pondělí 19. června 2017

Simonka

Stránka pro dospělé

Kliknutím na tlačítko "Souhlasím s podmínkami užívání" potvrzuji, že souhlasím s níže uvedenými podmínkami. Přistupuji ke stránkám zveřejněným na Internetu (na http://akasakim.blog.cz/) a jsem si vědom níže uvedených skutečností. Vstupem na uvedené stránky zároveň potvrzuji pravdivost těchto údajů:

1. Je mi nejméně osmnáct (18) let
2. Pokud žiji v zemi, kde se plnoletosti dosahuje v jiném věku než v České republice, potvrzuji, že splňuji všechny podmínky plnoletosti a přístupu k eroticky orientovanému obsahu.
3. Potvrzuji, že sexuálně orientovaná data budu používat pro své osobní účely, tato data mě nijak neurážejí a že tuto stránku navštěvuji dobrovolně.
4. Budu používat pouze ta data, která neporušují zákony země, ve které žiji.
5. Neposkytnu ani nezpřístupním žádná data získaná na této stránce nikomu, kdo je mladší 18 let, ani uživatelům, kteří nesplňují podmínky tohoto ujednání.

Pokud souhlasíte se všemi podmínkami, vstupte. Pokud nesouhlasíte s kteroukoli z těchto podmínek, opusťte prosím tuto stránku.



Kliknutím na odkaz "Celý článek" a název článku, souhlasím s podmínkami užívání






Když se to vezme kolem a kolem, tak já jsem v tom vlastně nevině, navíc proč rovnou mluvit o vině, žádný zločin přece spáchán nebyl. Upřímně ale mohu říci, že jsem s tím nekalkuloval. Tehdy jsem psal svou první, lehce erotickou povídku a rozhodně jsem netušil, jaké to bude mít, byť tuze a slastně příjemné následky. "Nechceš zkusit napsat něco striktně pornografického?" ozvala se jedna blogerka a já to vzal jako výzvu. "Proč ne, ale když už tak rovnou tobě na tělo," vytasil jsem se s proti nabídkou. Souhlasila a můj osud se tím začal měnit a naplňovat. Psát příběh pro krásnou, reálně neznámou ženu, či dívku je velmi povznášející, záhy jsem ale zjistil, že ještě příjemnější je si psát s onou líbeznou bytostí ve chvílích, kdy ona spanilost sama se opájí vlastní rozkoší. Netrvalo to moc dlouho a byla mi předložena nabídka reálného setkání s tím, že pokud budou naše vzájemné sympatie patřičně vřelé, mohlo by dojít i k sexu. Poprvé jsem ale musel tuto velmi lákavou nabídku, i přesto že mi byla poskytnuta slečnou až pekelně půvabnou, odmítnout, jelikož přišla v krajně nevhodný okamžik, prožíval jsem tehdy velmi smutné období a z toho důvodu jsem tedy, asi zbaběle a ještě k tomu pod rouškou lži, dal milé dívce košem. Dodnes mě to mrzí a trápí.

