Jsa v barchetu ukrytý, kroky své
hýčkavě střádám vstříc vůni tvé
hetéro, měsíčním zlacením spjatá
v pohybu ještěřím po hříchu svatá
stýskáš si v záplavách trpce slzných
smutností kořeníš rozpaky zvaných
hostí, co pohledem do očí, s výčitky
snaží se zapomenout na svoje zítřky
v tónech svého srdce hřeji si myšlenku
o snu bez krutě vyčerpávajícího spánku
co krví svou Umabel signuje blanketem
na chloubu nebeskou hrdým blankytem
podám ti rámě, či ruku tvou pohladím
o políbení rtů tvých já troufale si sním
ty však nic netušíš o citech smělých
jenž buráš vmetl do zorniček mých
kloníš hlavu svou pro tyto těžkosti cizí
nikdo, ani ty se nedozvíš, jak jsi mi ryzí.
Žádné komentáře:
Okomentovat