Funus pro nezadané

V rytmu promarněného života

na hřbetu kobyly Dona Quijota

obrátí se

v prach.

Galimatyáš

Výkřiky dějin

dnes již nikdo nevnímá,

milionkrát jsou překrouceny,

rovněž děje přítomné

v zrcadle pravdy neobstojí,

neb je s nimi zacházeno stejně,

míti iluze o pravdivosti ve věcech budoucích

je též nevýslovná bláhovost a pošetilost,

lež ke snídani dáme si na vidličku,

pořádný nášup falší k obědu

a zvečera pro dobré spaní

výmysly sladké sníme jen za studena,

to nám je dobře a hej,

když břicho máme nacpané

a zcela u zadele nám je,

čím si naplníme ctihodného nácka,

pak už je nám úplně šumák,

že to co máme v panděru,

to máme i ve své přemoudřelé kebuličce.

A bod zlomu v nedohlednu!

Protivítr

Láska je hříčkou přírody

s kterou si člověk

občas

rady neví,

kočičí klubíčko,

do kterého se

mnohdy i nechtíc

zamotá.

Nadechnutí

Paprsek světla

v temnotě zahlédneš,

možná nespatříš jej hned,

i celé dlouhé roky může trvat,

než jej nalezneš,

nebude to světlo oslnivé,

ani životadárné,

přesto kousek naděje

v jeho záblescích jistě objevíš,

pak už bude záležet jen na tobě,

zda soukolí života tvého

v dobrém rytmu se roztočí.

Amfora

Armáda polomrtvých těl

dnem i nocí bloudí,

v duších pusto a prázdno,

na srdcích zámky,

svazky klíčů od nich

dávno jsme ztratili,

digitalizuj svou mysl,

nebo budeš zatracen,

případně i zabit!

Morálka nástrojem moci,

hodnoty pokřivené

ve sběrných surovinách

marně čekají na zušlechtění,

stíny válek a totalit

zaslepily nám zraky,

otupěle čekáme na spasení,

siluety zkostnatělých rukou

kamsi prosebně natažené

volají po vysvobození

z okovů nehostinné historie,

která s příchutí současnosti

do naprasklého džbánu zítřka

klokotem se přelije.

Gordický uzel

Veritas exulant

Verše nikdy nelžou,

nejsi-li schopen v básních rozeznat pravdu

musí znamenat jen jedno,

že neumíš je číst.

Sagittarius

Pohlcen tmou

pařátem svým

duši vyrval si z těla,

krev z něho tryskala

na všechny strany,

on však silnější byl,

než kdy předtím,

hrot šípu do horké,

rudé lávy namočil,

tětivu nadoraz napnul

a aniž by mířil,

vystřelil srdci vstříc,

jež Múza milovaná

v hrudi opatrovala,

vášeň svou tak

s nevinností její

v ten moment spojil,

zlo s dobrem rázem

padlo si v náruč,

rozum s instinktem

začal se však přít,

zbrocené lůno zemské

rozevřelo se a z něho

náhle zrodil se člověk,

tvor, co promrhal

schopnost dospět.

XIII. Století + Bratrstvo Luny v Plzni

Sny jsou od toho, aby si je člověk plnil. Včerejší koncert XIII. Století a spřáteleného Bratrstva Luny takovou událostí pro mě rozhodně byl. Své tužby jsem si splnil vrchovatě. Aby také ne. "Třináctku" poslouchám zhruba 15 let, ale zatím jsem se nedokopal (hanba mi) k tomu, abych navštívil jejich vystoupení. Byl to můj obrovský hřích a po včerejší noci jsem si ještě více vědom jeho závažnosti. Teď už ale mohu v klidu spát, veškeré resty zapomenuty, krvavá stigmata zažehnána a hříchy ukonejšeny.

---

Šeříkovka je nádherné prostředí, je fakt, že z venku až tak vábně nevypadá, ale vnitřní prosty, hmmm, to je jiná káva. Místní hospůdka je útulná, příjemná a zdejší personál ochotný. Výzdoba baru a vůbec celé restaurace je velmi zajímává a návštěvník se tam hned cítí jako doma. V nabídce je kromě obligátního Prazdroje celá řada piveček z nedalekého Knížecího pivovaru v Plasech. Nepasterizovanému, nefiltrovanému, jedenácti stupňovitému "Nachmelenci" se zkrátka nedalo odolat. Pravda, dát si 8 a více kousků, asi bych prožíval krušné chvíle, ale to nebylo naším cílem. 3 žejdlíky tohoto lahodného, lehce obilného moku s delikátním citrusově bylinkovým nádechem polaskal mé chuťové buňky a především mě vpravil do té správné nálady. Cibulové kroužky namáčené do tomátového a sýrového dipu byly tou pravou a potřebnou delikatesou k zakousnutí. To už se ale blížila osmá hodina a tak ještě proběhl nákup několika lahvových piveček na doma a pak už vstříc sálu a nastražit uši. Začátek gotické seance se totiž kvapně blížil.

