Už dlouhou mi tak nehnulo žlučí jako okolnosti případu Evy Michalákové a jejich synů Denise a Davida, kteří ji byli prachsprostě ukradeni dle mého názoru zločineckou organizací Barnevern a to způsobem takovým, že by se snad i Franz Kafka divil. Zajisté, většina z vás z médií o tomto případu ví. Pokud ne, shrnu ho v kostce.
Paní Michaláková se před lety provdala do Norska za českého emigranta, který tam žil od šedesátých let. Postupně se jim narodili dva chlapci, Davídek a Denis. V roce 2011 jim ale oba syny odebral Barnevern a to pro podezření z možného sexuálního a fyzického zneužívání chlapců ze strany rodičů, větší podezření padalo na otce. Zatímco norská policie případ vyšetřovala, chlapci byli umístěni do pěstounské rodiny a to už měsíc a půl po odebrání od svých biologických rodičů. Zhruba po roce a půl policie odložila všechna trestní oznámení, vyšetřování zastavila, aniž by kohokoli obvinila. To ale norskou instituci, která zajišťuje, respektive by měla zajištovat sociálně-právní ochranu nezletilých dětí a mládeže absolutně nezajímalo a chlapci zůstali v péči svých pěstounů. Paní Michalákové bylo zpočátku umožněno se s Denisem a Davidem stýkat, ale patrně na vrub medializace případu se norští úředníci naštvali a jali se styk nešťastné matky se svými ratolestmi omezovat, až ji nakonec tuto možnost zcela odepřeli a navíc chlapce rozdělili do dvou pěstounských rodin. Nebohá maminka své syny tedy neviděla již rok a půl a to i přesto, že o ně bojuje ze vše sil. Norský úřad tvrdí, že paní Michaláková říká do médií jen to, co se jí hodí, zároveň ale nedokáže vysvětlit své prapodivné kroky, kdy i poté, co policie celou kauzu bez jakéhokoli obvinění zastavila, podnikal všechny kroky, díky nimž zcela přetrhal veškeré citové vazby mezi dětmi a rodiči, respektive jen s matkou. Paní Michaláková se totiž s otcem dětí rozvedla a to v domnění, že situaci pomůže, jelikož tíha nepotvrzeních nařčení visela především, jak už jsem se zmínil právě na otci hochů. Je nutno si totiž uvědomit, že Denisovi bylo v době odebrání 5 let a Davídek byl dokonce jen dvouletý, je tedy logické, že citové vnímání chlapců v daném věku a poté, co svojí biologickou matku viděli jen sporadicky a ještě k tomu za dohledu jiných osob, otupěli a hoši přilnuli spíše ke svým pěstounům, kteří se o ně dennodenně starali. To ale Barnevern nezajímá, za tuto kruté a nesmyslné chování se nestydí, naopak s tím od začátku kalkuluje a využívá to jako důvod k tomu, aby obhájil své stanovisko, ponechat chlapce tam, kde jsou, tedy v pěstounských rodinách. Začátkem října tohoto roku rozhodl tento úřad tak, že mladšího syna Davida pošle k adopci k jeho současným pěstounům. Ke staršímu Denisovi ztrácí matka rodičovská práva úplně a nebude se s ním smět nadále vídat. Není tohle naprostá šílenost?
Jak už jsem na začátku naznačil, z celé kauzy se mi slušně řečeno zvedá kufr a zlost mnou klátí tak, že sotva stojím na nohou. Ano, obvinění z ubližování, sexuálního obtěžování, nebo z jiného týrání vlastních dětí je skutečně vážná věc. Pokud se toto prokáže, je jasné, že úřady musí jednat a postarat se o bezpečnost těchto dětí. Ale praktiky Barnevernu jsou minimálně divné, no uznejte, není podezřelé, že se tento úřad zajímá více, jak o třetinu dětí, které se v Norsku narodí? Dále pro představu uvádím, že v roce 2005 mělo Norsko ve státní péči zhruba 12500 dětí. U nás je to při dvojnásobném počtu obyvatel něco mezi sedmi a osmi tisíci. Situace, kdy tento úřad takto jednoduše a snadno (záminkou často bývá jen třeba výchovný pohlavek), odebere děti a už po pár týdnech (v tomto případě to byl měsíc a půl!), je lifruje do pěstounských rodin (jakoby vůbec nepřipouštěl možnost, že děti budou jednou vráceni), přičemž biologické rodiče postaví automaticky do pozice zločinců, otrapů a záškodníků (presumpce nevinny jim asi nic neříká), kteří chtějí dítěti ublížit, mi připadá přinejmenším nechutná a divím se, že se tohle může odehrávat v době, kdy se celý Svět ohání lidskými právy. Nebo to nikdo nevidí?
Česká Republika je neustále peskována za to, jak se chová k Romům a poslední dobou i za přístup k uprchlíkům, ale to, že v Norsku existuje státem podporovaný úřad, sám sebe stavící se na soudy, který se za podpory norské vlády takhle podezřele "stará" o malé děti a dokonce dostává na tuto činnost horentní sumy peněz, nikoho nezajímá? Vždyť tento slavný úřad byl dokonce obviněn z pašování dětí. Neevokuje vám to nacistický Lebensborn? Kauza bratrů Michalákových je pochopitelně jen špička ledovce, podobných případů se řeší daleko víc. Například, polská dívka Nikola Rybka byla odebrána svým rodičům jen proto, že nějakou dobu chodila do školy v zasmušilé náladě (měla strach o svoji babičku, která byla těžce nemocná). Její rodiče pak za pomocí soukromého detektiva nechali svoji dceru vypátrat a postarali se o její "únos" k sobě domů do Polska, za což jim byl následně zakázán vstup do Norska. Známější jsou i případy i několika ruských dětí a jejich rodičů. Připadá vám tohle normální? Tak kde je potom spravedlnost a kde jsou lidská práva? Není vám z toho na zvracení? Nebo mi něco uniká, něco co nechápu, čím se liší mé chápání a uvažování? Vysvětlete mi to prosím. Jaký je váš názor?
Doporučuji shlédnout ruský dokument!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Reportář z televizního pořadu 168 hodin odvysílaného v loni.
Dokument o ruských dětech odebraných v Norsku (jen pro silné povahy).
Žádné komentáře:
Okomentovat