Jednou jsem se holek zeptal, jestli věří v Boha. První co následovalo, byl Markétčin výbuch smíchu, s čímž jsem tak trochu počítal, navíc to byl den poté, co byla na návštěvě u Pájuši, což mělo zpravidla za následek, že stupnice její rozjařenosti a rozdováděnosti hlásila kalamitní stav. Její chování evokovalo páření cyklónu s tsunami. Energie s ní vyzařovala a sršela na všechny světové strany. S Kristýnou jsme vždy jen nechápavě kroutili hlavami a nechápali, co s tím naším šídlem tak šije. Armáda hladových čertů by nesvedla udělat takovou rutiku, takový brajgl a čurbes. Jestliže jsme jí kdysi nazývali spratkem, neuvědomovali jsme si, co může v budoucnu následovat. Podivné ale skutečně bylo, že tyto její návaly energie pravidelně po dvou, či třech dnech po návratu od Pavluši ustupovaly. Také bylo nadmíru zvláštní, že se Majky od Páji občas vrátila nachlazená, s tím, že jí je u ní nějak zima na nohy, tak tam vždy prochladne. Stejně jako posledně si to od ní přihasila s rýmou, takže další tři dny jen popotahovala a posmrkávala. Co nám ale vyloženě vyrazilo dech, bylo, že se od Páji vrátila až den poté, co přiletěla Kristýnka z Francie. Zvykem totiž bylo, že Markéta se na Kristýnu vždy obrovsky těšila, nedočkavě doma přešlapovala a co pět minut kontrolovala telefon, jestli náhodou nevolala, případně neposlala-li SMS. Tentokrát se tedy vrátila den po Kristýně, ale aby si to vynahradila, vrhla se po ní, jen co zabouchla dveře od bytu a neomylně jí táhla směrem k ložnici, přičemž se současně snažila svléknout jak sebe, tak později víceméně znásilněnou Kristýnu. "Bože můj, ona je úplně jak střelená, podívej, jaký mi udělala móňo," komentovala Kristýna Markétinu neurvalost, poté co se jí zhruba po hodině podařilo vymanit se s jejího milostného objetí. "Ona je snad ještě víc nadrbaná, než bývávala, jen za tu chvíli se odbouchla třikrát," hodnotila apetit své znásilňovačky. "Hmmm a já myslím, že si přesto nechala i nějaký ten orgasmík na večer," špekuloval jsem. "No to si kamaráde piš," souhlasila se mnou Krista a její vytřeštěný výraz mi dával najevo, že o tom není zkrátka pochyb. To už se ale otevřeli ložnicové dveře a v nich se objevil ten náš rozčepýřený postrach a culil se na nás stylem od ucha k uchu, vzápětí se jen tak nenuceně olízla, jakoby si zatím jen přivoněla ke své porci oběda a jeho spořádání na ní teprve jen čekalo. "Podívej, jakou si mi udělala modřínu ty zvíře neukojitelný," lamentovala nevinná oběť směrem ke svému predátorovi, při čemž mu ukázala své nahé a právě vytvořeným jelitem ozdobené stehno, to si však, ale neuvědomila, že je stále zcela nahá a kromě svého stehna tak dává na obdiv i svoji lasturku. Majky si k ní přidřepla a s lítostivým úsměvem na tváři však beze slov ji počala postižené místo láskyplně ofoukávat. Trvalo však jen pár sekund a místo, které Markétka obdařovala svým hřejivým foukáním, se změnilo sice jen o pár centimetrů, účinky foukání však nabyly diametrálně jiného účelu. Jen jsem nechápavě pokrčil rameny a vyrazil radši ven, s tím, že se za chvíli vrátím, že mi došli cigarety.
