Ve frontě
na poště
s rouškou na
hubě
žízní pojdeme.
Lehni si ke mně ještě
jednou,
když je to naposled,
stejně už jsi
myšlenkami někde jinde,
tak mi dej poslední
šanci
se tě nadechnout,
nabažit se tvé vůně,
ještě jeden dotek,
pohlazení snad
coby dar z nebes,
třeba to bude o to
míň bolet,
až budeš pryč,
nebo to bude naopak o
mnoho horší,
lehni si ke mně ještě
jednou,
naposled.
Je to fajn,
když máš pro koho
žít,
pro koho dejchat,
po kom je ti smutno
a po kom se ti
stejská.
Jo, je to fajn.