pátek 30. listopadu 2018

Lísteček

Původně to vlastně měl být "jen" krátký veršovaný komentář k básni "Našla jsem list" mladé studentky, přesto již velmi talentované básnířky "Lucienne". Její blog vám mohu vřele doporučit. Píše nádherným, přirozeným způsobem. Její verše jsou i přes mladost autorky vskutku hlubokomyslné, lehce potemnělé a především působí naprosto vtahujícím způsobem. Její básně úžasně voní i chutnají. Jsou to klenoty, které zdobí nevídaný tok myšlenek, unikátní ponor do podstaty věci a velmi bohatá slovní zásoba. Je nevýslovnou slastí číst její překrásná díla. Tato má báseň nechť je tedy věnována Lucienne, berte ji prosím jako poctu jejímu talentu, kterému se s úctou klaním a smekám před ním. Ano, původně to měl být jen komentář, 3-4 řádky ve verších, nakonec jsem ale jedním dechem napsal ucelené dílo, které se kvalitou své "inspiraci" absolutně nevyrovná, ale snad se bude alespoň trošku líbit.


Liste, lístku, lístečku,
co v tanci snesl ses mi
do chladem zkřehlé dlaně,
nemluvíš, přesto nemlčíš,
lehce schoulený a skrčený
všemi barvami vyprávíš
příběhy veselé i hravé,
ale i ty smutně tragické,
jsi tak křehký a jemný
jako vůně čerstvé kávy,
když rozvine se prostorem,
nalil jsem si horký šálek
a tebe lístečku líbezný,
položil jsem vedle hrnku,
hledím na tebe a čtu
tiše se zaujetím zprávy,
co na tvůj zbarvený hřbet
příroda, ta dáma hravá,
svým kouzelným perem
napsala snad za svítání
kapičkou rosičky ranní
nachem šafránu ovanuté,
povinnosti mě ženou pryč
na několik dní z domu,
vrátím se zpět a ty,
ach ty nebohé listoví,
již nehraješ všemi barvami,
jen nevlídnost hnědé
líčkům tvým vtiskla ráz
unaveného starce a kmeta,
smutno je mi a do pláče až,
ven však pohlédnu z okna,
tam dítko čiperné zřím se smát
a rázem smutek je ten tam,
i žal s bolem zmizely hned,
ta dětská očka třpytivě planoucí
poňoukají mě se zase smát
a lákají mě vyrazit ven,
do Světa, za lidmi, do života.

úterý 27. listopadu 2018

Tvářičky a jablíčka

Přikryji tě písmenky,
do ouška šeptat ti je budu,
v polibky je proměním,
doteky verše hodlám psát
na tělo tvé obnažené,
studu rumělkou barvené,
přírodou vzácně provoněné,
pokleknu k tvému lůžku,
pohledem tuze vláčným,
spanilosti ženské požehnám,
svůdnost magickou, co výzvu
uposlechnu bez meškání,
opít se nechám líbezností
tvé bezbranné nesmělosti,
kterou smáčím v mžiku
nektárkem hříchu nebeského,
v realitu sny přeměním,
křídla bělostná opatřím ti,
touha podepře ty perutě,
co odnesou tě v náruč mou,
v ní hýčkat tě hodlám,
do výšin rozkoší blažených,
odvedu si tě odhodlaně,
až s tebou a v tobě,
čas odnese mě ladně
do ráje pozemského,
těla naše v jedno spojí se,
pak andělé špitat si budou
potají slůvka rozpustilá
plná tajů lidského milování,
na vlně bezbřehé romantiky
v oltář nahotu tvou převleču,
ukonejším obavy veškeré,
spolu oddáme se chtíči,
něhou rozezvoníme zvony
ve všech zvonicích Světa,
až pak, budeme rozkoší znaveni,
v objetí pekelně vášnivém,
ve snu procitneme spolu zas.

