pondělí 13. prosince 2021

Ty a já

Náruči tvé vstříc rozvášněně doléhám,

po hříchu svatém rád se ti odevzdávám,

nemusíme jen snít v představách,

milování přec neví nic o dálavách,

počínám tě líbat, hladit, laskat i sát,

s rozkoší odevzdám ti svůj majestát,

ty vracíš mi údery láskyplné ráda,

ve jménu touhy neukážeš mi záda,

svírám tě v objetí, ty mě svým klínem,

zaplaveni dotyky nešetříme libidem,

jsme stvořeni magií lůna erotického napětí,

nikdo a nic nevyrve nás z milostného objetí

když dýcháme jeden vzduch já a ty.

pondělí 6. prosince 2021

Královna noci

V červených šatech

královna noci vrací se k ránu domů,

krev rozbouřená koluje ji v žilách,

touhou je zmítaná, po muži prahne,

kapičky slasti orosily její pahorek,

nožky ďábelsky čarokrásné

v střevíce obuté na vysokých podpatcích,

jen hory mohou působit tak majestátně,

když kráčí honosným krokem ulicí,

po schodech stoupá, odemyká byt,

bude sama, nebo na ní někdo čeká?

Byt je prázdný, zdá se, špatná zpráva,

je lehce unavena, však roztoužená,

vášeň spaluje její hebké tělo,

šaty už sotva svírají dar nebes,

to tělo, jež zrodilo se k milování,

myšlenky hříšné derou se ven,

svlékat se počíná, chce se osvobodit,

ňadra pevná z tenat se dostávají,

pohled pro bohy, honosné vršky

dmou se do výšin, za obzory vidí,

jak očí její, když topí se v rozkoši,

bohyně se svléká, hladí se,

doteky sebe samu svádí,

ve svých prstech svírá vřelost

chtíčem ztopořených bradavek,

horkostí je omámena, usedá na židli,

šatičky sklouzávají k zemi, nakonec

se zadrhnou v oblasti svůdných kolen,

bohyně je téměř nahá, touhou žhne,

ústa lačně lapají po mužské blízkosti,

po polibku, po erotickém ráji,

povzdechne si, nechce být sama,

náhle,

šramot, klíč v zámku, někdo přichází,

milenec její zjeví se ve dveřích, zří ji,

spěchá k ní, políbí ji, obejme, sevře jí,

milování je na spadnutí a rázem

červené šaty v tanci k zemi padají.

čtvrtek 25. listopadu 2021

Zaslepenost

Tam kdesi

v podzemí

žijí malé, nevinné děti

s pytlíky s toluenem u nosů

nejí, nespí a možná už ani nepláčou

jen apaticky vyhlížejí svůj bezútěšný konec

a vy tady před televizí

řešíte kruhy pod vašima očima

z nevyspání.

neděle 21. listopadu 2021

Za Rubikonem

V očích mých ustavičně oslnivě záříš,

bez ohledu na to, jak se právě tváříš,

klidně si nahoď nudou otrávený úšklebek,

pro mě vždy budeš nejrozpustilejší andílek,

co směje se, i když se na celý Svět mračí,

pouhý okamžik s tebou ke štěstí mi stačí.

pondělí 15. listopadu 2021

Bestseller

Srala, aniž by vydala hlásku

dočtenou knihu

vzala v tu ránu od začátku.

neděle 7. listopadu 2021

Polly

Nebyl schopen jediného pohybu,

jen zhluboka oddychoval

a mlčky čekal,

až nálož lásky

rozmetá jeho srdce na kusy,

před tím se nikdy necítil tak šťastný.

pátek 5. listopadu 2021

Spontaneita kuropění

Zjizvený obličej kohosi

ve snech občas vídávám

snad symbol letitého přítele

zdá se mi o něm vždy nad ránem

těsně před probuzením.

