sobota 28. února 2015

Služka se koupe

Ztratili jsme ty, které jsme milovali. Ztratili jsme ty, kterých jsme si nevážili. Protože jsme se uprostřed Veronské noci dopustili činu, po němž zůstalo v našem životě prázdno. Nejsme si blíž, vzdálili jsme se. Nechali jsme zemřít sami sebe v nás.
Uzavřel se kruh. Ale za jakou cenu? Za cenu zapomnění.
Uzavřel se kruh. Ale za jakou cenu? Za cenu zatracení.


Hmm, už se těším, až to uslyším večer naživo…


pátek 27. února 2015

Rush + In Your Room

Temné období Depeche Mode. Jeden člen kapely na antidepresivech, dva alkoholici a jeden člen na heroinu. A muzika též temná... Ale až orgasmicky skvostná… Pořád mi z toho mrazí, ačkoliv už je to více, jak 20 let staré...




úterý 24. února 2015

Sekretářka (Secretary) - 2002

Jsou filmy vážné, u kterých sedíte strnule, a v mozku vám šrotuje, jak v největší strojovně Světa od toho, jak hloubáte nad tím, co se před vámi právě odehrává. Na druhé straně jsou filmy, které nic moc neřeší, filmy komediální, které slouží zkrátka k tomu, aby vás pobavily. Zvláštní sortou filmů jsou snímky, které dokáží splnit oba tyto požadavky. A takovým snímkem je zrovinka Sekretářka. Navíc, filmový koktejl, do kterého jsou ve správném poměru namíchány obě tyto hlavní přísady, je až neuvěřitelně chutný. Je to zkrátka a dobře komedie, ve které se především hlavní hrdinka dostává do, s jejího hlediska svízelných situací a konfliktů, které řeší svým, svérázným způsobem. Už dlouho jsem neměl u filmu tak rozdvojené pocity, kdy jsem se svíjel smíchy a plácal se do stehen nad tím, co to tam zas ta nebohá Lee předvádí, ale zároveň jsem si plně uvědomoval vážnost její situace a soucítil jsem s ní. Vždyť je to vlastně tak i v samotném životě, že některé situace, které nám v danou chvíli zatápí a znepříjemňují nám nesnesitelně život, nám jsou později k dobru coby veškeré historky.

A o čem ten film vlastně? Já bych jednoduše použil slovo štěstí, je to o tom, že každý člověk hledá kousek toho svého štěstí, jenže ono štěstí je potvůrka vrtkavá a proměnlivá a každý z nás ho zkrátka hledá někde a v něčem jiném. To co jednomu připadá jako normální, může mít druhý za zvláštnost a to co jednomu přijde jako naprostá zvrhlost, může druhého obyčejně učinit šťastným a je proto holý nesmysl odsuzovat člověka pro "podivné" chování, aniž bychom jsme věděli cosi, o důvodech jeho konání.

Hlavní role si ve filmu zahráli James Spader a Maggie Gyllenhaal, oba jsou výteční, i když já vyzdvihnu především Maggie, protože to na mě občas působilo, jako one woman movie. Myslím si totiž, že právě její herecký um zapříčinil to, že se mi tento film tak líbil. Oblíbil jsem si totiž už jako sestru Donnieho Darka (nebojte i tomhle filmovém skvostu se tady jednou zmíním), kde hrála pravda druhé housle, ale výtečně. No a právě to si vynahradila v Sekretářce a to vrchovatou měrou. Jednou se o ní jeden kritik zmínil v tom smyslu, že ona je schopna zahrát 40ti letou matku, stejně tak dobře jako užvatlanou adolescentku. A v této roli si mohla vyzkoušet obě tyto polohy. Její Lee je totiž zpočátku žena, která postrádá jakékoli sebevědomí, nicméně v průběhu filmu se rozhodně, že toto se musí právě změnit. Také James Spader se nenechal zahanbit a je pro Maggie rovnocenný partner, můžete se tedy těšit na herecký koncert (podle mého, je možné, že vy budete mít zcela odlišný názor). Takže se musím o kostýmech. Některé outfity, co má Lee na sobě jsou totiž naprosto "dokonalé" a nádherně dokreslují ztvárněnou postavu.

Možná vám v době, kdy se všude diskutuje o kontroverzní knížce a filmu 50 odstínů šedi (který jsem si po zhlédnutí přejmenoval na 50 odstínů nudy) udělá radost tato nenápadná komedie, která se s lehkostí a nadsázkou zabývá lidskou dominancí a submisivitou.


PS: Pokud si budete tento film stahovat, dbejte na to, abyste si stáhli ten správný film, protože pod pojmy Sekretářka a Secretary tam toho bude asi víc, ale snad mám zbytečné starosti, přece nejste trubky, ne?


čtvrtek 19. února 2015

Zaslouží si Češi lepší politiky?

