čtvrtek 30. července 2015

Flíček na kalhotkách

Jsa jedenáctiletý,
běhal jsem tehdy po venku a
Světe zboř se,
Mařenka Havelků, sousedka od vedle,
se do mně zakoukala
přesně ta Mařenka Havelků, které již bylo šestnáct, tudíž
o honění i šoustání věděla již své,
zato já měl pindíka jen na čůrání,
to až za rok jsem počal s tou bohulibou činností,
co samohana zove se a při níž prý mícha vysychá,
taková zhovadilost pošetilá,
ty mravokárci se museli pomátnout,
tvrdíc tuto zrůdnost nejapnou.
Ale zpět k Mařence, která mi pravila, že
kouřit by mě chtěla, ale já, nevěda,
o čem že to ta kráska camrá,
jsem tvrdil, že cigaret ni ohně nemám, že to půjde stěží.
Jak ona se vám smála lidé dobří, ale
nevysmívala se mi,
jen se tak veselila mou nezkušeností a
pravila, že těch věcí netřeba, jen nutno si odložit, jenže
jak já jsem se vám ostýchal, tak jsem se pitoma i bránil a
že ani náhodou a tázal se,
proč to po mě vlastně chce?
Tak se vám jen usmála ta víla vášnivá, a jestli
chci zřít, jak moc se jí líbím?
Tak jsem odvětil lakonickým, "jo."
I vykasala ta nezbednice sukénku a pod ní ach běda,
měla růžové gaťky na hoře
lemované krajkou bělostnou, na pravém třísle se
smála číča s mašlí, aby jí našli a
jak tak koukám po těch gaťkách,
jsem se vám podivil,
proč ta Mařenka má na těch spodkách ten mokrý flíček?
A ona na to, že to je právě ono,
no to líbení se, ta láska k druhému, to milování.
Ty bláho a já truhlík jeden si myslil, no že
lásku má každý člověk v srdci a ne v gatích,
jak já z toho byl vyjukaný, vyplašený a udivený,
tááááááááááááákhle jsem vám valil oči,
to jsou taje na tom širém Světě.
Ale dneska už vím, jak se to všechno má a
proč mají dívky a ženy ty skvrnky na kalhotkách, ale
stejně si vzpomínám na ten flíček Maruščin,
byl totiž první a basta fidli a už ho mydlí.


Věnováno Charlesi Bukowskému.

úterý 28. července 2015

Bez saka neodejdu

PODLE VAŠEHO HLASOVÁNÍ V ANKETĚ USUZUJI, ŽE SE VÁM MOJE PORNO POVÍDKY DOCELA LÍBÍ, JEN TĚCH KOMENTÁŘŮ BY MOHLO BÝT MOŽNÁ VÍC.Smějící se UVÍTÁM JAKÉKOLI REAKCE, A POKUD SE STYDÍTE, NEBO SI NEPŘEJETE, ABY BYLA VAŠE OSOBA SPOJOVÁNA S EROTIKOU A PORNEM, MŮŽETE MI PSÁT NA EMAIL. MRAVOKÁRCE UPOZORŇUJI, ŽE OBSAH TÉTO POVÍDKY JE STRIKTNĚ PORNOGRAFICKÝ. NENÍ-LI TI 18, NEBO TĚ URÁŽÍ EROTICKÝ OBSAH, JDI PRYČ!


Stalo se to před pár lety, ale já si tu událost pamatuji do detailu přesně. Aby také ne. Ten příběh, nebo spíše historka má příchuť nejsladší, ba co víc, má příchuť nejslastnější. Tenkrát jsem měl před sebou důležitý pohovor u jedné prestižní firmy, u které jsem se ucházel o zaměstnání. Nebylo tedy divu, že jsem chtěl vypadat co možná nejlépe, což znamenalo nákup nového kvádra včetně košil, vázanek a bot. Navštívil jsem za tímto účelem spoustu prodejen a obchodních domů a přesto, že si vyloženě nepotrpím na elegantní oblečení, jako většina mužů dávám přednost pohodlnosti před elegancí, můj šatník se najednou chlubil šatstvem značkovým, vytříbeným a vkusným. Vše bylo přichystané, boty, košile, kravaty, kalhoty i na spodní prádlo a ponožky jsem nezapomněl, jen ze saky jsem nebyl dost spokojen, pořád mi totiž chyběl nějaký parádní kousek, zkrátka sako, které by házelo ostatní saka do kapsy, sako, které by mi všichni záviděli, zkrátka sako, které by dávalo slovům, jako jsou elegance a šarm jiný rozměr.

Ten den jsem se tedy rozhodl obejít ještě více obchodů a prodejen věříc, že najdu to, co hledám. Ale život je potvůrka nevyzpytatelná a tak se stalo, co se zkrátka stát muselo a mělo. Byl to už asi osmý obchod toho dne a já už jsem se pomalu loučil se svou vidinou, vidinou saka, ze kterého se každý posadí na zadek. Stal jsem totiž u stojanů ze saky a stále se mi žádné nezdálo dost dobré. Počal jsem být zoufalý a skleslý, když v tom jsem jí uviděl. Zřel jsem jí, ženu. Co ženu? Přímo anděla v ženském provedení, nadženu, která se na mě podívala a usmála se na mě. V rukou měla několik svršku, které si hodlala v převlékací kabince vyzkoušet. V tu chvíli už jsem netušil, proč v tom obchodě vlastně jsem, nějaké sako mi bylo ukradené. Nač je mi sako, když kousek ode mě je ten rozkošný anděl, to zrození nebesky svůdné a svádivé? Sledoval jsem její pohyb, bože byla tak ladná, kráčela jak laň lesem, postavičku překrásnou a ten obličejíček. Ach, obličej dětsky nevinný, přitom ďábelsky hříšný, očka jak dvě šedé tůňky s nádechem zeleného temna do kterého jsou posazeny tečky čoček jako dva drahokamy. Tento zázrak lemovaly lehce zvýrazněné řasy. Pod očima nosánek, jen droboulince pihovatý a zdobený nenápadným piercingem. Po stranách hlavy dvě roztomile překrásná ouška zkrášlená drobnějšími náušnicemi obdélníkového tvaru. A pod nosánkem pusinka, brána do ráje, bože, jak ta musí být sladká, když polibek daruje. Smět jí tak políbit. Pozoroval jsem tu bohyni kráčet směrem ke kabinkám a uvědomoval si také, proč mě zaujala už na první, periferní pohled. Ta žena byla ostříhaná velmi na krátko, jen malý kousek chyběl k tomu, aby se dalo konstatovat, že byla dohola. Ale jak jí to slušelo a seklo jí to. Nemohl jsem z ní spustit oči, ano uvědomoval jsem si, že na ní zírám, jako nadržený floutek, ale jak se může chlap ovládat, když se mu před očima producíruje takhle žhavě vábivá žena. Vstoupila do kabinky, načež ještě vykoukla ven, snad aby se ujistila, že jí nikdo nepozoruje a v ten moment mě zahlédla. Očekával jsem zamračenou reakci a vyčítavý pohled, ale ne, Světě smiluj se, ona se na mě laškovně usmála, což mě přeneslo do stavu, kdy už jsem nebyl schopen se ovládat a zatoužil jsem po ní tak, jako nikdy po nikom.