čtvrtek 22. listopadu 2018

Medusa

Dlouho jsem nenapsal nic erotického (pornografického) a tak vám odvyprávím skutečný příběh, který se odehrál letos o prázdninách. Je to něco, co o mě nikdo neví, tedy zatím. Pokud ale máte s pornografickou literaturou jakýsi problém, nebo vás vůbec nezajímá, tuto povídku si prosím odpuste.

Pravda, já sám jsem studentským lavicím již celkem dávno odrostl, ale proč si v téměř čtyřiceti letech nedopřát milostné vzplanutí, obzvláště, je-li jeho aktérkou mladičká blogerka, čerstvá maturantka s luxusně vláčným tělíčkem a jemňounce voňavou lasturkou. Věk je přece jen pouhé číslo, ne?

Někdy začátkem května jsem v emailové poště nalezl zprávičku, v niž se mi její pisatelka svěřila, že na mém profilu objevila zmínku o knize "A uzřela oslice anděla", kterou přes, nebo právě naopak pro její truchlivost přímo zbožňuje. To mě velmi zaujalo, jelikož tento literární skvost mě provází celým životem a je pro mě takovou malou Biblí. Jedná se o temný, až depresivní příběh napsaný spisovatelem, scenáristou, hudebníkem a zpěvákem Nickem Caveem. Nic veselého, ale příběh je napsán přímo úžasně. Hned jsem tedy na zprávu odpověděl a s Medusou, jak se mi dívka představila, jsme si začali dopisovat. Samozřejmě, že brzičko došlo i na téma erotiky a sexu. Medusa byla i přes svou mladost a plachost celkem otevřená a tak mi záhy poslala pár svých fotek a rovněž mi prozradila, že je spíše submisivní, její libůstkou bývají výprasky rozličného druhu, ale co mě vyloženě nadchlo, byla zmínka o tom, že je velmi citlivá na nožičkách, což pro mě jako foot fetišistu představovalo dar přímo královský. Už jen představa toho, že ji laskám prstíky, nárty a kotníčky a ona u toho přede jako kočička, mě rajcovala téměř k nepříčetnosti. Navíc se mi už na fotkách opravdu moc líbila a i přes svou mladost na mě působila velmi charismaticky a více, než sympaticky.

Počal jsem tedy slečnu pomalinku, zato bez jakýkoliv výčitek svádět a k mému úžasu se mi to poměrně dařilo. Z mé tvorby se ji dle jejích slov líbilo jen něco, ale naše konverzace ji byla milá, což i mě pochopitelně velmi těšilo a netrvalo dlouho a já jsem po té mladé a čerstvě odmaturované ženě až neskutečným způsobem zatoužil. Písemná komunikace mi během několika dní přestala stačit a tak jsem při své drzosti tuhle nádhernou nymfičku poprosil o možnost vidět se na skypu. Lolitka kupodivu neodmítla a zaslala mi kratičkou zdravící videozprávičku. Pak už stačilo jen domluvit správný okamžik a zmáčknout kouzelné tlačítko a milou lolitku jsem měl rázem jako na dlani. Počáteční nervozitu z neznámého jsme překonali velmi rychle a povídali si nenuceně a celkem dost otevřeně a to na různá témata. Nijak jsem před ní neskrýval ani svůj hendikep, jednak to v podstatě ani nebylo možné maskovat a alespoň mezi námi bylo hned jasno. I ona mi prozradila nějaká svá tajemství a to nás, myslím o to víc spojilo a sblížilo. O jejím charismatu jsem už nepochyboval a brzy si ji pro její osobitost velmi oblíbil. Došlo mi, že ji nevnímám jen jako erotický objekt, ale především jako velmi zajímavou osůbku. Bylo mi v její "blízkosti" jednoduše skvěle. Léto se vehementně hlásilo o svá práva, o letošních vedrech vám snad nemusím vyprávět a tak se Medusa přede mnou celkem logicky zjevovala jen v kratáskách a v tílečku. Už si nepamatuji, při kolikátém video setkání jsem vyslovil žádost, zda smím vidět i to, co ono tílko skrývá. Děvče se evidentně hodně stydělo, také se samozřejmě velmi bálo zneužití oné pikantní situace, což jsem naprosto chápal a popravdě ji ujistil, že žádné fotografie ani videozáznamy rozhodně pořizovat nehodlám a tak jsem jednoho parného odpoledne docílil svého a Medusa se mi na monitoru ukázala nahoře bez. Snad vám nemusím vysvětlovat, co to se mnou udělalo, srdce mi tlouklo na plné obrátky a krev v mých žilách pulzovala silou vodopádu. A to byl teprve začátek. O pár dní později mi tohle nádherné a stydlivé stvoření ukázalo i to, co děla, když je doma sama a přemůže ji vlna touhy po rozkoši. Sledovat její překrásnou tvářičku během hrátek a slyšet její vzdechy a steny bylo něco nepopsatelného. V tu dobu jsme si psali denně a v podstatě pořád, bylo zřejmé, že po sobě oba toužíme a tak jsem se jednoho dne rozhodl optat, jestli shledává jako reálnou možnost, vidět se in natura. Medusa stydlivě špitla pouhé, přesto absolutně dostačující "ano".