Tak máme více jak 25 let po Sametové revoluci. Asi nemá cenu zastírat, že většina lidí si porevoluční vývoj představoval trochu, nebo zcela jinak. Témata jako, korupce, rozkrádání státu, nezaměstnanost, chudoba nemalé části české populace se skloňují jak ve všech médiích, tak snad všude, kde se sejde větší množství lidí. Na ulicích, v dopravních prostředcích v práci i v restauracích a hospodách rozléhají se tato slova v takové hojnosti, že dozní-li ozvěna jednoho z nich, další jej hnedle následuje. A nálada, která tato slova doprovází, dala by se nazvat jako více než rozmarná. Po revoluční euforii, kdy si mnozí bláhově mysleli, že je nová doba ve které se nám podařilo zneškodnit 40 let vládnoucího tyrana, který měl, dámy prominou, za prdelí neustálou podporu svého hlavního sídla, tudíž Sovětského Svazu, se kterým prý budeme na věčné časy spokojeni, ze kterého se ale vyklubal trýznitel, mučitel, okupant a vrah, jsme si uvědomili, že naše Zemička, kde voda hučí po lučinách a tak dále nám byla v tichosti pod záštitou revolučních oslav a zhýralých pijatik nenápadně rozprodána, ehm pardon rozkradena. Čech si ale toho moc nevšímal, byl rozjařen svobodou, kterou z čista jasna utržil, radoval se, že poloprázdné obchody, kde visely jen mastné háky a podlahy zdobily zrůdné pyramidy vystavené z konzerv lunch-meatu, či jiné pochutiny v plechové zbroji, přičemž regály zely prázdnotou a tak docházelo k situacím, že nebohý Čech, se po vykonání potřeby mnohdy neměl ani do čeho utřít, nebo ženy musely po různu improvizovat, měli-li své dny, ale menstruačních vložek se jím nedostávalo. Také to byla doba, kdy našinci ve velkém kupovali žhavou novinku v oblasti automobilismu v podobě Škody Favorit a vyrazili dál a hlavně jinam, než k Balatonu, či do Jugošky. A tak se bývalí veksláci mohli v klídku a bez zájmu okolí paktovat s "novou" politickou garniturou, rozjela se velkolepá show pod lákavým názvem Kuponová privatizace, byla to v podstatě taková první Superstar, kde se tedy příliš nezpívalo, a vítěz této soutěže se záhy odstěhoval kamsi, špitá se cosi o Bahamách. Také tvůrci této privatizační Superstar nezůstali bez finanční kompenzace. Lid si ale toho všeho ani zbla nevšímal a pod vlajkou Václava Havla a pravdoláskařů snil o lepších zítřcích. Doba zla a temna je přece pryč, nyní už se nebude krást, loupit a vraždit, říkalo se a také se počalo mluvit o tom, že se člověk musí umět postarat trochu sám. Komunistická jistota práce a bydlení byla v rázu ta tam. A tak se také začalo podnikat, pro odvážného zpočátku zlatý důl, vždyť jen na půjčování videokazet se dal vydělat majlant. Na co se ale bohužel zapomnělo, byla řádná legislativa, která by upřesnila, co je podnikání a co zlodějna a tak se stalo, že podnikatel a zloděj zely často v jedné osobě. "Křečkové a sysli jsou tu jako vždycky, mně to ale myslí neekonomicky, jsem zas mezi svými, kdekdo kapsu mastí, zvolna dochází mi, jak je to s tou vlastí, zvolna dochází mi, jak je to s tou vlastí, holáryjó!" zpíval tehdy božský Karel (ne opravdu nemám na mysli toho fetišistu na Slavíky), ale nikdo ho neposlouchal. Také se bádalo, špekulovalo a rozumbradovalo co s komunisty. Zavřít, pověsit, či nechat být? "Buďme demokrati a především buďme lepší, než oni, vždyť už je stejně nikdo volit nebude," říkalo se. Inu člověk je sem a tam dosti naivní. Zajímavé to slovo naivní, že? Si představte třeba při souloži, chlap je na i v ní, ale co to sem pletu, omlouvám se, zpět k politice. A tak jsme si jednoho krásného dne, ale čert ví, jestli ten den byl krásný, nebo zrovna chcalo a chcalo, jak pravil děda Komárek, ale jednou jsme si zkrátka uvědomili, že Republika je tak nějak rozprodána, jiní tvrdí, že rozkradena. Následovalo období horkého bramboru, tedy období, kdy si vládu nad Zemí, kterou ochraňuje dvouocasý lev přehazovaly především dvě strany a to sice levicová ČSSD a pravicová ODS. Začali to Klaus se Zemanem a ve finiši byli Paroubek a Topolánek. Následně se došlo k tomu, že Zemička je morálně na huntě a odnesla to hlavně ODS, protože tehdy byla u kormidla. A tak je třeba najít viníka, který za to všechno může. To je přece jasné, to ti zlotřilí politici za to mohou, křičíme skoro jednohlasně. Ale je tomu vážně tak? Jsme přece demokratická Země a máme demokratická média, které nás pravidelně informují o veškerém politickém dění v Čechách a doufám si tvrdit, že tomu je od začátku demokracie. Jenže človíček se o to moc nestaral, politiku nechával politikům a užíval si nabyté svobody a ani si neuvědomoval, že propagandistické a tendenční seriály a filmy mění za sice svobodně a v demokracii tvořené filmy a nekonečné seriály, které jsou filmovou kvalitou mnohdy ještě o dost níž, než ta bolševická propaganda. S herců, zpěváků a hudebníků, kteří snili a volali po svobodné a kvalitní kultuře, se stali takoví kulturní dělníci, říkejme jim třeba celebrity, které se mohou strhat, aby se na výsluní udržely co nejdéle a konečně užily něco toho blahobytu, na kvalitu a umělecký vývoj se z vysoka kašle, hlavně, aby to oslovilo masy lidí, a když se to nedaří, tak pomůže bulvárek, vyrobí se nějaký ten skandál, nebo něco peprného. Dnes už ani není třeba nic moc dělat, stačí se někde jakoby náhodou obnažit a hned má celebritka na 14 dní postaráno o zájem společnosti. A tak se lid rozdělil na dvě půlky, jedny slepě a hluše hltají bulvární noviny a s rádií poslouchají denně a denně 10 stejných písniček, které jsou prohlášeny za hity, u televize omdlévají napětím z toho, která že to s nových celebrit bude tou novou Superduperstar, jiní se scházejí po hospůdkách a klubech a snaží se alespoň trošku posouvat tu uměleckou káru zas o kousíček dál. Původně se mělo za to, že slovo underground zanikne pádem totality, ale slepec musí vidět, že i dnes má toto slovo obrovský význam a je velmi hřejivé vnímat to, že je stále dost lidí, kteří dělají hudbu, divadlo a další druhy umění pro zábavu a pro potřebu se něco naučit a poté to ukázat a nejen pro peníze. Je to ale dost, může tenhle způsob fungování společnosti vychovat potřebné množství politiků, kteří to budou myslet s touhle Zemí dobře a nepůjdou do politiky jen pro zisk? Není naše společnost až příliš netečná, otupělá, apatická a lhostejná? Není to stejné jako za komunistů, kdy si každý raději všímal jen sám sebe, aby se do ničeho nenamočil? Jak se vyvinula dnešní společnost po morální stránce, posunula se vůbec? Máme vůbec nějaké ideály a vzory? Za komunistů se nadávalo se strachem, ani v úzkém kruhu přátel jste si nemohli být jisti, jestli vás někdo neudá. Dneska máme pocit, že můžeme jen nadávat, že nic nezmůžeme. Komunistické preference neklesají, naopak lehce stoupají a dle průzkumů jsou třetí nejsilnější stranou. Není právě toto důkaz až přílišné pasivity občana a společnosti? Není to až moc jednoduché, najít pokaždé nějakého viníka, nejlépe někoho, kdo je po smrti, jako třeba v případě před pár lety zesnulého Václava Havla? Proč tak ochotně reagujeme na populistické aktivity některých stran a politických hnutí. Má tedy česká společnost na to v budoucnu vychovat kvalitní politiky a ne jen mamonáře a populisty? Vyvíjí se naše společnost morálně, tak, aby z ní mohlo vzejít několik profesionálních politiků. Zaslouží si vůbec česká společnost lepší politiky?

