Na krajíčku

Jednou to prostě nevyjde

v ten den vyslovím

své poslední sbohem

snad ještě naposledy stihnu

vzhlédnout k nebesům

ne že bych se tam dral

tam do výšin božských

ještě bych jim vlnu pocuchal

těm beránkům z červánků

a to bych vážně nerad

na věky věků bych si to vyčítal

byl by to patrně největší hřích

co spáchat bych mohl

v ten den, kdy vyslovím

své poslední sbohem

zůstanu zkrátka při zemi.

Důvěra

Najednou byla ve mně

všude kolem

se mnou

 

a já byl důvtipem jejích tužeb

 

hořelo to

celý svět hořel

chlácholivou bolestí

bolestně vábivým strachem

 

počítej

propočítej se

mámivou levitací

 

poslechla

 

ublížil jsem

noc byla prosbou

a tma studu oči vzala

 

v okamžení

rozpaky obnažena

nevinná

procitla.