Skrz zeleň stromů mohutných
modř nebes nedotknutelných
v záblescích šálivých prosvítá
Sluncem probarvena léto vítá
listnáče šatstvem novým obdařeny
hlavou ve větru kanou, nesouzeny
pro přirozenost svou letitou
vězněny nejsou úzkou ulitou
myšlenek smutkem protkaných
v srdce bolavé hrubě vetknutých
tma den v noc promění hravě
do snů běsy protančí pohrdavě
s nimi pak ukrutný boj svedou
konec k počátku snad dovedou.
Žádné komentáře:
Okomentovat