Duhovka

Absencí něhy poleptán,

slepostí víry zmrzačen,

křivdou zcela neskolen,

v paprscích všedních rán,

hýčkám si v duši vzácnou larvu,

co v motýla neproklube se,

vzduchem sotva ponese se,

pro sladkost lásky už se nervu,

bolest srdce na paměti mám,

za krásu kuličky duhové,

směním ji v Chýši Jedové,

kupčíků pár já tam přec znám,

domů vracet se budu až k ránu,

krok sun krok a hlavička bolavá,

hlavně, že dnes muzika vyhrává,

hledím kmotře smrti do křtánu?

Toulavec

Jednou snad bude se mi zdát

sen o naducaných tvářích božích

po kterých slzy budou stékat

pekelně vřelé, v krůpějích pálivých

z výšin nebeských padati budou

skrz mračna šílenstvím prostoupená

až na zem, skrz hlínu prosáknou

do nitra tvého, lásko moje milovaná

přírodo, všeho moudra matičko

dceruško myšlenky prvotního hříchu

po mléčné dráze pošleš psaníčko

písmena do slov vložíš plná strachu

však v obavě každé klíčí naděje špetka

nikdy nebude tak zle, že hůř to nejde

tvář snadno zkoprní v nejistotě zítřka

budoucnost skrz minulost z ohně vzejde

spánkem chlácholen sladce hodlám bdít

hle, já, můj stín oživlý, oči zarudlé únavou

nezapamatovatelný sen do snáře si rýt

víčka zavřu ztěžklá, už mám zase toulavou.

Hanele - Pán, hrad, muž, stroj (demo 2017)

Kámoška se "pochlapila" a zveřejnila svůj první hudební kousek. Myslím, že se jí to opravdu moc povedlo i přesto, že je skladba vytvořená stylem DIY (do it yourself), jak sama říká, doma na koleni. Snad to nebude jediný pokus. Připojuji i její komentář k dílku...

...málokomu jsem se kdy svěřila, že mě baví skládat hudbu. Proč taky, dělám to doma "na koleni" pro radost z tvorby a nejsem žádná pěvkyňa... Dozrála jsem ale do doby, kdy mě to baví čim dál víc a zajímaly by mě vaše reakce. Videoklip jsem si nějak provizorně taky splácala sama, je snad dostatečně cáklej (chvílema doslova) na to, aby seděl k tý mý prapodivný zhudebnělý poezii...

Je to temný, vim, že se to nebude líbit každýmu, ale budu fakt ráda, když mi někdo z vás věnuje pár chvil, poslechne a napíše do komentu svůj názor - díky moc!

Zotročen mrknutím oka

Tma pohltila nebesa i s červánky,

v kouzlu temnoty shořelo vše,

co dosud určovalo mé bytí,

s klínu jejího, chtíčem přeplněného,

před zraky Fénixe, zrodilo se náhle

mé nové já, k obrovské radosti

daleko zpupnější a svobodnější já,

než to předešlé, vzdorem překypující.

Žal z nonstopu

Z nálevny nocí vracím se po hříchu nadradej,

no jen se mi klidně, pohrdavě smějte,

všichni ovšem a jistě moc dobře víte,

že život je mnohdy nad míru trvdej a krutej,

například tehdy, když maminku pohřbíváš,

v tu chvíli smích nezdobí tvou mužnou tvář,

to rázem lhostejná je ti dokonce polární zář,

s pokorou v srdci tiše pláčeš, bolest prožíváš,

jak hadrový panák tělo mám bezvládné,

krok nejistý, co děvčátko na jehlách cupitající,

krev svou rád prolil bych místo ženy umírající,

myšlenky steskem zmámené, bezradné,

pozdě však je, urnu ponesu již za malinkou chviličku

tak nevyčítejte mi prosím vás těch pár sklenic,

sousedi vědí, že v pití už dávno nejsem panic,

tváře si oholím smuteční žiletkou, pro mou maminku.