 

Život mě časem naučil,

že tvář bez jizev je tváří

neupřímnou, lživou a falešnou,

jelikož člověk, který bolest nepoznal,

ten o radostech z žití nemá ani ponětí.

neděle 10. října 2021

Neživý

Kdo láskou nebláznil,

kdo pro touhu nešílel,

komu dojetím slza nikdy neukápla,

komu duše steskem se nezachvěla,

koho srdce jen chladem chřadne,

koho amorův šíp nikdy nezasáhne,

ten rozkoš, slast a euforii nezažil,

ten jako by snad ani vůbec nežil.

středa 8. září 2021

Bratrstvo Luny - Clamare - recenze

Věci se dějí

mezi nebem a Zemí,

o nichž jen Luna

pravdu ví,

a proto je třeba

ji chránit… (Akim)

 

Bratrstvo Luny rozhodně není kapelou, která by cokoliv dělala polovičatě. V jejich případě se vše připravuje týdny, měsíce, možná i roky dopředu. Všechno je potřeba vypiplat, vyšperkovat a dovést téměř k naprosté dokonalosti, jinak by to ani u koncepčních alb nešlo. Navíc, u Bratrstva nikdy nejde pouze o hudbu jako takovou. „Principál“ RX Thámo dbá se svou vlčí smečkou na to, aby muzika byla „jen“ jednou složkou pomyslné duhy zdobící horizont nedohledné oblohy, která není vždy modravým oceánem přání, tužeb a snů. Lidské osudy stejně tak jako úděl celého lidství jsou lemovány dobrem a zlem. Čistotou pravdy i marasmem lží. Tak tomu bylo, jest i nadále bude. Jak však oddělit zrno od plevele, je-li obojí smícháno v jedné převeliké ošatce, kterou moloch co chvíli řádně zamíchá. Jak? A lze to vůbec? Historie pozemského žití je plná okamžiků, kdy jedinec šel proti společnosti. Sám proti zkáze, která na sebe ráda bere podobu pokroku. Známe to z dějin, kulturně doložených artefaktů, z kronik, knih i z filmů mluvíme-li o době moderní. A jsme u meritu věci. Doba moderní, čas digitálních jevů a klamů, které kalí výhled ke hvězdám, ke strážcům zdravého rozumu a dárcům schopnosti naslouchat jeden druhému. A tak si člověk odvyká věnovat druhému svůj drahocenný čas a především ztrácí chuť býti dosti soudný a trpělivý k myšlenkám a potřebám i svého nejbližšího natož pak někoho zcela cizího. Snaží se ho spíše kvapem a bez rozmyslu odsoudit pro odlišný názor, či jiný styl žití, na snahu o pochopení zřejmě není čas. A je nám schopnost pochopit jeden druhého ve výsledku vrozena? Totiž, co člověk, to názor, co názor, to idea, idea, ze které rodí se ideologie, náboženství, dogma, diktát. Každou dobrou myšlenku lze zneužít, když se s ní naučíme manipulovat. A moderní doba přímo překypuje nástroji, co jsou k manipulaci užitečné a k ní vlastně „vyrobené a určené“, tudíž oblbování pochybovačné a nejisté mysli může být díky těmto technologiím velmi rychlé a účinné tak, až z toho mrazí v zádech a po těle naskakuje husí kůže. Fatální následky jsou zaručeny. Má vůbec člověk šanci přežít ve Světě, ve kterém lid vládne? Dnešek totiž nehyzdí jenom války a totality klasické, současnost zohavuje především hysterie z malosti lidského jednotlivce, která je do značné míry opodstatněná a kterou si stále markantněji uvědomujeme. Doba současná je věru donkichotská, možná více, než kdy jindy. Může být myšlenka někdy dostatečně silná, aby nemohla být zneužita? Umí být myšlenka tak slyšná, aby překřičela zlo? Překřičet, křičet…

 

