čtvrtek 12. ledna 2017

Zrnko v dlani neschováš (příliš dlouhý sen)

V táhlém klání prosím vlastní stín
o malou špetku nevinného štěstí
zrozeného ústy, v bolesti zlíbané,
šepotem zkroucené, však nikdy
po hříchu a spěšně mlčící,
v ohnivé vodě dlouze máčené,
pot na kůži třpytící se,
v rytmu horkokrevně tančí,
pod visacím zámkem,
klíče do duše dávno ztracené,
po kapkách honosně valí se
vodou, ohněm, vzduchem,
v litém boji očima prohořím
chladem silvestrovského jitra,
den za dnem kutálí se v klubkách,
co osud vzteky na cáry rozcupoval,
o vítězství nestojím, v pokoře,
ohlušen klakou hrdých puritánů,
bez modliteb oči zavřu a spočinu.

neděle 8. ledna 2017

Usměj se, lásečko

Do kouta smutku a žalu
vlastním nitrem zahnán jsem,
ač líce má i ústa snad po životě lačná,
culí se, až dolíčky smíchu
tvoří se mi tak rudé, že
červánků zář by jim závidět mohla.

sobota 7. ledna 2017