Teď mi blesklo hlavou, že jsou 2 základní aspekty, nazveme je hned problémy, proč bývá člověk tak často nespokojený, až nešťastný. Ty dva aspekty, problémy spolu souvisí a v rovině symbolické v podstatě vyjadřují to samé.
První problém, ten více symbolický, spočívá vtom, že každý zdravý člověk má jen dvě ruce. Ovšem, lidé nemocní či po nehodě mohou mít dokonce jen ruku jednu. Ale berme to tak, že člověk má pár rukou, které mu jsou v životě k dispozici. Možná vám to přijde, jako luxus, ale je nutno si uvědomit, že člověk, tvor nebohý musí těma svýma rukama vykonávat, činit a dělat úplně a naprosto všechno. Považte, nejprve se s nimi musí, coby novorozenec naučit zaházet, prozkoumat, co všechno je možno s nimi činit. V té době má v rámci své ruční činnosti poměrně ještě dosti volnosti, ale tomu je brzy konec, jelikož sotva jen trošku povyroste, už ho všichni poučují, vychovávají a buzerují ho v tom smyslu, že těma svýma rukama musí dělat to, či ono. Na začátku jsou to jen jednoduché rituály. Jak se třeba umýt, jak se správně najíst a jak správně uchopit to, či ono. Ve školce přibydou rituály další a než s i to ubohý človíček uvědomí, již sedí ve školních škamnách a to už je těch rituálů o hodně víc a jejich četnost stále přibývá, vždyť rukama se prakticky dělá naprosto všechno. Každou myšlenku, či nápad, který člověk dostane, se snaží za pomocí rukou uskutečnit. A tak se ruce stávají vykonavateli všeho, jsou poslem blaha, to když hladí, ale jsou i katem, ubližují-li. A jsou s námi od začátku do konce. Ruce vás totiž uchopí za hlavičku, když derete se matčiným lůnem ven na širý Svět, zároveň to jsou ale opět ony, které vám víčka zatlačí, to tehdy, až cesta vaše skončí u cíle a vy se pokloníte kmotřičce smrti.
Druhý aspekt už jsem vlastně též naznačil, zbývá ho jen pojmenovat. A na to mi stačí jedno slovo a sice "role". Snad už vám i dochází, o čem, že to chci mluvit, respektive psát. Zkrátka o tom, že každá osoba, co se narodí, vykonává postupem času, ohraničeném jeho životem, a za pomocí právě už zmiňovaných rukou určité role. Nejprve je dítkem v rozličných stádiích, pak je žákem, studentem, pracujícím, důchodcem. A do toho plní spoustu dalších rolí, je adolescentem, kamarádem, přítelem, milencem, partnerem, rodičem, prarodičem… A do toho ještě musí plnit drobnější roličky, jako třeba cestující, prodávající, kupující, návštěvník, pacient, chodec, řidič a tak dále atak dále. Jednoduše lze říct, že tyto role ohraničují, vyplňují a dosti i deformují naše životy. Je totiž nutné si uvědomit, že každá tato role s sebou logicky nese i určité povinnosti a zákonitosti, které je zapotřebí dodržovat, což může být nepříjemné, úmorné, vyčerpávající a mnohdy i devastující, jelikož vykonávání odlišných rolí se může totiž vzájemně třít a společně se tlouct. To může mít nedozírné a katastrofické následky. Navíc, člověk často nabyde dojmu, že hraní těchto rolí se nepříjemně a cyklicky opakuje, což může mít za následek, kdy má jedinec pocit, že ho společnost, nutící ho vykonávat tyto role, drtí. Pak už jsme jen krůček od toho, kdy ona osoba má nezkrotnou chuť a neutuchající touhu, se tomuto nastavenému systému vzepřít, případně s ním bojovat. To může dopadnout jakkoli, většinou to ale má za následek nějaké nepříjemnosti, nebo právě ty nedozírné a katastrofické důsledky, o kterých jsem se již zmiňoval, což může mít v nejhorším případě i dopad na celou lidskou společnost.
A co vy, jak vy vnímáte nastavení oné situace, kdy vás společnost nutí hrát celoživotně různé role. Užíváte si je s chutí, nebo se vám občas stane, že vám nějaká ta role leze krkem?
Žádné komentáře:
Okomentovat