UPOZORŇUJI, ŽE NÁSLEDUJÍCÍ POVÍDKA MÁ STRIKTNĚ PORNOGRAFICKÝ OBSAH. URÁŽÍ-LI TĚ EROTICKÝ OBSAH, NEBO SI NEDOSÁHL(A) PLNOLETOSTI, ZANECH NÁSLEDNÉHO ČTENÍ A VĚNUUJ SE PRÁCI, STUDIU, PŘÍPADNĚ PŘÍPRAVÁM NA SVÁTKY VÁNOČNÍ.
Byl to jeden z prvních opravdu teplých dnů toho léta, nebylo tedy takové to úmorné dusno, kdy se jazyk lepí suchem na patro a kdy je každý pohyb zárukou dalších kapiček potu produkované vaším tělem. Bylo to příjemné teplo doprovázené občasnými poryvy větru, který svou svěžestí vléval energii a jitřil chuť do života. Zkrátka den, jak malovaný a navíc, jak se později ukázalo, se ten den stal něčím výjimečným. Zrovna jsem strávil oběd a tak mě napadlo, že navštívím starého a dobrého přítele bydlícího na druhé straně města. Dominance osudu ale tomu chtěla, že jsem k drahému příteli vůbec nedorazil, ačkoliv zdi panelového domu, ve kterém kamarád žije a bydlí, mé kroky a nejen kroky toho dne skutečně zaznamenaly. Jak už bylo řečeno, respektive písmem oznámeno, bylo hřejivé odpoledne, ošacení tudíž pozbylo funkci tepelnou, nutná zůstala jen funkce zakrývací, lidé už totiž dávno a dle mého názoru bohužel odvykli veřejné nahotě a dbají na to, aby především místa považovaná za intimní byla na veřejnosti zakryta. Mé tělo tedy nezbytně halily jen šortky a bílé triko. Kráčel jsem pomalu, nikoli však líně ulicí, k cíli už mi zbývalo sotva sto metrů, když jsem ji poprvé zřel. Měl jsem pocit, jakoby sám Poseidon vší silou praštil svou zatnutou pěstí o mořskou hladinu a mocná slaná vlna tímto vytvořená mě nekompromisně zahltila a zachvátila. Kráčela proti mně, bohyně, nymfa zrozena jen pro mé hledí. Vsadím se, že každý jiný muž by ji možná měl za ženu pohlednou, ale málokdo by hádal a odhalil to, co jsem v ten okamžik rozeznal já. Bezpochyby, ona byla ten druh, zrozena k oddanosti a poslušnosti, sám Bůh ji určil život s obojkem na jejím po hříchu ladném krku a s pouty na jejich chtíčem provoněných ručkách. Šla proti mně, vábivě nedokonalá, přesto nevyslovitelně svůdná, každý její krok stáčel myšlenky k nemravnostem tak oplzlým, že by se za ně i v pekle červenali. Její tělo žadonilo o ztrestání, stejnou měrou však křičelo po něžném pomilování. Přibližovala se ke mě, halena jen v bílých šatečkách, které jen násobili její krásu, snad jakoby věrně opisovaly a obdivně zdůrazňovaly její nahotu. Teď by se hodil nějaký ten větrný polibek, co by načechral ty tvoje krásné šaty krásko v bílém, řekl jsem si v duchu ve chvíli, kdy jsem tu po rozkoši prahnoucí bosorku měl sotva 5 metrů od sebe. A sama příroda mi dala za pravdu, pán větrů dopřál mi spatřiti místo pekelné, nazdvihl mé právě objevené krásce spodní část šatiček, po vzoru Marylin představil mi toho anděla, jejíž milostný vdoleček zakrývaly jen sněhem pokrytá tanga, jejichž krajkový vzor prozrazoval pečlivost ďáblice, převlečené do podoby bohyně, neb při instinktivně rychlém prozkoumání jsem seznal, že klín svůdnice je dokonale oholen. Aby také ne, těžko si představit Serafínu s chlupatou píčou. To už jsem ji ale měl na dosah, natáhl-li bych ruku, dotknu se ji. To jsem sice neudělal, naše pohledy se však setkaly v pevném objetí, její oči šeptali slova o studu a plachosti, její líčka zrudnutím snad proklínala klukovinu, kterou si pán větru prověřil její pozornost a mě tím zároveň dopřál pohled tak neskonale krásný a divotvorný, mé smysly mluvily v libých tónech nad právě odžitou události, zároveň se ale v našich očích počalo zrcadlit propojení, o jehož nekonečnosti jsme ale v ten okamžik neměli ani ponětí, to jen patrně čertovští nezbedové okupující naše podvědomí už kuli lotroviny a také už asi volali na pekelnou, horkou linku samotnému Satanovi s prosbou, zda by se naše osoby nemohli co nevidět opět setkat. A já, jako bych si to přečetl v ďábelským jízdním řádu jsem prozatím nechal tu po netradičním sexu vonící svůdnici v klidu odejít, jen jsem si ještě dopřál letmé ohlédnutí a pak už jsem pokračoval v cestě za svým přítelem.
