Tak máme více jak 25 let po Sametové revoluci. Asi nemá cenu zastírat, že většina lidí si porevoluční vývoj představoval trochu, nebo zcela jinak. Témata jako, korupce, rozkrádání státu, nezaměstnanost, chudoba nemalé části české populace se skloňují jak ve všech médiích, tak snad všude, kde se sejde větší množství lidí. Na ulicích, v dopravních prostředcích v práci i v restauracích a hospodách rozléhají se tato slova v takové hojnosti, že dozní-li ozvěna jednoho z nich, další jej hnedle následuje. A nálada, která tato slova doprovází, dala by se nazvat jako více než rozmarná. Po revoluční euforii, kdy si mnozí bláhově mysleli, že je nová doba ve které se nám podařilo zneškodnit 40 let vládnoucího tyrana, který měl, dámy prominou, za prdelí neustálou podporu svého hlavního sídla, tudíž Sovětského Svazu, se kterým prý budeme na věčné časy spokojeni, ze kterého se ale vyklubal trýznitel, mučitel, okupant a vrah, jsme si uvědomili, že naše Zemička, kde voda hučí po lučinách a tak dále nám byla v tichosti pod záštitou revolučních oslav a zhýralých pijatik nenápadně rozprodána, ehm pardon rozkradena. Čech si ale toho moc nevšímal, byl rozjařen svobodou, kterou z čista jasna utržil, radoval se, že poloprázdné obchody, kde visely jen mastné háky a podlahy zdobily zrůdné pyramidy vystavené z konzerv lunch-meatu, či jiné pochutiny v plechové zbroji, přičemž regály zely prázdnotou a tak docházelo k situacím, že nebohý Čech, se po vykonání potřeby mnohdy neměl ani do čeho utřít, nebo ženy musely po různu improvizovat, měli-li své dny, ale menstruačních vložek se jím nedostávalo. Také to byla doba, kdy našinci ve velkém kupovali žhavou novinku v oblasti automobilismu v podobě Škody Favorit a vyrazili dál a hlavně jinam, než k Balatonu, či do Jugošky. A tak se bývalí veksláci mohli v klídku a bez zájmu okolí paktovat s "novou" politickou garniturou, rozjela se velkolepá show pod lákavým názvem Kuponová privatizace, byla to v podstatě taková první Superstar, kde se tedy příliš nezpívalo, a vítěz této soutěže se záhy odstěhoval kamsi, špitá se cosi o Bahamách. Také tvůrci této privatizační Superstar nezůstali bez finanční kompenzace. Lid si ale toho všeho ani zbla nevšímal a pod vlajkou Václava Havla a pravdoláskařů snil o lepších zítřcích. Doba zla a temna je přece pryč, nyní už se nebude krást, loupit a vraždit, říkalo se a také se počalo mluvit o tom, že se člověk musí umět postarat trochu sám. Komunistická jistota práce a bydlení byla v rázu ta tam. A tak se také začalo podnikat, pro odvážného zpočátku zlatý důl, vždyť jen na půjčování videokazet se dal vydělat majlant. Na co se ale bohužel zapomnělo, byla řádná legislativa, která by upřesnila, co je podnikání a co zlodějna a tak se stalo, že podnikatel a zloděj zely často v jedné osobě. "Křečkové a sysli jsou tu jako vždycky, mně to ale myslí neekonomicky, jsem zas mezi svými, kdekdo kapsu mastí, zvolna dochází mi, jak je to s tou vlastí, zvolna dochází mi, jak je to s tou vlastí, holáryjó!" zpíval tehdy božský Karel (ne opravdu nemám na mysli toho fetišistu na Slavíky), ale nikdo ho neposlouchal. Také se bádalo, špekulovalo a rozumbradovalo co s komunisty. Zavřít, pověsit, či nechat být? "Buďme demokrati a především buďme lepší, než oni, vždyť už je stejně nikdo volit nebude," říkalo se. Inu člověk je sem a tam dosti naivní. Zajímavé to slovo naivní, že? Si představte třeba při souloži, chlap je na i v ní, ale co to sem pletu, omlouvám se, zpět k politice. A tak jsme si jednoho krásného dne, ale čert ví, jestli ten den byl krásný, nebo zrovna chcalo a chcalo, jak pravil děda Komárek, ale jednou jsme si zkrátka uvědomili, že