Bratrstvo Luny bylo moc fajn, hodinový set jsem si užíval plnými doušky. Jejich hloubavá muzika se nádherně vrství a dovoluje fanouškovi nechat se unášet těmi libými tóny, zároveň ale nabízí dost prostředků k opravdovému zamyšlení. Docela mě zklamala reakce nemalé části fanoušků, jejichž přijetí bylo více, než chladné, což si Bratrstvo dle mého názoru absolutně nezasloužilo. Ale chápu, ne každému se všechno líbí. Já Bratrstvo Luny znám již několik let, ne není to muzika na každý den, ale pokud se u muziky nechcete jen bavit, ale hodláte-li si i pár věcí uvědomit, neznám lepší kapelu.

O přestávce se sál, nebo spíše sálek ještě více naplnil a gotické rejdy mohly pokračovat. A že to byl pořádný nášup. Přivítalo nás známé intro v podobě chechotu vran z "Gotiky", které otevřelo potemnělá vrátka do oblíbeného "Kabaretu Voltaire", jízda to byla neskutečná a netrvalo příliš dlouho a celá Šeříkovka se mohla propadnout do "Katakomb", kde nás posléze zahalil soumrak a my se ocitli na starém zámku, na našem posledním útočišti (Phobia Nocturna). To už ale z dáli bylo slyšet kvílení "Transylvánského vlkodlaka", jehož naříkání muselo dojmout všechny děti noci. Je libo se napít? Magická a svůdná vůně "Absinthu" nesla se rázem celým do dekadence zahaleným prostorem. Vize přicházejí a zhmotňují se, ba ne tohle není pouhý sen, on je tu s námi, jako Fénix z popela povstal samotný "Nosferatu" a kdo jiný by mu měl hrát do tance, než mistr sám "Upír s houslemi", jehož omamné tóny plní veškeré tužby všech roztoužených žen a dam. A že jich na místě nebylo málo. Ale i pánové si mohli rázem užít přítomnost svých milovaných múz. I v hříchu stejná zůstala "Justýna" a v náruči "Mystery Anny" nezrodil se jen jeden lykantrop, náhle nás tam bylo celý houf a "Karneval" již byl v plném proudu, ach ten bláznivý rej a bál, kde nikdo nestojí opodál. "Třináctka" řádila více, jak smečka hladových a nenasytných vlků. Pavel Štěpán za bicími nezestárl ani o den, buší do toho, jako kdyby šlo o život. Není těžké si nevzpomenout na Hrdiny Nové Fronty, srší z něho stále stejná vitalita a energie. Basa Mirka Palečka vrní a přede ladněji, než tlupa nejvzácnějších a nejvznešenějších koček. Libé a magické tóny kláves Kateřiny Kameníkové nedají se slovy ani popsat. Ach jak snadné je se bláznivě zamilovat do toho ladného, svůdného a líbezného stvoření, jejíž úsměv dokáže opojit a opít více a snadněji, než ten nejsilnější alkohol Světa, alespoň na pár minut nechal jsem se unášet její krásou, přiznávám, bylo mi tak blaze. A ve předu s kvílící kytarou a s uhrančivým hlasem, nás guru, učitel a rádce, náš milovaný otec nejen českého gothic rocku, Petr Štěpán, přirozený, bez hvězdných manýrů, přesto vůdčí a silná osobnost. Nezbývá nic, jen se tiše poklonit a vzdát holt. Maličká přestávka před přídavky. A pak se jelo dál. Exustio Domine pravil Torquemada a jeho kočár smrti se zase projel tmou. Ano, náš temný "Fatherland". A koho to vítá? Bohyni, či krvelačnou bestii? Černá orchidej, co k ránu uvadá. Vítáme tě, "Elizabeth", před tvým náhrobkem, kde jen jméno tvé a nic víc. Ale to už byl čas úplného loučení. Na cestě domů jen "Růže a kříz". Málokterý koncert jsem si užil, jako ten včerejší. Hele Depeche Mode to nejsou, ale tohle bylo také moc fajn. Inu splněný sen, vlastně hned dva sny. Bratrstvo Luny a XIII. Století naživo.

Vykrystalizovaná neuróza

Včera v noci

jsem měl jasné vize,

hned po probuzení

ale kdosi rozcupoval

veškeré mé sny

na titěrné kousíčky.

Transcendentální most

mezi nebem a peklem

v mžiku lehl popelem.

Rány na těle i na duši

stálé otevřené jsou

až na bělostně holou kost,

jizvy po nich obsesně svědí.

Proč člověk rozkoší vrní,

když škrábe si je náruživě?