Pravý důvod k odchodu byl však zcela jiný. Potřeboval jsem si nechat projít hlavou to, o čem jsem den předtím mluvil s Kristýnou. Ona se mi totiž svěřila s tím, že ve Francii potkala dle ní překrásného a šarmantního muže, který jí je více než sympatický a že se bojí, zda její srdce nezaplálo láskou, což by se dalo řešit jedině tak, že by trávila více času v Zemi Galského kohouta, než v Zemi, kde zemský ráj to na pohled. "Uvědomuješ si, co by to mohlo udělat s malou?" zahleděl jsem se ji upřímně do očí. Snad je to až úchylné, že někdy mluvíme s Kristýnou o Markétě, jako o našem roběti, přesto, že s ní oba obcujeme. "No to víš, že si uvědomuji, že by to mohla nést velmi těžce," ubezpečila mě o tom, že si je vědoma všech možných následků. "Martine, tobě snad nemusím vysvětlovat, co pro mě prdelka znamená a co k ní cítím a také víš, že ji budu milovat do konce života, stejně jako ty, také víš, co všechno jsem s ní prožila a víš i to, co znamenala pro mé rodiče. Jenže já mám prostě pocit, že je potřeba některé věci změnit, posunout události dál. Ona je teď s tebou, miluje tě a potřebuje tě, pochopitelně bych pořád jezdila do Čech, jen už bych větší část roku trávila ve Franci. Ale jestli by to Majky měla nést obzvlášť špatně, jsem ochotna se pro ní vzdát čehokoliv i kohokoliv. Zatím nejsem do Yvese úplně zamilována, ale líbí se mi, to přiznávám. Ale radši bych umřela, než abych měla ublížit, tomu zvířátku, co máme doma, to je ti doufám jasné. Spíš jsem se ti potřebovala svěřit, vypovídat se, aby se mi trochu ulevilo, jelikož mi to pořád hlodá v hlavě." Jen jsem přikyvoval, hledíce se jí do očí, věděl jsem, že to bohatě stačí, poté, co už máme všechno spolu odžito. Musel jsem si přiznat, že ve mně také docela hrklo a srdce mi zabušilo skoro až na poplach, jelikož jsem si musel připustit, že Kristýnu mám více než rád a faktem, že by mi rovněž chyběla, jsem si byl zcela jist. Ten večer, kdy byla Markéta ještě u Pájuši jsem se také s Kristýnou pomiloval. Ano, když nebyla náhodou Markétka doma a my s Kristýnou měli toužebné a chtíčem vonící myšlenky, nebránili jsme se naším pocitům, na vrub tomu, že naše myšlenky měli poté vždy lehkou pachuť výčitek, přestože Markéta se o tom pokaždé dověděla a naopak projevovala obrovskou libost tomuto lidskému chování. "No přece se nebudete někde tajně samohanit, když se můžete spolu v klidu krásně pomilovat," ťukala si významně na čelo. "Mě to pane vůbec nevadí, stejně vám budu muset občas přivést nějakou tu kurvičku, abyste pro zbytek života nebyl odkázán jen na mě a na Kristu," zubila se Majky "No to bych tě chtěla vidět, jak Martinovi dovolíš, aby klátil jinou pipku," osopila se na ní tázavě Krista. Markéta na to neodpověděla, jen se zatvářila tuze vážně a rukou si projela jakoby kinžálem po hrdle, aby mi naznačila, co by mě čekalo, coby odměna. Pak se začala okamžitě hurónsky smát. Krista je úžasná milenka, ať už se milujeme ve třech, nebo jen s ní. Ví, jak se postarat o pána i o dámu, navíc s nepopsatelnou něhou a v čirém odevzdání se. Navíc skvěle funguje jako bezchybný hromosvod pro Markétinu nesmrtelnou živelnost a hladovost. Jsou jako jin a jang, dvě nerozlučné a neoddělitelné části jednoho celku potulujícím se vesmírem, stejně potulující, jako nebohý Jack Kerouac a jeho parta blažených hipsterů, kteří pomocí alkoholů, drog a vlastní nebojácnosti viděli Svět o padesát a možná i o sto let později, tudíž dnes, nebo i dále, než jejich tělesné schránky, tedy v době, kdy byla potulka trestná a hříšník, který se jí dopustil, mohl být zavrhnut do žaláře, případně byl policistou zbit jak žito. Za to snad může ta lidská hloupost, závist a jiné nešvary hlodající v mozcích zamindrákovaných mravokárců a hledačů pochybných pravd a samozvaných zákonu ustavitelů, kteří si myslí, že jen jejich způsob života je ten nejlepší a nejčistší a že je Bůh snad i ocení za jejich mravokárání a těch co hledají Boží vůli v zákonech a pravidlech, nikoli však ve svých srdcích, tak jen