Chvíli jsem tam stál jako opařený, neschopen udělat jen jediný krok, ale když jsem se trošku vzpamatoval, bylo mi jasné, že pokud tu ženu do minuty neobejmu, zemřu. Bylo by trestuhodné dále váhat a tak jsem nemeškal a svižnějším tempem jsem se vydal do ráje, tedy ke kabince, kde si ta holohlavá spanilost zkoušela vybrané svršky. Cestou k touhou provoněnému cíli jsem se bedlivě rozhlížel, jestli mé následné konání nemá nějakého svědka, ale na štěstí jsme byli v tu dobu jediní zákazníci a dámy prodavačky spolu vedli bujarý rozhovor, ze kterého se nechtěli nechat rušit, čili se zmíněný obchod rázem změnil v mou erotickou arénu, ve které budu co nevidět obcovat se svým, právě nalezeným andílkem. To už jsem ale odhrnoval závěs, abych směl do té malé komůrky, kde se moje bohyně zrovna oblékla do černých, sexy šatů bez rukávů. "Bože, jsi tak nádherná, ty šaty ti moc sluší," oslovil jsem ji ještě dřív, než si mě mohla všimnout v zrcadle a přistoupil jsem k ní zezadu. Pomocí zrcadla jsme si hleděli do oči. Její první, šokovaný výraz se během vteřiny změnil ve vzrušený údiv. "Já vím, že bych tady neměl být, ale já se prostě nedokážu ovládat, líbíš se mi a moc po tobě toužím," udržoval jsem konverzaci, protože jsem nechtěl dát svoji nové milence čas na racionální uvažování. Najednou mi však došly slova a mě nezbývalo, než přejít od mluvy ke skutkům. Pevně jsem ji tudíž objal a zároveň ji začal líbat na krku a šíji. Nejprve se začala bránit a snažila se svýma rukama rozplést ty moje, které ji svíraly pevně, jako lavina, která postupně obejme celý svah, po kterém se valí dolů. Ne tak pevně, takovému andílkovi se nedalo ubližovat. "Také se mi líbíš, ale neznáme se a jsou tady lidi, pust mě prosím, domluvíme se a zajdeme si někam na večeři, jestli chceš," nabízela. Moc lákavá nabídka, ale mamon sexu, který přede mnou mával rudým hadrem, mi nedával ani trochu klidu. "To zajisté uděláme, ale nejdřív si tě vezmu, teď a tady, jinak umřu, rozumíš!" Nepřestával jsem ji líbat krk a ouška, povolil jsem stisk, ale začal jsem ji hladit, nejdřív na břiše, pak jsem se přemístil na její pevná prsa. Přes šaty jsem ji hladil a dráždil bradavky, odtušil jsem jejich ztopořenost. Položila svou ruku na mou, ale místo snahy o zneklidnění mého chtíče mě sama začala hladit. Podíval jsem se přes zrcadlo opět do těch jejich očních studánek, ve kterých už se rozpouštěla touha a chuť po milování, stejně jako kostka ledu v sluncem rozpálené sklenici. Nedalo mi to a dlaní jsem přejel po její hlavě, její vlásky byly tak jemné a hebké, políbil jsem ji na týl a pak i na temeno hlavy, následně jsem sjel rukou dolů a pomalinku začal vykasávat spodek jejich šatů, co nevidět jsem spatřil její bílé kalhotky. Už nebylo cesty zpět, jen jsem přejel prsty po vnitřní straně jejího stehna, ale to už se mi na konečcích mých prstů třpytila rosa, která ji odkapávala z promočených gaťek. Dráždil jsem ji kundičku přes tu sněhově bílou látku čímž se zrychlené dýchání mé víly změnilo ve sténání. A tu jsem dostal nápad, urychleně jsem ji svlékl ten hadřík, přivoněl si k němu, což mě zbavilo posledních zábran a ty promočené kalhotky jsem ji vložil do úst a pokračoval jsem v rajbování její zbrocené mušličky. A tu se náhle víla změnila v nadrženou lolitku, která chce ukojit stůj co stůj. Přes kalhoty mě drapla za ptáka, který už se chlubil majestátnou erekcí a aktuálním cílem pro plešatou krásku se stalo vysvobození mého purpurového bojovníka z tenat mých džínsů. Chtíčem se jí klepaly ruce, ale trvalo to jen několik vteřin a ona už svírala mého chlubílka ve své dlani a dala se do honění. Pak si ke mně přiklekla, vyplivla mokré kalhotky z pusy a bez otálení mi flusla na péro dávku slin, které měla v pusince. Nato udělala něco, co mě přeneslo do úplně jiné dimenze. Ta nymfička jako kdyby věděla, co mě nejvíce blaží, mi počala přejíždět po slinami zbroceném penisu od žaludu ke kořenu, přičemž střídala obě ruce. Zaklonil jsem hlavu a s výrazem oči v sloup jsem slastně vychutnával tu blaženost. Uběhlo sotva pár okamžiků a můj ocas se již nacházel v jejich vášnivých ústech. Sála mi ho s nesmírnou ochotou a láskou, pečovala a hýčkala ho, protože věděla, že čím lépe bude můj čůrák stát, tím lépe pak bude bortit stavidla jejího vyhřátého a šťávičkou zaplaveného pelíšku, do kterého už jsem se velmi těšil a kvačil jsem, už abych tam byl. Stačilo jen přikročit k mému vášnivému andělíčkovi zezadu, zabouchat žaludem na branku, zazvonit špičkou žaludu na erektovaný klitoris a v ten okamžik již byly vrátka samým vlhkém rozevřená a vniknutí do nich bylo tím nejsnadnějším úkolem. Chytil jsem si tu mrdavou zákaznici hezky za bok, prsty jsem tlačil na její kyčelní kost, aby mi ta právě chycená rybka nevyklouzla z udice a bez bázně a hany jsem plnil její orosenku svým pyjem. V ten moment se ale do našeho činění připletly ty dvě prodavačky, které při svém neustálém tlachání pozapomněli, že my dva jsme nepřišli spolu a najednou nás považovali za pár. Podle sténání a vzdychání muselo být jasné, jaký děj se v úkrytu převlékací kabinky odehrává, ale jim to bylo zřejmě jedno. Jen se zeptali, jestli je vše v pořádku a dál se věnovaly svému klábosení, zatímco my jsme pokračovali v načaté jízdě. Zkrátka jsme šoustali, mrdali a šukali, jak nám bylo libo. "Chci si na tebe nasednout a projet se na tobě," žadonila ta bezvlasá víla. Lehl jsem si tedy na zem a ona si naskočila jako žokej na svého koníka během Velké Pardubické, takový to byl závod. Chvíli jsem jí nechával udávat tempo, pak jsem se ale nohama zapřel o zeď, popadl ji za boky tak pevně, až jsem na svých prstech cítil odpor její kyčelní kosti a začal zběsile přirážet, ta líbezná mrška si sama znovu strčila svoje chtíčem orosené kalhotky do úst a moc dobře udělala, protože během okamžiku se otřásla v mohutném orgasmu, který násobil její hlasový projev na entou, takže díky těm gaťkám to snad nebylo slyšet po celém obchodě. Atmosféra v kabince evokovala papiňák, jen vybouchnout, chtíčem posvěcené emoce nám vařily krev v těle. Již nezbylo více ze Světa, veškeré naše okolí bylo vymazáno, zrušeno na věky věků, v celém nekonečném vesmíru jsem v tu chvíli existoval pouze já a má prostovlasá nymfa, bohyně bohyň, má sexem pokřtěná múza co si najednou přede mnou klekla a já vložil svoji přednost mezi té její a začal se mezi nimi pohybovat. Rukama stiskla svá ňadra více k sobě, aby byl pro prožitek co nejlepší, a když vyplázla jazyk a pootevřela tu svou branku rozkoše lemovanou bílými zoubky, můj falus do té branky zajel jako vlak do tunelu. A už mě zase měla ve své moci, jazýčkem masírovala mé libido, má topořivá tělíska se ocitla v tančírně, kde se hrál ten nejtvrdší rock´n´rol, co kdy byl složen. Měl jsem pocit, že mé já každou sekundu musí explodovat uvnitř já jejího, tak byla žhavá ta má nová múza. Neudržel jsem svoji vášeň a uzdě a bez výčitku jsem jí tu lačnou pusinku řádně vyšukal, což se neobešlo bez notné dávky slin vytékajících z jejich úst. "Udělej mi to ještě zezadu," vyslovila žádost za pomocí své právě řádně vymrdané pusiny. Nebyl vůbec žádný důvod jí nevyhovět. Postavila se, opřela se o zídku a to už jsem žaludem roztahoval její závojíčky a můj pták hladově zajížděl do té roztopené pece, přičemž se mi naskytnul pohled na špulící se škvírku její řitky. Nejprve jsem zkusil ukazovák, následně palec a posléze už její prdelka vtahovala tři z mé pravé pětice prstů. Reakce mé slečny byly více, než pozitivní. "Šukej, šukej, šukej," zněl jednoznačný rozkaz. Neuposlechnutí by mě mohlo stát život. Vyňal jsem své prsty z její prdelky i mého ptáka z její protáhnuté kundičky a již jsem svým žaludovým spodkem ťukal na ty zadní vrátka, ona ochotně rukama roztáhla své půlky a já pomaličku a polehoučku vstupoval do toho rozžhaveného análního peklíčka. Měl jsem docela obavy, jelikož jsem neměl do té doby z touto praktikou veliké zkušenosti, ale má konkubína si sama poradila a s ochotou mi předvedla kouzlo této praktiky. Tyto anální hrátky mě však dovedly až na kraj mužské rozkoše a mě bylo zřejmé, že do ejakulace nemám daleko. "Kam to chceš, zlatíčko moje?" zněla výmluvná otázka. "Všechno do pusinky, ať nemusíme nic uklízet," laškovně se zachechtala. Podřepla si přede mě, otevřela pusinku, to mužské prokletí a první záškub mého orgasmu dopřál jejímu jazyku něco bílé smetany, následován záškuby dalšími, které s sebou nesly další chuchvalce mého uspokojení. Hleděla mi přitom do očí a láskyplně čekala, až sebou můj pták přestane cukat a já uklidním svou mysl, jsa ukojen božským orgasmem. Až poté jsem si všiml, že zatímco jsem já stříkal, tak ta moje zrozená kuběna si sama dráždila prsty poštěváček, aby se udělala se mnou.

