Věci se dějí
mezi nebem a Zemí,
o nichž jen Luna
pravdu ví,
a proto je třeba
ji chránit… (Akim)
Bratrstvo Luny rozhodně není kapelou, která by cokoliv
dělala polovičatě. V jejich případě se vše připravuje týdny, měsíce, možná
i roky dopředu. Všechno je potřeba vypiplat, vyšperkovat a dovést téměř k naprosté
dokonalosti, jinak by to ani u koncepčních alb nešlo. Navíc, u Bratrstva nikdy
nejde pouze o hudbu jako takovou. „Principál“ RX Thámo dbá se svou vlčí smečkou
na to, aby muzika byla „jen“ jednou složkou pomyslné duhy zdobící horizont
nedohledné oblohy, která není vždy modravým oceánem přání, tužeb a snů. Lidské
osudy stejně tak jako úděl celého lidství jsou lemovány dobrem a zlem. Čistotou
pravdy i marasmem lží. Tak tomu bylo, jest i nadále bude. Jak však oddělit zrno
od plevele, je-li obojí smícháno v jedné převeliké ošatce, kterou moloch
co chvíli řádně zamíchá. Jak? A lze to vůbec? Historie pozemského žití je plná
okamžiků, kdy jedinec šel proti společnosti. Sám proti zkáze, která na sebe ráda
bere podobu pokroku. Známe to z dějin, kulturně doložených artefaktů,
z kronik, knih i z filmů mluvíme-li o době moderní. A jsme u meritu
věci. Doba moderní, čas digitálních jevů a klamů, které kalí výhled ke hvězdám,
ke strážcům zdravého rozumu a dárcům schopnosti naslouchat jeden druhému. A tak
si člověk odvyká věnovat druhému svůj drahocenný čas a především ztrácí chuť
býti dosti soudný a trpělivý k myšlenkám a potřebám i svého nejbližšího
natož pak někoho zcela cizího. Snaží se ho spíše kvapem a bez rozmyslu odsoudit
pro odlišný názor, či jiný styl žití, na snahu o pochopení zřejmě není čas. A
je nám schopnost pochopit jeden druhého ve výsledku vrozena? Totiž, co člověk,
to názor, co názor, to idea, idea, ze které rodí se ideologie, náboženství, dogma,
diktát. Každou dobrou myšlenku lze zneužít, když se s ní naučíme
manipulovat. A moderní doba přímo překypuje nástroji, co jsou k manipulaci
užitečné a k ní vlastně „vyrobené a určené“, tudíž oblbování pochybovačné
a nejisté mysli může být díky těmto technologiím velmi rychlé a účinné tak, až
z toho mrazí v zádech a po těle naskakuje husí kůže. Fatální následky
jsou zaručeny. Má vůbec člověk šanci přežít ve Světě, ve kterém lid vládne? Dnešek
totiž nehyzdí jenom války a totality klasické, současnost zohavuje především
hysterie z malosti lidského jednotlivce, která je do značné míry
opodstatněná a kterou si stále markantněji uvědomujeme. Doba současná je věru
donkichotská, možná více, než kdy jindy. Může být myšlenka někdy dostatečně
silná, aby nemohla být zneužita? Umí být myšlenka tak slyšná, aby překřičela
zlo? Překřičet, křičet…
Clamare, tedy křičet. Ano křik je nosným trámem, opěrným
bodem a především zlatou nití, zářícím paprskem osvícení a pochopení
tohoto alba. Počinu, který se nerodil zcela bezbolestně. V průběhu procesu
opustil smečku vlků její hlas. Zpěvák Matěj „Xpíl“ Lipský se během příprav na
nahrávání rozhodl pro odchod ze skupiny. Upřímně řečené, když jsem si tuto
informaci přečetl, dost mi zatrnulo. Matějův hlas byl po léta jednou se složek
pro Bratrstvo tak typickou až poznávající. Dokonale dokresloval podmanivost
trpce melancholické snivosti jejich předchozí tvorby. Těžko jsem si uměl
představit, že by to dokázal někdo jiný. Nový zpěvák? Říkal jsem si. Tak
jedině, že by to vzali z jedné vody na čisto a změnili kompletně svůj
styl. Ale to už by zas nebylo Bratrstvo Luny, nebo jo?
