Každý den je dar z oblak

Jednou nebe čisté jindy samý mrak,

v životě to zkrátka chodí právě tak,

že předlouhé roky čekáš na zázrak,

a pak tě během chvilky sežere rak.

Na krajíčku

Jednou to prostě nevyjde

v ten den vyslovím

své poslední sbohem

snad ještě naposledy stihnu

vzhlédnout k nebesům

ne že bych se tam dral

tam do výšin božských

ještě bych jim vlnu pocuchal

těm beránkům z červánků

a to bych vážně nerad

na věky věků bych si to vyčítal

byl by to patrně největší hřích

co spáchat bych mohl

v ten den, kdy vyslovím

své poslední sbohem

zůstanu zkrátka při zemi.

Důvěra

Najednou byla ve mně

všude kolem

se mnou

 

a já byl důvtipem jejích tužeb

 

hořelo to

celý svět hořel

chlácholivou bolestí

bolestně vábivým strachem

 

počítej

propočítej se

mámivou levitací

 

poslechla

 

ublížil jsem

noc byla prosbou

a tma studu oči vzala

 

v okamžení

rozpaky obnažena

nevinná

procitla.

Kratochvíle

A najednou měl náruč prázdnou

duši bolavou

u hrobu stál

sám, plakal

…

skrz baldachýn mraků

tenký proužek Slunce třpytu

pokradmu našel si svou cestu.

Večer

Až tě večer políbím

rozprostřu své sny

do hlubin zorniček tvých

úsměvem dám ti víc

než mohu si dovolit

bez meškání a rád

to z upřímné lásky

pravé, čisté a nefalešné

až pak pohltí mě tma

a mysl má dneškem znavená

do moří spánků vpluje

vzpomínka má poslední

k tobě něžně se schoulí

snad druhý den ráno

probudím se s rozbřeskem.

Třepetání

Můžeš mysl opít

srdce i duši

tělo snadno omámíš

ale ruce v klíně

ani slzy z očí

se valící

nikdy

neošálíš.

Slivoň

Kdyby to šlo hladce

do myšlenek hebce

bych nás dva vlákal

provazy něhy svázal

jenže divoká řeka života

z břehů vylila se dočista

slzičky mi touhou

po tvářích kanou

v podvečer podlehnou měsíční stříbřence

s úsvitem do potůčku vlijou se tichounce

jako sen do spánku,

snad ještě andílku

není všem dnům konec.

Hedvábná

Jsi nešťastný?

V tom případě ti

někdo                                                  komplikuje

ž

i

v

o

t.

 

 

 

yt isj odkěn net A.

Slepota

Zdravá mysl

nedokonalé tělo

chorého člověka

očím zaslepeným evokuje,

svatá slepoto

stokrát aleluja.

Umrlčí prkno

Hubičku medovou

kávu černou

rakev dubovou

na viděnou.

Abreakce

Lidská duše

je jako klíč v zámku života

někdy ohne se

jindy dokonce zlomí.

Smrt je pak jediná jistota.

Po obloze verzatilkou čmárám

Vše zdánlivé podstatné

vězí v nitru lidské duše.

Lidská duše je vesmírem,

vesmírem nekonečným,

temnotou prostoupeným,

je planoucí tmou ze které

po hříchu mrštné jazýčky

vystrkují střípky dobroty,

zrcadélka lásky, empatií,

mezilidského porozumění,

vzájemné pospolitosti i

všeobecné soudržnosti.

 

Lidská duše je nekonečným vesmírem.

Lidská duše je totiž tou jedinou cenností,

kterou člověk má hledí-li smrti do očí.

Písnička

Podle svýho budu si žít

a vykašlu se na lidi

oni si furt něco myslej

o mě i o druhej

svět se změnil v tmavou celu

kde ti každej civí do žrádla

svoboda, či totalita

všechno v jednom tlumoku

kterej páchne hnilobou

zatuhlá je společnost

od vlasů až po paty

smrad a špína zažraná

lobotomie potkana

do zátylku čistá rána

nábojnici nehledej

človíčku zmatenej

utíkej, tak kurva utíkej

i když šance malý máš

utíkej, tak kurva utíkej

život zatracenej

utíkej, tak kurva utíkej

život není ztracenej.

