pondělí 6. prosince 2021

Královna noci

V červených šatech

královna noci vrací se k ránu domů,

krev rozbouřená koluje ji v žilách,

touhou je zmítaná, po muži prahne,

kapičky slasti orosily její pahorek,

nožky ďábelsky čarokrásné

v střevíce obuté na vysokých podpatcích,

jen hory mohou působit tak majestátně,

když kráčí honosným krokem ulicí,

po schodech stoupá, odemyká byt,

bude sama, nebo na ní někdo čeká?

Byt je prázdný, zdá se, špatná zpráva,

je lehce unavena, však roztoužená,

vášeň spaluje její hebké tělo,

šaty už sotva svírají dar nebes,

to tělo, jež zrodilo se k milování,

myšlenky hříšné derou se ven,

svlékat se počíná, chce se osvobodit,

ňadra pevná z tenat se dostávají,

pohled pro bohy, honosné vršky

dmou se do výšin, za obzory vidí,

jak očí její, když topí se v rozkoši,

bohyně se svléká, hladí se,

doteky sebe samu svádí,

ve svých prstech svírá vřelost

chtíčem ztopořených bradavek,

horkostí je omámena, usedá na židli,

šatičky sklouzávají k zemi, nakonec

se zadrhnou v oblasti svůdných kolen,

bohyně je téměř nahá, touhou žhne,

ústa lačně lapají po mužské blízkosti,

po polibku, po erotickém ráji,

povzdechne si, nechce být sama,

náhle,

šramot, klíč v zámku, někdo přichází,

milenec její zjeví se ve dveřích, zří ji,

spěchá k ní, políbí ji, obejme, sevře jí,

milování je na spadnutí a rázem

červené šaty v tanci k zemi padají.

3 komentáře: