Líně balíme si do
cigarety
výčitky svědomí
ležíme vedle sebe, já
a ty
naše podvědomí
po sobě prahnou stále
více
těla ozdobená
konturami rozvášněných polostínů
tulí se jak
k plamínku svíce
zdmi spícího paneláku znějí tóny milostných stenů.
Jednou načmárám do
podloubí tučnou kurzivou,
že lepší je slyšet
souseda o půlnoci mrdat,
než v poledne
kráčet průvodem za jeho rakvičkou,
žijeme jen jednou,
tak nač časem mrhat?
Moc hezké, líbí se mi.
OdpovědětVymazatDěkuji. :-)
VymazatSkutečné působivé dílko, na které možná dostaneš mnoho dívek tam, kde si to přeješ. :)
OdpovědětVymazatTo taky doufám, zatím se chytla jedna. :-)
Vymazat