Něha v nachu hoví si,
když poslouchám, jak kručí ti krásně v bříšku,
jak smyslně sténáš můj rozlousknutý hrášku,
nahota ve snu lebedí si,
při poslechu vzdechů z tvých per deroucích se,
znám omamnou vůni, kterou krásko zdobíš se,
chtíč z ulity vyloupne se,
zřím-li vlasy tvé havraní hráti si s větrem o závod,
v nich smyslný a volně nepoddajný je ukryt plod,
touha těžko schová se,
zvoní-li tvé tělo voláním po mezihvězdném milování,
co těžko shání se, i ve hříšných snech je jen k půjčení,
láska ukrýt stěží dá se,
máš-li ruce, jež s Božím požehnáním chtějí si slastně hrát,
mou tělesnou schránku s úsměvem na rudých rtech hřát,
souznící srdce chvěje se,
piješ-li, já žízní neuschnu, jíš-li, já hlady nikdy neskonám,
s posledním tvým výdechem já Světu provždy vale dám,
vzrušená dvojice nerdí se,
něco tvého moku dej mi, toho co v klínu máš, chci ho mít,
až bude mi ouzko a ty budeš v širé dáli, dám sám sobě pít,
živočišnost naše raduje se,
za jedno objetí tvé prodal bych duši bezvládností drze ztracenou,
pohled tvůj, v jehož obraze, slova jsou věcí bezbranně zbytečnou,
pro splín panáka rumu dám si,
Svět jen hned jinačí, jiné barvy má, houpe se a divokostí se točí,
paměť se ztrácí, proč v krvi ležíš přede mnou, máš zhasnuté oči?
A co ten krvavý kámen v mé dlani?
Žádné komentáře:
Okomentovat