Světlanka

UPOZORŇUJI, ŽE NÁSLEDUJÍCÍ POVÍDKA MÁ STRIKTNĚ PORNOGRAFICKÝ OBSAH. URÁŽÍ-LI TĚ EROTICKÝ OBSAH, NEBO SI NEDOSÁHL(A) PLNOLETOSTI, ZAHRAJ SI NĚJAKOU NEVINNĚ SPOLEČENSKOU HRU.

POVÍDKA BYLA PŘEPSÁNA A LEHCE UPRAVENA.

Již, když jsem si to šinul do kopce směr vlakové nádraží, bylo mi jasné, že během několika minut se spustí nezadržitelný slejvák, který nebude mít konce. Nemýlil jsem se, jen co jsem dosedl k právě objednanému malému pivu, z oblohy se spustil proud dešťové vody, která nepadala v kapkách, nýbrž v hustých čůrkách. Mobilní telefony tenkrát byly ještě v plínkách a tak jsem neměl žádnou možnost, jak se s kamarády domluvit na dalších plánech. Chystali jsme totiž, celá parta výlet do vedlejšího města, výlet není tedy úplně to správné slovo. Měli jsme v plánu navštívit náš oblíbený klub, řádně zapařit, popít, ubalit pár jointů, pokecat, jednoduše se pobavit v každém směru. Při pohledu z okna jsem si ale uvědomoval, že z plánovaného výletu určitě nic nebude, nikdo další zajisté nepřijde a jet do klubu sám se mi ani trochu nechtělo. Vlastně mi to všechno docházelo právě už cestou na vlakáč, ale touha se uvolnit a zapařit mě zaslepila do té míry, že jsem bláhově doufal v meteorologický zázrak v podobě náhlého vyjasnění a především v ústupu vodní nadílky. Panáček s deštníčkem se mi ale smál přímo do očí a valil ta kvanta vody snad z nějakých nebeských a notně děravých troků. Skrz dešťovou clonu nebylo skoro ani vidět z hospodských oken. "To sis tedy vybral počasí, výletníku," zašklebil se Páka, majitel hospůdky a smál se na mě téměř škodolibě, šeptajíc něco servírce Renatě, která měla ten den šichtu. "Jak tě vůbec napadlo, že by v tomhle nečasu někdo dorazil?" divili se oba a já jim, ač nerad, musel dát za pravdu. "Je zázrak, že jsi vůbec došel suchou nohou, však té vody bylo zapotřebí, ty nechutné vedra už se nedaly vydržet," pokyvovali s Renatou svorně. I v tom měli svatou pravdu. "Ale nezoufej, tady je pití dost a to brko si tady můžeš taky ubalit, když tu nikdo nebí, neboj, ven tě nevyženu v takové slotě. "Hmm," pronesl jsem suše a pomalinku se smiřoval s navrhovanou variantou, v ten moment jsem ale skrz vodnatě skelnou stěnu zahlédl venku jakýsi pohyb, patrně dorazil nějaký z opilců, ze stálých štamgastů vlakového "sanatoria". Ale ne, skrz deštěm deformovaný obraz bylo možno rozeznat ženskou postavu, která na mě ukazovala a gestikulovala ke mně. Vždyť je to Světlanka, uvědomil jsem si, když jsem se přemístil co nejblíže k onu. Okamžitě jsem ji začal naznačovat, ať neváhá a vstoupí do restaurace, ta ale vehementně, i když též jen za pomocí posunků protestovala a pořád naznačovala, že má jakýsi problém s vrchní částí svého ošacení. Pořád se mi nedařilo její počínání rozluštit a tak mi to nedalo, poručil jsem, že zaplatím a už jsem se hnal ven. "No jo, Světlana, to je taky takový blázen jako ty, vy byste se k sobě dokonale hodili, zaslechl jsem za sebou ještě Pákovy nejapné poznámky, které ale utichly v zurčení vodní lázně.

