Kratochvíle

A najednou měl náruč prázdnou

duši bolavou

u hrobu stál

sám, plakal

…

skrz baldachýn mraků

tenký proužek Slunce třpytu

pokradmu našel si svou cestu.

Večer

Až tě večer políbím

rozprostřu své sny

do hlubin zorniček tvých

úsměvem dám ti víc

než mohu si dovolit

bez meškání a rád

to z upřímné lásky

pravé, čisté a nefalešné

až pak pohltí mě tma

a mysl má dneškem znavená

do moří spánků vpluje

vzpomínka má poslední

k tobě něžně se schoulí

snad druhý den ráno

probudím se s rozbřeskem.

Třepetání

Můžeš mysl opít

srdce i duši

tělo snadno omámíš

ale ruce v klíně

ani slzy z očí

se valící

nikdy

neošálíš.