Kromě nesporné kvality mám ještě jeden důvod doporučit vám toto české sociální drama. V říjnu tohoto roku jsem byl po dosti dlouhé době pracovní nečinnosti zaměstnán u jedné bezpečnostní agentury a působištěm mého povolání se stal průmyslový komplex vzdálený zhruba 5 kilometrů od mého bydliště v malé obci Vřesová.
A právě Vřesová byla tvůrci filmu Poupata vybraná jako jedna z lokací pro vznik tohoto díla. Kromě Vřesové se natáčelo i na vlakovém nádraží v Novém Sedle, které též leží, coby kamenem dohodil od mého milovaného i proklínaného Chodova a několik scén se taktéž točilo v nemocnici našeho okresního města, čili v Sokolově. Nejvíc scén ale vzniklo právě v maličké vesničce Vřesová, která je o dost menší, než průmyslový obr, který je jejím majestátem a který zaměstnává četné množství lidí z blízkého i širšího okolí, včetně spousty mých příbuzných, přátel i známých. A nyní jsem tedy členem této elektrárenské rodiny i já.
Ale k filmu Poupata. Jak už jsem se zmínil, jedná se o sociální drama, přičemž hlavními "hrdiny" jsou členové rodiny Hrdinů, žijící právě v této malé vesničce, která logicky může poskytnout jen omezené možnosti lukrativního zaměstnání, ale i životního vyžití, jak pro rodiče, tak pro jejich potomky. Zatímco otec Jarda pracuje jako strážný v nádražní budce, kde kontroluje průjezdy jednotlivých vlaků, jeho žena Kamila je uklízečkou. Jejich potomci, syn Honza a dcera Agáta se víceméně jen poflakují a s jointem v ruce, případně u sklenice s pivem, zabijí čas. Onen volný čas, jehož využitelnost je v takto skromném prostředí velmi ztížená, je primárním motivem filmu. Každý z rodiny se snaží zabavit jinak. Kamila nacvičuje se spolkem žen taneční vystoupení na skladbu Michala Davida. Jarda jednak lepí ze zápalek modely v láhvi, ale kromě toho se bohužel utápí v závislosti na hracích automatech, tím pádem má veliký dluh u výčepního z hospody, kam chodí hrát. Jeho žena s dětmi o této jeho zvláštní vášni ví, ale rozhodně nemají představu o výši sumy jeho dluhu, která je pochopitelně horentní. Honza se právě zamiloval do krásné striptérky, která vystupuje v místní restauraci, kam chodí jeho partička kamarádů, do které patří i Matěj, přítel jeho sestry. Matějovi se ale po bujaré oslavě udá nehoda, při které skončí na invalidním vozíku. On vůbec celý film je o nehodách, které mohou ale i nemusí souviset z prostředím, ve kterém se hlavní hrdinové nacházejí.
Je pravdou, že Poupatům by možná slušel o něco složitější a poutavější příběh, ale na druhou stranu by tím možná ztratil na autenticitě. Tím, že se děj odehrává v lokalitě "mého bydliště" to možná vnímám jinak, než nezainteresovaný divák, ale na mě ten příběh působí velmi reálně a silně. Možná je to tím, že za postavami vidím konkrétní osoby, které jsem ve svém životě potkal a poznal. Třeba v postavě Jardy mám skutečný předobraz mého známého a můžete mi věřit, že prohraných výplat jsem nejen v jeho podání viděl hned několik. Ujišťuji vás, že třeba o 20 000 korun se dá přijít během několika krátkých minut. Zajímavým zpestřením z pohledu postav, je vietnamský manželský pár, který bydlí v sousedství.
Závěrem chci dodat, že Poupata nejsou velkofilm, ani film filmů, někomu mohou připadat nudné, na jiného možná zapůsobí až moc trpce a hořce, ale podle mě je to film, který je v rámci české kinematografie posledních let něčím unikátním. Ale uznávám, že je to možná jen tím, že se to odehrává "u nás".
Tyto fota nejsou pochopitelně z filmu Poupata, nýbrž jsem na nich já, zachycen při včerejší noční šichtě.
Krása přírody v těsném sousedství s průmyslovým molochem.
Žádné komentáře:
Okomentovat