neděle 30. října 2016

Šikovné děvce

Tohle mi dneska přistálo do emailu a mě nedá, abych se s vámi o to nepodělil. Možná jste to už viděli, ale kdyby ne…

Nejprve si dáme klasiku…




…hned na to si připomeneme, že Vánoce se už pomalinku, ale jistě blíží...


čtvrtek 27. října 2016

Třpytivost horizontu

Mezi prsty třpytí se mi
voňavý, měsíční svit,
co orosil tvou lasturku,
můj nástroj probouzí se,
když sním o tvé kráse,
již třpytivé hvězdy
toužebně ti závidí,
on, tyčí se vzhůru,
hledí vstříc těm hvězdám
a jasně dává najevo,
že tvé nahé, božské tělo
jest tím jediným pravým
rajským, sytě voňavým,
jiskřivým horizontem.

pátek 14. října 2016

Vyvrhel

Nebudeš-li sekat latinu,
nasekám ti na holou a
všechny zbytky něhy
z mé duše pro dnešek
smyje vymodlený déšť.

úterý 11. října 2016

Sunny Side Up + Cone Of Shame + Separation Anxiety

Celých 18 let si fanouškové (včetně mě) amerických Faith No More museli počkat na nové album. Dočkali jsme se až v loni, ale vyplatilo se, protože "Sol Invictus" je opravdový skvost. Opět poctivý rock se spoustou přesahů, vyšperkovaná aranžmá a typicky charismatické podání skladeb včetně uhrančivého a podmanivého hlasu Mikea Pattona. Nevěříte? Tak se podívejte na tyhle 3 pecky a zajisté se mnou budete souhlasit.




středa 5. října 2016

(Ne)rozbitná Porcelánka

Další básní, kterou si "cruella" sama vybrala, je "(Ne)rozbitná Porcelánka", kterou jsem před několika měsíci věnoval Porcelánové Panně. Snad nám Porcelánka neutrhne hlavy, nebo snad ještě něco daleko cennějšího. Smějící se




(Ne)rozbitná Porcelánka

Byla spratkem, co kolem sebe kope,
snad chránila se před něhou
po níž v koutku svého srdce toužila,
možná chtěla být za drsňačku,
tak zadupala neviňátko v sobě,
s chlípností v myšlenkách a
s ostrým slovem na rtech
brouzdala Světem,
ač sloužila pánovi, působila přísně,
štěknou sama nazývala,
přesto,
dobré rady rozdávala,
zdála se být volná, svobodná
v rozkoši a touze topila se přímo,
když důtky trestaly jí za neposlušnost,
kundička její tetelila se blahem,
přesto byla ničím svázaná,
nesvobodná, zamknuta na 7 západu,
v temné komoře, do které nevědomky
sama se zamkla, tak neuváženě,
pak jednou řekla si dost, chci být jiná,
to když srdce z lásky ji krvácelo,
a jak si usmyslela, tak udělala,
ačkoliv před tím hltala Svět doušky plnými,
dnes loká všechnu tu krásu
viděnou, slyšenou, cítěnou,
o mnoho více a ještě s větší otevřeností,
je volná, svobodná a tuze krásná,
přátelé má kolem sebe a dokonce
anděla nalezla v klínu své Evičky,
prý kámošky jsou, kdo jim to věří,
když lížou si jeskyňky, až
šťávička tryská na všechny strany,
já fandím jim moc a plné dávky rozkoše
okořeněné chlípnou perverzí jim přeji.

Tato báseň, nechť je dedikována dámě, která uzřela anděla, anděla s vlhkým klínem a která, ač stále voní neukojitelným a po perverzi lepkavým chtíčem, našla ve svém srdci tolik nových citů a nové lásky. Všichni víte, o koho jde.

Požehnej ji...

Po delší odmlce vám opět mohu nabídnout několik svých dílek v audiostopě. S nabídkou pomoci se mi totiž ozvala další úžasná a odvážná osůbka, která si sice říká "cruella", ale ta přezdívka je tak trošku kamufláž. Na zkoušku namluvila mé dvě básně a zároveň přislíbila, že až jí to dovolí čas, připojí snad i nějakou povídku. Vychutnejte si tedy mou báseň "Požehnej ji..." v mluvené podobě. Já už jen připojím obrovské poděkování "crulle" za projevenou odvahu a ochotu se mnou takto spolupracovat.




Z kokonu zrozena

realitou znavena

do pavoučích vláken polapena

do světa shibari ukotvena

jak vlajková loď

a z bavlny plod

co oceánem pluje nikdy sama

otrokyně, přesto dáma

pro ta věčná blažená rána

jež pod víčka byla vytetována

nevinná, přesto už dospělá

hříšná myšlenka vzkypělá

studu a ostychu zbavená

voňavým lákadlem zmámená

rozkoší, již z kalichu vypila

jutovým orgasmem se opila

teď už tělo její do slasti je lapeno

pod zrakem Nawashi je chráněno

proč by ses tomu divit měl

vyslov jen, to Bůh tomu tak chtěl.