oni za to mohou, že jsou dodnes lidé peskováni, trestáni, mučeni a zabíjeni jen za to, že chtějí žít po svém a konat tak, jak je jim to přirozené. Markéta s Kristýnou jsou zkrátka jedno tělo a jedna duše, ačkoliv anebo právě proto, že jsou povahově tak rozdílné. Majky je zpupný a nezdolatelně rozdmýchaný oheň, který ve své vášni byl by snad schopen zničit vše na uhel a Kristýna je čiře a průzračně křišťálová peřejovitá řeka, či veletok, který svým ohromným a nedohlédnutelným korytem obklopuje to místo, na kterém Markéta pořádá své ohnivé rejdy a sabaty. Upřímně řečeno, nedovedu si představit zbytek života ani bez jedné z nich, proto jsem sebou tak trhl, když Kristýna vyslovila tu úvahu o žití ve Francii, mám z toho zkrátka strach, sám bych se s tím asi po nějaké době vypořádal, ale nejsem si jistý, zda by to samé zvládla Majky. Je sice pravda, že od té doby, co se byla podívat v děcáku ve kterém vyrůstala a kontaktovala svoji ústavní kámošku v podobě Páji to vypadá, že snad navždy odchodila ten tíživý balvan vzpomínek na minulost, na dětství, na věčně zlinkovanou, či zfetovanou prostitutku, která byla nelítostným osudem zvolena, coby její rodička, nikoli však máma, toto označení jí zkrátka morálně nepřísluší, ačkoliv v úředních dokumentech a rodném liste Markétiným vepsáno jest její jméno, zatímco kolonka, která by mohla odhalovat jejího otce zeje prázdnotou, alespoň že tak. Zdá se, že nás čekají chvíle krušnější a pohodička našeho trojhlavého vztahu může být ohrožena, což mě důvodně trápí, neb si nejsem jist, zda bych sám dokázal usměrnit veškerou Markétčinu energii a sílu správným směrem, když ona se teď, v poslední době do všeho hrne tak, že i slovo bezhlavě je až příliš laskavé k pravdivému stavu.
Je letní den, červenec vkročil do své druhé poloviny, nicméně jak to tak vypadá, tak někdo tam nahoře, kdo se stará o počasí si bezpochyby opomněl pořídit, či zakoupit kalendář, obloha je tedy tmavá, na azur ani pomyšlení, či leda ve snu a mraky, přesněji jeden nekonečný a nekončící mrak, který zeje nad námi, je naducaností a nacucaností tak blízko nám, že kdybych jen nepatrně natáhl ruku, snadno bych se ho dotkl. Však nás také už několikátý den hostí vydatným lijavcem, vody je už tolik, že řeky mají co dělat, aby udržely tolika tekutiny ve své moci, některým z nich už se to nepodařilo a tak se vytvořily nové potůčky, potoky a řeky a to i v místech, kde si je lidé vůbec nepřejí, neb díky tomu přicházejí o svůj drahocenný majetek a v mnoha případech i střechu nad hlavou, což je činí zbědovanými zoufalci. Nám se na štěstí nic podobného stát nemůže, jelikož nejbližší řeka je příliš daleko, na to, aby nás ohrozila. Dnes dopoledne déšť ustal, ale snad jen proto, aby nahoře doplnili zásoby vody, a nyní už zas kapky zuřivě tančí svůj zmoklý tanec a nedovolují ani té nejmenší kaluži se zmenšit, nebo dokonce se zcela vytratit. Posledních pár metrů domů tedy dobíhám, abych opět nemusel vytahovat svůj deštník. "Tak jsem to měl akorát," hlásím a vcházím s úlevou do kuchyně a spatřím Kristýnu sedící u stolu popíjející čaj s rumem. "Kdepak je ten náš ďáblík?" ptám se laškovně. "Je v ložnici, pláče, Martine stalo se něco dost blbýho," kazí mi Krista nadšení z toho, že jsem unikl vodní lázni. "Byl tady možný Markétčin biologický otec," vybalí to na mě dřív, než se stačím zeptat, co se děje. "Jak její biologický otec?" zaječel jsem údivem. "No prostě někdo zazvonil a znáš Majky, ta okamžitě vystartovala otevřít, asi si myslela, že si to ty, že jdeš o něco dřív z práce, ale u dveří stál nějaký chlap a než jsem stačila dojít ke dveřím já, tak jí začal hustit do hlavy, že je její biologický táta, že mu to řekla před smrtí Markétina máma, že si tím byla jistá a že on je moc rád, že jí našel. "Ty vole, to je tedy síla, a jak jako vypadal?" vyzvídám se strachem v hlase a s údivem v očích. "No ani se neptej, no typickej bezdomovec a kořala, táhlo to z něj všechno chlast a snad i toluen, no prostě běs a hrůza, no asi by