Jiříkovo Vidění - Než začne svítat - recenze

Legendární kapela Jiříkovo Vidění se po devíti letech přihlásila s novým počinem. A rozhodně je co poslouchat. „Než začne svítat“ je totiž poctivým uměleckým dílem a důkazem toho, že pánové mají i s plynoucími roky svému publiku rozhodně co nabídnout. Vždyť již samotný přístup k vlastní tvorbě je u téhle partičky velmi zajímavý a do jisté míry i zvláštní, a to v tom nejlepším slova smyslu. Stylové propojení klasického undergroundu s elektronickými (EBM) motivy zní bez přehánění téměř dokonale. Navíc, vše vyvěrá z prvotní podstaty samotné tvorby, přirozeně, bez snahy se zalíbit, či se dokonce vnutit. „Prvoplán nepoužívám, začíná to samplama, pak dělám kytaru nebo zpěv a pak zbytek, basa, bicí. V podstatě to skládám opačně, než to zní,“ přiznal mi Milan Mejla Jaroš, tvůrčí osobnost JV. Zdá se to být až idylicky snadné. Vše spolu tak krásně souzní, basa Jirky Krause přede jedna báseň, ruku v ruce s podmanivě údernými bicími Jana Chaluše, samply, nad nimiž měl do jisté míry „dozor“ veliký mág a legenda české EBM scény Moimir Papalescu uhrančivě vtahují a jako skrz mraky pozvolna prosvítající Slunce svými paprsky kytarových riffů vetkává Mejla to ryzí hudební zlato. Letité zkušenosti se kloubí s potřebou si hrát, rozvíjet se, neustrnout, objevovat nové, zatím nepoznané, tudíž i nalézat. Je pravdou odvěkou, že opravdickou sílu hudební nahrávce dodává její vyrovnanost. A to se u téhle desky podařilo na jedničku. „Než bude svítat“ si totiž můžete vychutnat jako celek, je totiž brilantně vyvážené, kvalitativně vyrovnané, bez vaty. Každá skladba má své opodstatnění a potřebnou hloubku. Perla za perlou, chtělo by se dodat. Zároveň lze z lahodného hudebního koláče vyzobávat ty nejchutnější ingredience v podobě jednotlivých skladeb. Šáhnout vedle a sníst cosi nedobrého je v tomhle případně nemožné. Ať si pustíte jakoukoliv skladbičku, budete magicky očarovány vlídně potemnělou melancholií v té nejpůvabnější, nejsvůdnější a nejryzejší podobě. Očista těla i ducha za pomocí přívětivé temnoty? Je to vůbec možné? Není potřeba občasné katarze? Ano, občas máte při poslechu pocit, že by lehký pád na dno a závan čehosi zkaženého neuškodil. Jenže ruce Jiříkova Vidění, ač chvílemi mohou působit obhrouble, nejsou žádného skutečného násilí schopny, ty umí jen hladit, a to je moc dobře. Poslouchat "Než bude svítat" je zkrátka jako oddávat se ženě, samotné matce přírodě. Už její tělo i duši maličko znáš, přesto je pořád co objevovat a nalézat. Prostupuješ do hloubky světa, pocitů i myšlenek za obzory všedních dnů. Užij si plnou náruč kouzel a čár, než začne svítat.

Běsy

Běsy, běsy, běsy

jen občas mě děsí

netahám je do práce

do postele k milence

ani na hrob mamince

běsy, běsy, běsy

jen občas mě děsí

v knajpě berou si mě do parády

pivo s velkým rumem pijou rády

tuhle jsem jim podlehl zase

a choval jsem se jako prase

běsy, běsy, běsy

jen občas mě děsí

asi mám v srdci kus trnu zlovolného

zhoubného a navýsost zkaženého

běsy, běsy, běsy

jen občas mě děsí

netahám je do práce

do postele k milence

ani na hrob mamince

běsy, běsy, běsy

jen občas mě vyděsí.