Tuhle nabídku si ale ujít nenechám, další anděl v podobě mé čtenářky s vášnivě uhrančivým pohledem by měl dorazit zhruba za 2 hodiny na chodovské vlakové nádraží. Stačí cestou koupit puget a dovést si bohyni svolnou ke všem špatnostem k sobě domů, do pelíšku. Včera jsem chtěl odpočívat, abych byl dnes v dobré formě, ale čert tomu chtěl, že místo toho jsem se opil tak mocně, že ještě nyní se se mnou svět jen točí, právě vylézám z vany a chystám si dopřát poctivý šálek silné kávy, když v tom zpráva na FB, "mám pro tebe překvapení". "Jaké," vyzvídám nedočkavě, netuše, co se děje. "Vyjela jsem o něco dřív, už jsem v Chodově, do čtvrt hodiny bych měla být u tebe." Mám pocit, že to se mnou sekne. "Počkej, to tě ale nestihnu vyzvednout u vlaku," snažím se oponovat. "To vůbec nevadí, jsem velká holka, najdu si tě sama," opáčí Simona nebojácně. Fajn, uklidňuji se patrně i díky zbytkovému alkoholu, který opájí ještě mou krev, a přestávám to řešit, jen si neodpustím drzou poznámku, že už tedy zůstanu nahý, přece se nebudu oblékat na 15 minut. "Klidně, to myslím zvládnu," laškovně mě ubezpečuje Simonka. Chechtám se od ucha k uchu, přesto si v duchu říkám, jestli to není za hranicí, seznamovat se s děvčetem v rouše Adamově. Záhy ale hodím veškeré výčitky za hlavu. Žijeme jen jednou, ne? Ještě mě napadá, jak by asi Simča reagovala, kdybych ji otevřel "ozbrojen" erekcí. To už mi ale přijde moc, navíc se trošku obávám, co s mým postavením provedla včerejší pijatika. Pochopitelně jsem si dnes naordinoval masturbační půst. V tom už ale zvoní zvonek. Otevírám dveře, na chodbě je klid, kromě přicházející hříšnice ani živáčka, nemusím tudíž řešit svou nahotu. Spatřím ji, je okouzlující, usměvavá s uhrančivým, lehce temným pohledem. Pozdravíme se, následuje přátelské políbení, hledíme na sebe, šibalsky a lehce provinile se usmíváme, pokynu ji, aby šla dál, což udělá a zuje si boty. Dám ji další pusu o dost vřelejší, než předtím, trošku se začervená studem, přesto z jejich očí čtu záblesk touhy pokračovat dál, nebránit se ničemu. "Nejsme mi blázni?" uculí se tak kouzelně, že ztrácím veškeré zábrany, neboť mi dochází, že s touhle ženou po boku si nemusím na nic hrát. "To asi jsme Simonko, ale není to na tom to nejkrásnější?" Souhlasně přikývne, vcházíme do kuchyně a já ji nabízím čaj, případně kafe. "Dala bych si to pivčo, jestli můžu," ve zprávách se mi totiž už předtím zmiňovala, že jde-li někam s přáteli, zásadně holduje chmelovému blahu. "Taky si ho rád dám," odpovím a bez okolků se ji doznávám k včerejší merendě. "Aha, takže vyprošťováček," pronese švitořivě, ovšem bez jakýkoliv známek výčitek. Celý byt je na její přání zahalen do šera, prý aby se zprvu tolik nestyděla, stačí zapálit svíčku s kávovým aroma. Vím, že mi s ní bude nádherně, nepochybuji o tom.
Sedíme v obýváku a povídáme si, o sobě, o životě jako takovém, sexu se pochopitelně nevyhýbáme, hovoříme o svých zkušenostech i tužbách a zjišťujeme, že nebude těžké se sladit. Navíc, zatímco si za pomocí slov povídají naše ústa, naše oči si povídají rovněž, mlčky, hledají se a přímo se vzájemně do sebe vpíjí, naše oči totiž spolu už dávno souloží, ač jen v představách. "Nechceš si sundat ponožky,?" zeptám se a Síma moc dobře ví, proč se ptám, zná totiž moje tajemství, ví, že jsem na nožičky ujetej a že mě pohled na ně nevýslovně rajcuje. "Klidně," odpoví, sundá si ponožky a nastaví nožky tak, abych se je mohl prohlédnout v celé své kráse. Skoro šílím, můj mozek i mé tělo zapravuje pocit bezmezné slasti, neodolám, uchopím jednu její nohu a přisunu si ji k obličeji, jsem tak blízko, stačí otevřít ústa a vložit tu svátost v podobě pěti prstíků do pusy, stačí si jen vybrat, kterému toustíku dát přednost, volba je snadná, vítězí palec. Trhavě se směje pod náporem mého laskání, které ji způsobuje lechtání, přesto vypadá maximálně spokojeně. Je mi blaze a jí dle rozesmátému výrazu též.

