voda teče,
roky ubíhají tak strašně rychle
a mě děsí příšerná představa,
ve které jsem na další setkání
s andělem zkrátka už příliš starý.
Žádné komentáře:
Okomentovat