Sako jsem si ten den sice nekoupil, práci jsem následně také nedostal, přesto jsem prožil něco daleko intenzivnějšího a drahocennějšího. Na tu vůni, která se tenkrát rozvinula v té zkoušecí kabince na tu, do smrti nezapomenu, stejně jako na tuhle rozžhavenou nymfičku. Jak bych také mohl?!

pondělí 27. července 2015

středa 22. července 2015

Postkomunistická

(doporučuji zpívat v opilosti, nahlas a rázovitě s jistou dávkou agresivitySmějící se)


3, 4
A Čech táhne s davem
stejně jako kdysi
Čech táhne s davem
a nezná kompromisy
Čech táhne s davem
nadává jak za totáče
Čech táhne s davem
plive vzteky do půllitru
Čech táhne s davem
jen Blesk má místo Pravdy
Čech táhne s davem
u bedny dřepí jak za komanče
Čech táhne s davem
pořád čumí na Zemana *
Čech táhne s davem
Superstar je mu modlou
Čech táhne s davem
nervózní je u Slavíka
Čech táhne s davem
jestli Kája vyhraje
Čech táhne s davem
obdivuje celebrity
Čech táhne s davem
bez bulváru ani ránu
Čech táhne s davem
vychcanej je jako tenkrát
Čech táhne s davem
okrade i vlastní matku
Čech táhne s davem
všechno svádí na cikány
Čech táhne s davem
hnije doma jako tehdy
Čech táhne s davem
závistí by mohl puknout
Čech táhne s davem
vztek vyleje si anonymně
Čech táhne s davem
díky bože za internet
Čech táhne s davem
pořád volí bolševiky
Čech táhne s davem
populista je mu Bohem
Čech táhne s davem
jeden fandí Rusákovi
Čech táhne s davem
druhý zase Amíkovi
Čech táhne s davem
nakupuje u Vietnamců
Čech táhne s davem
zboží znalé z reklam
Čech táhne s davem
každý má svého úředníka
Čech táhne s davem
proklíná své politiky
Čech táhne s davem
vzpomíná si na Gustava
Čech táhne s davem
že prý s ním bylo lépe
Čech táhne s davem
nepřemýšlí, i když může
Čech táhne s davem
jde se stádem jako vždycky
Čech táhne s davem
on je na tom přece bídně
Čech táhne s davem
Stěžuje si pořád a rád


* myšlen "Major Zeman", nikoli náš současný prezident


úterý 21. července 2015

18. 7. 2015, 17:16:32

Nenadále uslyšel jsem její hlas,
laskavě vlídný, sametové hebký a
všemi barvami nebeské duhy vonící,
mluvila ke mně slova neužívajíc,
ta byla nepotřebná, zbytečná a
do puntíku bezvýznamná, vždyť i
sebekrásnější slovo, co kdy bylo vyřčeno,
stěží by uneslo význam toho,
co chtěla mi říct,
věda o čem hovoří, já
hladově hltal ten její hlas,
tu sladkost mámivou,
lapal jsem po ní, jak
tonoucí, jenž počítá andělíčky,
tak vábivý byl ten hlas, když
magicky mnou prostupoval,
hladil mě, laskal a sváděl,
Bože, jak něžně a přitom hříšně
zněl ten vzkaz, co
darován mi byl, snad po
chmýří, do kterého byl zabalen, by
doručen mi byl bez újmy,
ten vzkaz o počátku i konci
všehomíra,
vtěsnaný do několik slastných vteřin,
pošeptaný v tichu samoty,
jehož síla však hravě nesla jej
stovky kilometrů, jen pro
zahřátí mé zbloudilé a zvlčilé duše.

neděle 19. července 2015

Antikrist (Antichrist)

Lars von Trier je Bůh, chce se mi zvolat a také tak činím. Tak dobrá, Bůh asi ne, ale filmový génius určitě. A v čem podle mě spočívá jeho genialita? Jednoduše v tom, že on nemá zapotřebí překračovat žádné hranice a bourat nějaká tabu. On zkrátka vnímá Svět jinak a za pomocí svých filmů své vidění života zobrazuje a divák je buď ochoten do tohoto Trierova Světa vstoupit, nebo ne. Jeho snímky jsou označovány jako provokativní, perverzní, šokující. Proč? Protože se často v jeho filmech soulož nepředstírá, ale herci skutečně souloží? Anebo proto, že se Trier nebojí ukázat život ze všech stran, nevidí ho černobíle, ale dává svým divákům možnost vnímat daný příběh nejen pohledem a sluchem, nýbrž i vůní a především otevřeným srdcem? Ano, jeho snímky zobrazují lidí často v krajních, v mnohdy nemilosrdných situacích a jeho postavy nejsou lidští hrdinové. O to víc jsou ale jeho filmy zajímavější.

Miluji jeho filmy, což mi dnes zkomplikovalo situaci, jelikož jsem se těžko rozhodoval, které konkrétní dílko vám doporučit. Nakonec vám paradoxně doporučím film, který má na ČSFD o něco slabší hodnocení, než jeho ostatní filmy. Ne, nemluvím o jeho dvoudílné Nymfomance, která pohoršila něco diváků a kritiků, přesto vám ji mohu též vřele doporučit, máte-li chuť na eroticky pikantní příběh (na rozdíl od té stupidity 50 Odstínů šedi).

Dnes vás ale pobídnu ke zhlédnutí Antikrista. Příběh je to prostý a tragický. Manželé přijdou o malého synka, který nedopatřením a nehlídán vypadne z otevřeného okna, zatímco jeho rodiče se ve vedlejší místností vášnivě milují. Následuje postupné a samozřejmě velmi táhlé vyrovnávání se nejen ze ztrátou zemřelého potomka, ale především jsou oba manželé nuceni pohlédnout pravdě do tváře a zápolit s myšlenkou, do jaké míry jsou vinni a zda nezpůsobili smrt svému synovi vlastní nepozorností. Rozehrává se tedy drama o vině, odpuštění si a o schopnosti žít s tímto cejchem dál. Manželé se pro tento účel uchýlí na svoji chatu, která se nachází kdesi, mimo běžnou civilizaci, kde se spolu, ale i každý sám snaží s krutostí osudu vyrovnat.

