středa 27. července 2016

Zrůda pozpátku jdoucí

Květina zlá, rozmrzelá,
zahořklá, zatrpklá, páchnoucí
vyklíčí v těle s chutí zabíjet,
ničit, plenit, devastovat a huntovat,
zlé úmysly má tato rostlina,
jež plevelem jest zákeřným,
ne kytičkou ladnou a voňavou,
nýbrž pýrem, či bodláčím, co
trny má tak ostře pichlavé,
až strachy tuhne v žilách krev,
to potom zle je převelice,
když začneš se ji k smrti bát,
to ona má tuze ráda, onen strach,
ten je její potravou sílu ji dávající
a se smrtí, s tou ona si tyká,
ty dvě sestřičkami jsou ze kterými
radno není pouštět se do křížku,
čemuž sotva a těžko brániti se dá,
poté co k souboji tě samy vyzvou.

Žádné komentáře:

Okomentovat