se k tý krávě chodil," nebrala si Krista servítky v hodnocení. "Proboha a co na to malá?" zajímám se. "Stáhla se jak malé štěně, které někdo tluče, nevydala ani hlásku, prostě ani nepípla, rozumíš, teď má zase v očích veškerou tu hrůzu a strach co měla, když byla malá, Martine já už na to nemám, to prožívat znovu, jestli se jí to vrátí, já mám takový strach," vypráví mi Kristýna s neskrývaným zděšením. "A co bylo potom?" musím se dovědět všechno. "Pak jsem přišla a vyrazila jsem s ním dveře, mě ty popadl takový vztek nad tou nespravedlností a tou jeho neomaleností, že bych ho byla schopna i zabít. Ty vole, co teď budeme dělat?" žadoní Kristýna o uklidňující odpověď. "Musíme pokračovat v tom, co jsme dělali doposud, Kristýnko musíme být silný a dát malý najevo, že tu jsme jen pro ní a že nedovolíme, aby jí někdo ohrozil. Já myslím, že už je o mnoho silnější, než dřív a že to zvládne stejně jako my," uklidňuji vlastně i sebe, přesto že má slova míří ke Kristýnce. "Jo v tom máš pravdu, já jsem si ji vypiplala, já jí naučila se mít a jíst příborem, já jsem ji zasvětila svůj život a nějakej přiožralej zmrd mi to nezkazí. Do tý zasraný Francie teď prostě nepojedu, Yves si bude muset najít nějakou jinou číču. Slib mi ale, že v tom budeš napořád se mnou," kouká na mě plachým pohledem. Pouze přikývnu a v hlavě už si sumíruji slova a věty, které pronesu, abych ošetřil Markétiny rány a bolístky, které se jí tak náhle a nečekaně otevřely díky opilecké myšlence, která uzrála ve zbytku mozku jakéhosi opilce a bezdomovce, který snad kdysi obšťastnil jednu zfetovanou trosku. Poté, co se ještě trošku uklidníme, vcházíme s Kristýnou do ložnice a já vidím Markétu, jak leží na posteli a stále pláče. Ačkoliv mi to trhá srdce, pokouším se nasadit veselejší tón. "Můžu k tobě, miláčku?" přistupuji k posteli, Krista stojí za mnou. "Už jste tady dávno měl být, pane," obrací se ke mně a natahuje ruce, chce, abych ji obejmul, což činím. "Neboj, broučku, to bude dobrý, to byl nějaký idiot, Bůh ví, co mu tvoje máma nakukala, vždyť víš, v jakém byla stavu, to už si u ní ani dávno nebyla, když mu to řekla. "No jo, ale co když přijde znovu, nebo někdo další, máma to mohla říct každýmu, s kým se tehdy vychrápala. Já si teď zas připadám, jak úplná špína, všechno se mi to vrací, rozumíte mi pane?" Nedávno jste se mě pane ptal, jestli věřím v Boha a já se vám vysmála, za což se omlouvám, ale víte pane, je velmi těžké připustit Boží existenci a vůli, když se lidem dějou takové zlé věci, copak já můžu za to, že žena, která mě porodila, vedla tak zvrácený způsob života a zabránila mi tím vstoupit do tohoto Světa s láskou v srdíčku." Je vidět, jak je zoufalá a především zraněná. Seberu zbytky svých sil a spustím. "Zlatíčko, teď mě dobře poslouchej, nyní už si dospělá ženská, ne žádný dítě a nic takového ti přece nemůže ublížit, přece nedovolíš nějakému opilému idiotovi, aby ti zničil život. Všechno je úplně jinak, máš přece mě, Kristýnku a taky Radka se Sárou a nakonec i tu Páju, v práci tě mají přece taky rádi. Ten debil není určitě tvůj táta, je to cizí muž, kterému přeskočilo, určitě byl i zfetovanej, Krista říkala, že smrděl toluenem. Snad nedovolíš takové nule, aby ti ničil život. Pokud se vrátí, tak s ním vyrazím dveře já, nebo zase Kristýna a když budeš doma sama, tak zkrátka nebudeš otevírat." Kristýna stojící za mnou přikleká k posteli a dodává. "Martin má pravdu, zlatíčko, vždyť už jsme vybojovali horší bitvy, než byla tahle a také jsme to zvládli, tak zvládneme i tohle. Můžeš si být jistá, že jsme pořád za tebou a že tě oba moc milujeme a nedovolíme nikomu, aby ti zkřivil jediný vlásek. Na Markétině tvářičce se skrz slzičky prodírá nepatrný úsměv. "Tak se mi to líbí broučku, uvidíš, zase se to všechno spraví, uděláme si pěkný večer, nepůjdeme do Hitu, ale pustíme si nějaký hezký film a přitulíme se k sobě všichni tři, jo, chceš? "No to víte, že chci pane," už se zase řehní, třebaže její líčka ještě máčí krůpěje smutku.