Nepůjdu tam ale přece s prázdnou, uvědomil jsem si situaci, netuše toho, že to už čertíci uvedli věci do pohybu a vnuknuli mi tak nápad o koupi láhve dobrého vína, které bylo koupeno milému kamarádovi, ač bylo do knihy osudu už předtím zapsáno, že jemu nebude dopřáno z této láhve ani jediného loku. Odbočil jsem tudíž směr vinotéka, jsa laikem, nechal jsem si poradit a už jsem se vracel k místu bydliště mého skoro bratra. Zazvonil jsem, počkal na tón bzučáku, vstoupil do věžáku a vkráčel jsem do chodby, abych si přivolal výtah. A kdo jiný tam nestál, hledíc vstříc přijíždějícímu elevátoru, než moje víla v bílém. Jakmile mě spatřila, její tvářičky opět zahalila jablíčka studu, zajisté si v ten moment vzpomněla na čertovinu, kterou před pár minutami podstoupila za přispění větrného panáčka, který mi bratrsky dopřál tak líbezný pohled. "Přece by ses nestyděla, vždyť nemáš za co," chtěl jsem utěšit její plachost, má slova však měla opačný účinek, ještě víc se odvrátila a síla červené barvy halící v ten okamžik její obličej nabyla maximální sytosti. Nezbylo mi nic jiného, než započít s onou odvěkou hrou, o které mají potuchy jen subdominantní lidé. "Přestaň se už stydět a usměj se na mě, vím, že to umíš," poprosil jsem ji, přičemž jsem zvolil tón hlasu, jenž se blíže než prosbě podobal rozkazu. Zůstala odvrácena, řeč jejího těla ale nedokázala zakrýt jistou dávku zájmu a vlnu kladných reakcí. "Říkám ti, aby ses na mě podívala," ubral jsem na laškovnosti a přidal na apelaci. Její tvář mi byla i nadále odepřena, nicméně reakce jejího těla hlásila jasně, že cesta, kterou jsem se vydal je správná. "Otoč se na mě, nebo se vážně naštvu," přidal jsem na nekompromisnosti i na hlase. Výsledek se dostavil, pomalu se ke mě otočila a zpříma se mi zadívala do očí, ačkoli červená jablíčka s jejich lící zdaleka nezmizela. "No vidíš, takhle se mi to líbí, jsi šikulka, nechápu, proč se tak stydíš, když jsi tak nádherná," snažil jsem se mezi námi provždy prolomit ledy. Neodpověděla, avšak její mimika se postupně přestala hlásit plachým alarmem a v jejich očích se objevil odstín očekávání. Uvědomil jsem si, že přivolaný výtah už na nás notnou chvíli čeká, otevřel jsem tedy dveře a nechal jsem svou dámu vstoupit, následujíc ji. "V jakém bydlíš patře?" optal jsem se. "Až nahoře," odvětila mi kuňknutím a já zmáčkl třináctku, nedbaje toho, že můj skoro bratr okupuje byt v patře druhém. Navštívím ho jindy, nyní mám jiné poslání, ujišťoval jsem se. "V životě jsem neviděl tak překrásnou ženu," pravil jsem s důrazem na něžný tón v hlase, nelhal jsem, byla skutečně moc krásná. Všiml jsem si, že skrz její světlé vlásky ladně rozpuštěné na ramena lehce prosvítají malinko odstáté uši. Zase ta nedokonalost femme fatale, kaz na jejich kráse tak typický, který je vždy usvědčí. Žádná žena osudová totiž není zdaleka dokonalá, to ví každý, kdo byl kdy lapen do jejich sítí. Každá z nich je totiž stižena nějakými neduhy, vadami na kráse, které ale