V jedné recenzi jsem četl, že to je nejkrásnější film o těch nejhnusnějších věcech. S tím mohu jen souhlasit. Ono je to vlastě pro Triera dosti typické, jelikož tento Dán se nebojí ukázat člověka skutečně takového, jaký je. Trier nehledá po filmové stránce nejlepší záběry, mnohdy kašle na kulisy (Dogville, Manderlay), nebo na dokonalost daného obrazu. Pro něj je důležitější herec, respektive postava, kterou herec ztvárňuje. Málokterý režisér nechává své postavy takhle žít a dýchat, jak to dělá právě Lars. Málokdo se dokáže ponořit do hloubky duše a lidské podstaty jako on. Samozřejmě, že tohle chápání filmu není pro každého, což dokazují protichůdné názory na jeho dílo. Jedni ho milují, druzí ho nenávidí. Ale nemá být umění právě takové?


pátek 17. července 2015

Adrenalize + Whore + Big Bad Wolf

Maria Brink a její metalová partička In This Moment. To je to pravé pro klidné usnutí. Smějící se




čtvrtek 16. července 2015

Je Akim dvounohý, nebo čtyřnohý?

Svět je opravdu hodně malé místo, ač se to nezdá. A to naše západočeské město, ve kterém žiji je ještě menší. Jak jinak lze totiž vysvětlit to, že v obci, která čítá bezmála 15000 obyvatel se a to považte v jednom panelákovém vchodě objeví hned tři živočichové téhož jména? Na druhou stranu je to až velmi jednoduché, hned vám to vysvětlím.

Psal se rok 1978 a jedni manželé, kteří nemohli mít své dítě, si jednoho synka adoptovali. A ten chlapec, když trošku povyrostl a naučil se žvatlat pár slov, si sám zvolil svoji přezdívku. Když se ho totiž kdokoliv, ať už známý, či neznámý optal osudnou větou "chlapečku, jak se jmenuješ?" hoch nelenil a z plných plic jal se vykřikovat, "Akim, Akim, Akim." A tak ho celá rodina počala oslovovat touto samozvolenou přezdívkou.

Roky uběhli, Akim vyspěl do ehm zdatného jinocha a později i do ehm ehm ještě zdatnějšího muže. Vystudoval, zapojil se do pracovního procesu a společenského života plného zábavy i smutku, stejně jako všichni ostatní v jeho okolí. A tak si žil klidně, jsa jediným Akimem ve městě i v ulici. Jenže chyba lávky. Jednoho letního dne, když se Akim vracel z jakéhosi fetu, není nutno dodávat, že ve značně podroušené náladě, se vyškrábal do schodů a už už štrachal po kapsách pro potřebné klíče od bytu, tu se náhle z mezaninu ozval rázný ženský hlas. "Akime, lehni!" No uznejte, to by zmátlo každého, tím spíš, má-li nakoupíno, že? Nicméně opilý Akim zachoval klid, nezpanikařil a nezalehl tak, jak to dělají vojáci při rozcvičce, když narukují. Ne, že by mu poloha lezmo byla v danou situaci proti srsti. Pivní i panáková průprava proběhla v plné palbě a také již byla doba, když slušné občanstvo vstávalo na své ranní šichty. Akim přesto zachoval duchapřítomnost, nezalehl, dál hledal ty zpropadené klíče a čekal, co se bude dít. Tu se náhle z mezaninu, kde se vzal, tu ze vzal, vyloupl bílý bišonek, poskakujíc jak střelený a vrtíc ocáskem, hnal se k Akimovi, čili ke mně.

Trvalo jen několik málo sekund a z mezaninu vyšla i jeho panička, moje vrchní sousedka. Inu, nachodil jsem co možná nejinteligentnější výraz, kterého jsem byl schopen, což se pochopitelně minulo účinkem, jelikož má vizáž byla jasně a zřetelně vypovídající. Vlas rozvrkočen, obličej, respektive ksicht povadlý, oko krvavě zarudlé, postava mátožná, sotva stojící, pohyb nejistý, případně samovolný, mluva nezřetelná a šatstvo? Pche, lehce, či spíše více špinavé, snad polité rumem a páchnoucí tak, jakoby snad každá cigareta, co v daném, oprava v daných lokálech nevalné pověsti byla vytáhnuta, se zabodávala svým odérem do mého ošacení. No smrděl jsem jak rasův pytel, to bez mučení přiznávám. Na štěstí, moje vrchní sousedka byla a stále je chápavá a uznalá žena a tak můj momentálně zbídačený stav přešla bez zděšených pohledů, počastovala mě dokonce i upřímným úsměvem, jen si neodpustila poznámku. "Že vy jste zase něco slavili?" načež jsem ji popravdě odvětil, že ano. "Pořídila jsem si psa, je to bišonek a jmenuje se Akim," vysvětlila mi, proč mi u nohy hopsá ta bílá štěkající kulička. "Aha," prohlásil jsem a snažil jsem se chovat, co možná nejstřízlivěji. Mé myšlenky již ale létaly na nadýchaném obláčku, který mi dovolí spočinout spánkem opilcovým. Ani jsem si nebral osobně sousedčin povel, "Akime, nech pána, fuj je to," nakonec ta charakteristika nebyla daleko od pravdy a zapadl jsem raději do bytu, protože jsem taky konečně našel ty zkurvený klíče a vytuhl jsem zcela, ledva jsem padl na postel.

Několik dní na to jsem potkal sousedku znovu, tentokrát již za střízliva a pobavil ji faktem, že pro svého psího mazlíčka zvolila stejné jméno, jaké jsem si jako robě zvolil já, coby přezdívku. Smála se tomu od ucha k uchu, s tím, že teď jsme tedy Akimové dva. A bylo tomu tak. Bohužel, asi tři roky nazpět měl čtyřnohý Akim jakousi zdravotní komplikaci, která nebyla slučitelná ze životem a psík skonal. Majitelka, má sousedka ho pochopitelně se smutkem v srdci oplakala s tím, že už jiného psa nechce ani vidět, ale znáte to. Neuběhlo ani půl roku a u jejich nohou se opět motala malá bílá kulička, další bišonek a hádejte, jak se jmenuje. Samozřejmě, že Akim s pořadovým číslem II. A tak se tedy stalo, že v celkem krátkém časovém horizontu byly v našem paneláku ubytovaný tři Akimové, jeden dvounohý a dva čtyřnozí.

středa 15. července 2015

Lví sny (Luciášova smutnost)

Nač je mi sen, když je noc?
Já ve dne toužím blouznit,
mít nebesa na své straně a
snít tak, jak jen lvi to svedou
hladově, instinktivně, bez pardonů a
s Bohem kdesi v útrobách hříšného těla,
které blaženě lapá po chtíči, když
ty vedle mě ležíš,
schoulená,
rozverná,
bezejmenná,
po rozkoši vonící, jak kořist
na kterou mám zálusk,
chvěješ se, ne strachem,
snad mnohem víc, nežli já, když
sahám po tvé svatozáři, co
odebrali ti kdysi dávno,
tobě slastí zaslepené nymfě,
mající v duši světobolný jed.
Směješ se na mě, Bože tak sladce,
až srdce se mi svírá,
něhy náruč plnou máš a těch
doteků významných na rozdávání, sic
bojíš se vlastní samoty,
kdo by se také nestrachoval, neb
samota je peklem tuze žhavým,
nikdo nesnese ve výhni žít, přec
život máme jen jeden,
srdce nám tluče jen pro jedinkrát,
však duše má hnije neláskou a tak
sním tak, jak džungle král snívá a
prosím bohy o smilování,
o slitování ve formě daru co vánek
seslal by do středu těla mého, vždyť
muselo kdesi trochu té lásky zbýt!


Skladba, která mě inspirovala k sepsání této básně. Nerozhodný

úterý 14. července 2015

Svůdný orgán

Něco pro skutečné hudební fajnšmekry...ty zvuky...ten přednes...ta slova...


hudba/text Wilder / Estep
zpěv Maggie Estep


Carla měla pauzu na noční směně v továrně na majonézu,
Seděla u vrávoravého piknikového stolu,
byl toxicky oranžový měsíc a byla trochu zima.

