Už pouhá myšlenka na něhu
dokáže konejšivě zahřát
mrazem nemilosrdně zkřehlé
prsty, v hrozící pěst zatavené,
co na způsob hrozivého mementa
zaslepeně poskládané, jak puzzle
varují svého domnělého protivníka,
jenž lásku bezmyšlenkovitě hlásá
nedbaje tržných ran, ni kopanců
uštědřených ve jménu naivity,
kterou jen do svého erbu
láska, ta marnivě hravá a snivá
pábitelka má bravurně zakreslenou,
nabízejíc s hříšnou marnotratností
oba dva své dvojlomné protipóly
planoucí v zářivě ohnivém chladu
pomíjivosti své přirozené koexistence.
Žádné komentáře:
Okomentovat