Dřív, než jsem se stačil venku, byť jen minimálně rozkoukat, Světlanka mě drapla za ruku a už mě vedla směrem k pomalinku, ale jistě trouchnivějící budově vlakového nádraží. V cukuletu jsme byli opět v suchu, ale můj oděv přesto utrpěl značné úhony, co do suchosti, o Světlaně nemluvě. Už jsem se taky chystal optat se jí, proč nešla za mnou do hospody, ale ona jen odevzdaně rozmáchla rukama a já se na ní zaměřil pohledem a v tu chvíli mi to došlo. Zřel jsem totiž, že její světle modravé tričko se vlivem řádění deště stalo zcela průsvitným. Skrz látku prosvítala její mladistvá ňadérka zdobená bohatými prsními dvorci, uprostřed nichž se honosily lehce ztopořené bradavky. "Ty vole, vypadlo ze mě instinktivně a koutky mých úst se ztěžka bránily škodolibému úsměvu. "Promiň, ale tohle je fakt nářez, pokoušel jsem se zachovat dekórum, ale moc se mi to nedařilo. Světlana se ale sama začala dané situaci smát a jen mi špitla do ouška. "Věděla jsem, že budeš jediný, kdo dorazí a jsem za to moc ráda." "Víš co, tak se vrátíme do hospody, je tam Renata, ta ti třeba něco půjčí, pokecáme, popijeme a tvoje věci zatím uschnou, jet do klubu nemá cenu," navrhl jsem. "No to nemá, ale já mám zcela jiný plán, neptej se, kup dva lístky jen do Sedla a nech se překvapit," navnadila mě Světlanka a svůdně se na mě usmála, nemohla si nevšimnout, že jí stále pudově koukám na vodou odhalená prsa, evidentně jí to však ani trochu nevadilo. Bez meškání jsem poslechl její výzvy, poručil si a zaplatil dva lístky do vedlejšího Sedla. "Co když ale nastydneš, Světluš?" strachoval jsem se najednou. "Hlupáčku, v takovém pařáku a nastydnout, konečně se dá alespoň trošku dýchat, navíc já vím, kde se usušíme, tak se už nevyptávej a nech to na mě," přesvědčovala mě a já se vlastně ani neměl jak bránit, navíc nebylo čemu se bránit. Světlanka byla úžasná osůbka, nebyla to pravda úplná krasavice, za kterou se by se otočil každý muž, měla trošku větší nosánek a skrz nepoddajné, přesto tak nějak zplihlé vlasy ji prosvítaly lehce odstáté uši. Měla ale ten nejšibalštější kukuč, jaký byl kdy na Světě stvořen. Plamínky, které žhnuly v jejich očích, byly žhavé, jak poklopy od samotného peklíčka, čertice od pána boha, svůdnice čertovská a nezbedná. Vždycky jsem jí bral jen jako kámošku, ale lhal bych, kdybych tvrdil, že jsem si ji nikdy nepřestavil nahou, nebo při různých erotických dobrodružstvích. Ta představa byla vždycky dosti lákavá a těžko se jí dalo ubránit. I v ten moment jsem na to pomyslel, ačkoliv jsem zatím neměl ani nejmenší ponětí, co má Světluš v plánu. Cestou vlakem jsme ani nepromluvili, byl jsem hrozně zvědavý, ale pořád jsem v nejistotě říkal, že jsem situaci mohl špatně pochopit, že nemá v plánu nic, co by směřovalo k jakýmkoli sexuálním hrátkám. Ona si mě jen tak prozíravě prohlížela, čímž si mě vlastně vychutnávala. S jejích očí kapal sex, ale já se to snažil stále nevnímat, i když mi to příliš nešlo. Když se obrovská vlaková kola zastavila na sedelském nádraží, to už jsme oba stáli u dveří vagónu a já je zručně otevřel, načež mě Světlana opět čapla za ruku a úprkem mě hnala skrz vodní koupel, která polevila jen hodně mírně. Ve vlakovém voze se nevyskytoval žádný cestující, ani průvodčí se neobtěžoval nám štípnout jízdenky a tak Světlanka nebyla nucena skrývat své vnady.