úterý 17. února 2015

Vildhjarta + Kylesa + Slipknot

Něco pro milovníky tvrdší muziky...




Mulholland Drive

Když se řekne A, musí se říct i B. A tak, pokud jsem vás navnadil klipem, respektive krátkým hudebním výňatkem v podobě skladby Llorando v podání neodolatelné plačky z Los Angeles Rebeky del Rio, musím vám o filmu Mulholland Drive napsat o něco více. A hned na úvod vás s klidem a s čistým svědomím upozorním, že toto je nefalšované a ryzí mistrovské dílo. Ano je to tak, Michelangelo má svého Davida, Leonardo má svoji Monu Lisu a David (Lynch) má svůj Mulholland Drive. No on Lynch má těch mistrovských děl povícero, stejně jako další dva jmenovaní.

A proč se mi ten film tak líbí? Protože je o lásce, zradě, touhách, tužbách, smutku, radosti, přáních, strachu, naději, snech, čistotě lidského srdce a lidské duše, zklamání, nenávisti a především o nejškaredější hnusotě a nejlíbeznější kráse tohoto zasraného Světa. Mistr Lynch totiž jako málo kdo umí ukázat skutečnou podobu Světa a dociluje toho tím, že paradoxně neukazuje Svět tak, jak jsme zvyklí ho vídat, nýbrž on umí nastavit zrcadlo tak, aby se divák dokázal na život podívat z jiné perspektivy a z jiného úhlu, než je zvyklý. Lynchovo filmy mají totiž jednu unikátní zvláštnost, na jeho filmy se totiž nemusíte jen dívat, případně je slyšet, nýbrž je můžete cítit, chutnat, laskat se s nimi, obcovat s nimi, prožívat je naplno, plnými doušky a loky je hltat. Pan Lynch je totiž Mistrem magie a čarodějem, který dokáže vykouzlit strhující atmosféru během jednoho záběru. Navíc se obklopuje herci, kteří se nebojí herecky se odhalit se až do morku kostí a ukazují herectví v jeho pravé nahotě. V Mulholland Drive vládnou hned dvě královny, moje milovaná Naomi Watts (při její masturbační scéně jsem na poprvé marně lapal po dechu) a Laura Harring. Bez nich by byl film poloviční. Omračující a návykově vtahující atmosféru dokresluje také skvělá muzika v podání dalšího mistra tentokrát v oboru filmové hudby Angela Badalamentiho, jehož náladová muzika pomáhá dokreslovat tu strhující atmosféru, která by se dala snadno krájet.


Mulholland Drive je podle mě zkrátka skvost, čímž netvrdím, že se musí líbit všem. Někteří lidé se totiž mohou v Lynchově Světe ztratit a to tím, že se budou mermomocí pochopit veškeré jeho narážky, klíče a odkazy nikam jinam. Těch je v Lynchových filmech opravdu mnoho a podle mě je nesmysl chtít pochopit všechno a ještě k tomu hned na první zhlédnutí. Tento film má dle mého jeden obrovský klíč, který lze pochopit velmi snadno, stačí obrátit jednu kartu. Pak už stačí nechat se vtáhnout do Světa, kde Bohem je Pan Lynch a užít si ten neskutečný a famózní filmový zážitek…

Btw: This is the girl.


neděle 15. února 2015

Výprask + Večer pod kometou + Superstar

Dovolte mi ještě tři klipové dodatky na věčné téma žena vs. muž... pochopitelně to berte s obrovskou nadsázkou a s humorem... především mi jde o to, abych vám představil tuhle úžasnou českou kapelu...

Dámy a pánové, tohle jsou Dark Gamballe...