Clamare, tedy křičet. Ano křik je nosným trámem, opěrným bodem a především zlatou nití, zářícím paprskem osvícení a pochopení tohoto alba. Počinu, který se nerodil zcela bezbolestně. V průběhu procesu opustil smečku vlků její hlas. Zpěvák Matěj „Xpíl“ Lipský se během příprav na nahrávání rozhodl pro odchod ze skupiny. Upřímně řečené, když jsem si tuto informaci přečetl, dost mi zatrnulo. Matějův hlas byl po léta jednou se složek pro Bratrstvo tak typickou až poznávající. Dokonale dokresloval podmanivost trpce melancholické snivosti jejich předchozí tvorby. Těžko jsem si uměl představit, že by to dokázal někdo jiný. Nový zpěvák? Říkal jsem si. Tak jedině, že by to vzali z jedné vody na čisto a změnili kompletně svůj styl. Ale to už by zas nebylo Bratrstvo Luny, nebo jo?

 

Je to Bratrstvo Luny, nové, jiné, přesto poznatelné. A skvostné. „Snivým baladám“ pravda tak trochu odzvonilo, nový zvuk kapely je mnohem ráznější, plachost je přehlučená touhou mluvit, oslovovat a to dost hlasitě, tedy křičet. Křik je tedy slyšet do všech stran. Rockovější, kytarovější zvuk obohacený o progresivní samply se nádherně snoubí s pronikavějším hlasem nového zpěváka Bruzse D, který se nelehkého úkolu nahradit zkušeného zpěváka v po léta zaběhnuté kapele zhostil až z nečekanou lehkostí a samozřejmostí, která zdá se podtrhuje jeho charisma a kouzlo tušené silné osobnosti. Clamare je věru o dost jiné, než předchozí tvorba gotických trubadúrů, oddaní fanoušci však nemohou být v žádném případě zklamaní a to jednoduše proto, že je co poslouchat. A nejen poslouchat, je se i na co dívat, mnohastránkový, překrásný obal, který je zároveň textově, fotograficky i malbou vyprávěným příběhem s dílny Eriky Mithoferové pod režií RX Tháma je pravým uměleckým dílem. I to není v případě Luny nic nového. Na výpravnost bookletů se dbalo už od bratrského debutu.

 

Nebojácnost a smělost vlkům přece přísluší. A dává jim sílu instinktivně čelit i těm nejhorším pohromám a nejzákeřnějšímu nebezpečenství. Umřít jednou musíme, ale nedovolme zánik celého společenství. Žijeme v době uřvaných a do morku kostí se vkrádajících reklam na zboží, na blahobyt, na život, na všechno. A důvěra v nich jest vždy po zásluze potrestána. Vládnou nám šašci, populističtí králové humbuku, co prodávají zmar v nablýskané ambaláži. Pentle, fábory a tuny mašlí, na kterých se leda tak oběsíme. Vulgarita a pohrdavé kupčení s lidskou důstojností, neochota pomoci, která se samotnému dárci nevyplatí. Dá se věřit vládcům, kteří převlékají kabáty a svou mocenskou káru tak roky tahají z jedné štace na druhou? Přirozenou autoritu postrádají a přebíjí ji tak esy v podobě zloby a glorifikací vlastní nenávisti, kterou omlouvají nutností bránit se zlu budoucímu. A zlem je pro ně každý, kdo je jiný, nebo naopak příliš stejní jako oni. Jak proti takovým mocipánům bojovat? Moudrostí, znalostmi a důvěrou ve vlastní schopnosti. Album Clamare není výhradně o kapele, která ho vydala, není pouze o Bratrstvu Luny. Je též o lidech, které chráněnce Luny inspirovali a inspirují a které je doprovází. Jak vidno. I ten kdo řve, může mít v sobě poctivou a notnou dávku pokory. Múz je díky Bohu plné nebe. Buďme z jejich přítomnosti šťastni a važme si jejich prozíravosti a moudrosti. V časech nejhorších budou našimi jedinými přáteli a ochránci.