Při běhu jsem musel dávat pozor, abych se vyhnul alespoň těm největším kalužím a tak jsem moc nevnímal, kam že mě to ta čertova hříšnice skoro až vláčí. Všiml jsem si jen, že se blížíme k jakési zahrádkářské kolonii, spousta záhonů, sem tam chatička, najednou jsme ocitli u jedné z nich. "Jsme tady, počkej, otevřu," zařvala skrz dešťovou serenádu, vytáhla z promočených kalhot klíč a odemkla zahrádkářské stavení, malá místnůstka tak 3 na 3 metry, malé okénko, kamínka, stoleček, dvě židle a prťavý gaučích. "Tady nás nikdo hledat nebude, miláčku," pronesla tak laskavě, až se mi z toho hlava málem zatočila, v tu samou chvíli už neváhala a pokusila se ze sebe strhnout promočené tričko, to se jí ale mokrem lepilo na kůži a tak jí to nešlo dle jejích představ. "Pomůžeš mi?" poprosila mě a vilně se na mě zazubila. "Ovšem, nemeškal jsem, přistoupil jsem k ní a začal soukat promočené triko po jejím těle směrem vzhůru, přičemž ona ochotně vzpažila obě ruce. Po menší námaze se nám dílo podařilo a Světlanka se ke mně otočila čelem, její nahá ňadra se o mě otřela. To už jsem nemohl váhat, hřbetem své ruky jsem narýsoval přímku od jejího pupíku směrem k nebesům a skončil jsem dlaní na jejím levém prsu, jako bych ho objal a pak jsem stiskem prstů prověřil ztopořenost bradavky, byla krásně zduřelá, stejně jako její sousedka. "Světlanko, ty jsi tak půvabná," nelhal jsem, v ten moment jsem si začal uvědomovat každý znak její přírodní krásy. To co se povrchně zdálo být nedostatkem, bylo náhle v mých očích naprostou a rozkošnou předností. Větší nosánek, zplihlé vlásky, i skrz ně laškovně prosvítající ouška. Byla nádherná, náhle přede mnou stála ďáblice s andělským úsměvem, hříšnice i světice, voda, oheň, vzduch, všechny tyhle živly promlouvaly skrz její horký dech, její pohled sváděl tak, že i zkušený hastrmánek by se v něm utopil jako nezkušený neplavec. Její vůně rázem mazala okolní Svět, její úsměv byl v tu chvíli důležitější, než veškeré vesmírné dění. Nebylo stébla, kterého bych se mohl chytit, mít ho, stejně bych ho zahodil a ochotně bych se pod hladinu do Světa barevnějšího, než nebe může vykreslit. "Doufám, že mi to dáš najevo i jinak, než jen slovy," pobídla mě a její pohled mi zasadil svádivý knock out. "Jak ti to mám dokázat, Světlanko?" zeptal jsem se a dal najevo svou váhavost. Na malý moment se zašklebila a káravě zvedla obočí, hned nato ale zase začarovala svým úsměvem a tiše, přesto rázně pronesla. "Ošukej mě, chci tvýho ptáka," zazněla ta slova a za nimi se ozvala rána, to se za mnou zavřela pekelná brána.