středa 11. února 2015

Markétina krev - část 6

Jednou jsem se holek zeptal, jestli věří v Boha. První co následovalo, byl Markétčin výbuch smíchu, s čímž jsem tak trochu počítal, navíc to byl den poté, co byla na návštěvě u Pájuši, což mělo zpravidla za následek, že stupnice její rozjařenosti a rozdováděnosti hlásila kalamitní stav. Její chování evokovalo páření cyklónu s tsunami. Energie s ní vyzařovala a sršela na všechny světové strany. S Kristýnou jsme vždy jen nechápavě kroutili hlavami a nechápali, co s tím naším šídlem tak šije. Armáda hladových čertů by nesvedla udělat takovou rutiku, takový brajgl a čurbes. Jestliže jsme jí kdysi nazývali spratkem, neuvědomovali jsme si, co může v budoucnu následovat. Podivné ale skutečně bylo, že tyto její návaly energie pravidelně po dvou, či třech dnech po návratu od Pavluši ustupovaly. Také bylo nadmíru zvláštní, že se Majky od Páji občas vrátila nachlazená, s tím, že jí je u ní nějak zima na nohy, tak tam vždy prochladne. Stejně jako posledně si to od ní přihasila s rýmou, takže další tři dny jen popotahovala a posmrkávala. Co nám ale vyloženě vyrazilo dech, bylo, že se od Páji vrátila až den poté, co přiletěla Kristýnka z Francie. Zvykem totiž bylo, že Markéta se na Kristýnu vždy obrovsky těšila, nedočkavě doma přešlapovala a co pět minut kontrolovala telefon, jestli náhodou nevolala, případně neposlala-li SMS. Tentokrát se tedy vrátila den po Kristýně, ale aby si to vynahradila, vrhla se po ní, jen co zabouchla dveře od bytu a neomylně jí táhla směrem k ložnici, přičemž se současně snažila svléknout jak sebe, tak později víceméně znásilněnou Kristýnu. "Bože můj, ona je úplně jak střelená, podívej, jaký mi udělala móňo," komentovala Kristýna Markétinu neurvalost, poté co se jí zhruba po hodině podařilo vymanit se s jejího milostného objetí. "Ona je snad ještě víc nadrbaná, než bývávala, jen za tu chvíli se odbouchla třikrát," hodnotila apetit své znásilňovačky. "Hmmm a já myslím, že si přesto nechala i nějaký ten orgasmík na večer," špekuloval jsem. "No to si kamaráde piš," souhlasila se mnou Krista a její vytřeštěný výraz mi dával najevo, že o tom není zkrátka pochyb. To už se ale otevřeli ložnicové dveře a v nich se objevil ten náš rozčepýřený postrach a culil se na nás stylem od ucha k uchu, vzápětí se jen tak nenuceně olízla, jakoby si zatím jen přivoněla ke své porci oběda a jeho spořádání na ní teprve jen čekalo. "Podívej, jakou si mi udělala modřínu ty zvíře neukojitelný," lamentovala nevinná oběť směrem ke svému predátorovi, při čemž mu ukázala své nahé a právě vytvořeným jelitem ozdobené stehno, to si však, ale neuvědomila, že je stále zcela nahá a kromě svého stehna tak dává na obdiv i svoji lasturku. Majky si k ní přidřepla a s lítostivým úsměvem na tváři však beze slov ji počala postižené místo láskyplně ofoukávat. Trvalo však jen pár sekund a místo, které Markétka obdařovala svým hřejivým foukáním, se změnilo sice jen o pár centimetrů, účinky foukání však nabyly diametrálně jiného účelu. Jen jsem nechápavě pokrčil rameny a vyrazil radši ven, s tím, že se za chvíli vrátím, že mi došli cigarety.

Pravý důvod k odchodu byl však zcela jiný. Potřeboval jsem si nechat projít hlavou to, o čem jsem den předtím mluvil s Kristýnou. Ona se mi totiž svěřila s tím, že ve Francii potkala dle ní překrásného a šarmantního muže, který jí je více než sympatický a že se bojí, zda její srdce nezaplálo láskou, což by se dalo řešit jedině tak, že by trávila více času v Zemi Galského kohouta, než v Zemi, kde zemský ráj to na pohled. "Uvědomuješ si, co by to mohlo udělat s malou?" zahleděl jsem se ji upřímně do očí. Snad je to až úchylné, že někdy mluvíme s Kristýnou o Markétě, jako o našem roběti, přesto, že s ní oba obcujeme. "No to víš, že si uvědomuji, že by to mohla nést velmi těžce," ubezpečila mě o tom, že si je vědoma všech možných následků. "Martine, tobě snad nemusím vysvětlovat, co pro mě prdelka znamená a co k ní cítím a také víš, že ji budu milovat do konce života, stejně jako ty, také víš, co všechno jsem s ní prožila a víš i to, co znamenala pro mé rodiče. Jenže já mám prostě pocit, že je potřeba některé věci změnit, posunout události dál. Ona je teď s tebou, miluje tě a potřebuje tě, pochopitelně bych pořád jezdila do Čech, jen už bych větší část roku trávila ve Franci. Ale jestli by to Majky měla nést obzvlášť špatně, jsem ochotna se pro ní vzdát čehokoliv i kohokoliv. Zatím nejsem do Yvese úplně zamilována, ale líbí se mi, to přiznávám. Ale radši bych umřela, než abych měla ublížit, tomu zvířátku, co máme doma, to je ti doufám jasné. Spíš jsem se ti potřebovala svěřit, vypovídat se, aby se mi trochu ulevilo, jelikož mi to pořád hlodá v hlavě." Jen jsem přikyvoval, hledíce se jí do očí, věděl jsem, že to bohatě stačí, poté, co už máme všechno spolu odžito. Musel jsem si přiznat, že ve mně také docela hrklo a srdce mi zabušilo skoro až na poplach, jelikož jsem si musel připustit, že Kristýnu mám více než rád a faktem, že by mi rovněž chyběla, jsem si byl zcela jist. Ten večer, kdy byla Markéta ještě u Pájuši jsem se také s Kristýnou pomiloval. Ano, když nebyla náhodou Markétka doma a my s Kristýnou měli toužebné a chtíčem vonící myšlenky, nebránili jsme se naším pocitům, na vrub tomu, že naše myšlenky měli poté vždy lehkou pachuť výčitek, přestože Markéta se o tom pokaždé dověděla a naopak projevovala obrovskou libost tomuto lidskému chování. "No přece se nebudete někde tajně samohanit, když se můžete spolu v klidu krásně pomilovat," ťukala si významně na čelo. "Mě to pane vůbec nevadí, stejně vám budu muset občas přivést nějakou tu kurvičku, abyste pro zbytek života nebyl odkázán jen na mě a na Kristu," zubila se Majky "No to bych tě chtěla vidět, jak Martinovi dovolíš, aby klátil jinou pipku," osopila se na ní tázavě Krista. Markéta na to neodpověděla, jen se zatvářila tuze vážně a rukou si projela jakoby kinžálem po hrdle, aby mi naznačila, co by mě čekalo, coby odměna. Pak se začala okamžitě hurónsky smát. Krista je úžasná milenka, ať už se milujeme ve třech, nebo jen s ní. Ví, jak se postarat o pána i o dámu, navíc s nepopsatelnou něhou a v čirém odevzdání se. Navíc skvěle funguje jako bezchybný hromosvod pro Markétinu nesmrtelnou živelnost a hladovost. Jsou jako jin a jang, dvě nerozlučné a neoddělitelné části jednoho celku potulujícím se vesmírem, stejně potulující, jako nebohý Jack Kerouac a jeho parta blažených hipsterů, kteří pomocí alkoholů, drog a vlastní nebojácnosti viděli Svět o padesát a možná i o sto let později, tudíž dnes, nebo i dále, než jejich tělesné schránky, tedy v době, kdy byla potulka trestná a hříšník, který se jí dopustil, mohl být zavrhnut do žaláře, případně byl policistou zbit jak žito. Za to snad může ta lidská hloupost, závist a jiné nešvary hlodající v mozcích zamindrákovaných mravokárců a hledačů pochybných pravd a samozvaných zákonu ustavitelů, kteří si myslí, že jen jejich způsob života je ten nejlepší a nejčistší a že je Bůh snad i ocení za jejich mravokárání a těch co hledají Boží vůli v zákonech a pravidlech, nikoli však ve svých srdcích, tak jen oni za to mohou, že jsou dodnes lidé peskováni, trestáni, mučeni a zabíjeni jen za to, že chtějí žít po svém a konat tak, jak je jim to přirozené. Markéta s Kristýnou jsou zkrátka jedno tělo a jedna duše, ačkoliv anebo právě proto, že jsou povahově tak rozdílné. Majky je zpupný a nezdolatelně rozdmýchaný oheň, který ve své vášni byl by snad schopen zničit vše na uhel a Kristýna je čiře a průzračně křišťálová peřejovitá řeka, či veletok, který svým ohromným a nedohlédnutelným korytem obklopuje to místo, na kterém Markéta pořádá své ohnivé rejdy a sabaty. Upřímně řečeno, nedovedu si představit zbytek života ani bez jedné z nich, proto jsem sebou tak trhl, když Kristýna vyslovila tu úvahu o žití ve Francii, mám z toho zkrátka strach, sám bych se s tím asi po nějaké době vypořádal, ale nejsem si jistý, zda by to samé zvládla Majky. Je sice pravda, že od té doby, co se byla podívat v děcáku ve kterém vyrůstala a kontaktovala svoji ústavní kámošku v podobě Páji to vypadá, že snad navždy odchodila ten tíživý balvan vzpomínek na minulost, na dětství, na věčně zlinkovanou, či zfetovanou prostitutku, která byla nelítostným osudem zvolena, coby její rodička, nikoli však máma, toto označení jí zkrátka morálně nepřísluší, ačkoliv v úředních dokumentech a rodném liste Markétiným vepsáno jest její jméno, zatímco kolonka, která by mohla odhalovat jejího otce zeje prázdnotou, alespoň že tak. Zdá se, že nás čekají chvíle krušnější a pohodička našeho trojhlavého vztahu může být ohrožena, což mě důvodně trápí, neb si nejsem jist, zda bych sám dokázal usměrnit veškerou Markétčinu energii a sílu správným směrem, když ona se teď, v poslední době do všeho hrne tak, že i slovo bezhlavě je až příliš laskavé k pravdivému stavu.

