Jen odvrácená strana Luny umí ukonejšit

Dělání, dělání, všechny smutky zahání

Dělám si to zrovna krásně

a myslím jen na tebe

tvou líbeznost vidím jasně

chci s tebou do nebe

bude to trvat jen velmi krátce

než k orgasmu dospěji

tvůj úsměv je nejlepší rádce

z něho rád se raduji.

Dolíčkový triumf

Ve stínu irizovaného úsvitu

hvězda na věky věků jasná

zrodila se pro klid duše mé,

v dolíčkách úsměvu tvého,

jemuž i strážce žluto nosný

klaní se v uctivém obdivu,

když ťapajíc po špičkách,

rozsévá v polibcích, bože,

tak jemných, že by se ani

chmýří o ně zranit nemohlo,

z ošatky své žluto magické

všechny ty kouzelně vábivé a

třpytivě uhrančivé barvy duhy

zdobené marnivými průlety

hříšně časoprostorových létavic,

co švitoří v šeptu své vzkazky

o letech dávno zašlých i o dobách,

nad kterými si zatím, jen osud

láme svou zbědovanou hlavičku,

však i on, osud, pán všehomíra,

culí se vstříc úsměvu tvému,

i já nemohu konati v duchu jiném,

opojen tím importentním darem.

Bude se culit, až si to přečte?

Pohrdání

Proč tvářím se tak pohrdavě,

když oddávám se ipsaci?

Sám nevím, snad,

snad za to může láska,

co brání se tikati chtíči

v sourozeneckém objetí,

když Světem jdou, ruku v ruce,

ve své nahotě a se sklopenou hlavou

pro ta slova překroucená,

jenž na jazyku čertovsky pálí a

v duši se svíjí, jak klubko zmijí,

tehdy já mám oči v sloup,

šklebíc se na své okolí, přesto, že

mám plamínky lásky v očích,

vidíš je drahá, či jen o tom sním,

ačkoliv bdím v mdlobách, nebo jsem

skonal dřív, než počal jsem žít?

Procitnutí hetéry

Jsa v barchetu ukrytý, kroky své

hýčkavě střádám vstříc vůni tvé

hetéro, měsíčním zlacením spjatá

v pohybu ještěřím po hříchu svatá

stýskáš si v záplavách trpce slzných

smutností kořeníš rozpaky zvaných

hostí, co pohledem do očí, s výčitky

snaží se zapomenout na svoje zítřky

v tónech svého srdce hřeji si myšlenku

o snu bez krutě vyčerpávajícího spánku

co krví svou Umabel signuje blanketem

na chloubu nebeskou hrdým blankytem

podám ti rámě, či ruku tvou pohladím

o políbení rtů tvých já troufale si sním

ty však nic netušíš o citech smělých

jenž buráš vmetl do zorniček mých

kloníš hlavu svou pro tyto těžkosti cizí

nikdo, ani ty se nedozvíš, jak jsi mi ryzí.

Devadesátky, jak je viděl Akim

A jak tedy působily devedesátá léta na mě? Jaké byly devadesátky podle Akima?

---

Nevinnně hravé

V jistotě ukotvené

Elektronicky ďábelské

Bohemsky rozervané

Hřmotně burácející

Rockově nebojácné

Lehce okořené perverzí

Občas snivě smutné

Případně ještě temnější

Jindy zase nostalgicky veselé

Pro někoho to byla doba skvétající komerce a přihlouplých pořadů, kterými nás začala zásobovat první komerční televize Nova, ale pro mě to byla doba rozkvětu, především co se muziky a kultury všeobecně týče. Tyto klipy jsou jen pouhou ukázkou toho, co jsem v devadesátkách vnímal já, tak to prosím berte humorně a s nadhledem.

Ty a já

V tvou náruč pádem poklekám,

ve jménu hříchu se ti vzdám,

nemusíme jen snít v představách,

milování přece nesídlí v dálkách,

počnu tě líbat, hladit, laskat, sát,

v rozkoši odevzdám ti svůj majestát,

ty vracíš mi údery milostné ráda,

vím, že v lásce neukážeš mi záda,

svírám tě v objetí, ty zas svým klínem,

v záplavách dotyků nešetříme vínem,

stvořeni v lůnu a v erotickém zajetí,

dýcháme spolu jeden vzduch já a ty.

Tato báseň nechť je dedikována Sugr, dámě, jejíž milostně romantické verše jsou opilovány s ohromující pečlivostí a ze kterých srší láska, cit a něha na všechny světové strany.