Následně se začal čas odvíjet zcela jiným tempem, značně zrychlil, ale my si přesto dokázali užít každou vteřinu plnými doušky. Lokali jsme sami sebe v nekonečném časoprostore. Popadl jsem Světlanku pevně a vtiskl jsem jí do své náruče, naše ústa se vzájemně přimkla, naše jazyky se proplétaly v divokém a kvapném tanci. Každý vzájemný dotek byl lékem, uzdravujícím lékem, medicínou, magickou tinkturou, která nás obohacovala. Zasypal jsem Světlanku svými polibky, mé rty rejdily po jejím tělíčku zachytávajíc každou buňku jejího já. Ruce byly důstojným pomocníkem v tom rejdu, v té léčebné kúře, kterou jsem mé, právě objevené bohyni dopřával. Světlanka mi ale nezůstávala nic dlužna, i její polibky měnily mé tělo v zrovna probuzenou sopku. Hladila, laskala a dráždila mě tak zkušeně, až se mi dech tajil v té záplavě slasti a milostného potěšení. Klekla si přede mě a jen mou mysl pohladila myšlenka představou o mém ptáku v jejich ústech, představa se stala skutečností, její ústa objala mé péro s předojemnou vřelostí a horlivostí. Musel jsem hodně krotit své libido, jinak bych jí vybouchl do úst na samém startu. Tlak pulsující uvnitř mého přirození byl omračující, Světlanka obdařovala má topořivá tělíska péčí osvobozující a vysvobozující, hnětla mi přitom kulky a já se topil ve své chtivosti a nadrženosti. Šly na mě mrákoty, ta rozkoš byla příliš silná, vzepjal jsem se, popadl Světlanku za prdelku a boky a položil si ji na to malé kanapíčko, bylo opravdu prťavé, ležela na něm zády, nohy ji ale visely dolů na zem, roztáhl jsem jí je a dal si je na ramena. Prstem jsem jí začal dráždit poštěváčka, který svou zduřelostí dával najevo svou libost k mému počínání, a místnost zahltilo aroma omamně vonící kundičky. Roztáhl jsem jí, vsunul jsem do ní prst, ten ale hnedle volal o pomoc svého kamaráda, ale i ve dvou se tam kluci nějak ztráceli a tak musel přispěchat i třetí bratr a přiložit ruku k dílu. Paleček přitom blažil svou přítomností hlavičku ztvrdlého klitorisu, zajížděl jsem do Světlanky a přitom jsem v jejích mimických gestech odezíral všechny ty pocity slastné odevzdanosti. "Strč mi ho tam, chci tvýho čůráka," zazněla vzduchem prosba, ceděná skrz chtíčem ochromený jazyk. Přiklekl jsem k Světlance s odhodláním do ní rázně vstoupit, ale tu jsem seznal, že kanapíčko, či gaučích je pro misionářskou polohu příliš malý. Bleskový nápad ale řešil tuhle zapeklitou situaci. Pochopil jsem, že Světlanka je ochotna se mi odevzdat v maximální míře. Nebylo by na škodu ji trošku provést světem sub dominance. Rozhlédl jsem se po pokoji, na šnůře nad kamny viselo několik cárů natrhané, či nastříhané látky sloužící bůh ví k čemu. Pro můj účel téměř dokonalé.