Carla si vyndala nůž a začala vyškrabávat náhodná
slova do desky stolu,
pak pomyslela na svého kolegu Jacka

Carla s oblibou myslela na Jacka jako na svůdný orgán,
Byl samé maso, ale měl půvab,
svalstvo jako by bylo přivinuté k tělu jako oblek vyrobený z masa
Carla začala myslet na Jacka jako na svůdný orgán v masitém obleku

Tyhle myšlenky dodávaly Carle zasněný úsměv,
Její ústa byla malá, to je třeba předeslat, ale to snění je dělalo ještě menší
Takoví prostě někteří lidé jsou, jejich ústa
se sněním zmenšují.

Carlina malá ústa snila
a její nůž zatím začal vyřezávat do stolu báseň
"Mám ráda rozpálené dutiny, hladké kalhoty, nezorané pole v dešti, mám ráda jazýčky okvětních lístků, pěnu, prudké slunce, ale ze všeho nejradši mám zbožňování svůdného orgánu."

Když byla Carla hotová s vyřezáváním, vrátila se
do závodu
a nabírala lesklou bílou šlichtu do sklenic
Takoví prostě někteří lidé jsou, jejich ústa
se sněním zmenšují.

Příští den si Jack dával svačinu v 1 hodinu ráno u toho samého piknikového stolku
Všiml si básně vyřezané do dřeva

Ačkoliv nevěděl, kdo ji napsal, tak si shodou okolností myslel, že
"svůdný orgán" - to ho přesně vystihuje
Tak vytáhl svůj vlastní nůž a napsal - svůdný orgán byl zde

Za pár dní Carla i Jack náhodou seděli u toho piknikového stolu
ve stejnou dobu
Oba se zadívali na to, co bylo vyřezáno do stolu,
pak se podívali na sebe,
věděli, kdo je ten druhý
Carlina ústa se zmenšila a zasnila, Jackovy oči se rozevřely a rozpálily.

Když byli hotovi s noční směnou
Vrátili se do Jackova bytu a měli spolu sex
Sex beze slov, pomalý sex, rychlý sex, upovídaný sex
Sex jako zvířata, sex jako kluci, sex jako holky
Sex vzhůru nohama, sex skrz naskrz,
Sex s úsměvy, sex se slzami
Sex, sex, sex

Pak si všimla nože na kraji Jackovy postele,
Jack ten nůž zvednul
A Carla ihned poznala, že Jackovy rány jsou od sebepořezání
Jack se snažil vyřezávat básně sám do sebe
A nyní chtěl nějaké vyřezat do ní

A tady hodila zpátečku,
Dělala by všemožný sex, ale ne s nožem

Když se Carla odmítla nechat od Jacka pořezat, Jack se cítil podvedený a oklamaný
Měl pocit, že vyřezáním básně do stolu
si Carla říkala o pořezání
Carla to tak vůbec neviděla,
Vstala a začala si oblékat šaty,
Jacka popad rapl, šel na ní s nožem
Carla byla vyděšená, Carla se třásla a potila
Potom, protože byla malá a mohla se rychle pohybovat, zdrhnula, Jack klopýtnul a upadl
A sám se píchnul do ruky vlastním nožem
Skučel a skučel a Carla odtud rychle vzala roha.

Carla už potom nikdy nemyslela na Jacka jako na svůdný orgán.


neděle 12. července 2015

Wrong

Tedy, na tom internetu se objevují fakt stupidní šílenosti, ale také docela zajímavé, i když úchylné věci. Dnes jsem objevil další video, které propojuje několik scén z mého oblíbeného filmu s hudbou. A nebyl bych to já, aby to nebyli Depeche Mode, že? A ten film? Jedna z lahůdek Larse von Triera, Antikrist. Nebojte, jednou se o něm více zmíním ve svých Filmových chuťovkách, dnes nabízím jen ten klip. Ale nejdřív se podívejte na originální klip, který je také suprově drsný. To byste od Depešáků nečekali, co? Líbí se vám tedy víc original video, nebo to "Antikristové?"



středa 8. července 2015

Past na muže

Sny mohou být různou podobu. Umí být příjemné, bláznivé, eroticky i jinak hravé, veselé, smutné… Ta škála je zkrátka obrovská. Pochopitelně také mohou být sny děsivé až hrůzostrašné. Dokonce i ten děs a hrůza můžou mít různou podobu a intenzitu. Já se dnes, dámy prominou, zaměřím na ryze mužské noční můry. I ty bývají rozlišné, od brutálního mučení, přes špatné výsledky právě hrajícího se Mistrovství Světa, popřípadě jiného důležitého sportovního klání, až po problémy s erekcí.

Nejhorší ovšem je, pokud se nějaká ta mužská noční můra přenese na křídlech schválnosti do holé reality. A kdo jiný dovede svému milému zatopit víc, než jeho láska, žena, milenka, či družka? Ano, dostáváme se opět do Světa mužů a žen, do Světa, kdy jeden bez druhého nedokáže být a žít, ale kdy jeden vystavuje toho druhého odlišným nástrahám, léčkám a pastím. Ne, teď opravdu nemluvím o krizových scénářích, kdy vztah nefunguje, partneři se hádají, osočují a nedokáží se vzájemně vystát. Mluvím o léčkách, které na nás číhají v běžném, fungujícím vztahu. To, že jednou z největších zbraní ženské populace je její krása, která ruku v ruce s mužskou nadržeností a potřebou býti neustále okouzlován něžnějším pohlavím, není zajisté pochyb. Čímž rozhodně nechci tvrdit, že žena je jen obal, ambaláž, u kterého na ničem jiném, než na vizáži nezáleží. Toto tvrzení rezolutně odmítám. Leč, je třeba a fér dodat, že ženská ladnost, svůdnost a spanilost hraje v mužském Světě důležitou roli.

A přesto právě dívčí, či ženská krása dokáže paradoxně mnohdy mužům dosti znepříjemnit jejich život. Ne že by to děvčata, dívky a ženy snad dělaly schválně, jedná se spíše o nevědomé chování, ba co chování, zde se dostáváme k rčení, že nejvíc člověku ublíží zlá věta. V tomto případě se bude jednat o větu tázací, ani ne tak zlou, však o to víc zákeřnou. O to hůř, že takových tázacích vět je několik, co několik, ba spousty existuje takových vět podlých. Chcete už konečně vědět, o čem tu celou dobu hovořím, respektive píši? Tak dobrá.

Vzorová situace. Muž a žena jsou doma, přičemž se žena chystá na důležitou schůzku, či pohovor, jednoduše ji čeká událost, která je pro ni velmi důležitá, což zvyšuje její nejistotu a nervozitu a především ztrátu schopnosti rozhodnout se, co si má v daný okamžik obléci na sebe. A teď přichází ta podlost, ta zákeřnost. Žena místo toho, aby se v daný moment sama vzchopila a danou komplikaci ladně vyřešila, případně rychlým telefonátem oslovila svoji nejlepší kamarádku, použije ten zrádný dotaz a bez mrknutí oka se svého miláčka zeptá třeba… "…mám si vzít tyhle šaty, nebo ty druhé?" nebo "…hodí se k tomuhle kostýmku tato halenka, nebo si mám obléct jinou?" případně "…mám si obout černé, nebo červené lodičky?"… Že vám tyto dotazy zní nevině? Ha chyba lávky, vážení. Ono ani tak nejde o samotné dotazy, jakožto o očekávané odpovědi, které následují. V ten osudný okamžik se totiž žena naprosto zblázní, ba zešílí a ve své bláhovosti očekává fundovanou, odbornou odpověď, která musí ještě ke všemu být správná, rozuměj shodná s jejím vlastním názorem. Odpoví-li muž chybně, či nepřesvědčivě, je zle a hádka visí ve vzduchu.