jako vady vnímají jen obyčejní lidé, šílenci v nich ale právě vidí ctnosti, ta znamení, že se skutečně jedná o ženu, která má to svůdné kouzlo. Rovněž je nesmyslné pravidlo, že femme fatale je ženou manipulativní, mrchou, která záměrně zničí muže stůj co stůj. Mrcha je mrcha, ale žena osudová je zcela něco jiného, tato žena může být jak dominantní, tak i submisivní. Je to žena, která dosahuje svých potřeb nikoli kalkulem, tím se právě liší od obyčejné, sprosté a podřadné mrchy, ale tím, že je k těmto cílům lákána podvědomě, potřebou vyvěrající ze samé podstaty žití a v její prozřetelnosti. Hleděl jsem na ní, na tu svůdnou vílu, v ten samý moment jsem ale zíral do edenu, do ráje. Musel jsem se dosti vzchopit, abych byl schopen hrát věrohodně roli, kterou mi Bůh s ďáblem v těle svěřil. "Jedu ke kamarádovi, ale pochybuji, že je doma," nadechl jsem se a začal jsem vysvětlovat, proč jsem ocitl ve stejném výtahu, jako ona. "Také si myslím, že vás přítel nebude doma," souhlasila tiše se mnou a pozvala mě tak v podstatě na chlípností okořeněnou návštěvu. Naše pohledy se propojily a naše myšlenkové pohody se ujistily, že jedou po stejné, perverznosti pádící koleji. Netrvalo dlouho a dorazili jsme do nebe nacházejícím se ve třináctém patře. Otevřel jsem výtah, počkal, až vystoupí a následoval jí, ohlédla se za mnou, v jejím pohledu už ale nebyla ani zmínka o studu a plachosti, spíš se chtěla ubezpečit, že ji nehodlám teď opustit. Pokynul jsem na znamení, aby odemkla dveře, a poprvé jsem se jí dotkl tím, že jsem přejel hřbetem své ruky po jejich zádech. Látka, ze které měla šatičky vyrobené, byla tak jemná, že jsem měl pocit, jako bych se dotýkal přímo její kůže, hřála tak, jakoby skoro hořela. Nadechl jsem se a ucítil její vůni tak zřetelně, že se mi málem podlomily nohy, tak pronikavý a libý byl její odér. V ten samý moment poprvé promluvil můj penis, který se rázem postavil a vzal si tak slovo. Abych zachoval dekorum a abych nevypadl z role dominanta, což bylo v daný moment poměrně oříšek, postavil jsem se k ní blíž a přidržel ji malou kabelku, aby se mohla lépe soustředit na otevírání dveří. Netrvalo dlouho a byli jsme uvnitř. "Kde najdu vývrtku?" otázal jsem se a zamířil jsem do místnosti, ve které jsem odtušil kuchyň "otevřu to víno a ty zatím připrav sklenky, připijeme si na naše setkání," pronesl jsem v mírně ráznějším duchu. "Ano pane," zaznělo v odpovědi. Rázem se vše změnilo, Svět se počal jinak točit, chléb dostal odlišnou chuť, vůně trávy nebyla dřív tak osvěžující, má mysl se v mžiku přenesla do odlišných sfér, tak sytá byla ta dvě slova. To už nebylo jen o vzrušení, o erekci, která mě prozatím opustila, ale o pocitu souznění a nadpozemské nadlásky. Většina lidí hledá v subdominantních vztazích něco úchylného, zvráceného a perverzního, neuvědomují si však jednoduchý a pouhý fakt, že tento způsob koexistence tisíckrát násobí pocity, které prožívají i oni, "normální" lidé, když milují jeden druhého.
