Do urničky
posbírám slzy
z kapičky hrůzy,
jež mlčky prohořely
studem,
tvář plnou polopravd
a snů
zítra něžně
nepohladím,
hněv v očích nespatřím,
mam nechal víčka
ležet ladem,
kmitočet dějů v
přehršli dnů
krade Slunci jas,
úsvit nespasí čas,
provždycky.
Opět zajímavé verše, jen mám pocit, že tam máš jednu větu napsanou špatně, ale nevím jestli to tak není schválně.
OdpovědětVymazat'mam nechal víčka ležet ladem,' tuhle větu myslím. Nemá to být 'mám nechat víčka ležet ladem,'? 🤔
Tady to bylo myšleno jako mam coby jednotné číslo od mámení. Nevím, jestli to je mluvnicky dobře ale co už. :-) :-)
Vymazat