čtvrtek 30. května 2019

V kruzích vězněny

Skrz zeleň stromů mohutných
modř nebes nedotknutelných
v záblescích šálivých prosvítá
Sluncem probarvena léto vítá
listnáče šatstvem novým obdařeny
hlavou ve větru kanou, nesouzeny
pro přirozenost svou letitou
vězněny nejsou úzkou ulitou
myšlenek smutkem protkaných
v srdce bolavé hrubě vetknutých
tma den v noc promění hravě
do snů běsy protančí pohrdavě
s nimi pak ukrutný boj svedou
konec k počátku snad dovedou.

pondělí 27. května 2019

Ta po Annabel

Jestli šílenství dovede mě k tobě,
nechť ještě dnes pozbudu
veškerý
svůj
rozum.

Hádej.

pátek 24. května 2019

Polámané pastelky

Svět je pořád stejný,
jen škála barev je o dost chudší.

Kam se všechny ty barvy poděly?

To člověk je setřel.

pondělí 20. května 2019

Zářiová pralinka

Tak už jsem zase o jeden rok starší,
o celých dvanáct měsíců smutnější,
stále jsem ale do sytosti náruživý,
i s bolem v srdci toužím být živý,
a to je přece dobré znamení,
alespoň mám takové tušení.

pátek 17. května 2019

Anna von Hausswolff - The Mysterious Vanishing of Electra

Vždycky jsem miloval gradaci v hudbě. Klasický kolovrátek sloka, refrén, sloka, refrén je fajn, ale kouzlo skladby, která postupně graduje a narůstá, mi evokuje tok, jenž od pramínku v potůček se proměňuje, aby v nepostřehnutelný okamžik stal se masivní a valící se řekou vlévající se do nekonečnosti moře, či neuchopitelnosti oceánu. No uznejte, není na tom cosi čarovného magického a uhrančivě nádherného? A stejně je to tedy i z muzikou. Pravda, tvorbu Anny von Hausswolff znám teprve pár dní, ale její počiny mi krásně zapadají do škatulky "charismatických a potemnělých" zpěvaček. Určitý smutek v ženských očích mnou hýbe celý život. To se pochopitelně odráží i v umění, včetně rocku. PJ Harvey, Chlesea Wolfe, Melissa Auf der Maur, Emma Ruth Rundle, Anna Calvi, nebo třeba i komerčně úspěšná Lana Del Rey, to jsou jména, která vám možná nic neříkají, ale pro mě to jsou bohyně a múzy. A teď k nim právem patří i Anička.

Tuhle skladbu od ní miluji asi nejvíc, navíc klip k ní mě naprosto dostal. Pro mě je to "Lynchovina" jako prase. Přesně, jako by ho točil samotný David Lynch. Ale není tomu tak. Režisérkou videa je totiž Maria von Hausswolff, tedy jak už příjmení napovídá, sestra zpěvačky. Docela by mě zajímal proces domluvy mezi sourozenci ohledně zmíněného díla. Možná, že to bylo zrovna takhle…

Anna: "Ty ségra, hele mám novou písničku, co k ní natočit klip, šla bys do toho? Poslouchej."
Maria: "Hmm, hustá věcička, povedlo se ti to, líbí se mi ta gradace, ta je úžasná, famózní, chválím."
Anna: "Dík, no a co to video, napadá tě něco?"
Maria: "No jasně, uděláme to klasicky, pohřbíme tě a pak tě vykopeme, probereme tě z mrtvých."
Anna: "To zní zajímavě, ty jo."
Maria: "A bude tam pohyblivý záběr na silnici, chci, aby to smrdělo Lynchem."
Anna: "Jo kurva, to bude mít sílu a grády."
Maria: "To si piš holka, dokonale to umocní ten tvůj ječák na konci."
Anna: "Bude ze mě zombie s ječákem…"
Maria: "Přesně tak"
Anna: "A máme to vymyšlený."
Maria: "Jop".


Amorek drzounek

Posílám ti
moc, moc, moc
pusinek
na pussy(nku).

úterý 14. května 2019

Voníš, když v oblacích si lítáš

Sama
před zrcadlem
nahotou svou opájíš se
očka temná vzrušením zúžená
fantazii v klubko hravé jsi proměnila
hrbolky ňadérek polaskáš prstíků stiskem
klín, ach tak voňavě orosený, nektárkem zbrocený
vlastní aroma pronikavé žene tě dál a dál
do náruče chtíče, touhy a pudu
mrazivá vášeň slastně pálí
odhalená, svůdná, svá
před zrcadlem
sama sebe
ukájíš.

sobota 11. května 2019

Trojná monáda

Hanba umělé moralizaci
bezmyšlenkovitě spoutávající
ideje vznešené a povznášející,
pouta, biče i důtky přeci
nemusí být nutně nástrojem jen zla,
o tom však moralisté nevědí ani zbla,
ovšem člověk znalý věci pod vousisky se směje,
on si totiž dokáže vychutnat život do sytosti,
neřeší nesmysly, hlouposti i jiné povrchnosti,
ví dobře, že bolest není symbol pouze beznaděje.

středa 8. května 2019

Otisk rtů

Zaoblenost myšlenek
bez úst volně proudících
podstatou samovolnosti
sevřené v radosti
smutečního pohledu
prostupujícího skrz oči,
v slabiky měnící se vize
náhodně zobrazené
pozvolným pádem slov
kdesi zapomenutých,
přesto stále omílaných
na rub vesmírného líce,
křehkost konejšivých veršů
do básně šálivé namátkou,
pod rouškou tmy vykřičených.

neděle 5. května 2019

Keksík ke kávě

Střepy barvitějších nadějí
polospánkem prostupují,
stíny probouří se černotou
na nebi posetém nahotou,
oči v dlaních žalem ochabnou,
tíhu lidství ruce neuzvednou,
pohledy zahanbené studem,
hrůzy dnů prodchnuté ledem,
světlo tmou jen ztěžka proletí,
slast vždy doprovodí neštěstí.

čtvrtek 2. května 2019

Psí kusy

Království z oblázků
čmárám si do obrázků,
stejně je všechny nakonec roztrhám na kusy,
životní příběhy vlastně jsou jen takové pokusy.