Odešel jsem do kuchyně, dle uvedených instrukcí jsem nalezl vývrtku a otevřel láhev vína a zamířil jsem do pokoje, ze kterého se ozývaly zvuky nejen cinkajících sklenic. Pohled, který se mi při vstupu naskytl, byl jedním slovem famózní. Nacházel jsem se v obývacím pokoji, na stolku ležely připravené sklenice na víno, těch jsem si ale zprvu nevšiml, neb přede mnou rázem klečela ona, bohyně, anděl i ďábel v jednom těle, připravená se mi odevzdat tak, jak to jen subinky umějí. Na kolenou přede mnou spočinula zcela nahá, bílých šatiček se zbavila a oděla se v háv Evin, kuličku na řemínku tiskla ve svých zubech a v dlaních svírala připravená pouta. V jejím zraku se mísilo odevzdání okořeněné poctivou dávkou vzrušení. Po chvíli jsem si všiml, že kromě pout drží v rukou i svorky propojené řetízkem. "Nejdřív si ale dáme trochu toho vína," vrátil jsem se myšlenkami zpět do chápání obyčejného smrtelníka a vyňal jsem ji kuličku z úst. Nebránila se, ale v jejím pohledu jsem si přečetl, že její touha po ponížení a bolesti se vystupňovala do neudržitelné výše. "Nejprve ti ale nasadíme svorky na bradavky, čubičko," napravil jsem své chvilkové zaváhání. Zajiskřilo se jí libostí v očkách a neubránila se těšitelskému úsměvu. Podobný úsměv mají narkomani, kteří už mají u sebe potřebnou dávku drogy, přestože si ji ještě neaplikovali. Přistoupil jsem těsně ke své submisivní Marilyn, převzal jsem od ní svorky na řemínku a jal jsem se připravit ty dary nebeské, prsíčka překrásná na první bolestné signály. Po počátečním pohlazení následovaly stupňované stisky bradavek mezi prsty, které se setkaly s ultra maximálním kladným přijetím, čili nebyl důvod nepřitvrdit. Rázem už měla čubička třešinky zdobené svorkami a řetízek, jenž je spojoval, jsem vložil dívce do úst. "Škubni s ním," zavelel jsem. Rozkaz byl uposlechnut téměř okamžitě a subka trhla hlavou, ani ne tak proto, aby se zbavila svorek, ale především pro rozkoš z bolesti zažité během aktu strhávání. Bylo evidentní, že s tím má bohaté zkušenosti, také délka řetízku byla upravena přímo na míru. Není tolik hvězdiček na nebi, co jich měla ta nadržená kurvička rázem v očičkách. V tom okamžiku byla ve svém živlu, osvobozená, volná. Nasadil jsem ji znovu svorky a dal řetěz do úst, abych ji více potěšil, byla šťastná, opět si je servala pro ten dar bolesti, který ji naprosto uvolňoval, po nějaké době to byla znovu ona, úplná, svobodná, měla přece svého pána, který je ochoten ji mučit a trestat. "Ruce za záda," poručil jsem a ozdobil jsem ji zápěstí připravenými pouty. Přitiskla se ke mně a hlavou se otřela o můj klín, který se opětovně chlubil mohutnou erekcí. Nevydržel jsem to a přimáčkl její hlavu v oblasti spánku směrem ke svému poklopci. Hlasitě zasténala. Pustil jsem ji, nalil dvě sklenice vína a dopřál ji osvěžující doušek. Následovalo další nasazení svorek na bradavky, tentokrát jsem ale nechal spojovací řetízek volně viset, do úst jsem ji ho nedal. Ta mrška se ale začala ošívat a naskakovat tak, aby se mohla pokusit řetěz do svých úst lapit sama. "Co, ty budeš takhle zlobit, okamžitě toho nech, nebo dostaneš výprask," nepochyboval jsem o tom, že některý šuplík, či některá ze skřínek obsahuje i bičík, důtky, případně jiné trestu schopné nástroje. Při nejhorším bych si vystačil i s páskem, nebo bych ji nasekal jen rukou. Řekni ale dítěti, ať někam neleze a budeš mít jistotu, že už tam vlezlo dřív, než dořekneš svá slova. Nejen, že nepřestala, do své činnosti se naopak pustila ještě z větší vervou. Hra nabrala plných obrátek. "Tak ty jsi takto neposlušná jo, okamžitě mi řekni, kde máš bič, dostaneš na holou," tvářil jsem se přísně, i přesto, že jsem měl co dělat, abych nevyprskl smíchy, byla jak nezbedné štěňátko, které má jediný zájem, si hrát. Její hra ale měla i další level, další důvod, proč v ní pokračovat, šlo ji právě o ten výprask, věděla, že jsem schopen ji bez milosti seřezat a ona po tom nevýslovně toužila. Nezbývalo mi nic jiného, než začít hledat, otevíral jsem jednu zásuvku po druhé, šuplík po šuplíku, skřínku po skřínce. "Samá voda, samá voda, samá voda," křenila se a dál se na oko snažila lapit řetízek, ve skutečnosti ale o jeho lapení zájem neměla, kdyby ano, dávno by se jí to podařilo. Ona