Když se kolem sebe rozhlédneš,
je stále proč snít, už jen
pro ten zlatý déšť, pohleď jak
v monolitech z nebes prší, když
žena v říze bělostně průsvitné
počastuje tě úsměvem vřelým,
až dech se ti zatají něhou a
ty tak hladově toužíš po objetí,
tak magická je ona chvilička,
věř, veškeré dění není nic delšího,
než jen jediný kraťoučký okamžik,
jedno nadechnutí, jedno objetí,
jedno políbení, jedno milování,
jedno hořce trpké rozloučení,
jedno nekonečné vydechnutí
následované dalším nádechem.
Žádné komentáře:
Okomentovat