Vážené dámy, slečny, dívky, děvčata a ženy! Zde je třeba si uvědomit, že muž módě až na výjimky nerozumí a není tedy v jeho moci posoudit, co se k čemu hodí, či zda toto ladí s tímto. Muž vnímá veškerou módu z estetického hlediska ve smyslu líbí - nelíbí, sluší - nesluší a z hlediska praktického, to znamená v intencích, jak se tato věc co nejrychleji svléká. Nemučte a netýrejte proto své mužské protějšky těmito podlostmi a zákeřnostmi. Nebuďte bláhové a neočekávejte, že vám na ně muž odpoví zcela pravdivě a bez výčitek a ještě k tomu fundovaně. Vždyť ani vám by se zajisté nelíbila věta typu "…tak tohle ti fakt nesluší, miláčku," nebo "…v tomhle vypadáš opravdu hrozně". Takhle vám muž nikdy neodpoví, není-li blázen, případně nechce-li se vám záměrně zprotivit. Uvědomte si, že tyto otázky jsou symbolicky nástrahami, do kterých můžete své drahé polovičky vlákat.

Pokud se totiž žena svého chotě, či partnera optá podobným stylem, muž rázem balancuje na houpajícím se laně nad propastí, eventuálně bruslí na tenkém ledě. On se totiž musí v ten osudný moment vcítit do ženských pocitů a nálad a dle chování a mimiky svého andílka usoudit, jak na danou otázku správně odpovědět. Pokud totiž neodpoví adekvátně a správně, je vyhubován a seřván, že "…tomu nerozumí, že je blázen, že myslí bůh ví na co, a že ať se tedy dál do toho neplete, ať dál čumí na ten blbej tenis, že ona si tedy chudinka poradí sama." Je ale také pravda, že některé ženy nejsou tak zákeřné a usnadňují mužům situaci, tím že jim tak trošku napovídají správné odpovědi dobře položenými otázkami typu "… tyhle šaty jsou lepší, že?" nebo "… tahle halenka se k tomu kostýmku hodí lépe, viď?" či "bude lepší, když si vezmu ty černé lodičky, co myslíš?" A muž pak už jen přikyvuje a zaujatě povzbuzuje svou milou, aby jí ten dnešek dopadl, co možná nejlépe. Některé satorie jsou ale tak šílené a kruté, že jsou schopni se zeptat i na vysloveně detailní fragmenty své vizáže, příkladně otázky na účesy a odstíny makeupu jsou více, než zákeřné. Jak asi může muž posoudit, zda vám lépe sedne tato řasenka, neb je lepší zvolit jiný odstín? Tam už muž vyloženě tápe a nezbývá mu nic jiného, než zodpovídat stylem "vždyť ty jsi pro mě vždycky ta nejkrásnější na Světě, tobě sluší úplně všechno, za jinou bych tě neměnil, ani kdyby mě mučili," a jinak lichotit.

A proto apeluji na všechny zástupkyně "slabšího pohlaví." Nebuďte prosím ke svým protějškům tak zákeřné a nemilosrdné, a pokud tedy už položíte svému miláčkovi dotaz týkající se vašeho šatníku, nebo vašeho líčení, poraďte mu také prosím tu bezchybnou odpověď. Pro vás zdravý vztah a dobrou náladu v něm je to bezesporu ta lepší varianta.

PS: Veliké poděkování patří bloggerce pod přezdívkou Kika, jejíž článek, respektive naše debata pod ním nakopla mé myšlenky i vzpomínky a dala mi impuls k sepsání článku mého.

sobota 4. července 2015

Nechť Filípek v klidu spinká - část 2

UPOZORŇUJI, ŽE OBSAH TÉTO POVÍDKY, STEJNĚ JAKO U JEJÍHO PRVNÍHO DÍLU JE STRIKTNĚ PORNOGRAFICKÝ. NENÍ-LI TI 18, URÁŽÍ-LI TĚ EROTICKÝ OBSAH, NEBO SI MYSLÍŠ, ŽE ČETBA PORNO POVÍDKY BY TI MOHLA V TAKOVÉM VEDRU UŠKODIT, BĚŽ A DĚJ SI STUDENOU SPRCHU. Usmívající se


"Tak já trnu strachy, co bude s mámou a ty mi tady zahýbáš, jo?" Lukáš nasadí maximálně vážnou tvář a upřeně se dívá na Lucii. Ta se snaží se instinktivně do něčeho zahalit, ale ve zmatku se jí to absolutně nedaří. Denisa si sedne na gauč a dělá, jakoby tam ani nebyla. "A co vy tady vůbec děláte?" utrhne se na ní její šéf. "Já, já jsem vám dovezla ty dokumenty, jak jste chtěl a trošku…" "A trošku se vám to tady vymklo, koukám," zahartusí Lukáš, ale z jeho tváře už je cítit určitá hranost, zkrátka je vidět, že ve skutečnosti se, byť pro něj nečekanou situací spíše baví. Vzápětí ale nepokrytě a nehraně zvážní. "To ale vyřešíme později, Lucko, teď s tebou potřebuji mluvit vážně." Lucka přichází k Lukášovi a přitom pronáší otázku, na kterou se bojí znát odpověď, přesto se zeptá. "Neříkej, že Libuška zemřela?" Začínají jí téct slzy. Lukáš ji pevně obejme, cítí, jak se Lucie chvěje. Podívá se jí zpříma do očí, políbí ji a jazykem slízne kapku slz, které se jí kutálejí po lících. Prsty ji začne hladit obočí, nejprve u levého, pak i u pravého oka. Ví, že jí to uklidňuje. Plačtivě na něj hledí. "To zatím ne, broučku, doktoři říkali, že nyní je stabilizovaná, ale ten okamžik zkrátka přijde a varovali mě, že to může být otázka několika dní. Budu muset za ní jezdit, a jestli budeš chtít, občas tě vezmu s sebou i s Filípkem." "To bych opravdu moc ráda, víš, jak ji mám ráda," v Lucce se perou pocity. Vyčítá si, že místo truchlení se nechá načapat v podstatě inflagranti. Je celá nesvá, ale sama neví, jak z dané situace ven. Nejradši by poslala Denisu pryč a celá záležitost jí je trapná. I Denisa je více, než nesvá, chvíli přemítá a pak prohlásí. "Tak já tedy půjdu." Pak vstává a začíná se oblékat. "Tak to teda prrr," zalamentuje Lukáš. "Kam byste chodila, když jsem sotva přišel, ty vaše hrátky tady mě docela zajímají, rád bych se k vám přidal, jestli by vám to nevadilo milé dámy. Lucka zahlídne v Lukášově tváři šibalský úsměv, uleví se jí. "Tak ty mi takhle řádíš, když nejsem doma, jo?" lehce ji plácne přes zadek a pak ji obejme a dlaní jí přejíždí po celé ploše zad. "Takže se k nám přidáš?" jedním okem sleduje jeho reakci, periferně už ale také zjišťuje, co na to Denisa. Ta se trošku nejistě podívá na Lucinku a s jistou opatrností se jí optá. "A tobě by to vážně nevadilo?" Ta jen zavrtí hlavou. "My už jsme se spolu bavili o tom, že bychom vzali do trojky nějakou princeznu a ty jsi překrásná. Že je nádherná, viď Luky?" otočí se na něho. No to já nevím, to já si ji musím nejdřív pořádně prohlédnout," škádlivě se na obě culí. "Co kdybys mi ji trochu předvedla?" Lucka nemešká, přiskočí k Denisce na gauč, dá jí nohy od sebe a roztahuje ji kundičku. "Podívej, jak má krásnou čárečku, ta vůně a počkej, až ji ochutnáš. "No Lůco?! Denisa nečekala, že to nabere tak rychlé obrátky, nicméně jí to není nepříjemné. "Koukni, jak je hned vlhká, čubka jedna," Lucka přejíždí svými prsty a nehty po Denisině hladké pokožce, nejprve na bříšku, na bocích a nakonec na vnějších i vnitřních stranách stehen. Má pravdu, Denisa už je evidentně notně vzrušená, její pičku již totiž zdobí rosa po touze a chtíči vonící, matka příroda zas bere vládu do své moci a Denisino tělíčko mění na milostný chrám, ke kterému se za nedlouho budou modlit Lukáš s Luckou.