"Mužů si prosím odskočit?" dotáže se a já ji posunkem ukazuji kudy se vydat. Ještě, než zmizí za rohem, ohlédne se. Oba cítíme, že naše těla se chtějí, že po sobě touží. Je čas posunout se dál, trošku se do toho opřít. Opětovně doufám, že včera prožití flám nebude mít na moje výkony žádný vliv. Beru své péro do ruky a zdá se, že vše proběhne hladce, během tří vteřin je totiž můj přítel nakloněn kdejaké neřesti. Ozve se splachování a Simonka si jde umýt ruce v, cukuletu je ale zpět, pořád se tak magicky usmívá, kouká mi přímo do očí, přesto je ale jasné, že si nemohla nevšimnout té změny. Potvůrka ale dělá jako by nic, jako by se nechumelilo. Sedá si nazpět vedle mě. "Nevadí ti to?" zakřením se, jako bych byl malej kluk a provedl jsem zrovna nějakou lumpárnu. "Proč by mělo?" podiví se Síma, nakloní se a počíná mě hladit, hned na to mě labužnicky bere do pusinky, polyká mě a zkušeně laská. Úžasný pocit, mhouřím oči a plně si vychutnávám ten okamžik plný nespoutané slasti. Simona krásně vzdychá, evidentně ji naše konání dělá také moc dobře. Hladím ji ve vlasech, na zádech, na šíji a taktéž se neubráním stenům. "Nepřesuneme se do postýlky, broučku?" dostávám tu nejkrásnější otázku na světě a nemám ani jeden jediný důvod říci ne. Beru svíčku a míříme do ložnice vstříc vášni, sexuálnímu blahu, erotické nirváně. Lehám si na gauč a zakláním hlavu, ne však tolik, abych neviděl na tu hravou svůdnici, která nelení a již mého čůráka dráždí teplem a vlahem svých úst. Sama to nevydrží a rozepíná si poklopec u kalhot, to už ale zajíždí svou ručkou do kalhotek a hladí se. "Svlékni se," požádám ji a ona tak udělá, přičemž ji pomáhám. Má nádherné tělo, ne dokonalé, přesto stoprocentně svůdné. Kouří mě, sama se hladí, pak si strčí mou nohu mezi svá stehna a otírá se o mě, laská se. To už ale cítím, že příval první dávky semínka se blíží, snažím se to ustát, zabránit tomu, protože je to moc brzy, ale nejde to. Sperma už v cákancích dopadá na její rameno, mé stehno, ušetřen není ani její stále se culící obličej. "Ne, to je moc brzy," proklínám svou nedočkavost, Simonka však jen mávne rukou. "Určitě to nebyl pro dnešek ten poslední," a nespletla.

"A teď je čas ukojit i Simčátko," pronesl jsem poté, co jsem se opláchl a utřel veškeré to bílé nadělení z jejího žhavého a luxusně vonícího tělíčka. A to jsem zatím neměl nejmenší ponětí o čarovné síle aroma, které se po místnosti rozvinulo jen několik okamžiků poté. Jal jsem se totiž hladit její překrásnou kundičku. Chtěl jsem se nejprve zaměřit na její klitoris, ale Simona mě chytla za ruku a tím mi dala najevo, že si přeje, abych do ní vstoupil. Byla tak vzrušením mokrá, že nebylo snazšího úkolu. To už se místností nesla nejen omamná vůně ženského klínu, ale rozezvučela se jí i ta nejkrásnější a nejsvůdnější skladba, jakou si muž umí představit. Stenání, vzdychání, milostné šeptání, to vše čeřilo hladinu vzduchu mé ložnice. Mé prsty nebyly až tak moc hluboko, přesto jejich hbité polštářky utočili ztečí rovnou a přímo na její Géčko. Netrvalo dlouho a mé rytmické prstení Simčiny pičky mělo za následek srovnání orgasmického skóre na jedna ku jedné. Má bohyně zaklonila hlavu a oddala se své rozkoši naprosto odzbrojujícím způsobem.

