Vřelé objetí
v tanec múz se
promění,
žhavé vzplanutí,
polibků rej a doteků
šálení,
Bože, netrestej více nevinné,
že hříchům sláva
volají,
z touhy oblázky
poskládané,
s vášní na rtech
usínají,
jeden k druhému
se tisknou,
snad levotu
v tom nehledáš,
když dva k sobě
vášní tíhnou,
čertovinu v tom nenalézáš,
však ty víš mistře
všehomíru,
že protivit se ti ani
trochu nechtějí,
leč s tebou
souznět ve smíru
touží ti dva, co se k sobě
tak tulejí.
Žádné komentáře:
Okomentovat