Kdyby to šlo hladce
do myšlenek hebce
bych nás dva vlákal
provazy něhy svázal
jenže divoká řeka života
z břehů vylila
se dočista
slzičky mi touhou
po tvářích kanou
v podvečer podlehnou
měsíční stříbřence
s úsvitem do
potůčku vlijou se tichounce
jako sen do spánku,
snad ještě andílku
není všem dnům konec.
