Když se řekne A, musí se říct i B. A tak, pokud jsem vás navnadil klipem, respektive krátkým hudebním výňatkem v podobě skladby Llorando v podání neodolatelné plačky z Los Angeles Rebeky del Rio, musím vám o filmu Mulholland Drive napsat o něco více. A hned na úvod vás s klidem a s čistým svědomím upozorním, že toto je nefalšované a ryzí mistrovské dílo. Ano je to tak, Michelangelo má svého Davida, Leonardo má svoji Monu Lisu a David (Lynch) má svůj Mulholland Drive. No on Lynch má těch mistrovských děl povícero, stejně jako další dva jmenovaní.
A proč se mi ten film tak líbí? Protože je o lásce, zradě, touhách, tužbách, smutku, radosti, přáních, strachu, naději, snech, čistotě lidského srdce a lidské duše, zklamání, nenávisti a především o nejškaredější hnusotě a nejlíbeznější kráse tohoto zasraného Světa. Mistr Lynch totiž jako málo kdo umí ukázat skutečnou podobu Světa a dociluje toho tím, že paradoxně neukazuje Svět tak, jak jsme zvyklí ho vídat, nýbrž on umí nastavit zrcadlo tak, aby se divák dokázal na život podívat z jiné perspektivy a z jiného úhlu, než je zvyklý. Lynchovo filmy mají totiž jednu unikátní zvláštnost, na jeho filmy se totiž nemusíte jen dívat, případně je slyšet, nýbrž je můžete cítit, chutnat, laskat se s nimi, obcovat s nimi, prožívat je naplno, plnými doušky a loky je hltat. Pan Lynch je totiž Mistrem magie a čarodějem, který dokáže vykouzlit strhující atmosféru během jednoho záběru. Navíc se obklopuje herci, kteří se nebojí herecky se odhalit se až do morku kostí a ukazují herectví v jeho pravé nahotě. V Mulholland Drive vládnou hned dvě královny, moje milovaná Naomi Watts (při její masturbační scéně jsem na poprvé marně lapal po dechu) a Laura Harring. Bez nich by byl film poloviční. Omračující a návykově vtahující atmosféru dokresluje také skvělá muzika v podání dalšího mistra tentokrát v oboru filmové hudby Angela Badalamentiho, jehož náladová muzika pomáhá dokreslovat tu strhující atmosféru, která by se dala snadno krájet.
Mulholland Drive je podle mě zkrátka skvost, čímž netvrdím, že se musí líbit všem. Někteří lidé se totiž mohou v Lynchově Světe ztratit a to tím, že se budou mermomocí pochopit veškeré jeho narážky, klíče a odkazy nikam jinam. Těch je v Lynchových filmech opravdu mnoho a podle mě je nesmysl chtít pochopit všechno a ještě k tomu hned na první zhlédnutí. Tento film má dle mého jeden obrovský klíč, který lze pochopit velmi snadno, stačí obrátit jednu kartu. Pak už stačí nechat se vtáhnout do Světa, kde Bohem je Pan Lynch a užít si ten neskutečný a famózní filmový zážitek…
Btw: This is the girl.
Žádné komentáře:
Okomentovat