Zaoblenost myšlenek
bez úst volně proudících
podstatou samovolnosti
sevřené v radosti
smutečního pohledu
prostupujícího skrz oči,
v slabiky měnící se vize
náhodně zobrazené
pozvolným pádem slov
kdesi zapomenutých,
přesto stále omílaných
na rub vesmírného líce,
křehkost konejšivých veršů
do básně šálivé namátkou,
pod rouškou tmy vykřičených.
Žádné komentáře:
Okomentovat