Je letní den, červenec vkročil do své druhé poloviny, nicméně jak to tak vypadá, tak někdo tam nahoře, kdo se stará o počasí si bezpochyby opomněl pořídit, či zakoupit kalendář, obloha je tedy tmavá, na azur ani pomyšlení, či leda ve snu a mraky, přesněji jeden nekonečný a nekončící mrak, který zeje nad námi, je naducaností a nacucaností tak blízko nám, že kdybych jen nepatrně natáhl ruku, snadno bych se ho dotkl. Však nás také už několikátý den hostí vydatným lijavcem, vody je už tolik, že řeky mají co dělat, aby udržely tolika tekutiny ve své moci, některým z nich už se to nepodařilo a tak se vytvořily nové potůčky, potoky a řeky a to i v místech, kde si je lidé vůbec nepřejí, neb díky tomu přicházejí o svůj drahocenný majetek a v mnoha případech i střechu nad hlavou, což je činí zbědovanými zoufalci. Nám se na štěstí nic podobného stát nemůže, jelikož nejbližší řeka je příliš daleko, na to, aby nás ohrozila. Dnes dopoledne déšť ustal, ale snad jen proto, aby nahoře doplnili zásoby vody, a nyní už zas kapky zuřivě tančí svůj zmoklý tanec a nedovolují ani té nejmenší kaluži se zmenšit, nebo dokonce se zcela vytratit. Posledních pár metrů domů tedy dobíhám, abych opět nemusel vytahovat svůj deštník. "Tak jsem to měl akorát," hlásím a vcházím s úlevou do kuchyně a spatřím Kristýnu sedící u stolu popíjející čaj s rumem. "Kdepak je ten náš ďáblík?" ptám se laškovně. "Je v ložnici, pláče, Martine stalo se něco dost blbýho," kazí mi Krista nadšení z toho, že jsem unikl vodní lázni. "Byl tady možný Markétčin biologický otec," vybalí to na mě dřív, než se stačím zeptat, co se děje. "Jak její biologický otec?" zaječel jsem údivem. "No prostě někdo zazvonil a znáš Majky, ta okamžitě vystartovala otevřít, asi si myslela, že si to ty, že jdeš o něco dřív z práce, ale u dveří stál nějaký chlap a než jsem stačila dojít ke dveřím já, tak jí začal hustit do hlavy, že je její biologický táta, že mu to řekla před smrtí Markétina máma, že si tím byla jistá a že on je moc rád, že jí našel. "Ty vole, to je tedy síla, a jak jako vypadal?" vyzvídám se strachem v hlase a s údivem v očích. "No ani se neptej, no typickej bezdomovec a kořala, táhlo to z něj všechno chlast a snad i toluen, no prostě běs a hrůza, no asi by se k tý krávě chodil," nebrala si Krista servítky v hodnocení. "Proboha a co na to malá?" zajímám se. "Stáhla se jak malé štěně, které někdo tluče, nevydala ani hlásku, prostě ani nepípla, rozumíš, teď má zase v očích veškerou tu hrůzu a strach co měla, když byla malá, Martine já už na to nemám, to prožívat znovu, jestli se jí to vrátí, já mám takový strach," vypráví mi Kristýna s neskrývaným zděšením. "A co bylo potom?" musím se dovědět všechno. "Pak jsem přišla a vyrazila jsem s ním dveře, mě ty popadl takový vztek nad tou nespravedlností a tou jeho neomaleností, že bych ho byla schopna i zabít. Ty vole, co teď budeme dělat?" žadoní Kristýna o uklidňující odpověď. "Musíme pokračovat v tom, co jsme dělali doposud, Kristýnko musíme být silný a dát malý najevo, že tu jsme jen pro ní a že nedovolíme, aby jí někdo ohrozil. Já myslím, že už je o mnoho silnější, než dřív a že to zvládne stejně jako my," uklidňuji vlastně i sebe, přesto že má slova míří ke Kristýnce. "Jo v tom máš pravdu, já jsem si ji vypiplala, já jí naučila se mít a jíst příborem, já jsem ji zasvětila svůj život a nějakej přiožralej zmrd mi to nezkazí. Do tý zasraný Francie teď prostě nepojedu, Yves si bude muset najít nějakou jinou číču. Slib mi ale, že v tom budeš napořád se mnou," kouká na mě plachým pohledem. Pouze přikývnu a v hlavě už si sumíruji slova a věty, které pronesu, abych ošetřil Markétiny rány a bolístky, které se jí tak náhle a nečekaně otevřely díky opilecké myšlence, která uzrála ve zbytku mozku jakéhosi opilce a bezdomovce, který snad kdysi obšťastnil jednu zfetovanou trosku. Poté, co se ještě trošku uklidníme, vcházíme s Kristýnou do ložnice a já vidím Markétu, jak leží na posteli a stále pláče. Ačkoliv mi to trhá srdce, pokouším se nasadit veselejší tón. "Můžu k tobě, miláčku?" přistupuji k posteli, Krista stojí za mnou. "Už jste tady dávno měl být, pane," obrací se ke mně a natahuje ruce, chce, abych ji obejmul, což činím. "Neboj, broučku, to bude dobrý, to byl nějaký idiot, Bůh ví, co mu tvoje máma nakukala, vždyť víš, v jakém byla stavu, to už si u ní ani dávno nebyla, když mu to řekla. "No jo, ale co když přijde znovu, nebo někdo další, máma to mohla říct každýmu, s kým se tehdy vychrápala. Já si teď zas připadám, jak úplná špína, všechno se mi to vrací, rozumíte mi pane?" Nedávno jste se mě pane ptal, jestli věřím v Boha a já se vám vysmála, za což se omlouvám, ale víte pane, je velmi těžké připustit Boží existenci a vůli, když se lidem dějou takové zlé věci, copak já můžu za to, že žena, která mě porodila, vedla tak zvrácený způsob života a zabránila mi tím vstoupit do tohoto Světa s láskou v srdíčku." Je vidět, jak je zoufalá a především zraněná. Seberu zbytky svých sil a spustím. "Zlatíčko, teď mě dobře poslouchej, nyní už si dospělá ženská, ne žádný dítě a nic takového ti přece nemůže ublížit, přece nedovolíš nějakému opilému idiotovi, aby ti zničil život. Všechno je úplně jinak, máš přece mě, Kristýnku a taky Radka se Sárou a nakonec i tu Páju, v práci tě mají přece taky rádi. Ten debil není určitě tvůj táta, je to cizí muž, kterému přeskočilo, určitě byl i zfetovanej, Krista říkala, že smrděl toluenem. Snad nedovolíš takové nule, aby ti ničil život. Pokud se vrátí, tak s ním vyrazím dveře já, nebo zase Kristýna a když budeš doma sama, tak zkrátka nebudeš otevírat." Kristýna stojící za mnou přikleká k posteli a dodává. "Martin má pravdu, zlatíčko, vždyť už jsme vybojovali horší bitvy, než byla tahle a také jsme to zvládli, tak zvládneme i tohle. Můžeš si být jistá, že jsme pořád za tebou a že tě oba moc milujeme a nedovolíme nikomu, aby ti zkřivil jediný vlásek. Na Markétině tvářičce se skrz slzičky prodírá nepatrný úsměv. "Tak se mi to líbí broučku, uvidíš, zase se to všechno spraví, uděláme si pěkný večer, nepůjdeme do Hitu, ale pustíme si nějaký hezký film a přitulíme se k sobě všichni tři, jo, chceš? "No to víte, že chci pane," už se zase řehní, třebaže její líčka ještě máčí krůpěje smutku.