No myslím, že je čas začít si tykat. Co myslíte slečno Tarantíková?" šklebí se Lukáš a bez meškání přistupuje ke gauči, na kterém se před chvíli odehrálo lesbické představení, při kterém teklo plno líbezně voňavé šťávy. Lukáš podává Denise ruku a líbá ji na ní, hned na to si ale neodpustí ji pohladit a stiskem mezi dvěma prsty podráždit již opět ztopořené bradavky, které naznačují, že druhé dějství může klidně začít. Najednou sebou ale cukne a prudce se otočí na Lucii. "Co Filípek?" vrací se zpět myšlenkami s erotických výšin. "Neboj, ten chrní, vždyť víš, jaký je to zlatíčko," zašvitoří Lucie. "Pro jistotu se tam zajdu podívat, zatím si tady udělejte pohodlí," prohodí Lukáš a pospíchá zkontrolovat klidný spánek svého prvorozeného. Ten je očividně naprosto v pořádku. Jeho miminkovské myšlenky a pocity plují si na obláčku s kašmíru a tucet víl dobraček teď má na starosti jen a jen jeho bezstarostnost. Sledujíc svého syna přemýšlí Lukáš o životě. Uvažuje nad tím, že každý člověk představuje ve svém životě, ať chce, nebo nechce, hned několik rolí. Třeba on teď dbající o své robě je v roli otce, ale až sejde po schodech dolů, jeho počínání se rázem změní na roli chlípného manžela a zhýralého milence, přestože ještě před necelou hodinou ztvárňoval roli zarmouceného syna. Hlavou mu lítají myšlenky, které ho zásobují rozličnými emocemi. Není ten život takový pomyslný kolotoč, nebo mamutí šapito cirkusového stanu, kde se odehrává každou minutu a vteřinu životní show, která nabízí radost i zármutek, slast i trýzeň? Lukáš si dopřeje ještě několik vteřin pohledu na hajajícího Filípka a pak pomalinku schází po schodech. To už ale slyší slastné vzdychání, jak vidno, pohodlí, které si holky udělaly, jim bezesporu svědčí. Aby také ne. Pohled, který vítá Lukáše, mu vlije do žil spoustu nové energie. Pohled je to přímo rozkošný a jakoby určen bohům. Jeho žena Lucinka, ta překrásná a voňavá víla se totiž mrouská z jeho sekretářkou Denisou. Příroda, ta svůdná pábitelka dokáže vymalovat z lidských těl neskonale působivě krásné obrazce. Lukáš zří obě ženy v poloze 69, jakoby v poloze dvou ryb, z nichž každá se řítí řekou na opačnou stranu, což je ale kolosální omyl. Tyhle dvě rybky plují směrem jedním, unáší je totiž strhující proud bezbřehé rozkoše a slasti. Není nic omamnější, než vůně milujícího se lidského těla. A že tyhle dvě ženská těla voní dvojnásob, není třeba dodávat. Uf, jak já vás nyní již chápu pane Grenouille, nefalšovaný mistře vůní, pomyslí si Lukáš, když skrz jeho chřípí zavane ten božsky zrající odér dvou vlhkých kundiček. Teprve teď si uvědomuje, že i milování může být nezbytnou drogou. On však zanechává chladnou hlavu, v žádném případě nehodlá rozbít to požehnané žensko ženské souznění, alespoň ne prozatím. Hezky zpovzdálí sleduje to holčicí mrouskání, konečně si může prohlédnout svoji ženu Lucinku též z jiného úhlu. Zároveň si uvědomuje, jak svoji ženu zbožňuje a jak po ní touží. Jsou překrásné obě, jak tam tak milostně souzní a vzájemně si jazýčky a hbitými prstíčky dopřávají dávky blaženosti. Jsou do sebe tak zahleděné, že až po chvíli si všimnou, že je Lukáš hladově, přesto s lehkým odstupem pozoruje. "Přidáte se už k nám pane šéf?" zeptá se co možná nejvilněji Denisa. On však jen mlčky a raubířským úšklebkem zakroutí hlavou. Lucie se na něho šibalsky zadívá a usměje. Zná ho, ví, jaké je jeho přání. Proto se jen pootočí na Denisku a švitořivě požádá. "Opíchej mě kočko, mrdej mě jako předtím. Chci tě vykouřit a chci, aby si mě pak omrdala," to už se ale otáčí přímo k Denise a podává ji připínací penis, který leží na gauči. Denisa neváhá a upevňuje si svoji zbraň kolem svého pasu a stehen a už je připravena ke kuřbě. Lucie si před ní lehá a hnedle bere připnutého uměláka do svých úst a začíná ho hulit. Lukáš si představuje, jaké by měl asi pocity, kdyby viděl Lucku kouřit jiného muže. Ta představa mu není zcela odporná, nicméně je také rád, že to, co Lucie olizuje teď je jen uměle prodloužení Denisina klínu. "Omrdej ji," zazní Lukášův rozkaz. "Chci se jí koukat do očí a ty ji hezky šukej," pokračuje s příkazy. Není důvod ho neposlechnout, nikdo není proti. Už to mají přece nacvičené, Déňa přiklekne k ležící Lucince a bez jakékoliv komplikací do ní vstoupí. Však už je Lucinka krásně mokrá a průnik ji vůbec nebolí, naopak, zcela okamžitě ji opět strhává do sexolandu, do Země, kde se rozkoš a slast podávají na hektolitry a na tuny. Lukáš přímo na Lucinku zírá. Dívá se jí do očí a vidí v nich tu nevyčerpatelnou studnu milostné tekutiny, která pumpuje do celého jejího rozžhaveného tělíčka a která začíná vytékat z její šukané mušličky. Souzní s Lucinkou, přesto, že to není právě on, kdo vniká do jejího chtíčem lapeného svatostánku. Však to nebude dlouho trvat a bude to on, kdo vystřídá umělého blahodárce. Je už totiž také zcela svlečený a s penisem v erekci přistupuje k milované Lucince. Ta neváhá a bere ho do úst a chystá se ho zpracovávat jazykem. To už to ale Lukáš chtíčem nevydrží a přirazí svého čůráka Lucii hluboko do krku, až ta zalapá po dechu. Po chvilce svůj pyj vyjme z jejich úst, aby ho tam vzápětí vrazil znovu se stejnou razancí. Denisa zatím buší do Lucinky zezadu svým umělým nabijákem. Lucince začne s úst vytékat nemalá dávka slin. To ale Lukáše ještě víc rozdráždí. "Plivni mi na něj," poprosí rázným tónem. Lucinka ho ráda poslechne, protože ví, co bude následovat. Plivne tedy Lukášovi na ptáka a ten jí ho následně strčí znovu do pusy a začne rytmicky přirážet. Zná svoji ženu dokonale a není pro něj tajemstvím, že touto obsesí je jeho ženuška posedlá. Vymrdává jí pusinku celkem pravidelně a dneska ji o tuto úchylku rozhodně nehodlá ošidit. Pumpuje rytmicky a Lucce začínají vytékat z úst sliny, které kapají na gauč a na podlahu. Je vůči Lucce nemilosrdný, jen hlídá její schopnost dýchat, nechává ji se zajíkat a slinit. Drží ji přitom za zátylek, který skrývají její dlouhé hnědé vlasy. Hledí si přitom vzájemně do očí, oba dva v tom spatřuji cosi magického, ačkoliv to na první pohled může vypadat až příliš brutálně. "Lucko, já chci do tebe," zní najednou z Lukášovo úst. Lucie se otočí a lehne si na záda, její manžel ji jen krátce poškádlí žaludem ztopořený poštěváček a už ho její umělákem zbrocená kunda láká do svých tenat. Lukáš se záměrně lehce nazvedává, aby Lucince dopřál tu, co možná největší rozkoš, kterou si jeho láska zaslouží. Jeho sekretářka zatím masíruje, olíbává a okusuje Lucinčiny prsa a bradavky. Lukášovo erekce je mohutná, buší do Lucie, co se dá, ale sám pociťuje, že nastolené tempo je pro něho celkem vražedné a že musí dbát na to, že muž má někdy veliký oči a jeho tělo může každou chvíli vybuchnout. V tom ho ale přímo zpraží vyřčené přání jeho ženy, které se s jeho úsporným programem moc neslučuje. "Lehni si, chci si tě osedlat," rozhodne se tentokrát poroučet Lucinka. Její muž ví, co bude za chvíli následovat, ale jednak nemá srdce to svému miláčkovi odepřít a jednak doufá, že v náruči těchto dvou dračic pro něho nebude problém, pokračovat v jízdě i po první ejakulaci. Lehá si tedy na gauč a nechává svou milou, aby si na něho nasedla. Její kunda ho natotata a bez milosti svírá. Lucinka začíná svojí velikou jízdu. Nabodává se na manželův kyj bez bázně a hany, užívá si každičký pohyb, tam i sem, dovnitř a ven, nahoru, dolů, Bože, jak je to prosté a přitom tak odzbrojující. "Budu stříkat," hlásí Lukáš nevyhnutelnost, už té slasti bylo na něho jednoduše moc a tak netrvá příliš dlouho a bílé chomáčky jeho spermatu dopadají na zbrocenou píču jeho vyvolené. To už je ale připravená i Denisa, která svým jazykem ochutnává tu bělostnou lávu jednak přímo ze zdroje a jednak ji též olizuje z Lucčina tělíčka. Lukáš má mžitky před očima a zpracovává právě prožité okamžiky. "A nemysli si, že tímhle to pro tebe končí, kamaráde," zubí se na něho jeho milá.

