Sny jsou od toho, aby si je člověk plnil. Včerejší koncert XIII. Století a spřáteleného Bratrstva Luny takovou událostí pro mě rozhodně byl. Své tužby jsem si splnil vrchovatě. Aby také ne. "Třináctku" poslouchám zhruba 15 let, ale zatím jsem se nedokopal (hanba mi) k tomu, abych navštívil jejich vystoupení. Byl to můj obrovský hřích a po včerejší noci jsem si ještě více vědom jeho závažnosti. Teď už ale mohu v klidu spát, veškeré resty zapomenuty, krvavá stigmata zažehnána a hříchy ukonejšeny.
Šeříkovka je nádherné prostředí, je fakt, že z venku až tak vábně nevypadá, ale vnitřní prosty, hmmm, to je jiná káva. Místní hospůdka je útulná, příjemná a zdejší personál ochotný. Výzdoba baru a vůbec celé restaurace je velmi zajímává a návštěvník se tam hned cítí jako doma. V nabídce je kromě obligátního Prazdroje celá řada piveček z nedalekého Knížecího pivovaru v Plasech. Nepasterizovanému, nefiltrovanému, jedenácti stupňovitému "Nachmelenci" se zkrátka nedalo odolat. Pravda, dát si 8 a více kousků, asi bych prožíval krušné chvíle, ale to nebylo naším cílem. 3 žejdlíky tohoto lahodného, lehce obilného moku s delikátním citrusově bylinkovým nádechem polaskal mé chuťové buňky a především mě vpravil do té správné nálady. Cibulové kroužky namáčené do tomátového a sýrového dipu byly tou pravou a potřebnou delikatesou k zakousnutí. To už se ale blížila osmá hodina a tak ještě proběhl nákup několika lahvových piveček na doma a pak už vstříc sálu a nastražit uši. Začátek gotické seance se totiž kvapně blížil.
Bratrstvo Luny bylo moc fajn, hodinový set jsem si užíval plnými doušky. Jejich hloubavá muzika se nádherně vrství a dovoluje fanouškovi nechat se unášet těmi libými tóny, zároveň ale nabízí dost prostředků k opravdovému zamyšlení. Docela mě zklamala reakce nemalé části fanoušků, jejichž přijetí bylo více, než chladné, což si Bratrstvo dle mého názoru absolutně nezasloužilo. Ale chápu, ne každému se všechno líbí. Já Bratrstvo Luny znám již několik let, ne není to muzika na každý den, ale pokud se u muziky nechcete jen bavit, ale hodláte-li si i pár věcí uvědomit, neznám lepší kapelu.
O přestávce se sál, nebo spíše sálek ještě více naplnil a gotické rejdy mohly pokračovat. A že to byl pořádný nášup. Přivítalo nás známé intro v podobě chechotu vran z "Gotiky", které otevřelo potemnělá vrátka do oblíbeného "Kabaretu Voltaire", jízda to byla neskutečná a netrvalo příliš dlouho a celá Šeříkovka se mohla propadnout do "Katakomb", kde nás posléze zahalil soumrak a my se ocitli na starém zámku, na našem posledním útočišti (Phobia Nocturna). To už ale z dáli bylo slyšet kvílení "Transylvánského vlkodlaka", jehož naříkání muselo dojmout všechny děti noci. Je libo se napít? Magická a svůdná vůně "Absinthu" nesla se rázem celým do dekadence zahaleným prostorem. Vize přicházejí a zhmotňují se, ba ne tohle není pouhý sen, on je tu s námi, jako Fénix z popela povstal samotný "Nosferatu" a kdo jiný by mu měl hrát do tance, než mistr sám "Upír s houslemi", jehož omamné tóny plní veškeré tužby všech roztoužených žen a dam. A že jich na místě nebylo málo. Ale i pánové si mohli rázem užít přítomnost svých milovaných múz. I v hříchu stejná zůstala "Justýna" a v náruči "Mystery Anny" nezrodil se jen jeden lykantrop, náhle nás tam bylo celý houf a "Karneval" již byl v plném proudu, ach ten bláznivý rej a bál, kde nikdo nestojí opodál. "Třináctka" řádila více, jak smečka hladových a nenasytných vlků. Pavel Štěpán za bicími nezestárl ani o den, buší do toho, jako kdyby šlo o život. Není těžké si nevzpomenout na Hrdiny Nové Fronty, srší z něho stále stejná vitalita a energie. Basa Mirka Palečka vrní a přede ladněji, než tlupa nejvzácnějších a nejvznešenějších koček. Libé a magické tóny kláves Kateřiny Kameníkové nedají se slovy ani popsat. Ach jak snadné je se bláznivě zamilovat do toho ladného, svůdného a líbezného stvoření, jejíž úsměv dokáže opojit a opít více a snadněji, než ten nejsilnější alkohol Světa, alespoň na pár minut nechal jsem se unášet její krásou, přiznávám, bylo mi tak blaze. A ve předu s kvílící kytarou a s uhrančivým hlasem, nás guru, učitel a rádce, náš milovaný otec nejen českého gothic rocku, Petr Štěpán, přirozený, bez hvězdných manýrů, přesto vůdčí a silná osobnost. Nezbývá nic, jen se tiše poklonit a vzdát holt. Maličká přestávka před přídavky. A pak se jelo dál. Exustio Domine pravil Torquemada a jeho kočár smrti se zase projel tmou. Ano, náš temný "Fatherland". A koho to vítá? Bohyni, či krvelačnou bestii? Černá orchidej, co k ránu uvadá. Vítáme tě, "Elizabeth", před tvým náhrobkem, kde jen jméno tvé a nic víc. Ale to už byl čas úplného loučení. Na cestě domů jen "Růže a kříz". Málokterý koncert jsem si užil, jako ten včerejší. Hele Depeche Mode to nejsou, ale tohle bylo také moc fajn. Inu splněný sen, vlastně hned dva sny. Bratrstvo Luny a XIII. Století naživo.
Žádné komentáře:
Okomentovat