Střepy barvitějších nadějí
polospánkem prostupují,
stíny probouří se černotou
na nebi posetém nahotou,
oči v dlaních žalem ochabnou,
tíhu lidství ruce neuzvednou,
pohledy zahanbené studem,
hrůzy dnů prodchnuté ledem,
světlo tmou jen ztěžka proletí,
slast vždy doprovodí neštěstí.
Žádné komentáře:
Okomentovat