"Tak a teď ojedu já tebe," vyslovuje Lucka své přání, dívaje se na Denisu, přičemž si také nasazuje tu připínací gumovou bestii. Vidí, že její muž má prozatím dost a v rámci manželské solidarity mu chce poskytnout kratoučký čas na zotavení. Sekretářka Denisa rozhodně není proti, lehá si na záda a roztahuje nohy. Lucii dosavadní průběh lesbicky trojkového dýchánku patrně řádně rozparádil, neb si před Denisou nebere servítky, flusne ji na kundičku pořádnou dávku slin a už cpe umělého těšitele do její mušličky. "Chceš mě roztrhnout ty malá couro?" brání se Denisa a bez výčitek se ožene a vlepí Lucii facku, která jen mlaskne. "Ty kurvo jedna zkažená," Lucka si to pochopitelně nenechá líbit a chytne Denisu pevně za ruce a nemilosrdně přiráží, až pokojem opět zavane ta nejkrásnější vůně na Světe, ta vůně symbolizující erotické vzrušení. To Denisina lasturka vysílá zvlhlé signály o libosti Lucčina činění. Přirážení netrvá dlouho a Denisino ladné tělo se začne prohýbat a chvět pod náporem vydatného a oči v sloup obracejícího orgasmu. Cukací a škubací stahy v její kundě jsou toho průkazným důkazem. ""Lehni si, mi tě vyhulíme," shodnou se obě bosorky při pohledu na jakž takž zoceleného manžela a šéfa v jedné osobě. On si tedy lehne a ty spanilé divoženky si k němu přikleknou a střídavě berou jeho ztopořenou hostii do úst. Dělí se o něho poctivě, tu se jedna věnuje kulkám a druhá erektovanému penisu. Olizují, ocucávají, olíbávájí ho, přičemž ho rukama a prsty hnětou a jinak masírují, až je Lukáš opět připraven k akci. "Tak co, ojedeš nás obě?" provokuje otázkou Lucie svého manžela. Ten, jako by se jí chtěl za tu otázku malinko pomstít, si bere nejdřív Denisu, vniká do ní ve stoje, jen si ji opře o kus nejbližšího nábytku. Je fakt, že se mu vždycky líbila a nejednou si ji představoval při onanii nahou a myslel na ní. Tohle dnešní malé vítězné povyražení je tedy alespoň malou náplastí v tak nelítostném období. Když se do sytosti nabaží Denisy, pojme v aktu lásky svoji Lucii, kterou si vezme animálně zezadu, aby ona u toho mohla jazykem obšťastňovat svojí dnes nabytou partačku. Lukáš se má po pravdě co ohánět, aby zvládal nastolené tempo, jelikož obě dryády se zdají být nenasytné. Rajtují na něm obkročmo obě, jedna má v moci jeho kolík, druhá využívá jeho čiperný jazyk, po chvílích si své pozice mění. Ale to už je na Lukáše příliš. "Klekni si," přikáže své milované, strčí ji svůj úd mezi její prsa a pohybuje se mezi nimi hezky od spodu až nahoru, kde na jeho špičku žaludu už čeká její netrpělivý jazyk. Ještě pár pohybů a už z jeho ocasu stříká bílá dávka ejakulovaného spermatu. Většina dopadá na Lucčin jazyk, zbytek na její obličej a její skvostná ňadra. Najednou se z ložnice ozve Filípkův pláč, drobeček s hořlavými vlásky se právě probudil. Asi chtěl být ke svému otci mužsky kolegiální a dopřál mu, stejně jako své mamince několik chvilek v náručí sexuální extáze.

čtvrtek 2. července 2015

Sladká Jane - Sweet Jane

Chcete si poplakat? Dneska vám totiž nabídnu tuze dojemný snímek. Žádnou čistě romantickou selanku ale nečekejte, i když lásky je v tomto filmu také dostatek. Tento příběh se totiž odehrává v poměrně drsném prostředí narkomanů, feťáků chcete-li. Zárukou kvality je podle mě výborně napsaný scénář, který nabízí jak dojemné chvilky, tak realisticky naturalistický obraz běžného života závislých lidí. Také herecké výkony obou hlavních představitelů, Samanthy Mathis a především Josepha Gordona-Levitta, jehož mladická vizáž mu v sedmnácti letech dovolila ztvárnit patnáctiletého Tonyho, si zaslouží veliký obdiv.

Tak tedy, Jane je mladá, celkem inteligentní žena, která je však těžce závislá na heroinu a jiných drogách. Právě se předávkovala, takže skončila v nemocnici poté, co ji záchranáři jen tak tak zachránili holé žití. Jane však o lepším způsobu života zdaleka nepřemýšlí, neumí si představit život bez drog. Navíc, v rámci různých vyšetření bylo zjištěno, že je HIV pozitivní, ona však tuto zprávu přijme tak, jako by jí bylo oznámeno, že má rýmu, laxně a bez emocí prosí lékařku o dávku morfia. Když jí není vyhověno, rozhodně se, že nemocnice ji nemá co nabídnout a dá se na neohlášený odchod. Prochází chodbou, spíná ruce a cosi si drmolí. V tomto okamžiku ji zpoza skleněné dveře zahlídne právě patnáctiletý Tony, který v zoufalé feťačce spatří modlícího anděla. I Tony je navzdory své dětské nevinnosti rovněž HIV pozitivní a poté co spatří svou cherubínku, je okamžitě rozhodnut nemocnici opustit a sledovat svou vyvolenou.

Filmů o drogách a závislých lidech je poměrně dost, všichni asi znáte Trainspotting a Requiem za sen. Někteří z vás možná viděli Acid House, Human Traffic, případně třeba My, děti ze stanice ZOO, nebo Candy. Sweet Jane je spíše takový malý, nezávislý filmeček a mě se na něm právě moc líbí to, že jednak nabízí drsnou realitu, tak i spoustu emocí, i když to jsou většinou emoce smutné. To spojení dvou mladých lidí, kteří se blízké smrti nevyhnou, ale kteří v sobě objeví zalíbení jeden pro druhého, mě dojalo do té míry, že se bez studu přiznám, že tento film vždycky obrečím. Ne, já u něho nepláču, jednoduše u něho bulím s hlavou zabořenou v polštáři, jako malé děcko.