Republika je tak nějak rozprodána, jiní tvrdí, že rozkradena. Následovalo období horkého bramboru, tedy období, kdy si vládu nad Zemí, kterou ochraňuje dvouocasý lev přehazovaly především dvě strany a to sice levicová ČSSD a pravicová ODS. Začali to Klaus se Zemanem a ve finiši byli Paroubek a Topolánek. Následně se došlo k tomu, že Zemička je morálně na huntě a odnesla to hlavně ODS, protože tehdy byla u kormidla. A tak je třeba najít viníka, který za to všechno může. To je přece jasné, to ti zlotřilí politici za to mohou, křičíme skoro jednohlasně. Ale je tomu vážně tak? Jsme přece demokratická Země a máme demokratická média, které nás pravidelně informují o veškerém politickém dění v Čechách a doufám si tvrdit, že tomu je od začátku demokracie. Jenže človíček se o to moc nestaral, politiku nechával politikům a užíval si nabyté svobody a ani si neuvědomoval, že propagandistické a tendenční seriály a filmy mění za sice svobodně a v demokracii tvořené filmy a nekonečné seriály, které jsou filmovou kvalitou mnohdy ještě o dost níž, než ta bolševická propaganda. S herců, zpěváků a hudebníků, kteří snili a volali po svobodné a kvalitní kultuře, se stali takoví kulturní dělníci, říkejme jim třeba celebrity, které se mohou strhat, aby se na výsluní udržely co nejdéle a konečně užily něco toho blahobytu, na kvalitu a umělecký vývoj se z vysoka kašle, hlavně, aby to oslovilo masy lidí, a když se to nedaří, tak pomůže bulvárek, vyrobí se nějaký ten skandál, nebo něco peprného. Dnes už ani není třeba nic moc dělat, stačí se někde jakoby náhodou obnažit a hned má celebritka na 14 dní postaráno o zájem společnosti. A tak se lid rozdělil na dvě půlky, jedny slepě a hluše hltají bulvární noviny a s rádií poslouchají denně a denně 10 stejných písniček, které jsou prohlášeny za hity, u televize omdlévají napětím z toho, která že to s nových celebrit bude tou novou Superduperstar, jiní se scházejí po hospůdkách a klubech a snaží se alespoň trošku posouvat tu uměleckou káru zas o kousíček dál. Původně se mělo za to, že slovo underground zanikne pádem totality, ale slepec musí vidět, že i dnes má toto slovo obrovský význam a je velmi hřejivé vnímat to, že je stále dost lidí, kteří dělají hudbu, divadlo a další druhy umění pro zábavu a pro potřebu se něco naučit a poté to ukázat a nejen pro peníze. Je to ale dost, může tenhle způsob fungování společnosti vychovat potřebné množství politiků, kteří to budou myslet s touhle Zemí dobře a nepůjdou do politiky jen pro zisk? Není naše společnost až příliš netečná, otupělá, apatická a lhostejná? Není to stejné jako za komunistů, kdy si každý raději všímal jen sám sebe, aby se do ničeho nenamočil? Jak se vyvinula dnešní společnost po morální stránce, posunula se vůbec? Máme vůbec nějaké ideály a vzory? Za komunistů se nadávalo se strachem, ani v úzkém kruhu přátel jste si nemohli být jisti, jestli vás někdo neudá. Dneska máme pocit, že můžeme jen nadávat, že nic nezmůžeme. Komunistické preference neklesají, naopak lehce stoupají a dle průzkumů jsou třetí nejsilnější stranou. Není právě toto důkaz až přílišné pasivity občana a společnosti? Není to až moc jednoduché, najít pokaždé nějakého viníka, nejlépe někoho, kdo je po smrti, jako třeba v případě před pár lety zesnulého Václava Havla? Proč tak ochotně reagujeme na populistické aktivity některých stran a politických hnutí. Má tedy česká společnost na to v budoucnu vychovat kvalitní politiky a ne jen mamonáře a populisty? Vyvíjí se naše společnost morálně, tak, aby z ní mohlo vzejít několik profesionálních politiků. Zaslouží si vůbec česká společnost lepší politiky?
Žádné komentáře:
Okomentovat