Uběhly tedy necelé dva měsíce od osudného, prvního mailu a já jsem čekal na svou zatím jen virtuální "milenku" (to slovo absolutně nesnáším) na karlovarském autobusáku. Přiznám se vám, že jsem vlastně do poslední chvíle tak trošku čekal, že se něco zvrtne, pokazí, posere, chcete-li, anebo zkrátka, že si to ta holčina nějak rozmyslí a nakonec nedorazí. Informace, že už je na cestě mě částečně uklidňovala, ale na vážkách jsem byl furt. V duchu jsem si říkal, "ty vole, letos ti bude 40, jsi invalidní důchodce, mluvíš jako mentál a ty si jako myslíš, že ti na ptáčka jen tak hupsne voňavá a pohádkově překrásná devatenáctka? Ty ses asi zbláznil, ne?" Tyhle šílené myšlenky mučily mou mysl a já se jich pokoušel zbavit. Najednou dorazil autobus, který dle cedule za sklem musel přivést i mé sotva rozpučené potěšení. Medusa však nikde, náhle tón SMS. "Asi jsem vystoupila o stanici dřív," vytočil jsem ji a s lehkým zděšením v hlase se otázal "jsi ale ve Varech, že jo?" zasmála se, "jo to jsem, ale asi jsem vystoupila dřív, podle navigace bych u tebe měla být do pěti minut, čekej, dojdu k tobě pěšky." Stál jsem tedy u východu z autobusového nádraží a vyhlížel své erotické sny, svou hanbatou múzu. Najednou jsem ji zahlédl zhruba 30 metrů od sebe. Zamával jsem a zavolal "Meduso", v ten samý moment jsem si ale všiml, že má na uších sluchátka, volání tedy bylo marné, vydal jsem se tedy jejím směrem, náhle se otočila a všimla si mě, usmála se a lehce rozhodila ruce jako že, no sláva. Došli jsme k sobě, přátelské objetí, pozdrav a pusa na tvář. Hned jsme si začali povídat, domluvili jsme, že po příjezdu do Chodova si zajdeme do pizerky a že se buď najíme tam, nebo si koupíme jídlo domů. Na místě jsem si objednal nealko pivo a slečna pohár a později i panáka whiskey, patrně na kuráž. Rozhodli jsme se, že objednanou pizzu si tedy sníme až u mě, doma. Tam jsme došli záhy. Na jídlo jsem měl chuť a taky jsem byl už docela dost hladový, navíc jsem nechtěl být moc hrrr a tak jsem položil krabice rovnou na stůl s tím, že se jen rychle převléknu do domácího a můžeme začít papat.

