Postrádám nebojácnost
smyslnosti,
opravdovost hloubky
srdce,
v jediný den
žíti se mi chce,
i propadnout se
temnotě věčnosti,
samoty objetí není
heboučké,
stesk krade si mysl
do područí,
chlad hladově sápe se
mi z očí,
ruce mám ale ještě
teploučké,
to závan naděje dává
jim sílu a moc,
vše pohlcující
deziluzi pro zlost,
život není pouhá
ohlodaná kost,
víra s pokorou
přispěchají na pomoc.