Večer

Až tě večer políbím

rozprostřu své sny

do hlubin zorniček tvých

úsměvem dám ti víc

než mohu si dovolit

bez meškání a rád

to z upřímné lásky

pravé, čisté a nefalešné

až pak pohltí mě tma

a mysl má dneškem znavená

do moří spánků vpluje

vzpomínka má poslední

k tobě něžně se schoulí

snad druhý den ráno

probudím se s rozbřeskem.