Když jsem si zrovna vysvlékal kalhoty, všiml jsem si, jak ležíc na gauči, sloužícím coby postel, prohlíží si mou sbírku cédéček a dívídíček ze vzdálenosti zhruba metru a půl. "Sakra, proč k té skřínce nejde blíž, takhle přece musí vidět úplný kulový" pomyslil jsem si, ale v tu chvíli mi to došlo. Přistoupil jsem k ní a jen tak, jako by na uvítanou, jsem ji smyslně políbil přímo mezi lopatky, výstřih jejího tílka mi to snadno dovoloval. Byl jsem zvědavý na reakci. Zlehka sklopila hlavu a rukama se více zapřela o postel. Nebyl důvod nepokračovat v líbání. Jel jsem ústy po páteři od lopatek níž. To už se přidala i má ruka, polštářky prstíků počaly tančit po jejích zádíčkách a z lehkou opatrností se jaly dobývat její šatstvo. Nazdvihl jsem hlavu, abych lépe zhodnotil situaci, a tiše jsem pronesl. "Pizza se dá v pohodě jíst i za studena." Při těchto slovech jsem poprvé vzal do své dlaně jednu z jejích půlek, byla dokonale pevná, zkrátka mladé masíčko, voňavé a čerstvé. "Hmmm," zavrněla jen a já to nevydržel a poprvé jsem ji přes tu nádhernou sedínku plácnul. Věděl jsem přece, že to má moc ráda. A to taky dala hned najevo prvním, i když tichým, sotva slyšitelným vzdechem, při kterém ještě trošku víc sklopila svou hlavičku a zároveň o to víc vyšpulila svou prdelku. Další rána na sebe nemohla nechat dlouho čekat. Byla silnější a lépe umístěna na tu samou půlku, a aby to druhému bochánku nebylo líto, přišla i rána třetí, čtvrtá i pátá… To už jsem ale ztratil veškerý ostych a dlaní jsem zaútočil přímo na její mušličku, kterou tedy zatím chránila džínovina kalhot. Snažil jsem se přitisknout svou dlaň, co možná nejtěsněji k látce za kterou jsem již cítil vřelost její třešničky. Určitě jsem byl do jisté míry neohrabaný, ale přivřené oči a zrychlený dech signalizoval, že mé počínání nabralo správný směr a že cesta, kterou jsme se vydaly, vede k cíli. Vzápětí se ve mně probudilo i mé deviantní, konkrétně mé "nožičkové" já. Rychlým, přesto opatrným pohybem jsem ji sundal ponožku z levé nožky a bez váhání ji políbil na plosku, jen zavrněla jako míca. Další polibek patřil už jejím prstíkům. Těm, co tahle úchylka nic neříká, se asi budou smát, případně i nevěřícně kroutit hlavou, možná se i úšklebně usmějí, ale nožičkoví gurmáni zajisté odtuší, že jsem se ve chvílích, kdy jsem si pomalinku strkal její paleček do úst, rázem ocitl v pravém foot fetišistickém ráji. Laskal jsem ji prstík po prstíku, rejdil jsem jazýčkem po celém povrchu plosky, ani na kotníčky jsem nezapomněl. Veškeré zábrany se rázem rozplynuly jako pára nad hrncem.

"Otoč se a lehni si na záda," pronesl jsem roztouženě. Uposlechla mě bez připomínek. Původně jsem ji chtěl šetrně vysvléknout černé tílko i s podprsenkou, ale nedočkavost mě dohnala k malému úskoku. Tak moc jsem už toužil spatřit její ňadérka, že jsem opět využil pružnosti látky, ze které bylo tílko ušito a stáhl jsem ho níže tak, abych se dostal k podprsence, kterou jsem naopak vykasal nad její bobulky. V tu samou chvíli jsem už mezi prsty svíral její bradavku. Medusa oddychovala stále rychleji, i můj dech hnal se mi dýchacím ústrojím rychlostí závodníka, sprintéra. Bylo mi blaze. Ta tam se rozplynuly představy o pokojném obídku a nenucené konverzaci během pojídání pizzy. Naše bříška byla opravdu hladová, ale zbytek těla na jídlo neměl ani pomyšlení. Přesto, že Medusa už dál nedokázala zakrýt své vzrušení, pořád se evidentně dost styděla. Dlaněmi svých rukou si zakrývala obličej, to abych nemohl v její tváři odezírat míru její vášně a touhy po milování. Pro mou radost ale nedokázala udržet ruce u své tváře tak blízko, abych neviděl její pootevřená ústa, ze kterých se dral sten za vzdechem a vzdech za stenem, též oči, které se tu a tam obracely v sloup mě dále poňoukaly k tomu, abych pokračoval v tomto chtíčem provoněném počínání.

