Jiříkovo Vidění - Než začne svítat - recenze

Legendární kapela Jiříkovo Vidění se po devíti letech přihlásila s novým počinem. A rozhodně je co poslouchat. „Než začne svítat“ je totiž poctivým uměleckým dílem a důkazem toho, že pánové mají i s plynoucími roky svému publiku rozhodně co nabídnout. Vždyť již samotný přístup k vlastní tvorbě je u téhle partičky velmi zajímavý a do jisté míry i zvláštní, a to v tom nejlepším slova smyslu. Stylové propojení klasického undergroundu s elektronickými (EBM) motivy zní bez přehánění téměř dokonale. Navíc, vše vyvěrá z prvotní podstaty samotné tvorby, přirozeně, bez snahy se zalíbit, či se dokonce vnutit. „Prvoplán nepoužívám, začíná to samplama, pak dělám kytaru nebo zpěv a pak zbytek, basa, bicí. V podstatě to skládám opačně, než to zní,“ přiznal mi Milan Mejla Jaroš, tvůrčí osobnost JV. Zdá se to být až idylicky snadné. Vše spolu tak krásně souzní, basa Jirky Krause přede jedna báseň, ruku v ruce s podmanivě údernými bicími Jana Chaluše, samply, nad nimiž měl do jisté míry „dozor“ veliký mág a legenda české EBM scény Moimir Papalescu uhrančivě vtahují a jako skrz mraky pozvolna prosvítající Slunce svými paprsky kytarových riffů vetkává Mejla to ryzí hudební zlato. Letité zkušenosti se kloubí s potřebou si hrát, rozvíjet se, neustrnout, objevovat nové, zatím nepoznané, tudíž i nalézat. Je pravdou odvěkou, že opravdickou sílu hudební nahrávce dodává její vyrovnanost. A to se u téhle desky podařilo na jedničku. „Než bude svítat“ si totiž můžete vychutnat jako celek, je totiž brilantně vyvážené, kvalitativně vyrovnané, bez vaty. Každá skladba má své opodstatnění a potřebnou hloubku. Perla za perlou, chtělo by se dodat. Zároveň lze z lahodného hudebního koláče vyzobávat ty nejchutnější ingredience v podobě jednotlivých skladeb. Šáhnout vedle a sníst cosi nedobrého je v tomhle případně nemožné. Ať si pustíte jakoukoliv skladbičku, budete magicky očarovány vlídně potemnělou melancholií v té nejpůvabnější, nejsvůdnější a nejryzejší podobě. Očista těla i ducha za pomocí přívětivé temnoty? Je to vůbec možné? Není potřeba občasné katarze? Ano, občas máte při poslechu pocit, že by lehký pád na dno a závan čehosi zkaženého neuškodil. Jenže ruce Jiříkova Vidění, ač chvílemi mohou působit obhrouble, nejsou žádného skutečného násilí schopny, ty umí jen hladit, a to je moc dobře. Poslouchat "Než bude svítat" je zkrátka jako oddávat se ženě, samotné matce přírodě. Už její tělo i duši maličko znáš, přesto je pořád co objevovat a nalézat. Prostupuješ do hloubky světa, pocitů i myšlenek za obzory všedních dnů. Užij si plnou náruč kouzel a čár, než začne svítat.

Běsy

Běsy, běsy, běsy

jen občas mě děsí

netahám je do práce

do postele k milence

ani na hrob mamince

běsy, běsy, běsy

jen občas mě děsí

v knajpě berou si mě do parády

pivo s velkým rumem pijou rády

tuhle jsem jim podlehl zase

a choval jsem se jako prase

běsy, běsy, běsy

jen občas mě děsí

asi mám v srdci kus trnu zlovolného

zhoubného a navýsost zkaženého

běsy, běsy, běsy

jen občas mě děsí

netahám je do práce

do postele k milence

ani na hrob mamince

běsy, běsy, běsy

jen občas mě vyděsí.