 

Jak už jsem uvedl. Počiny od Bratrstva Luny nejsou pouhými hudebními nosiči, jsou to poslové světla, ve kterém se ukrývá to nejcennější, co máme a to je naděje. Ta nás nesmí opustit, i když budeme šílet od bolesti a naříkat strádáním. Nedovolme zlu se prosadit do té míry, aby zničilo vše, co nás činí lidskými. Je pochopitelné a přirozené, že hudba chráněnců luny neosloví každého, ale ten kdo jednou vlčí volání vyslechne, zajisté litovat nebude. Ave.

 

Věci se dějí

mezi nebem a Zemí,

zlo přehlučme nadějí,

dav jedince umlčet nesmí (Akim)

 

Nevěř ostnatému drátu,

byť by se stokrát tvářil jako stonek růže (Karel Kryl)





neděle 29. srpna 2021

Parafín

V tekuté blaho

plamínek svíčky

ten odvěký přítel

tepla dárce a posel světla

hmotu snadno přetvořil

první kapičky touhy

na kůži ti dopadají

v hadí šupinky ji mění

smyslně to hřeje a pálí

vím, že cítíš tu sílu a moc

co v ohni odpradávna vězí

mysl tvá vesmírem teď pluje

tělo plave v oceánu rozkoše

i mně je krásně, slastně a blaženě

tak jako nikdy předtím

jsem tajemným iluzionistou

mými kouzly jsou touha a chtíč.

středa 4. srpna 2021

Penroseovy schody

Nauč se nenávidět

nenávist je dnes v módě

ona vlastně byla vždycky moderní

nenávist je prostě jistota

tak nauč se nenávidět.

pondělí 26. července 2021

Násoska

Pohotovou dlaní zabil jsem otravného komára,

co rád lidskou krev nasával,

vůbec jsem se s ním nepáral,

snad mohl jsem mít pochopení pro toho tvora,

vždyť také docela rád nasávám

a horentní dýška též nedávám,

jenže kdybych ušetřil toho dotěrného agresora,

mé libido by si myslelo, že pít se může do nekonečna,

pak pro velkou žízeň uchlastal bych se ještě toho rána,

tak tedy smrt jednoho krvelačného vampýra,

zachránila život rumu chtivého bastarda,

co píše tyhle kraviny, no aby byla sranda.

čtvrtek 22. července 2021

Dva Topoly u cesty

Chtěl bych ti víčka popsat verši a rýmy,

ale všechny mé múzy

smečka vyhladovělých vlků požrala,

nebo se válejí, ty mé múzy,

z opilci v hospodě nevalné pověsti,

pijí s nimi jak o závod pivo a panáky,

já v rumovém opojení,

žíznivý na smrt bloudím krajem,

vždyť přece všechny cesty vedou domů,

nebo alespoň do Říma,

hledám ty potvory ztracené, zatraceně,

cinkotem klíčů servírka v poledne přivítá

další den v putyce, do oken maličko špinavých

jen zlehka Slunko opře svůj zlatavý třpyt,

večer ho ale Měsíc stejně zažene za mraky,

já na suchu kroutím noční dvanáctku

a do uší vyjí mi songy o žiletkách,

o lásce, běsech a životě vůbec, Psí Vojáci.

pondělí 28. června 2021

Popel z fontanely

Do urničky

posbírám slzy

z kapičky hrůzy,

jež mlčky prohořely studem,

tvář plnou polopravd a snů

zítra něžně nepohladím,

hněv v očích nespatřím,

mam nechal víčka ležet ladem,

kmitočet dějů v přehršli dnů

krade Slunci jas,

úsvit nespasí čas,

provždycky.