Rozepl jsem ji knoflík i zip u kalhot, že jí je sundám, ale opět jsem to nevydržel a zajel jsem ji do kalhotek rovnou na klitoris a začal ho dráždit. To už jsem ale na prstech cítil, jak moc je ta zrovna odmaturovaná náctka vzrušená. Prstíky jsem měl vcukuletu celé orosené. Nebylo těžké vniknout jedním prstem i dovnitř. "Já tě hrozně chci," procedila najednou skrz své vášnivé rty. "Akime, udělej mi to," pokračovala. Trošku jsem se zkoncentroval a postupně jsem ji zbavil shrnutého tílka, vyhrnuté podprsenky a rozepnutích kalhot. Ležela přede mnou jen v kalhotkách, nohy měla pokrčené s koleny u sebe, přidřepl jsem k ní a pomalinku jsem jí je roztáhl, jako bych otevíral bránu jakési svatyně. Její modré kalhotky nedokázaly schovat flíček jako důkaz její vášnivosti. Znovu si pokusila zakrýt studem v rumělce zahalený obličej, její plachost mě ale neskutečným způsobem vzrušovala a hnala mě k dalším zvrhlým činům. Vstupoval jsem do ráje a bylo mi jasné, že pokud jednou budu ve stáří vzpomínat na své hříchy, tohle setkání s mlaďounkou blogerkou k nim rozhodně bude patřit. Pobídl jsem ji, aby dala nohy opět maličko k sobě, ale to jen proto, abych ji konečně zbavil i toho posledního a pro daný okamžik zcela zbytečného hadříku. Poté jsem ji opět chytil za kolínka a rozevřel tentokrát už zcela odhalenou branku její rozkoše. Dbal jsem na to, aby nožky byly co nejvíc od sebe a klín tak byl maximálně uvolněný a dostupný. Štávička z něho přímo vytékala. Neodolal jsem a bez vyzvání jsem na ní zaútočil jazýčkem. Voněla, jak nejvzácnější parfém Světa, jemně a delikátně a chutnala přímo božsky, nic lahodnějšího jsem v životě neochutnal. Když se nabažil můj jazyk, vstoupil jsem do Medusy prsty, nejprve jedním, ten se ale okamžitě ztratil a tak mu musel přijít na pomoc jeho kamarád a netrvalo dlouho a už tam byli kluci rovnou tři. Kmital jsem uvnitř zbrocené lasturky a snažil se útočit na G bod. Palečkem jsem se snažil obhospodařovat poštěváček tak, aby byla holčička co nejvíc spokojená. Na chvilku jsem se dokonce odvážil přidat i čtvrtého parťáka do party a slova o tom, že musím být hodně opatrný, protože má užší pičku tak vzala za svá. Bože, jak ta vám byla překrásně rozhicovaná, no zkrátka naprostá nádhera, nic pikantnějšího jsem do té doby nezažil. Poprosil jsem ji, aby si chvíli hrála sama se sebou, moc jsem totiž zatoužil vidět to, co jsem předtím mohl vidět jen na skypu. Poslechla mě a honila si tu svou rozdrážděnou frndičku a já měl první příležitost se štípnout, abych se ujistil, zda se mi to všechno jen nezdá. Abych si onoho pohledu užil do sytosti, vytáhl jsem z tajné skrýše masážní a vibrační hlavici, která zastoupila mé prstíky. Napadlo mě totiž, že bych malinko zaexperimentoval a zjistil, jak to má Meduska vlastně ohledně té bolesti a též jsem si uvědomil, že prdelka není jediné místo, na které se dá naplácat. A tak jsem ji nechal chvíli si hrát, pozoroval ji u toho a honil se, načež jsem se k ní přitočil, odejmul z její prcinky rozvibrovaný přístroj, vniknul do ní na pár vteřin, polaskal ji prstíky a posléze jsem ji jednoduše plácnul přímo přes vzrušenou pičku, šťávička se jen rozprskla, to jsem opakoval několikrát za sebou, hezky důkladně pohonit, pak rychle ven a plác rovnou přes lehce rozevřené pysky. Pohledem do tváře jsem se ujistil, že je vše v pořádku. "Líbí se ti to?" šibalsky jsem zakoulel očima. "No docela jo," usmála se skrz vzrušení. Několik plácnutí jsem dopřál i jejím tvářičkám i kůzlátkám, to když už si zase honila mušličku sama za pomocí přístroje. I to se té potvůrce líbilo.