Je večer, ale jelikož je léto, tma ještě není, ačkoliv slunce už je pár dní schováno za mraky, nemá nebožátko žádnou šanci prosvítit tak tlustá a ohromná mračna, přesto, že jeho paprsky mají tolik síly, aby osvítily půlku zeměkoule. Asi je chuděra také nemocné, když vládne ta chřipková epidemie a tak je slabé a schovalo se kamsi za ty mračící se a promočené duchny, které nám snad dají už brzy pokoj a odtáhnou už někam jinam. Nálada u nás doma už je zase o něco lepší, Markétka už zase řádí, i když je na ní vidět, že jí dopolední událost velmi zasáhla. Neustále po nás po obou pokukuje a ujišťuje se, že jsme s ní. I na Kristýně je patrná drobná únava z předchozích událostí a mě to v hlavě taky pěkně šrotuje, stejně tak si chci dnešní večer užít pěkně v klidu. Kristýna stáhla jakýsi francouzský film, který prý už viděla a moc se ji líbil. Je prý to lehce erotické, takže počítám, že do deseti minut se na obrazovce objeví kopulující dvojce a Markéta začne mýt roupy a s filmu nic nebude. "Jo a mimochodem, budeme mýt zřejmě nové sousedy po Hemských, co se odstěhovali. Je to mladý pár, chodí spolu teprve půl roku, já jí znám ode mě z práce, jmenuje se Monika a ten její se jmenuje Petr a je to nádražák," informuje nás Kristýna. "Týýýý bláho, pán s plácačkou a čepicí," vyprskla smíchy Majky. "Jak si překladatelka a tlumočnice mohla najít výpravčího?" ptá se a pořád se tomu směje. "No oni se potkali přímo na nádraží, tenkrát se prý ztratilo jakési dítě a Petr volal záchranku a Policii, a když to dítě odváželi, tak Monča právě vystoupila a optala se Petra, co se jako děje." "A on to dítě našel," tážu se. "Ne, prý ho našel nějakej tajemnej bezdomovec," hlásí Kristýna. "No tajemný bezdomovce bych sem dneska netahal Kristýnko," namítám a po očku sleduji, co na to Majky. Ta nic neříká, ale šklebí se, jakoby slupla celý citrón na jedno kousnutí a pak se nevraživě zadívá na Kristýnu a pěstmi ji naznačuje, že má u ní vroubek. "Bože můj, odpusť mi to princezničko moje, neuvědomila jsem si to, omlouvám se, jsem hloupá," zpytuje své svědomí Kristýna a běží Markétku pevně obejmout, aby si to u ní vyžehlila. Pak už uleháme pěkně do postýlky všichni tři, nalevo já, napravo Kristýna a Markétka jako vždy mezi nás, přičemž si s Kristýnou vzájemně propletou nohy, jak jsou zvyklé a hlavu mi Majky položí na hrudník, případně se posune na mé břicho. Všichni tři jsme pochopitelně nazí, respektive já v trenkách a holky si vystačí s gaťkami. Jak jsem předpokládal, do deseti minut se na obrazovce rozjíždí první erotická scéna. Nenápadně sleduji, co to udělá s Majky, ale náhle si uvědomuji, že to dnes patrně budu já, koho příroda jako prvního obdaří vzrušivým pocitem a také se tak stává. "No pane, já ale takhle přes vás přece nic neuvidím," komentuje Majky můj zrovinka zerektovaný penis, současně mě pomaličku a nenápadně osvobozuje ze spodního prádla a začíná mě olíbávat. "Takže je po filmu," povzdechne si Kristýna…
... and tonight the stars'll be out, and don't you know that God is Pooh Bear?