Je večer, ale jelikož je léto, tma ještě není, ačkoliv slunce už je pár dní schováno za mraky, nemá nebožátko žádnou šanci prosvítit tak tlustá a ohromná mračna, přesto, že jeho paprsky mají tolik síly, aby osvítily půlku zeměkoule. Asi je chuděra také nemocné, když vládne ta chřipková epidemie a tak je slabé a schovalo se kamsi za ty mračící se a promočené duchny, které nám snad dají už brzy pokoj a odtáhnou už někam jinam. Nálada u nás doma už je zase o něco lepší, Markétka už zase řádí, i když je na ní vidět, že jí dopolední událost velmi zasáhla. Neustále po nás po obou pokukuje a ujišťuje se, že jsme s ní. I na Kristýně je patrná drobná únava z předchozích událostí a mě to v hlavě taky pěkně šrotuje, stejně tak si chci dnešní večer užít pěkně v klidu. Kristýna stáhla jakýsi francouzský film, který prý už viděla a moc se ji líbil. Je prý to lehce erotické, takže počítám, že do deseti minut se na obrazovce objeví kopulující dvojce a Markéta začne mýt roupy a s filmu nic nebude. "Jo a mimochodem, budeme mýt zřejmě nové sousedy po Hemských, co se odstěhovali. Je to mladý pár, chodí spolu teprve půl roku, já jí znám ode mě z práce, jmenuje se Monika a ten její se jmenuje Petr a je to nádražák," informuje nás Kristýna. "Týýýý bláho, pán s plácačkou a čepicí," vyprskla smíchy Majky. "Jak si překladatelka a tlumočnice mohla najít výpravčího?" ptá se a pořád se tomu směje. "No oni se potkali přímo na nádraží, tenkrát se prý ztratilo jakési dítě a Petr volal záchranku a Policii, a když to dítě odváželi, tak Monča právě vystoupila a optala se Petra, co se jako děje." "A on to dítě našel," tážu se. "Ne, prý ho našel nějakej tajemnej bezdomovec," hlásí Kristýna. "No tajemný bezdomovce bych sem dneska netahal Kristýnko," namítám a po očku sleduji, co na to Majky. Ta nic neříká, ale šklebí se, jakoby slupla celý citrón na jedno kousnutí a pak se nevraživě zadívá na Kristýnu a pěstmi ji naznačuje, že má u ní vroubek. "Bože můj, odpusť mi to princezničko moje, neuvědomila jsem si to, omlouvám se, jsem hloupá," zpytuje své svědomí Kristýna a běží Markétku pevně obejmout, aby si to u ní vyžehlila. Pak už uleháme pěkně do postýlky všichni tři, nalevo já, napravo Kristýna a Markétka jako vždy mezi nás, přičemž si s Kristýnou vzájemně propletou nohy, jak jsou zvyklé a hlavu mi Majky položí na hrudník, případně se posune na mé břicho. Všichni tři jsme pochopitelně nazí, respektive já v trenkách a holky si vystačí s gaťkami. Jak jsem předpokládal, do deseti minut se na obrazovce rozjíždí první erotická scéna. Nenápadně sleduji, co to udělá s Majky, ale náhle si uvědomuji, že to dnes patrně budu já, koho příroda jako prvního obdaří vzrušivým pocitem a také se tak stává. "No pane, já ale takhle přes vás přece nic neuvidím," komentuje Majky můj zrovinka zerektovaný penis, současně mě pomaličku a nenápadně osvobozuje ze spodního prádla a začíná mě olíbávat. "Takže je po filmu," povzdechne si Kristýna…