středa 9. června 2021

Mlčky mluví

Kdosi až k morku kostí krutý

asi zajal všechny mé múzy,

ten lotr je pod zámek uvěznil

a ony teď chuděry v zatuhlé cele vězí,

neslyšeny hlasitě volají o pomoc,

plačtivě o propuštění prosí,

slzy po tvářích jim stékají,

na chladnou podlahu dopadají,

kde se nenávratně rozplynou,

avšak i hlásek neslyšený

má nesmírnou sílu a moc,

potajmu a znenadání,

do mých myšlenek proniká,

předlouho nesl se širým krajem,

ale svou cestičku přece jen si našel,

hlas múz lze možná ztišit,

nikoliv však zcela umlčet,

žádný zámek není tak pevný,

aby uvěznil je na věky věků,

dveře šatlavy náhle rozletí se

jen co se fantazie s múzou políbí,

počnou spolu tančit a rejdit,

hrát si, dovádět a skotačit,

a já v tu chvíli pochopím,

že vše je již tak, jak má být,

mé múzy jsou zas volné a svobodné.

úterý 1. června 2021

Hlas

Pohled do očí tvých,

konejšivě mámivých,

je tak magický a čarovný,

jako smečky vlčí volání.

pondělí 26. dubna 2021

Paradoxy, paradoxy, paradoxy

Kouzelným klíčkem

osud

Pandořinu skřínku odemyká,

slast s bolestí

spletené v pramínek života

se uvnitř ukrývají,

věř,

že záleží především na tobě,

jestli se pramínek promění ve vlnu,

která tě přes strasti žití přenese,

či se v ní oči tvé,

beznadějí zakalené utopí.

pátek 16. dubna 2021

Levitace snem

Zatím co spíš,

pročítám si tvé sny,

někdo je musel vydat knižně,

úctyhodný počet stran

pevnou vazbou svázaných,

vše doplněno barevnými obrázky,

které se před očima téměř hýbou, nádhera.

Nebo to nejsou tvé sny?

Čí tedy jsou?

Mé?

Někoho koho známe?

Kohosi cizího?

Ničí?

Podívej, už se zase stmívá,

tak tedy dobrou noc.

úterý 6. dubna 2021

Večernice

Na odvrácenou stranu Večernice

napíšu, jak mám tě rád,

to aby tě to nebolelo,

až budeš mít pocit, že pravda to není,

ačkoliv někdo může tvrdit, že je jen jedna,

láska má mnoho podob,

je skutečná, mámivá, šálivá, pravdivá,

každopádně voní tak omamně,

až hlava se z toho točí a srdce přímo hoří

hřejivým plamenem,

jen se nepopálit,

zrovna mám hlavu v oblacích,

to dlaň má je tím nebem,

peklo a ráj jsou vlastně hned v sousedství,

mají k sobě stejně blízko,

jako levá ruka k té pravé,

zas jednou je mi krásně ve tvé blízkosti,

nemusíme vůbec nic říkat,

i v tichu si přece rozumíme,

a to je to nejcennější a nejvzácnější požehnání,

žijeme a milujeme se tady a teď.

čtvrtek 1. dubna 2021

Adresát: Bůh

Vřelé objetí

v tanec múz se promění,

žhavé vzplanutí,

polibků rej a doteků šálení,

Bože, netrestej více nevinné,

že hříchům sláva volají,

z touhy oblázky poskládané,

s vášní na rtech usínají,

jeden k druhému se tisknou,

snad levotu v tom nehledáš,

když dva k sobě vášní tíhnou,

čertovinu v tom nenalézáš,

však ty víš mistře všehomíru,

že protivit se ti ani trochu nechtějí,

leč s tebou souznět ve smíru

touží ti dva, co se k sobě tak tulejí.