Padat vzhůru

Odvěce bezedná a reálná vždy byla touha má,

po vzoru hvězd žhavých padat vzhůru,

víra, ta náboženstvím nezlomená konce nemá,

s ošatky plné večernic sype se s kůru,

náruč tvá, jak hříšně teplá peřina zdá se mi,

kroky tvé s pastí zrůdností lidských vyvedou mě,

plamenem sálající nitro hřejivým lékem je mi,

blahodárně omamným, až dech tají se kvapně,

temný opar zorniček tvých očních, vábivých

rouchem rázem stane se, zdobící moje kostičky,

stačí jediný pohled do těch uhlíků vášnivých,

aby shořely veškeré falešné předsudky a rozpaky,

naslouchati dechu tvému, toť smyslem života je,

i koruny stromů ve větru ševelí tu píseň kouzelnou,

bez tebe tělo zkroucené mám, jak zdechlina hnije,

mávni prosím alespoň ještě jednou hůlkou čarovnou.

Věchet

Skrz objetí tvé, hýčkavě vřelé,

hloupými pravidly nespoutané,

snad bez pocitu viny a skepse,

propadnu se do hloubky ráje,

nehodlám už vůbec váhat,

v nejistotě a bludech tápat,

surový byl jsem již dlouho,

škrtilo mě to pevné pouto,

o kterém těžko se vypráví

a ještě hůře píše, On to ví,

na pokraji všech sil svých,

slabší, nežli zmoklý vích,

hledám a nalézám sám sebe,

polibky své daruji jenom tobě,

žití únavné někdy zdá se být,

muž pak na Měsíc touží výt,

jak vlk, či i ten šakal nebohý,

bolesti v srdci udolají i bohy,

hrubý jsem a chlastám jak duha,

ani teď čistým nebudu, co stuha

kterou do vlasů vpletl bych ti rád,

kurva neříkej, že jsem jen kamarád,

do vlásků vpletl bych ti ji ty má couro,

jenže ty místo copů máš barevné číro,

za co já si tě kurva při šukání zatahám?

Alespoň na prdel pořádně ti naplácám,

ty budeš ležet a já v tobě stát,

co jiného ti mám asi tak dát?

Jsem jen muž, co touhy své má,

ačkoliv se mi občas o něze zdá,

princem na bílém oři nejsem, to ani nápad,

jediné, co pravdou je, že mám tě moc rád,

NAVŽDY, to je má jediná cnost,

je ale kurva nějaká budoucnost?

VĚNOVÁNO VŠEM PUNKERKÁM, CO SI HONÍ PIPINY.

Artefakt a Werewolfík

Již nějakou dobu jsem se pídil po nějakém artefaktu, který by plně, nebo alespoň do jisté míry vystihoval mou, ehm "spisovatelskou činnost" a nedávno jsem ho našel a jinak, než náhodou, že? Začíná být zima, přituhlo a já si řekl, že můj starý, flaušový kabát pomalinku dosluhuje, tudíž bych si měl pořídit nějakou zimní bundu, vlezu tedy na metalshop, klikám, vybírám a zase klikám a na jednou ty pičo, to vidím přímo před sebou a říkám si, to je ono, ta fotka na tom tričku, to je obrazové vyjádření mé ekumenicko, filozoficko zvrhlé tvorby, no uznejte sami, není to nádherná a vystižná fotka? Taková krása. Tričko letělo do nákupního košíku okamžitě, bundu jsem taky vybral a navíc jsem si objednal něco, no, takového zvláštního, inu, řekneme, že mám nového kamaráda, prozatím mu říkám "Werewolfík". Každý by měl mít nějakého toho domácího mazlíčka, nééé?