... and tonight the stars'll be out, and don't you know that God is Pooh Bear?

úterý 10. února 2015

pondělí 9. února 2015

Po čem ženy touží?

Snad celý les musel padnout a tolik dřeva se zpracovat a z toho dřeva vyrobit tolik papíru, který byl popsán články, úvahami a tezemi o ženách, mužích a jejich vztazích. O tom, že ženy a muži jsou každý z jiné planety a o tom, že se vzájemně nikdy zcela nepochopí, ačkoliv bez sebe nedokážou žít a také by bez sebe nepřežili. V tomto článku se chci zaměřit na manželské, případně manželské násilí vůči ženám a jejich reakce na toto.

Začnu příběhem ze života. Jedna žena, říkejme ji třeba XY žila sama s osmiletou dcerou a to proto, že otec její dcery začal užívat drogy, což ona nehodlala tolerovat. Najednou se však v jejím životě objevil nový muž. Byl vysoký, robustný a líbil se jí, ačkoliv byl zhruba o 15 let starší. Pracoval v zahraničí a na nedostatek financí si stěžovat nemohl ani náhodou. I on se do ní zakoukal. Navíc měl charisma a jeho chování patřilo k těm drsnějším, což XY připadalo vzrušující. Netrvalo dlouho a on, říkejme mu třeba Zmetek, pozval XY do Země, kde pracoval s tím, že jí uhradí veškeré náklady a ona si s dcerou užije fajn dovolenou a že se uvidí, jestli jejich vztah vyklíčí do té míry, že by spolu mohli začít chodit. Což se pochopitelně také stalo. XY rázem nemusela řešit svoji neblahou finanční situaci, mohla si po dlouhé době začít znovu trošku užívat života a také její dcera, která byla ihned zasypána různými dárky si s přítelem své maminky celkem rozuměla a pojala ho za kamaráda. Zmetek také pookřál, byl totéž delší dobu bez ženy a tak mu nová situace tuze vyhovovala. On byl, jak XY brzo poznala celkem sečtělý, i když ne studovaný a i dle ostatních žen byl obdařen mužským charismatem. Živil se řemeslem, ve kterém byl velmi dobrý, čili byl zručný a šikovný, což XY oceňovala nejen při opravách v domácnosti, nýbrž i při milování, které s ním, jak se svěřila své nejlepší kamarádce AB, bylo velmi intenzivní, mělo grády a milá XY prožívala jeden orgasmus za druhým. No prostě porno hadr, to byla slova, kterými se XY vyjadřovala, chtěla-li správně vylíčit milostné hrátky, kterých měla v tu dobu opravdu dostatek. A tak byla šťastná jako blecha a to i přesto, že jí okolí v počtu několika lidí hned na začátku varovalo, že Zmetek je těžká svině, č.rák a zmrd, kterého jen tak nevidíš a že je v pohodě jen do té doby, dokud je vše po něm a také, že má jen jedinou hodnotu a to jsou peníze. Ano, o penězích mluvil Zmetek často a tuze rád se vyjadřoval v tom smyslu, že on v nouzi nikdy nebude a že peníze nejsou žádný problém. Také bylo o něm velmi dobře známo, že se rád napije a že kdysi měl díky své opilosti i menší dopravní nehodu, při které byl usmrcen jakýsi hluchý bezdomovec, který mu měl údajně vběhnout pod kola, takže bylo uznáno, že milý Zmetek za nehodu prakticky nemohl, přesto že měl v sobě několik pánáků té nejlepší whisky a tak si odseděl pouhých 12 měsíců. No co, bezdomovců je na Světě přece jako sraček, ne? A tak si žili celkem spokojeně, sem tam se tedy pohádali, ale hádky jsou součástí každého vztahu a co na tom, že měly fakt grády a to především pokud byl Zmetek v opileckém rauši. Opíjel se tu dobu minimálně, kvůli práci a dokonce se natrvalo vrátil do Čech a vzdal se ciziny, aby mohl být s YX a její dcerou, kterou si oblíbil. Jejich hádky často narážely na téma, že by XY měla seknout z prací a být jen doma a starat se o rodinu, což ona odmítala. Jednou, když měla XY narozeniny ji Zmetek překvapil tak, že se domluvil s její dcerou, koupil obrovskou kytici a drahý dárek a přijeli autem za ní do práce, aby jí mohli popřát. XY měla obrovskou radost, ale jen do chvíle, dokud si uvědomila, že Zmetek je opilý, tudíž řídil v opilosti a nevadilo mu, že má v tu dobu ve voze i malé dítě. Narozeninová oslava se proto změnila v nepříjemnou hádku, kdy ona mu vyčítala to, co udělal, zatímco on se dušoval, že není tak opilý, aby nebyl schopen řídit ve městě. Hádka skončila tak, že Zmetek hodil po své milé klíčky od auta a nepochopen odešel pryč. Následovala několika denní tichá domácnost, načež se Zmetek omluvil a bylo mu odpuštěno. Nicméně, hádky se po nějaké době velmi stupňovaly a byly velmi nepříjemné, s čímž se svěřovala XY své věrné kamarádce AB, která tedy znala jejich příběh do posledního detailu. A jedna z těchto velkolepých hádek vygradovala do té míry, že rozzuřený Zmetek čapl milou XY pod krkem a řádně ji nafackoval. Ta si naštěstí rázem a konečně uvědomila, jak se věci mají a Zmetka provždy opustila. Třešinkou na dortu v tomto příběhu byl fakt, že několik týdnu poté jste mohli na ulici spatřit novou mileneckou dvojici v podobě Zmetka a kamarádky AB, která nedbaje na Zmetkovu minulost si usmyslela, že ona je pro něho ta pravá a že k ní se určitě bude chovat jen s úctou. Zhruba za půl roku se AB po městě procházela už zase sama, ty obrovské sluneční brýle, co měla, jí velmi slušeli… Že by za nimi něco schovávala?


