Pohlcen tmou
pařátem svým
duši vyrval si z těla,
krev z něho tryskala
na všechny strany,
on však silnější byl,
než kdy předtím,
hrot šípu do horké,
rudé lávy namočil,
tětivu nadoraz napnul
a aniž by mířil,
vystřelil srdci vstříc,
jež Múza milovaná
v hrudi opatrovala,
vášeň svou tak
s nevinností její
v ten moment spojil,
zlo s dobrem rázem
padlo si v náruč,
rozum s instinktem
začal se však přít,
zbrocené lůno zemské
rozevřelo se a z něho
náhle zrodil se člověk,
tvor, co promrhal
schopnost dospět.
Žádné komentáře:
Okomentovat