V červených šatech
královna noci vrací se k ránu domů,
krev koluje ji v žilách,
touhou je zmítaná, po muži prahne,
kapičky vláhy orosily její nožky
v střevíce obuté, vysoké podpatky,
jen hory mohou působit tak majestátně,
když kráčí honosným krokem ulicí,
po schodech, odemyká byt, bude sama,
bude sama, neb na ní někdo čeká?
Byt je prázdný, zdá se, špatná zpráva,
je lehce unavena, však roztoužená,
vášeň spaluje její hebké tělo,
šaty už sotva svírají ten dar nebes,
to tělo, jenž zrodilo se k milování,
myšlenky hříšné derou se ven,
svlékat se počíná, chce se osvobodit,
ňadra obrovská z tenat se dostávají,
pohled pro bohy, honosné pahorky
dmou se do výšin, za obzory vidí,
jak očí její, když topí se v rozkoši,
bohyně se svléká, hladí se, dotýká se,
ve svých prstech svírá vřelost
svých bradavek, jsou ztopořené,
horkostí je omámena, usedá na židli,
šatičky sklouzávají k zemi, nakonec
se zadrhnou v oblasti svůdných kolen,
bohyně je téměř nahá, žhne touhou
ústa lačně lapají po mužském dotyku,
po polibku, po mužském ráji,
povzdechne si, nechce být sama,
náhle,
šramot, klíč v zámku, někdo přichází,
milenec její zjeví se ve dveřích, zří ji,
spěchá k ní, políbí ji, obejme, sevře jí,
milování je na spadnutí a nyní už
červené šaty padají v tanci k zemi.
Žádné komentáře:
Okomentovat