Po malém občerstvení jsme se vrátili zpátky do postýlky, i když to nebylo přímo na lůžko, respektive na gauč, na kterém spím. Poprosil jsem totiž Simču, jestli by se totiž přede mnou neukojila sama. Miluji totiž pohled na onanující ženy. Tento okouzlující dar mi s radostí poskytla, posadila se před gauč, opřela se o něj, roztáhla do široka nohy a ukázala mi, co dělá, když je doma sama. Hladila se, mazlila se a svými prstíky rejdila po své lasturce tak zkušeně, že její druhý orgasmus byl na světě dřív, než bys řekl švec. Do ohlušujícího vzdychání procedila jen "postříkej mě celou prosím," a já tak vykonal. Má bělostná rozkoš tak dopadla na její prsa i bříško. Rozjeta Simonka však neměla dost a chtěla, abych ji vyprstil znovu, což jsem s radostí učinil, načež se otázala, zda se může opláchnout. Když jsme dorazili do koupelny, přirozeně jsem rozsvítil, jednak abychom na to omývání lépe viděli, a hlavně jsem chtěl konečně prozkoumat to její božské tělo za plného světla. Sotva však zaznělo cvaknutí vypínače a koupelna se rozzářila světlem, Simonka zavýskla a bleskurychle se zamotala do koupelnového závěsu. "Zhasni, já se hrozně stydím," choulila se do závěsu. Usmál jsem se, začal ji chlácholit a pomalinku jsem ji vymotával ze závěsového úkrytu. Její plachost mě vzrušovala ještě více, stydlivá zvrhlice, pomyslil jsem si, hmm, vražedná kombinace. Poté bylo nutné se znovu občerstvit, popít a popovídat si. Bylo nám spolu tak hezky, ale bylo na čase se pomaličku rozloučit. Předem jsme se totiž domluvili, že to nejmagičtější, tu nejsladší odměnu si přece jen necháme až na další setkání. Poprosil jsem ještě svou novou milenku o možnost, udělat se jí přímo do pusy.
"No to víš, že můžeš, zubí se na mě zase tím nejpůvabnějším způsobem, jaký znám. Přistupuji k ní a své ztopořené péro ji vrazím do úst a přirážím, šukám ji papulu, ona mi přitom kouká do očí, bože, to je taková slast, říkám si, ačkoliv se cítím už i dost vyčerpaně. Chci se ale ještě jednou vycákat, vystříkat se ji do úst. Kouří přímo mistrovsky, byl by smrtelný hřích neokořenit její snahu slastnou odměnou. Po zádech mi stékají krůpěje potu, patrně se dostavuje únava a taky včerejší alkoholové hýření, zároveň se však už ozývá ten blažený pocit, kdy chce sperma ven. Ještě pár pohybů a chuchvalce mé bělostné smetanky zaplňují její jazyk, naše pohledy, naše oči se stále hledají, bože, je tak překrásná. Mám mžitky před očima. "Taktéž se ještě udělám, zašklebí se a já vidím, že to nebude žádný problém, spolu to hravě zvládneme. Ležíme vedle sebe, tulíme se, mazlíme, objímáme a dopřáváme si desítky polibku. Je nám božsky. "Hmm, z toho bude úžasná povídka," stále mě vábí tím svým omračujícím pohledem a já se moc těším na naše další setkání, pak už jen oblékání, pusinkování na rozloučenou, ještě několik zlobivých doteků a spěšný odchod na první vlak, bohužel mě musela opustit takhle brzy. Následně mi na FB přišla ještě vtipná zprávička. "Mám na mikině tvoje semínko, asi jsem se nechtěně otřela."

Tak tedy, takhle se to vážně stalo, jen vám neprozradím, jestli se tak stalo včera, před měsícem, nebo jíž před pár lety. Každopádně teď už vím, jaké to je psát porno povídku nejen podle své fantazie, ale i podle skutečné události.

ABY NEDOŠLO K NEDOROZUMNĚNÍ, TATO POVÍDKA NEMÁ NIC SPOLEČNÉHO S MÝM SETKÁNÍM S BLOGERKOU EVIL, NAŠE SETKÁNÍ BYLO SICE TAKÉ O OPOJENÍ, ALE V TOMTO PŘÍPADĚ SE JEDNALO O OPOJENÍ HUDEBNÍ. TENTO PŘÍBĚH SE ODEHRÁL JINDY A EVIL S NÍM NEMÁ NIC SPOLEČNÉHO.

čtvrtek 15. června 2017

Inkarnace zla

Absence ticha
esence strachu
špetka pohrdání
pláče a chmur
dere se ze snů
křtánem mým
obohacuje zlo
nitrem zpupným
mazlivě hýčkané
vysílené řevem
a to mám za to
že našel jsem zlato
v útrobách něhy
tvé neurozeně
omračující krásy
kladívka tepu
dráždí mužství
touhou prosycené
srdce bije dechem
vášnivě zrychleném
spěchám vstříc
síle tužby nebázlivé
do Bible Svaté
omylem nezapsané
nahotou chráněn
v noci s tebou tančím.

