Ach, jak já závidím tomu ananasu,
co kyne vstříc zvlhlému úsměvu
neutuchající touhy tvého láskou a
po milování prahnoucího klínu,
jehož aroma trumfne tak hravě
všechny květiny a rostliny Světa.
Ach, jak já závidím tomu ananasu,
jenž blahosklonně hřát se může
pohledem na majestátnost a
půvab symbolizujících nožiček,
v širé dáli nemůže být pohledu
důstojnějšího i vznešenějšího,
prstíky rozkošně kroužkem zdobené,
nehtíky růžově lakované, jsi pink.
Ach, jak já závidím tomu ananasu,
který pokradmu vzal si pohled
na tvá božsky pevná ňadra,
na ty kopečky hříšné i pevné,
po laskání a dráždění volající,
hle, jak dmou se líbezností a pýchou,
když zkrášlené jsou třešničkami,
po čertech zduřelými bradavkami.
Věnováno nymfě s vůní ananasu.
Žádné komentáře:
Okomentovat