Je to Bratrstvo Luny, nové, jiné, přesto poznatelné. A
skvostné. „Snivým baladám“ pravda tak trochu odzvonilo, nový zvuk kapely je
mnohem ráznější, plachost je přehlučená touhou mluvit, oslovovat a to dost
hlasitě, tedy křičet. Křik je tedy slyšet do všech stran. Rockovější,
kytarovější zvuk obohacený o progresivní samply se nádherně snoubí s pronikavějším
hlasem nového zpěváka Bruzse D, který se nelehkého úkolu nahradit zkušeného
zpěváka v po léta zaběhnuté kapele zhostil až z nečekanou lehkostí a
samozřejmostí, která zdá se podtrhuje jeho charisma a kouzlo tušené silné osobnosti.
Clamare je věru o dost jiné, než předchozí tvorba gotických trubadúrů, oddaní
fanoušci však nemohou být v žádném případě zklamaní a to jednoduše proto,
že je co poslouchat. A nejen poslouchat, je se i na co dívat, mnohastránkový,
překrásný obal, který je zároveň textově, fotograficky i malbou vyprávěným
příběhem s dílny Eriky Mithoferové pod režií RX Tháma je pravým uměleckým
dílem. I to není v případě Luny nic nového. Na výpravnost bookletů se
dbalo už od bratrského debutu.
Nebojácnost a smělost vlkům přece přísluší. A dává jim sílu
instinktivně čelit i těm nejhorším pohromám a nejzákeřnějšímu nebezpečenství. Umřít
jednou musíme, ale nedovolme zánik celého společenství. Žijeme v době
uřvaných a do morku kostí se vkrádajících reklam na zboží, na blahobyt, na
život, na všechno. A důvěra v nich jest vždy po zásluze potrestána.
Vládnou nám šašci, populističtí králové humbuku, co prodávají zmar
v nablýskané ambaláži. Pentle, fábory a tuny mašlí, na kterých se leda tak
oběsíme. Vulgarita a pohrdavé kupčení s lidskou důstojností, neochota
pomoci, která se samotnému dárci nevyplatí. Dá se věřit vládcům, kteří
převlékají kabáty a svou mocenskou káru tak roky tahají z jedné štace na
druhou? Přirozenou autoritu postrádají a přebíjí ji tak esy v podobě zloby
a glorifikací vlastní nenávisti, kterou omlouvají nutností bránit se zlu
budoucímu. A zlem je pro ně každý, kdo je jiný, nebo naopak příliš stejní jako
oni. Jak proti takovým mocipánům bojovat? Moudrostí, znalostmi a důvěrou ve
vlastní schopnosti. Album Clamare není výhradně o kapele, která ho vydala, není
pouze o Bratrstvu Luny. Je též o lidech, které chráněnce Luny inspirovali a
inspirují a které je doprovází. Jak vidno. I ten kdo řve, může mít v sobě poctivou
a notnou dávku pokory. Múz je díky Bohu plné nebe. Buďme z jejich přítomnosti šťastni
a važme si jejich prozíravosti a moudrosti. V časech nejhorších budou
našimi jedinými přáteli a ochránci.
Jak už jsem uvedl. Počiny od Bratrstva Luny nejsou pouhými hudebními
nosiči, jsou to poslové světla, ve kterém se ukrývá to nejcennější, co máme a
to je naděje. Ta nás nesmí opustit, i když budeme šílet od bolesti a naříkat
strádáním. Nedovolme zlu se prosadit do té míry, aby zničilo vše, co nás činí
lidskými. Je pochopitelné a přirozené, že hudba chráněnců luny neosloví
každého, ale ten kdo jednou vlčí volání vyslechne, zajisté litovat nebude. Ave.
Věci se dějí
mezi nebem a Zemí,
zlo přehlučme nadějí,
dav jedince umlčet
nesmí (Akim)
Nevěř ostnatému drátu,
byť by se stokrát tvářil jako stonek růže (Karel Kryl)