Slečna byla už skutečně krásně vzrušená, v čemž mě utvrzovalo stále hlasitější a mocnější sténání, záchvěvy celého toho božského a po sexu toužícího těla, ale také prstíky u nožiček, které se pořád častěji choulily do pomyslných pěstiček. Pak už stačilo ještě párkrát vniknout dovnitř, hlouběji a hlouběji, rychleji a rychleji a to už se voňavé tělíčko nadržené nymfičky otřásalo v mohutných záškubech prvního, nikoliv však posledního orgasmu. Po celou dobu tohoto orgasmického zázraku jsem zůstal uvnitř té vlhké a mokré svatyně, lektvárek, který z ní stále pomaličku vytékal by jasnou známkou toho, že vyvrcholení, které děvčátko, tedy pardon, mladá slečna zrovinka prožila, nebude v žádném případě první a jediné. A nemýlil jsem se. Když odezněly ty nejmohutnější vlny prvního ukojení, lehl jsem si na záda tak, aby si Medusa mohla kleknout nade mě do polohy 69. V té jsme ale pro horoucí nedočkavost dlouho nevydrželi, během několika minut už jsem seděl na křesle, a zatímco mě má nyní už reálná milenka měla v ústech a zpracovávala mého postaveného ptáka svým mrštným jazykem, vytáhl jsem ze šuplíku psacího stolu balíček z kondomy, jeden z nich už vzápětí zdobil můj ztopořený falus a byla jen otázka několika sekund, kdy si na mě mladá maturantka nasedne. To také udělala, nejdřív si mě obskočila čelem ke mně, později mi ukázala svá záda a já mohl sledovat tu její luxusní prdelku, jak se rytmicky pohybuje nahoru a dolů. Lehce jsem si ji přitáhl za vlasy a jízda mohla pokračovat…

úterý 20. listopadu 2018

Torza podvědomí

Mám své běsy v ulitě ukryté,
moje hlava je onou tajnou skořápkou,
co stráží ony strachy prožité,
obavy z umírání nepřekryji voňavkou,
byť stála by tisíce a hektolitry by jí bylo,
nejistota přežití jedinou je jistotou,
mračna se stáhnou, jakoby Slunce nežilo,
jeho paprsky prostoupí temnotou,
jenom na několik okamžiků blahoslavených,
stíny je pohltí rázem a bez skrupulí,
nestihnu si ani loknout červánků slazených,
hořkost plaším vizí cukrových homolí,
sen o snu nechám si zdát, žízní probuzen,
oči slepé procitají v mrtvolné podobě,
z okna vidím hrobníka, co prací popuzen,
kope hrob, co zajisté určen není tobě,
doba temná volá mě bolestně zpět,
do míst, kde v bolestech zrozen jsem byl a vlastní krví zatracen,
hlas ptáků opeřených uslyším pět,
já však vstávám, žiji, neumírám, dnešek není můj úmrtní den.

