S flaškou rumu
zabíjím mouchy a čas,
ale patrně je to
lepší,
než zabít někoho,
bezdůvodně,
prásk.
S flaškou rumu
zabíjím mouchy a čas,
ale patrně je to
lepší,
než zabít někoho,
bezdůvodně,
prásk.
Někdy mám pocit,
že rozplynu se touhou,
kéž bych to uměl,
mé myšlenky by pak
snad
nepůsobily až tak
zvrhle.
Proč pokaždé,
Když nutkání mám ti
říct,
jak upřímně mám tě
rád,
zřím na tvé tváři
mužský ejakulát?
Denní sny
a realita nocí
v poháru mísí se
do drinku,
který kdosi nazval,
„půvab dvojmyšlenek“.
Slzy mé kulaťoučké
rytmicky dopadají na tvé nožky
a já, král blažených
polibek za polibkem
stírám z nich
veškerou smutku hořkost
zní to zvláštně
vím
těžko to pochopit
já přesto
v tomto prchavém
okamžiku
jsem nejšťastnějším mužem na Zemi.