"Klekni si na zem a opři se hrudníkem o ten gauč. Otočila se na mě pohledem a jemně kývla hlavou, pak se pousmála, patrně toužila po tom samém, co já, je až ohromující, jak spolu lidé dokáží souznět. Bez protestů poslechla můj příkaz a učinila vše, jak jsem řekl. Ta potvůrka dokonce sama dala ruce za záda, odtušila, že jí je chci svázat těmi hadrovými onucemi. Od myšlenky není daleko ke skutku, uběhlo sotva pár sekund a Světlanka přede mnou klečela svázaná a dychtivě očekávající následné události. Můj zrak spočinul na jejím promočeném tričku, které se sušilo na již zmíněné šnůře, ze které jsem sňal použité hadříky. Sundal jsem ho a během okamžiku jsem z něho točivým pohybem vytvořil výborný bicí nástroj. Pro jistotu jsem s ním zamával Světlance před očima, dal jsem jí tím najevo, k čemu se chystám. V jejím pohledu se dalo přečíst váhání, o svazování patrně tajně snila, ale výprask do jejího snového rejstříku už ale asi nepatřil. Zahleděl jsem se jí hluboko do očí, nechtěl jsem kazit moment řečmi a přemlouváním, trpělivě jsem čekal na její rozhodnutí. Váhala, pralo se to v ní. Nakonec ale pozvolna odklonila hlavu, aby mě ztratila ze svého zorného pole a položila ji pozvolna tváří na gauč. Ještě chvíli jsem čekal, dal jsem jí poslední šanci si to rozmyslet a taky jsem si vychutnával ty pocity, bylo to uhrančivě slastné, mít šanci transformovat pomocí určité dávky bolesti dívčí tělo v nádobu rozlévající po chtíči vonící a chutnající tekutinu. Plesk, první rána dopadla, následovala druhá, pak jsem na malý okamžik ustal, tiché, přesto vstříc rozkoši spěchající zasténání, další tři rány, o krapet ráznější, ty už ale byly doprovázeny vzdechy výraznějšími, hlasitějšími a vřelejšími. Zase malá přestávka, místností se rozléhal Světlančin dech doprovázený v rozkoši si lahodícím popěvkem. Pohlédl jsem na její kundičku, byla orosená, ale působila nerozvinutě, skoro jako poupě, které jakoby se nezkušeně nemohlo rozpučet do plné krásy. To volalo po pomoci osvědčených prstíčků pomocníčků, kteří nelenily a vstoupily do té požehnané svatyně s pečlivým odhodláním, to už se ale zahrádkářskou kolonií nesl v echu křičený orgasmický pláč. Světlanka se počala otřásat v blažených křečích a celý ten lidský oltáříček se chvěl v rytmu slastných záškubů. Nelenil jsem a během tohoto prožitku jsem stisky svých paží v oblasti jejích zad a boků, dával Světlaně najevo svou přítomnost. Znovu se na mě podívala, jakoby mi beze slov chtěla dát najevo, proč byla tak ráda, že jsem na ten vlakáč dneska přišel jen já. Není pochyb o tom, že ženy jsou čarodějnice, ale mohla o tomhle vývoji byť jen snít? Dal jsem jí možnost si právě prožitý orgasmus náležitě vychutnat, s dalším konáním jsem tedy nespěchal. Když opadla ta největší vlna, položil jsem před Světlanku srolované tričko, nástroj, který ji uvedl do orgasmického ráje, pak jsem chytil razantně za boky a opět jsem do ní vstoupil, bral jsem si jí zezadu, svíraje přitom její kyčelní klouby a tahajíce ji za vlasy, důrazně, ale ne brutálně, vše muselo mít tu správnou míru, výsledek se dostavil záhy. Světlanka se začala ošívat na nové orgasmické vlně, házela boky a zadkem v ohromné vehemenci.