středa 14. června 2017

Elvíra

Oči tvé čarovné,
divoce hluboké
hříchem žhnou, sálají,
když do nich hledím,
tělo mé uvnitř tvého,
kůže kůži za svou pojala,
tanec vlka podmanivě
vábeného svou družkou,
bohyní, vlčicí, spasitelkou,
na znamení Luny, které
s obdivem a údivem
pokloní se tímto aktem,
hledajíc smysl života
v kráse třpytu jejího
pravdivě neklamného,
napiji se vláhy tvé,
přímo lokat hodlám ji,
to jen na okamžik
zraky naše odloučí se,
ty usedneš ladně,
přec dravě na obličej můj
a to Světe div se
bez jediné známky studu,
vždyť modlíme se tímto
k bohyni naší potemnělé,
úplňkem svůdně tančící.

úterý 13. června 2017

Půjde to bez tabulky 18+?

Je to asi 3 dny, co jsem ze svého blogu odstranil onu ošidnou tabulku 18+, která varovala návštěvníky o tom, že jeho obsah je zčásti pornografický. Chtěl jsem to zkrátka zkusit. Předtím jsem pochopitelně zaměnil "nahé" fotky mé kamarádky, které zdobily úvodní stránku mého blogísku a nahradil je nevinnou přírodou a fotkou z mého setkání s kolegyní blogerkou. Dneska jsem však zjistil, že mi opět tak nějak záhadně mizí obsah článků a dokonce se sám upravuje právě i foto design blogu. Mám to brát znovu jako naprostou náhodu a technickou nedokonalost? Již jednou jsem se na to ptal admina a ten se mi dušoval, že on v tom prsty nemá a že proti mně, ani způsobu mého psaní nemá zhola nic. A já neměl důvod mu nevěřit. Asi jsem opravdu paranoidní a příliš vztahovačný, ale na druhou stranu mě pochopte. Jako zaměstnaná osoba zkrátka nemám čas pořád kontrolovat, jestli z mého blogu opětovně něco nemizí. Tak snad to bylo naposled. Opravdu nechápu, proč by někomu měli vadit mé vlastní fotografie z hudebního koncertu, který byl korunován setkáním s tak milou a kouzelnou osůbkou, jako je Evil. Tu varovnou tabulku sem zatím nevrátím, ale čert ví, co se stane třeba už zítra. Uvidíme tedy.

pondělí 12. června 2017

Můra

Celý život vidím krásu tam, kde jí ostatní ani nehledají. Při minulé noční šichtě se mi podařilo nafotit tuhle "zakletou" tančící vílu. Patrně zahynula dříve, než ji stačil někdo polibkem proměnit zpět ve spanilou a líbeznou dívku.





















středa 7. června 2017

Polední menu

Zoufale hledáš způsob,
jak zatřít zápach smrti,
co kosou mává tak hlasitě,
až slzy, jenž derou se proudem
z očích tvých pomněnkových,
ukonejšit nelze,
tolik zla a bolesti,
tolik strádání a utrpení
a to vše jen jako předkrm,
hlavní chod bude následovat
hned po polévce s mastným okem,
naservírované na talíři
hlubokém tak, že dna nedohlédneš,
přesto o něj drhneš lžící,
hltavě, hladově, surově lapáš
po dechu, kterého se ti nedostává,
neblázni, vzduchu je přece dost,
byť páchne hnilobou a po pukavcích
rozklepnutých o tvou přemoudřelou hlavu,
současnost protýká ti mezi prsty,
ač je nemáš děravé, spíš nejistě bojácné,
prahnoucí po jistotě zítřka,
jitra se nedožiješ, proto bojíš se noci,
křivdíš ji tímto, Luna je nevinná,
ta ochrání tě, spolehlivě a navždy,
ale ty o tom nemáš ani ponětí,
při své hlouposti a naivitě hlásáš, že
věčnost je největší lží, samá faleš,
lituješ dní, co prohýřil si v marnosti,
SRABE,
jistotu zítřka ti na zlatém podnosu
nepřinese ani tvůj nejlepší přítel,
ačkoliv by pro tebe snad i dýchal,
sousto po soustu spaseš své dny,
jednou ti budou sečteny, dobrá,
holobrádku dnes tedy ještě ne,
ale neboj, i ty se co nevidět dočkáš.