ale stála o potrestání. Najednou se přestala smát a též umlkly její naváděcí hlášky. Bylo zřejmé, že se blížím k cíli, kterého jsem posléze i dosáhl. V jednom šuplíku, dle Murphyho zákona v tom posledním se schovával úhledný, přesto evidentně už použitý bičík. Děvenka nebude bezesporu bičována poprvé. Zmiňovaný šuplík se ukázal být zlatou truhlou plnou vzácných pokladu, jelikož kromě bičíku ukrýval i překrásně provedený a bohatě zdobený červený obojek s též pěkně provedeným vodítkem. Zajisté odtud předtím vyndala i svorky s pouty. Chopil jsem se biče a otočil se k ní. Rozvernost se vypařila jako pára nad hrncem, chtěla si akt tortury vychutnat s náležitou a patřičnou vážností. Vědom si toho, že má ruce spoutané za zády jsem připravil polštář na opěradlo gauče tak, aby se o něj mohla opřít hrudníkem, nasadil jsem jí obojek a za pomocí vodítka jsem se snažil ji usměrnit k připravenému pelíšku. Aby si akt vychutnala do detailu, škubala sebou, vzpínala se i vzpouzela a dokonce hlasitě vykřikovala, že nechce. O opaku nebylo třeba pochybovat. Byla tak věrohodná, že mi trvalo skoro minutu, než se mi podařilo přinutit ji si kleknout a dalších několik vteřin ji uvelebit tak, aby nadcházející rány dopadaly tam, kam mají. Pak už ale dopadl první úder, doprovázený vroucným zasténáním, Marilyn si to chtěla užít do puntíku. S každou ránou zavzdychala hlasitěji a já si ujasnil, že nejde o herecký výkon, medovina vytékající s její po sexu škemrající skulinky dokazovala lačnost, kterou se subka už nesnažila skrývat. Postupně jsem zvyšoval intenzitu a sílu úderů, pochopitelně jsem se rovněž stále ujišťoval o tom, že je děvče v rámci možností v pořádku a že jí mnou konaná činnost způsobuje rozkoš a stav blaženosti. Kolik padlo ve výsledku úderů, si sám nepamatuji, nicméně zadeček, kterému byla dopřána tato odměna, jevil známky notného zrichtování. Bylo jasné, že jelítka ho budou zdobit drahně dní. Přiklekl jsem si k ní, abych se pokochal detailní pohledem na její zrovinka zbičovanou prdelku a tu jsem zblízka ucítil tu lahodnou, omamnou a omračující vůni produkovanou její zbroceným požehnanou mušličkou. Už jsem měl nutkání jí dotekem obšťastnit její zvlhlé veličenstvo, ale pak jsem si uvědomil, kdo je tady pánem a že pán jen ten, kdo má mít přednost. Svlékl jsem se tedy a přistoupil jsem k té potrestané čubičce tak, aby mě mohla oblažit svými ústy a mrštným jazýčkem, čemuž se nebránila, neváhala a pojala mě za svou součást. Olizovala mě, sála a kouřila mě jako smyslu zbavená, nebylo třeba jí ani příliš nutit, jen na chvíli jsem její činnosti zamezil, ale to jen proto, abych si sám mohl užít přirážení vstříc jejímu hlubokému hrdlu, přičemž jsem ji chvílemi ucpával i nosní dírky, chtěl jsem ji totiž poskytnout i zkušenost s přidušeností. Když jsem se nabažil i této slasti, rozhodl jsem se svou novou otrokyňku řádně omrdat. Přinutil jsem ji se ještě jednou uvelebit na polštáři na gauči a vzal jsem si ji zezadu, abych se přitom mohl těšit pohledem na to mistrovské dílo v podobě obrazu, který jsem za pomocí bičíku nakreslil na její zadní bochánky několik minut předtím. Vstoupil jsem do ní bez sebemenších problému, ona byla zvlhlá tak, že rozvodněná řeka byla proti tomu vesnická říčka a má erekce nabyla taktéž solidní pevnosti. Nebylo třeba zdržovat se pomalým rozjezdem, pustil jsem se do ní zhurta, bez bázně a hany jsem do ní bušil, což se neobešlo bez jejího brzkého vyvrcholení, následovaném hnedle orgasmem dalším. Najednou jsem však já měl problémy ukočírovat své roztoužené oře na uzdách a po nějaké době jsem se zkrátka neudržel, hranice mé fantazie padly, jako krabička zápalek, ale to už její prdelku kromě už řádně zbarvených stop po šlehancích zkrášlovala i láva mé spermatické omáčky. To skvostně odevzdané "děkuji pane", pronesené z její pusinky, které následně chlácholilo mé slechy, znělo zvukem slastným a lahodným.
V ten moment mi bylo líto, že jsem ejakuloval tak brzy, má subka si přece zasluhuje bohatší porci milování, ale posléze jsem si uvědomil, že je teprve odpoledne a že máme ještě spoustu a spoustu času na to, abychom si užili toho vzájemného subdominantního spolu odevzdání a souběžně i propleteného nalezení sebe samých a to v náruči toho druhého.