Najednou zalapala po dechu, rozdýchávala mé přírazy, jakoby chtěla vyslovit své tajné přání, což její nakonec pro zadýchanost nepodařilo, ale nebylo třeba, stačil jen její letmý pohled směrem ke dveřím a mě bylo hned jasné, po čem ta malá a božsky roztoužená potvůrka touží. V jejich očích totiž bylo zřetelně vepsáno, "Chci jít ven, chci, aby sis mě opřel o nějaký strom, přivázal mě k němu a oprcal mě před ním, chci to dělat venku, chci si vychutnat ten pocit, že nás u toho může někdo vidět, jsem tvoje kurvička a chci, aby to okolí vědělo." Tentokrát jsem zalapal po dechu já, snil jsem o spoustě perverzností, představoval jsem si odvázanost a naprostou otevřenost, ale tahle její vše pohlcující živelnost mě omráčila. Uvědomoval jsem si všechny možné následky, že nás někdo uvidí, že na nás mohou zavolat i Policii ČR, ale bylo mi to upřímně jedno. Bylo to přece přání mé milé, mé otrokyně, mé kněžky lásky, co sloužit mi chce a já měl za povinnost splnit veškerá její přání, i kdyby měla za následek mou smrt. Navíc s prominutím chcalo jako z konve, čímž pádem byla možnost, že se bude někdo nacházet venku značně minimalizována. Možná je ale někdo v jedné z okolních chatiček, spousta lidí, především důchodového věku, tráví na zahrádce celé dny a ráno nepršelo, není pohyb o tom, že nějaký ten kmet vykukuje zpoza zavřeného okénka a čeká, až vodní průtrž přestane bušit a svými tekutými šlahouny zkrápět zem. A co okolní paneláky a věžáky? Z nich musí být nádherný výhled na celou kolonii. Ale co, kdyby se přece jen někomu zachtělo volat policajty a než panáčkové přijedou, naše konání už bude dávno ukončeno, dokonáno bude a pak, ať si nás třeba vezme ďas. Už nebylo jiné cesty, už nebylo návratu.

Provlékl jsem svou paži skrz cáry onucí, které svazovali za zády mou touhou zdivočelou najádu a z lehkou neomaleností jsem ji strkal futry ven přímo do náruče Peruna, který okořenil probíhající vodní lázeň četnou dávkou hromů a blesků, téměř jakoby nás zval do zemského peklíčka, nám ale bylo jako v pravém ráji. Jen co jsme na svých tělech ucítili první údery dešťových slz, které v podobě lián visely z nebe, my dva, já a moje Světlana, proměnili jsme ve zvířata, již přestali jsme konati lidsky, naše zmámená těla zachvátil pud a my hnali jsme se v ústrety klínu matičky přírody, která nás hodlala pojmout v milosrdném objetí. Netrvalo dlouho, než jsem našel ten správný strom, byla to jabloň, nositelka plodů hříchu, alespoň tak se to v Bibli říká, pro nás se ale tato košatá dáma proměnila v oltář, v oltář lásky, porozumění a naprostého sebepoznání a sebeodevzdání. Hned poté, co jsem svou milou přikurtoval k oltáři, vnikl jsem do ní s takovou samozřejmostí a razanci, která evokovala dojem, že naše těla symbolizují jednolité sousoší, jeden celek, jedno požehnání. Počal jsem ve Světlaně kmitat a bylo mi blaze, tak blaze, že blaženěji mi být nemohlo, pichlaví sršní, co v kapkách, nebo spíš v proudech utočili z nebes, rázem pozbyli nebezpečnosti, jejich kapkovité štípance se pojednou proměnily v medové pohlazení, chytl jsem si svou nymfičku za vlásky a oddával se přírazům, její kundička mě pohltila ve své hladovosti tak animálně, že můj stav jevil se náhle blízce klinické smrti, v tomto případě však byla smrt symbolem něčeho nového, právě zrozeného, byl jsem šťastný, nevýslovně a nepochopitelně šťastný, zatím nebyl vymyšlen jazyk a nestvořena slova, kterými bych své pocity popsal. Zemřel jsem, utopil jsem uvnitř své lásky, uvnitř své Světlanky, pud hnal mě k vyvrcholení. Znenadání byl zasazen smrtelný políček mému stále narůstajícímu libidu a já pochopil, že semínko už dlouho neudržím, přistoupil jsem tedy tváři v tvář svému znovuzrozenému hříchu, osvobodil ji z tenat cárů látky, pohledem ji poručil, aby poklekla a hledíc do jejich mrdem oblouzněných očích jsem ji pokropil obličej hustou dávkou semene. Ještě několik minut poté se tou maličkou chajdičkou, do které jsme se posléze vrátili, ozývaly vzdechy a steny dvou čerstvě zamilovaných osob, které byly nesmírně šťastni, že ten den tak strašně lilo a na žádnou party se nejelo.