Má mysl je lhářem
city jen žhnou
pálí zlým smutkem
víc nenabídnou
srdce truchlí
bolest ho svírá
jen pár grešlí
co stojí má víra
Boha se ptát
nemíním
budu se lkát
neučiním
otázky řežou
co ocelové lanko
již neunesou
ani spadlé jablko
hniloba v duši
rozpíná se
zlatohlavé myši
protkají se
snad jen ten sen
jenž tetelí se vzduchem
procitne v ten den
kdy jas červánků kruhem
proletí
do nich tě položím
v objetí
skrze slzy zakřičím
kapky krve v krajících
stékat líně uvidím
po vadnoucích kyticích
v kruhu ladně vonící
kvetou
v chladu mlhy zářící
zemřou.
Žádné komentáře:
Okomentovat