Jak už jsem podotkl na začátků tohoto článku, na téma domácího násilí už bylo napsáno opravdu mnoho. Je to velmi svízelné téma, o kterém bych mohl napsat několika stránkovou esej plnou rad a návodů, jak se domácímu násilí vyvarovat. Což neučiním, neb na to nejsem fundovaný. Jen jsem vám chtěl odvyprávět tento pravdivý příběh pro zamyšlení. Jednou jsem se jiné kamarádky zeptal, co by dělala, kdyby ji její manžel nafackoval. Okamžitě mi odpověděla, že by to byl navždy konec jejího vztahu a že by okamžitě požádala o rozvod. Asi po dvou letech jí ten její opravdu dost krutě zbil, no a jsou spolu dodnes. Spousta žen mi také otevřeno řeklo, že by doma nesnesly ňoumu a nekňubu, který se neumí pořádně postavit k věci a postarat se o ženu. A že není nic lepšího, než udobřovací sex po hádce. Hodně žen preferuje dominanta, který je mužem činu. Romantici a snílkové píšící básně mají dnes patrně utrum. Dámy touží po drsňákovi a padouchovi z filmu. Co když ale drsňák překročí hranici a začne paní ohrožovat? Navíc, dnešní styl života je plný stresu a všeobecného kvaltování, což také zapříčiňuje zkratkovité chování, což může být především při hádkách velmi nebezpečné. Když se jako muž zamyslím nad tím, jestli bych byl schopen uhodit ženu, tak si sám pochopitelně odpovím, že nikoliv. Zároveň si ale uvědomuji, že jsem byl několikrát v životě v situaci, když jsem byl na ženu velmi naštván a že jsem pro jistotu opustil místo hádky, protože mé myšlenky směřovaly do představ, které byly násilí velmi blízko. Já tedy vím, že bych toho schopen nebyl. Jiní muži ale toho schopni jsou a zřejmě jich není málo, jelikož domácího násilí spíše přibývá. Také mi připadá, že ženy někdy zbytečně přehlížejí náznaky budoucích trablů a tolerují agresivitu svých protějšků a strkají tak zbytečně své ruce do ohně, který je zákonitě musí spálit. INU LÁSKA JE MNOHDY AŽ NEBEZPEČNĚ SLEPÁ…

pátek 6. února 2015

Rebekah del Rio - Llorando

"Señoras y señores, el Club Silencio les presenta - la llorona de Los Angeles, Rebekah del Rio!"





Yo estaba bien por un tiempo
volviendo a sonreír
Luego anoche te vi
tu mano me tocó
y el saludo de tu voz
Y hablé muy bien
y tú sin saber
que he estado
llorando por tu amor
llorando por tu amor
Luego de tu adiós
sentí todo mi dolor
Sola y llorando, llorando, llorando
No es fácil de entender
que al verte otra vez
yo esté llorando

Yo que pensé que te olvidé
pero es verdad, es la verdad
que te quiero aun más
mucho más que ayer
Dime tú que puedo hacer
¿No me quieres ya?
Y siempre estaré
llorando por tu amor
llorando por tu amor
Tu amor se llevó
todo mi corazón
Y quedo llorando, llorando, llorando, llorando, llorando, llorando
por tu amor


Bylo mi dobře nějakou dobu
mohla jsem se smát
Pak jsem tě včera v noci viděla
tvoje ruka se mě dotkla
a tvůj hlas mě pozdravil
A popovídali jsme si
ale ty nevíš
že jsem
plakala pro tvou lásku
plakala pro tvou lásku
Po tvém sbohem
jsem pocítila všechny bolesti
Samotná a plakala, plakala, plakala
Není snadné porozumět
že vidět tě znovu
tak pláču

Myslela jsem, že jsem na tebe zapomněla
ale je pravda, je to pravda
že tě miluji ještě víc
mnohem víc než včera
Řekni mi, co bych mohla udělat
Už mě nemiluješ?
A já budu vždy
plakat pro tvou lásku
plakat pro tvou lásku
Tvá láska byla
v celém mém srdci
A já zůstávám plakat, plakat, plakat, plakat, plakat, plakat, plakat
pro tvou lásku