neděle 18. listopadu 2018

Apendix

Nejcennějším darem je upřímný úsměv,
vřelé objetí, co v okamžiku zažene hněv,
bezpočet podob má ta vrtkavá štěstěna,
to ve vráskách vepsané má sivá stařena,
jen je-li ti zle a trápí tě horečky i bolesti,
zubatá zájem má o tvoje stárnoucí kosti,
uvědomíš si ryzost každého pohlazení,
třeba i od človíčka, co tak blízký ti není,
vždyť sotva ho znáš, dnes viděls ho prvně,
přesto hýčká tě, jako vlastní novorozeně,
měl by sis prostě uvědomit, ty nezdárný synku,
že sfouknutí tvé svíce žití trvá pouhou vteřinku,
važ si jednoduše každičkého nádechu i výdechu,
kmotřička smrt z nenadálých konců má potěchu.

sobota 17. listopadu 2018

Křídla z druhé ruky

Opilost coby projev procitnutí,
zní to tak hloupě a protikladně,
avšak někdy je až příliš těžké,
ubránit se snadnému úniku
hledaného v tekuté náruči
alkoholového opojení, rázem
je přece naprosto lhostejné,
před čím tak zbaběle prcháš,
důležitější je utéci dost daleko,
cinkot skleničky ujistí tě, že
nevyřčené těžkosti a strasti
bolestivě hyzdící bedra tvá,
mohou najednou zdáti se lehčí,
než pírko, do kterého jsi právě
ledabyle fouknul, letí vzduchem
a tvá mysl letí s ním, jak snadné
je políbit ta vláčná ústa, která se ti
s úsměvem nabízejí a ty přece
tak rád podlehneš, bez výčitek,
ty mi račte ordinovat až druhý den,
pro dnešek jsem králem večírku,
jsem pouhým oparem své vážnosti,
lehkost žití vychutnávám si rád
v poctivých douškách, lokám,
kašlu na pilulky přeplněné hořkostí,
alespoň na pár krátkých chvilek
půjčte mi křídla andělé z nebes,
náhle Svět utichá, točí se dokola,
ulehám, či umírám, žil jsem vůbec
a není to nakonec vlastně úplně jedno?
Prostě mi prosím ze studny lží
nalijte dalšího vrchovatého panáka,
moc dobře přece víte, co mi chutná.

středa 14. listopadu 2018

Trafika

Opřena o stařičký kiosek,
hlavu obtěžkanou má bolestivým splínem,
Luna, coby němý svědek,
tmou zahalena, žena klín vytlouká klínem,
je tak snadné rovnou ji odsoudit,
že nohy roztáhla komusi z hospody,
snad city chtěla v sobě probudit,
starostí se zbavit, hodit je do vody,
chtíč vystřídal touhu, pohyby spěšné,
alkohol s trávou v krvi, okolí nevnímají,
milování na veřejnosti je tuze opojné,
náhle hlídka fízlů, co pochopení nemají,
tak pocit slasti z vzájemného odevzdání se,
podpořený rumíčkem, pivíčkem a mařenkou,
vystřídala opět ta zkurveně zasraná deprese,
pánové s čepicí placatou s nikým se nemažou.

pondělí 5. listopadu 2018

Klerikalismus v rozvalinách

Boží světlo nehledej v oblacích
a už vůbec ne v knihách posvátných,
o to více vnímej jeho jas,
co mysl blahodárně ti bystří,
nech naplnit své srdce láskou
a poděl se o ni s každým,
kdo si to alespoň trošku zaslouží,
neplýtvej však city vznešenými pro ty,
kteří mrzkostí dogmatismu opájí se.

sobota 3. listopadu 2018

Lýpé

Je bláto v ulicích,
i v našich duších,
bahno z ulic dešťové kapky v tanci spláchnou,
duše lidské dále však prohnilostí tuze páchnou.

čtvrtek 1. listopadu 2018

Trnož místo čáry života

Torzo srdce svého,
sekundovým lepidlem
snažím se zcelit,
však marně,
stále nějaký kus chybí,
větší, či menší část
pořád postrádám,
až se začínám obávat,
že srdíčko mé
vcelku snad se ani
nezrodilo.