čtvrtek 18. března 2021

Perverzní

Rozhodně nehodlám žít,

jak povýšení mravokárci hvízdají,

Svět zázraků mám přímo před nosem,

vaše hodnoty mě fakt nezajímají,

jak je vám libo, žijte si klidně za plotem,

já nebudu líně doma hnít,

tupě sledovat kdejaký stupidní seriál,

lkát se za to, že mám sakra vlastní hlavu,

dnešek i další dny hodlám žít naplno,

kašlu vám z vysoka na modlení se v davu,

víru jste zmrzačili, že vám není stydno,

vždyť jste z ní udělali pobožný manuál,

ve kterém se stejně už ani prase nevyzná,

jak druhý chovat má se, umíte pouze pohrdavě kázat,

ačkoliv o jeho složitých osudech víte leda tak hovno,

namísto zkušeností celibát, co si tím chcete dokázat,

z patra na druhé díváte se, jako by vám nebylo rovno,

marně doufáte, že vám Bůh hříchy nepřizná.

pondělí 8. března 2021

Vytažená z igelitu

...ráno snad bude hřejivé

ale večer,

večer ucítí bolest,

však tu si uvědomí,

že ta bolest není nepříjemná,

vzrušuje ji,

přizná si,

dlouze dýchá ji na šíji,

dlaněmi opanoval její ňadra,

hrbolky jejich

mezi prsty

odhodlaně svírá

a do ticha

šeptá ji stále hlasitěji…

chci tě (miluji tě "pro vanilky").

úterý 9. února 2021

Křič, ať sousedi slyší, že ještě neumíráme

Líně balíme si do cigarety

výčitky svědomí

ležíme vedle sebe, já a ty

naše podvědomí

po sobě prahnou stále více

těla ozdobená konturami rozvášněných polostínů

tulí se jak k plamínku svíce

zdmi spícího paneláku znějí tóny milostných stenů.

 

Jednou načmárám do podloubí tučnou kurzivou,

že lepší je slyšet souseda o půlnoci mrdat,

než v poledne kráčet průvodem za jeho rakvičkou,

žijeme jen jednou, tak nač časem mrhat?

čtvrtek 4. února 2021

Selfíčko

I malá, ustrašená holka

v depresích

znenadání

proměnit se může v opravdickou hrdinku,

je to přece tak snadné,

stalo se to již mnohokrát

a stávat se tak bude donekonečna,

vždyť stačí,

stačí jen

učinit ji spokojenou, blaženou,

snad svou přítomností,

či plnou náručí volnosti,

raduj se tedy štědře s ní i bez ní,

konej co nejvíce k jejímu dobru,

opatruj s potěchy její šťastné já.

 

Děkuji.

čtvrtek 21. ledna 2021

Nespasíš bližního svého

Postrádám nebojácnost smyslnosti,

opravdovost hloubky srdce,

v jediný den žíti se mi chce,

i propadnout se temnotě věčnosti,

samoty objetí není heboučké,

stesk krade si mysl do područí,

chlad hladově sápe se mi z očí,

ruce mám ale ještě teploučké,

to závan naděje dává jim sílu a moc,

vše pohlcující deziluzi pro zlost,

život není pouhá ohlodaná kost,

víra s pokorou přispěchají na pomoc.

pondělí 11. ledna 2021

Prozatím nesouvislá

Jak nemám stát se paranoidním

na Světě nehostinně absurdním?

 

Touze a chtíči blahořečím co Satanáš,

když vidím, jak potutelně se usmíváš,

v očích tisíce jisker hvězdy by ti našly,

ani o silvestrovské noci ti nepohasly,

spršky polibků tvých z nebes se snášejí,

noční mlhovinou v paprscích prosvítají

a hebce hřejí, bože jak teplounce hřejí,

mám chuť smát se a dojetím plakat v jeden čas,

štěstím plachtím na vlnách divých amygdal zas,

nyní smím tě políbit a za ruku vzít,

ačkoliv to musí tak obyčejně znít,

já vzrušením širým vesmírem se toulám,

s tebou, ruku v ruce z letargie procitám.