Kalle - Saffron Hills - recenze

Podmanivá propojenost s potemnělou grácií prostupující vámi, vším a každým kolem vás. Nepodbízivá ladnost, spanilost a líbeznost pečlivě vetkané oslnivě pevnou nití do nejzazšího koutku vaší po intimitě voňavé duše. Až vás ohromí, jak niterné a sotva viditelné nitky dokáží ovinout každičkou vaši emoci, která se kolem vás kdy obtočila, s naprostou uhrančivostí je vám nabízena bezedná truhla pocitů a dojmů. To je pro mě nová deska skupiny "Kalle".

Při poslechu "Saffron Hills" jsem si uvědomil, že slzy nejsou známkou pouze smutku a že úsměv nemusí striktně evokovat radost. Rázem se mi jeví vše jasněji, čitelněji, zřetelněji a srozumitelněji, ačkoliv prostupuji stále hlouběji a dál. Na první poslech na mě skladby působí až ikonicky dokonale, přesto nepochybuji o tom, že nic není vykalkulované, tudíž není třeba se bát, strach je tu jen pro potěchu a radost pro čistotu poznání objevena v nahotě, která není obscénní, přesto že je vyobrazena s plnou parádou. Při poslechu mám nefalšovanou radost ze života, ačkoliv třeba nemám chuť se usmívat, pouze vnímám tu nepřebernou škálu barev, co je s oddanou upřímnosti nabízena, nehltám, jak je někdy mým zvykem, nelokám, nýbrž vychutnávám každičké sousto, každičký lok, každičký nádech i výdech, vím, že energie právě mnou pronikající je nesmrtelná, i když se jeví až hmatatelně, jak je sytá. Jsem okouzlen, očarován a omámen, nikoliv však překvapen, jako bych snad čekal, jakým požehnáním bude pro mě tento dar v podobě tohoto hudebního zážitku. Přijímám zkrátka toto požehnání s veškerou úctou a pokorou, pochopil jsem totiž, že i temnota umí konejšit s podobnou něhou, kterou bych hledal snad jen v matčině náruči.

Je spousta dobré muziky, ale opravdu jen málokterá vám dovolí státi se její součástí. Hudba Kalle vám tuto možnost nabízí s nepředstíranou pohostinností a to tak láskyplně, že se trošku bojíte, jestli jste nevstoupili do místnosti, která by pro vás měla být uzavřena, nemějte však žádné obavy, tato třináctá komnata je vám plně k dispozici, pokud se v ní však budete chovat vždy jen a jen slušně.

Mají-li lidská srdce schopnost putovat časoprostorem, hledat a nalézat jedno druhé, Saffron Hills je albem, které umí a dokáže pomoci objevit při hledání a nalézání tu správnou cestu.

https://wave.rozhlas.cz/o-milencich-a-vrazich-streamujte-exkluzivne-nove-album-kalle-6148055

Hryz (boj beránka z vlkem)

Zříkám se veškerého rozumu

vida vás řítiti se bez váhání,

dobrovolně a z vlastní vůle

do tenat populistických slibodárců

a rádoby novodobých hrdinů,

samozvaných spasitelů, co jen

ve správnou chvíli stačili svůj kabátec

v mžiku převléknout a Světě div se,

to rázem s bolševika a estébáka

je úspěšný pan podnikatel, který

po vzoru milionáře, co ukradl Slunce

snaží se vás mé milované, nespokojené,

neustále litující se, vzájemně urážející se,

v myšlenkách chudé, přesto komercí

a všeobecným blahobytem přežrané,

bulvárek s radostí hltající stádečko,

manipulovat, ovlivňovat a zneužívat,

to z vlka fíglem a trikem stal se beránek,

tvářící se, líčka samou slzu, že

všichni mu neprávem ubližuji, když on

to s vámi mé zbožňované stádečko

myslí jen a jen dobře, ale pozor miláčkové,

vlk je stále vlkem, ač na beránka hraje si,

to on jen číhá na svou nepozornou kořist,

aby se do ní mohl hladově zakousnout.